VIKTOR PONDĚLÍK

Dopis z Horní Plané ze 14. května 1990

Dne 27. dubna roku 1990 navštívili naši obec Horní Planou starosta Ulrichsbergu pan Nathschläger (má být "Natschläger" - pozn. překl.) a jiní rakouští hosté (v originále "besuchten der Ulrichsberger Bürgermeister H. Nathschläger und andere Repräsentanten unseren Ort Oberplan" - pozn. překl.). Prohlédli si Stifterův rodný dům (Adalbert Stifter má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.) a továrnu LIRA na obrazové rámy. K hraničnímu přechodu v Schöneben je silnice ve velmi špatném stavu. Poslední dva kilometry jsou sjízdné toliko na traktoru.
Dne 29. dubna 1990 se konalo ve vsi Sonnenwald přátelské setkání u hraničního potoka (česky na mapách Pestřice, německy Rotbach - pozn. překl.) za účasti mnoha lidí z Horní Plané a Ulrichsbergu. Zahrála rakouská hudební kapela a bylo k dispozici české i rakouské pivo. Z české strany se dostavilo přibližně patnáct set (1500) lidí.
Dne 9. května 1990 (synovi pisatele zprávy bylo právě 22 let a den /byla to středa/ se v ČSSR dosud slavil jako Den osvobození Československa Sovětskou armádou! - pozn. překl.) přišli všichni hornoplánští učitelé (mezi nimi i Viktor a Jindřiška Ponělíkovi, možná i jejich syn - pozn. překl.) k rozhledně Moldaublick a mohli to spojit i s návštěvou školy v Ulrichsbergu (v Rakousku šlo o všední /pracovní/ den - pozn. překl.). Tři tlumočníci měli spoustu práce s překládáním. Starosta (rozuměj už zmíněný Josef Natschläger - pozn. překl.) nás navíc pozval na radnici. Nezbyl nijaký čas na prohlídku obce krajanské jizby (v originále "und die Heimatstube", tj. pamětní jizby vyhnanců z poválečného odsunu - pozn. překl.).
Před letními prázdninami přišli rakouští učitelé na oplátku k nám do Horní Plané. Pozván byl i pan starosta (rozuměj už zmíněný Josef Natschläger - pozn. překl.). Dne 20. května 1990 byla na jeden den otevřena silnice mezi zaniklým Kyselovem (v originále "zwischen Sarau /Kyselov/ - pozn. překl.) a Aigenem pro cyklisty z obou stran.

Viktor Pondělík,
místní kronikář.

Glaube und Heimat, 1990, č. 7, s. 64
Hoam!, 1990, s. 462

P.S. K osobě Josefa Natschlägera, řečeného "Petz" (*1942), lze dodat, že byl za Rakouskou lidovou stranu (Österreichische Volkspartei) starostou Ulrichsbergu od roku 1985 (konal tu funkci po 17 let do roku 2002), v září 1989 se pod jeho vedením stal Ulrichsberg patronátní obcí zaniklé obce Zvonková (Glöckelberg) a první slavnostní setkání se konalo ještě "nezákonně" (čeští celnící prohlásili "Heute sehen wir nix." /viz rozhovor někdejšího starosty na stránkách regionálního deníku OÖ Nachrichten) a rakouské úřady musely z Lince "smolit omluvu" (v originále "Obwohl schon das Fest alleine nicht legal war. Ein paar Wochen danach hat mir ein bekannter Hofrat in Linz gesagt: "Natschläger, wir basteln gerade am Bescheid für dein Fest."). Ve zmíněném rozhovoru líčí Natschläger i historii rozhledny "Moldaublick" poté, co na vrchu Sulzberg zuřila bouře a došlo k polomu, uvolňujícímu ovšem výhled na Lipenské přehradní jezero a do Čech (už před otevřením hranic tu bývala roční návštěva až padesát tisíc lidí, z nichž někteří se kvůli pohledu do "zapovězené zóny" v Ulrichsbergu i ubytovávali /v rozhovoru: " Mehr als 50.000 Besucher kamen jährlich, um zumindest einen Blick in die verbotene Zone zu werfen. Viele machten Urlaub in Ulrichsberg, um den Moldaublick zu besteigen"/). Z Gänserbergu byla přepravena naftová těžní věž (Ölbohrturm) a instalována jako rozhledna v roce 1969 za pomoci bundesheeru a kováře jménem Wiltschko ("Wiltschko-Schmid"). Dále se tu připomíná příběh s českou krávou, která se jednoho dne objevila u Natschlägerů na dvoře a podle štítku na uchu byl patrný její původ. Zatoulaná kráva otevřela hranice dřív, než tak učinil zemský hejtman, psal rakouský tisk (v originále: "Die Schlagzeile in den Zeitungen lautete: 'Was der Landeshauptmann nicht schaffte: Kuh öffnete Grenze.'").

Suchmeldung

Rád bych se dověděl něco víc o svých příbuzných, kteří byli vyhnáni jako sudetští Němci po druhé světové válce z Českých Budějovic do Rakouska (v originále doslova: "Ich möchte mehr von meinen Verwandten wissen, die Sudetendeutsche aus Budweis waren und nach dem Zweiten Weltkrieg nach Österreich vertrieben wurden." Viz Sudetenpost - pozn. překl.). Jde o následující osoby:
Rudolf Weinmayer 20. 3. 1867 bis 20. 11. 1977
Franziska Weinmayer 13. 2. 1889 bis 30. 12. 1980
Hans Pondelik 26. 6. 1890 bis 22. 7. 1957
Gustav Pondelik 12. 3. 1903 bis 15. 6. 1975
a Viktor Pondělík (v originále "Pondelik" - pozn. překl.), který po druhé světové válce směl v tehdejším Československu zůstat a kolem roku 1980 tu i zemřel.
Zprávy prosím zaslat na adresu:
Mgr. Viktor Pondělík, České Budějovice, Czech Republik (má být: "Republic"! - pozn. překl.).

Sudetenpost, 2000, č. 5, s. 7

P.S. Česky by se asi řeklo "Ohláška pátrání" (či "Pátrací ohláška", spíše ovšem jen: "Hledají se..."), aby se člověk vyhnul dvojímu užití osudné koncovky "-ní", připomínající až příliš "úřední" češtinu. Zaráží ovšem při kupodivu úplných údajích (jen bez udání míst) všech vyhnanců neznalost data úmrtí Viktora Pondělíka, který směl při odsunu zůstat v Československu, poněvadž to by přece měl být Viktorův otec a jmenovec (a rovněž jmenovec Viktorova syna). To spíše Viktor Pondělík mladší, syn mého kamaráda z vojny, byl zřejmě odesilatelem dopisu do rakouského krajanského listu. Díky tomu textu se podařilo hledat v matrikách, a to i v těch rakouských.

K čemu je dobrá dvouletá povinná vojenská služba? V případě pisatele těchto řádek mj. k tomu, že jsem po vystoupení z vlaku na nádraží v Benešově roku 1963 stanul vedle Viktora Pondělíka, který byl na českobudějovickém Pedagogickém institutu spolužákem mé ženy Marcely pro obor Matematika - Fyzika - Práce v dílnách (jinak Polytechnická výchova) a tedy i spolužákem mým (já absolvoval na PI obor Český jazyk - Dějepis - Výtvarná výchova). Po pravdě budiž řečeno, že se sarkasmem Viktorovi vlastním mi začasté dával najevo, že nechápe, jak se tak krásná dívka mohla provdat za takové nedochůdče, jako jsem já, což se nakonec setkávalo s mým souhlasem. Z hovorů s Viktorem jsem se dověděl, nechápaje tehdy, k čemu mi to jednou bude, o vojenské povinnosti jeho otce narukovat k wehrmachtu i o otcově účasti při vylodění na Krétu. Viktor (v českém záznamu oddací matriky "Viktorin" Pondělík se narodil dne 9. března roku 1905 v Českých Budějovicích (v německy psaném záznamu křestní matriky je adresa rodného domu uvedena německým označením "Prieslgasse No. 214" /dnes se ulice jmenuje Heydukova/) jako syn portýra zdejšího německého měšťanského pivovaru (dnes vařícího pivo pod značkou Samson), uvedeného zde jménem Wenzl Pondělík /i s tím háčkem a čárkou/, jehož otec Josef Pondělík se svou ženou Annou, roz. Slámovou (v matrice "Slama") je tu označen jako "Schlosser in Budweis", tj. zdejší zámečník. Wenzlova choť a Viktorova matka Josefine byla dcerou c.k. vrchního dozorce (Oberaufseher) finanční stráže v Horní Blatné (Platten) na Chebsku Johanna Hlavničky a jeho ženy Josefy, roz. Weissové. Kmotrem chlapcovým se stal Josef Fürst, holič (v matrice "Rassier" s výrazným odlišením počátečního písmene "R") na zdejší adrese "Bräuhaus" No. 65" se svou chotí Karolinou. Jak uvádí oddací matrika českobudějovické fary u sv. Jana Nepomuckého v českém záznamu oddávajícího kněze, jímž byl Dr. Jan Šnejd (*9. května 1872 Radosticích, farnost Ledence), ženich Viktorin (tak uveden v matrice) Pondělík, kovolitec v Českých Budějovicích, Šumavská ulice čp. 249, syn Václava Pondělíka, skladníka v Českých Budějovicích, si tu 25. října roku 1930 bere za ženu Marii Paichlovou (*27. června 1908 v Mezimostí /dnes Veselí nad Lužnicí/) čp. 191), bytem v Rožnově (dnes je Rožnov součástí Českých Budějovic) čp. 69, dceru Antonína Paichla, zřízence státních drah v Mezimostí čp. 191, a jeho ženy Rosiny, roz. Fichtové (v matrice "Fichta") z Klikova (dnes část města Suchdol nad Lužnicí) čp. 30. Dcerou Wenzla (Václava) Pondělíka a sestrou Viktora Pondělíka "staršího" byla i Franziska, provd. Weinmayerová, která přišla na svět v kdysi samostatné dolnorakouské obci Siebenhirten (česky by se řeklo "Sedm Pastýřů"), která je od roku 1938 součástí Vídně a náleží ke 23. městskému okrsku Liesing; od roku 1955 stojí v Siebenhirten nový farní kostel sv. Martina). Podle údaje Viktora Pondělíka "nejmladšího" zemřela 30. prosince roku 1980 v požehnaných jednadevadesáti letech, a to podle přípisu křestní matriky v tyrolské obci Wörgl, okr. Kufstein, kde se ocitla po vyhnání. Měla 3 bratry, z nichž 2 se stali obětmi poválečného odsunu jako ona. O rok mladší Hans (Johann Täufer, tj. Jan Křtitel) se narodil rovněž v Siebenhirten 26. června roku 1890 (oba je křtil kněz jménem Josef Winopal) a zemřel podle přípisu křestní matriky rovněž v tyrolské obci Wörgl 22. července roku 1957. Další z přípisů v křestní matrice nás zpravuje o jeho svatbě v protektorátních Českých Budějovicích se zdejší telefonistkou (Fernsprecherin) Emilií Moserovou (*23. dubna 1905 v Českém Krumlově), dcerou českobudějovického kominíka (Rauchfangkehrer) Johanna Mosera a Marie, roz. Schneiderové z Českých Budějovic. Ženich byl tehdy povoláním hlídač (Wachmann) a bydlel v českobudějovické Hradební ulici (Schanzgasse) čp. 13 (nevěsta v blízké Krajinské ulici /Landstraße/ čp. 42). Oddával je P.Josef Neubauer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Třetí z bratří, tj. Augustin (v "Suchmeldung" uvedený s křestním jménem "Gustav") se narodil na Linecké ulici (Linzer Straße, dnešní Lidická ulice) čp. 65 dne 12. března roku 1903 a byl pokřtěn jménem Augustin Adolf Pondělík. Jeden z pozdějších přípisů nás zpravuje o jeho svatbě 25. září 1926 ve slovenském Lučenci s Rozalií Haderovou (příjmení je velmi špatně čitelné) a o vystoupení z církve 27. března válečného roku 1942 v už zmíněném Wörglu v Tyrolích. Viktor po vojně, kterou absolvoval se mnou (byli jsme zařazeni k dělostřelcům, já ovšem jako zdravotník, tak řečený "lapiduch"), učil ve Velešíně, v Besednici a pak od roku 1967 v Horní Plané, kde dlouhá léta vedl obecní kroniku a působil např. i do roku 1986 v ochotnickém souboru "Planina". Psal také do místního periodika "Život pod Smrčinou". Abych nezapomněl: kamarád Viktor se narodil v Českých Budějovicích dne 2. dubna roku 1942 (až od října téhož roku ztratily přívlastek České), byl dvakrát ženat (druhá manželka Jindřiška zemřela po úrazu na kole cestou z Mokré do Černé v Pošumaví v létě 2004) a skonal "náhle", jak praví parte, 5. června roku 2008 v Horní Plané ve věku 66 let. V Horní Plané chtěli uctít Viktorovu památku zasazením stromku: byl to smrk černý a někdo si ho uřízl po staročeském pytláckém mravu před Vánocemi roku 2022.

- - - - -
* České Budějovice / † Horní Planá / † † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy