MARTHA PETEROVÁ

Kaltenbach

Grüß Dich Gott, du schöner Wald
wo der Vögel Lied erschallt,
grüß dich Gott, viel tausendfach,
mein Heimatort, mein Kaltenbach!

Luft und Wasser sind hier gut,
der liebe Gott hält uns in Hut,
und die Englein halten Wacht
über dem Dörfchen Kaltenbach.

Und wenn im Lenz die Blümlein blüh'n,
im Sonnenschein die Lüfte glüh'n,
wenn der Sturmwind heult, zur Nacht,
wie bist Du schön -- mein Kaltenbach!

Und wenn im Winter liegt der Schnee
meterhoch, auch wo ich geh'
find' ich unter'm Schindeldach
mein trautes Heim -- in Kaltenbach!

Náš Kaltenbach

Pozdrav Bůh les, ptačí zpěv,
domov, divukrásný zjev,
jak vídávám ho často v snách,
nastokrát drahý Kaltenbach!

Dobrá je tu voda, vzduch,
v ochraně nás chová Bůh,
stráž andělská střeží svah
se vsí jménem Kaltenbach.

Zjara když je samý květ,
v slunci když se počne skvět,
když vichr nocí vyje v tmách,
vždy je krásný náš Kaltenbach!

A v zimě když tu bílý sníh
v metr vysokých závějích
kryje i šindel na střechách,
hřeje vstříc domov -- Kaltenbach!

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1966, s. 163

Tu prostou báseň i s vlastním nápěvem přednesli své mamince a babičce členové její rodiny v Gersthofenu, kde paní Martha Peterová slavila 11. prosince 1965 svou sedmdesátku. Narodila se v dnešních Nových Hutích, které jsou pozůstatkem onoho někdejšího Kaltenbachu, o němž píseň zpívá jakoby jejími vroucnými slovy, rodině Eibnerových v roce 1895. Z těch dřevěných šumavských chalup mnoho nezůstalo, ani z té, kde se říkalo "Petschikn-Haus" a kam se přiženila. Jeden ze synů Marthy Peterové figuruje ostatně i mezi autory Kohoutího kříže a píše tu o Českých Chalupách, kde v místní části starého Kaltenbachu a dnes Nových Hutí ten dům kdysi při cestě, kterou jsem mnohokrát šel nahoru i dolů při vrchu zvaném v našich časech kupodivu česky Holubí, stával. Fritzi Peterovi a jeho ženě se tu narodili synové Walter (1921), Martin (1924), Franz (1927) a Fritz (1936), jakož i dcery Martha (1923) a Marie (1931). Nakolik je oslavná báseň mamince jejich kolektivním dílem či nikoli, není-li nakonec veršováním jí samé, nevíme. Vidíme jen na starém snímku vedle svého muže tu venkovskou ženu ve "tříčtvrteční" pracovní zástěře a v dřevácích na šumavském sněhu, v němž dokázala silou lásky vykouzlit tolika lidem domov - a chybějí nám slova. V roce 1973 podstoupila v nemocnici augšpurské diakonie operaci žaludku a devětasedmdesátiletá v Holzheimu, kde už 8. prosince 1949 skonal její manžel, umřela a je pochována. Při pohřbu promluvil o této obětavé milující matce jiný z "kaltenbašských", farář Bruno Nowotny, se kterým se za svých pobytů v Nových Hutích vždycky potkávám na zdejší faře. Nad hrobem jí prý zazněla šumavská hymna i stará melodie Blíž k Tobě, Bože můj (Näher mein Gott zu Dir). Jakože i Studený potok (Kaltenbach) teče do Vltavy a s ní do moře, i my jsme spolu stále nejen tu na Šumavě, ale na obou stranách všech pomyslných lidských hranic v jednom jediném houfu Božích dětí.

- - - - -
* Nové Hutě / † † † Holzheim (BY)