FRANZ JACOB PROKISCH
Testament
V uvážení smrtelnosti a nejisté hodiny našeho úmrtí dal nás měšťan a štafíř (v originále "bürg. Stafirer" - pozn. překl.) Franz Jakob Prokisch pilně k sobě povolat a požádat, aby byla vyslyšena jeho poslední vůle, totiž co se stane s jeho movitým i nemovitým majetkem a jak ho chce mít rozdělen po své smrti, učinit tuto vůli právně známou a pevnou rukou drženou, jak následuje: 1. své tělo odevzdává zemi a má být pochován po měšťanském způsobu beze zvláštní okázalosti; 2. po jeho pozemském skonu (v originále "nach seinen zeitlichen Hintritt" - pozn. překl.) mají být vydány zdejšímu chudobinci 2 zlaté, fondu normální školy 1 zlatý a pražskému nalezinci 1 zlatý; 3. stanovuje pravým a jediným dědicem svého movitého a nemovitého majetku svou milovanou choť paní Magdalenu Prokischovou, která mu byla tou nejvěrnější družkou ve všech případech (v originále "seine treueste Gefährtin in allen Zufällen" - pozn. překl.), neúnavnou opatrovnicí v jeho nemocech, která mu dokázala získat jeho nevelký majetek a ještě více jej udržet, pak svou jedinou manželskou dceru Ewu, provdanou za Karla Swobodu (v originále "vereheligte Im.(?) Karl Swobodin" - pozn. překl.), takovýmto způsobem: a) jeho choti paní Magdaleně Prokischové má připadnout mu ut lib. C.C. 16 Fol. 78 p. v. vlastnicky náležející dům, včetně všeho, co je v něm přinýtováno, přibito a ve zdi upevněno (v originále "was hirinn nitt, und mauerfest ist" - pozn. překl.), se vším v něm se nalézajícím nábytkem, nářadím, postelemi, obrazy, šatstvem a prádlem, nic nevyjímaje, zcela sám v hodnotě per jeden tisíc čtyři sta padesáte zlatých; přesto je zavázána b) dceři Ewě, provdané paní choti Karla Swobody, po své smrti zanechat 700 zlatých jako dědický podíl a paní dceři spolu i zeti panu Karlu Swobodovi hned po její smrti bude bezplatně dodán kulečníkový stůl včetně tág a koulí; tento zeť pan Karl Swoboda je ovšem povinen mou choť paní Magdalenu Prokischovou u sebe mít a bezplatně živit. Konečně c) má být řečená paní choť zavázána, všechny na tom domě váznoucí dluhy církvi, shora uvedené odkazy, jakož i náklady pohřbu a soudu z vlastního zapravit. Tato listina stvrzena jeho vlastnoručně psaným jménem. Tak se stalo v Budějovicích dne 16. října 1791 (v originále "So geschehen Bud. den 16. Okt. 791." - pozn. překl.). Johann Josef Gassner, vyžádaný svědek, Johann Messner jako vyžádaný svědek.
F. Matouš, František Jakub Prokyš, barokní malíř jihočeský I. Život (1939), s. 10
Německý originál předchozího dokumentu byl podle poznámky v závěru Matoušovy brožurky, v níž je otištěn, uchováván ve fondu českobudějovického městského archivu. Ten, jehož se závěť týká a který ji 16. října roku 1791 diktoval i podepsal (psával se Frantz Jacob Prokisch či také Prokysch), zemřel devět dnů nato 25. října v českobudějovickém domě čp. 369 na stařeckou sešlost ve věku 78 let. Víme tedy, že by letopočtem jeho narození měl být rok 1713, místo, kde přišel na svět, však dosud neznáme. Bývá uváděno město Slaný, kde údajně působil jeho otec jako malíř, odjinud však je známo, že žil ve vsi Prunéřov (Prunnersdorf), která padla v roce 1966 z větší části za oběť povrchové těžbě hnědého uhlí a zbytek je dnes městskou částí Kadaně. V obou zmíněných případech náležel mezi prunéřovské poddané hrabat Martiniců, sídlících ve Smečně (z poddanství byl propuštěn až roku 1752, kdy 15. září jeho výhost podepsal Franz Michael hrabě von Martinitz). Franz Jacob se vyučil malířskému řemeslu nejspíš u svého otce, jeho vlastní malířské práce (o otcových není známo nic) jsou prvně doloženy až krátce po roce 1746 pro augustiniánský klášter v Borovanech (německy Forbes), dva roky nato pak malířsky zdobil, jinak řečeno "štafíroval" klášter téhož řádu v Třeboni (německy Wittingau). Od roku 1752 se už jako svobodný člověk usadil právě v Třeboni a dne 29. října se tam nejen oženil s Alžbětou Abelovou (v latinsky psané oddací matrice psána "Elisabeth Abelowa", on "Frantz Jacob Prokiss"), nýbrž přišly tu na svět i dvě jeho nejstarší děti Klára (*13. dubna 1755) a František (*14. února 1759). Na schwarzenberskou zakázku vyzdobil českokrumlovský zámecký letohrádek Bellaria a blízký Kvítkův Dvůr (Favoritenhof), také vzdálenější zámek Červený Dvůr (Rotenhof). Na přelomu let 1759 a 1760 se přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil už zmíněný dům čp. 369 na jižní straně českobudějovického náměstí, uváděný v jeho závěti (dnes č. 122/35 s rezidencí Uni Credit Bank). Den po narození mu tady zemřela druhá dcera Terezie Alžběta (*13. října 1762) a 6. srpna 1764 i manželka Alžběta. Jeho druhou chotí se stala 9. září 1767 Magdalena Táchová z Hluboké nad Vltavou (v matrice "ex Hluboka") a ještě téhož roku se jim narodila dcera Ewa (*20. prosince 1767), jediné z dětí, které svého otce přežilo (dcery Marie Helena a Anna Klára z druhého manželství zemřely v dětském věku, syn František a dcera Klára z prvního manželství se také nedožili dospělosti). Malířovy práce na církevní zakázky byly v té době velice bohaté, zmiňme jen výzdobu kaple Andělů Strážných ve Zlaté Koruně (1763), hlavní oltář děkanského kostela v Netolicích, výzdobu stěn a stropu špitálního kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, pro který štafíroval i hlavní oltář, dále oltář Růžencové Panny Marie v českobudějovickém klášterním kostele Obětování Panny Marie, obraz sv. Anny vyučující Pannu Marii, určený pro zdejší kapucínský kostel (dnešní koncertní síň v Kněžské ulici), fresková výmalba kaple Vzkříšení v českokrumlovském kostele sv. Víta, k 500. výročí založení dominikánského kláštera v Českých Budějovicích vytvořil nad vchodem přilehlého hřbitova obraz předání kláštera řádu králem Přemyslem Otakarem II. a také kresbu klášterního areálu z ptačího pohledu, která se stala předlohou známé mědirytinové veduty. Nástěnnými malbami opatřil i Opatovický mlýn nedaleko Třeboně, letní rezidence představeného augustiniánského kláštera, oltářní obrazy vytvořil pro kostel v Horním Záhoří u Písku a v klášterním kostele v Bechyni najdeme variantu (z roku 1780) oltářního obrazu Nanebevzetí Panny Marie z Netolic. Dcera Ewa Katharina si 18. října 1790 vzala za muže českobudějovického lékárníka Karla Swobodu a rok a týden nato zemřel 25. října 1791 ve svém už vícekrát zde zmíněném domě na náměstí Přemysla Otakara II. sám František Jakub Prokyš, jak ho píší čeští autoři (německý BLGBL /Bibliographisches Lexikon für Geschichte der böhmischen Länder/ zato Prokisch). Jeho podobu možná zachycuje jedna z maleb v letohrádku Bellaria, kde je ve společnosti dvou dam zobrazen malíř s paletou a malířským pravítkem k podepření ruky (aby se netřásla při malbě dlouhých čar), zvaným "málštok", tyčkou s kuličkou na konci, na sloupku nalevo vpředu je pak špatně čitelnou signaturou "F.J. Prokisch" podepsán muž, který měl vedle osobní závěti věru co dlouhým tahem štětce odkázat nám potomkům.
- - - - -
Český Krumlov / † † † České Budějovice
