GUSTAV PECHMANN
Člověk tak dlouho shromažďuje vzpomínky, až se sám vzpomínkou stane
Hoam!, 1965, č. 1, s. 6
Ten citát z Adalberta Stiftera (šumavský klasik má ovšem i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), který si Gustav Pechmann zaznamenal do svého deníku, v originále zní takto: "Der Mensch sammelt solange Erinnerungen, bis er selbst zur Erinnerung wird." Vlastník deníku pocházel stejně jako šumavský klasik z Horní Plané (Oberplan), kde se narodil 29. března roku 1910 zdejšímu obecnímu tajemníkovi Augustinu Pechmannovi (i samostatně zastoupenému na webových stranách Kohoutího kříže) a jeho ženě Julii, roz. Sacherové, rovněž hornoplánské rodačce. Poté, co v Českých Budějovicích absolvoval německý učitelský ústav, působil na obecných školách v Dolní Vltavici a v Perneku, jako odborný učitel němčiny, zeměpisu a dějepisu pak i ve své rodné Horní Plané, kde patřil ke spolupracovníkům Dr. Gustava Jungbauera už jako začínající pedagog a ve 21 letech svého věku převzal neplacenou funkci knihovníka a archiváře zdejšího Šumavského muzea (Böhmerwaldmuseum). Dne 28. prosince roku 1934 se oženil se slečnou Rosou Reiningerovou (*22. března 1911 - na snímku v 5. čísle ročníku 1996 krajanského časopisu "Hoam!" vidíme na snímku z roku 1935 Rosu Pechmannovou jako účastnici výletu hornoplánského pěveckého sdružení /Oberplaner Gesangverein/). Zabýval se podle vzpomínkového textu v krajanském časopise "Hoam!" k prvému výročí jeho skonu Stifterovou osobností v četných přednáškách a publikovaných textech. Podílel se i na jazykovědných a vlastivědných seminářích pražské německé univerzity a na práci, spojené s německým vlastivědným atlasem (Volkskundeatlas). Publikoval údajně podle téhož pramene nejen v domácím, nýbrž i zahraničním tisku (R. Reindl doslova píše: "Groß ist die Zahl der Beiträge, die er in der heimatlichen Presse, aber auch in verschiedenen großen Zeitungen und Zeitschriften des In- und Auslandes veröffentlichte."). Vedle časově náročného povolání a intenzívní publikační činnosti si nacházel čas i na veřejné spolkové aktivity, jakými byly třeba předsednictví šumavské pěvecké župy (Sängergau Böhmerwald) v rámci zastřešujícího sdružení Sudetendeutscher Sängerbund či táž vedoucí funkce v hornoplánské okresní odnoži německé zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež (Bezirksverband Oberplan der Deutschen Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge) a sdružení Deutscher Kulturverband. Už ve svých 29 letech se stal ředitelem střední školy, jenže přišla téhož roku 1939 i válka. Byl od roku 1940 až "do hořkého konce" vojákem wehrmachtu a díky tomu i obětí zajetí i vyhnání. Ztráta domova byla kvůli podstatným šumavským vazbám pro Pechmanna obzvláště krutá. Pracoval po válce jako vrchní lektor nakladatelství "Johann Schönleitner Verlag" a bydlel v bavorském Řezně (Regensburg), později jako obchodní zástupce. V roce 1951 se mu podařil návrat k učitelskému působení a tři roky nato se usadil v bádensko-württemberském městě Burladingen, kde se stal obecním radním, předsedou místní skupiny Sudetoněmeckého krajanského sdružení a také místní organizace SPD, tj. německé sociální demokracie. Roku 1960 ho oslabené srdce donutilo vzdát se aktivní školské služby a 15. prosince 1963 v Burladingen i skonal, podle zprávy o úmrtí v krajanském časopise "Glaube und Heimat" jako poslední svého rodu, "als letzter seines Stammes". Ano, stal se jednou z tolika i našich šumavských vzpomínek.
- - - - -
* Horní Planá / České Budějovice / Dolní Dvořiště / Pernek / † † † Burladingen (BW)
