KARL PÖHNL
Blahoslavená Anežka Česká
Rok 1876 přinesl nám prostřednictvím výnosu biskupského ordinariátu (Ordinariátní list č. 4 a 5 z 19. ledna 1876) zprávu o tom, že papež Pius IX. prohlásil za blahoslavenou Anežku, třetí dceru českého krále Přemysla Otakara I., dne 20. ledna roku 1205 narozenou první představenou kláštera klarisek v Praze (svatoanežský klášter /v originále "Kloster der hl. Agnes" /!/ - pozn. překl.), zesnulou v roce 1280 (má být 1282 - pozn. překl.), která byla už předtím ústy lidu ctěna coby svatá (v originále "welche schon im Volksmunde als Heilige verehrt worden war" - pozn. překl.) a nyní jako blahoslavená je připočtena ke zbožnému zástupu našich zemských patronů i církevním vyjádřením. Pro den 2. března každého roku je určena liturgická slavnost svaté Anežky České (v originále "das liturgische Fest der heiligen Agnes von Böhmen" - pozn. překl.) s touto latinskou modlitbou (v originále "mit der Oratio" - pozn. překl.):
Deus, qui beatam Agnetem Virginem per regalium deliciarum contemptum,
et humilem tuae crucis sequelam ad caelum sublimasti;
tribue nobis, quaesumus, ut eius precibus et imitatione;
aeternae gloriae mereamur esse participes:
Qui vivis et regnas etc.
(Concessum pro universa Provincia Pragensi per Decretum S. R. C. dd. 20. Martii 1875.)
Kronika farnosti Újezd Svatého Kříže 1836-1937
Snad by ten záznam v pamětní knize fary v Újezdu Svatého postrádal osobní pečeti pisatelovy, kdybychom nevěděli odjinud (tady je to smlčeno), že kněz Karl (Carl) Pöhnl, který v ní činil záznamy od 23. března 1876, kdy tu po 5 letech působení v rodné Bělé nad Radbuzou (Weissensulz) jmenován kaplanem, pak od 1. října následujícího roku administrátorem, od 6. ledna 1878 farářem, téhož měsíce ledna 1876, kdy biskup Jirsík ohlásil "drahým a milovaným ovečkám ze stádečka Kristova", jak je oslovil v Ordinariátním listu Budějovické diecése, musel přijmout děsivou skutečnost zavraždění svého otce Franze Pöhnla. smrtelně zasaženého v noci z 28. na 29. téhož měsíce výstřelem zpoza okna, když seděl jako výminkář u stolu hostince, který po něm nyní vedl jeho syn, Karlův bratr Franz Pöhnl "mladší", otec Karlmanna Pöhnla (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), Karlova synovce tedy. Malá újezdská kaplanka se stala útočištěm Karlovým už opětovně, když sem na faru podle vlastního svědectví za noci a mlhy zamířil jako osmiletý chlapec. Zdejší farář i nyní musel nového kaplana vydržovat "aus Eigenem", tj. "ze svého". Osud Karla Pöhnla nepostrádal zřejmě dramatičnosti od samého počátku. Narodil se 8. května roku 1845 (a ještě téhož dne ho farář Laurenz Seitz pokřtil jménen Carl Borromäus Reiß) v Bělé nad Radbuzou čp. 132 jako nemanželský syn Theresie Reißové, dcery Johanna Reiße, jehož povolání zkoušeného ranhojiče je v matrice označeno výrazem "Chyrurg", a jeho ženy Barbary, roz. Hanakamové, obou psaných s adresou chlapcova rodného domu, kterou dnes (náměstí 132) nese Penzion Radbuza. Chlapec byl "legitimizován" až sňatkem rodičů více než rok nato 30. června 1846, kdy si pětadvacetiletý Franz Pöhnl, syn pekařského mistra v Bělé nad Radbuzou čp. 29 Josepha Pöhnla a Elisabeth, roz. Schübertové z Bělé nad Radbuzou čp. 121 bere o dva roky starší Theresii Reißovou za ženu. Poté, co v roce 1866 absolvoval vyšší gymnázium v Plzni, dokončil svá studia na bohoslovecké fakultě v Českých Budějovicích (v kronice píše "an der theologischen Facultät zu B. Budweis"), kde ho "Seine Eminenz hochwürdigste Bischof zu Budweis Johann Valerian" (rozuměj biskup Jirsík) vysvětil 24. července 1870 na kněze. Na výslovné přání patronátního pána, rozuměj Christiana Kotze, aby ustanovený kaplan v Bělé nad Radbuzou byl Němec, stal se kaplanem už od 2. srpna téhož roku v rodném městě právě Karl Pöhnl. Počátek jeho působení v Újezdě Svatého Kříže už zmíněn byl, dne 1. října 1877 tam byl jmenován administrátorem, farářem pak 16. ledna 1878. 1. února 1888 se stal vikariátním tajemníkem, od 23. května 1891 do 30. dubna 1909 byl hostouňským biskupským vikářem, titul osobního děkana získal 11. června 1898, 26. února 1908 byl jmenován arciknězem domažlickým a čestným kanovníkem 20. června 1909. Zesnul podle farní kroniky tiše a poklidně ve čtvrt na jednu ráno 7. února 1921 v Újezdě Svatého Kříže, kde byl 3 dny nato i pochován,"edler, heiligmäßiger Priester", tj. "šlechetný kněz pověsti svatosti". Jak praví dále pamětní kniha, "der Herr im Himmel, der gerechter Vergelter soll diese edler Priesterherz selig machen", tj. "Pán na nebesích kéž učiní blahoslaveným toto šlechetné kněžské srdce".
- - - - -
* Bělá nad Radbuzou / České Budějovice / † † † Újezd Svatého Kříže, Bělá nad Radbuzou
