ALOIS QUASS
Celé mé tělo žije hudbou
Glaube und Heimat, 2019, č. 1, s. 31
"V originále" zní ta věta "Mein ganzer Körper ist Musik" a byla prý jednou z posledních, kterou Alois Quass zanechal potomstvu před svým skonem dne 2. prosince roku 2018 v příhraničním rakouském Windhaagu. Narodil se tam v čp. 8 dne 15. listopadu 1932 rodičům Aloisu (*4. června 1902) a Marii Quassovým. Matka Maria (1904-1970) byla roz. Steiningerová a její matka Maria, roz. Friebergerová, se narodila 2. února 1877 ve dnes zaniklé vsi Rapotice (Rappetschlag). To Quassovi z otcovy strany byli převážně z dnešní Tiché (německy Oppolz). Na rozdíl od svých rakouských příbuzných byli po roce 1945 vesměs vyhnáni ze svých domovů v Čechách pro údajnou zradu republiky a příklon k Hitlerovu národnímu socialismu. Předtím je i s českými sousedy spojovala poutní tradice Svatého Kamene, místa německy zvaného Maria Schnee blízko Rychnova nad Malší, označovaného kdysi místním jménem Böhmisch Reichenau, tj. Český Rychnov. Aloisův rodný Windhaag leží blízko české hranice a při ní ležících, dnes až na místní kostel zcela zaniklých Cetvin (Zettwing). Po zániku Rakouska a připojení československých pohraničních území k nacistické "říši" se ocitlo celé území v nově zřízené "župě Horní Dunaj" (Gau Oberdonau). Aloisova těhotná matka se už roku 1932 s budoucím synkem pod srdcem musela v létě stěhovat do nouzového příbytku v době, kdy vysoká voda potoka v jeho rodném Windhaagu zcela zatopila dům zvaný Pramhoferhaus, který byli Quassovi nuceni opustit. Alois vyrůstal s oběma svými sestrami Mitzi a Annou ve velice skromných poměrech. Když vypukla druhá světová válka, byla jeho osmiletá školní docházka nakonec zcela přerušena a děti se věnovaly sběru listů maliníkových keřů. Byla to strašlivá doba plná odříkání a úředních reglementací. Rodina se tenkrát přestěhovala do budovy někdejší školy, kde byl v letech 1841-1843 učitelským pomocníkem slavný hudební skladatel Anton Bruckner (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) a které místní neřekli jnak než Gattringerhaus podle starého Gattringera, upoutaného v posledních letech svého dlouhého života (dožil se 97 let stejně jako stará služka Resi) na lože. Po válce musel Alois jako mnoho jeho vrstevníků pást krávy u sedláka. Truhlařině se vyučil doma u otce a jmenovce a věnoval se tomu řemeslu i nadále. V roce 1962 se oženil s Hildegard Größlingerovou z Reickersdorfu (dnes jedné z 25 částí hornorakouského městyse Lasberg v okrese Freistadt) a během let se jim narodily 4 děti: synové Nikolaus a Alois, jakož i dcery Irmgard, Lydia a Elisabeth. Jejich otec Alois Quass "mladší" měl vedle svého povolání mnoho zájmů, zejména fotografování, květiny a také zpěv v kostelním sboru. V letech 1974-1976 si rodina zbudovala dům na windhaagské adrese Zierbühel 1. Když Alois odcházel roku 1992 do důchodu, věnoval se po otevření hranic dalšímu, tentokrát přímo posvátnému "hobby": totiž vedení poutí ke Svatému Kameni a obnově tohoto poutního místa. Restauroval poutnický kříž, který se zachoval ve staré škole, a oživil dávnou tradici. Vedl těch poutí, do roku 1948 obvyklých "z obou stran" (i když se Windhaag ocitl po válce v sovětské okupační zóně, spustila se železná opona i tady), po roce 1989 pětadvacet včetně jejich fotografické dokumentace! Roku 2012 oslavili se ženou, oba osmdesátiletí) ještě celkem zdrávi zlatou svatbu, obklopeni 4 svými dětmi (Nikolaus zemřel v roce 1999), 8 vnoučaty a 5 pravnoučaty. Té prosincové neděle 2018 šestaosmdesátník pozdě večer v klidu zavřel oči, které tolik viděly, navždycky. Třicátá pouť Windhaagských ke Svatému Kameni se v létě 2019 odehrála už jen ve vzpomínce na dobrého člověka Aloise Quasse z Brucknerova Windhaagu, z pomezí zemí a časů.
- - - - -
* Windhaag (A), Tichá / Svatý Kámen / † † † Windhaag (A)
