HUBERT ROISS

Cetviny v historických datech

Nijaké jiné místo na hornorakouské hranici s jižními Čechami tolik nezrcadlí proměnlivé a bolestné dějiny obou zemí jako někdejší městys Cetviny (Zettwing) při řece Malši (Maltsch).Na prastaré keltské cestě od Dunaje (Donau) k Vltavě (Moldau). Samo místní jméno má keltský původ. Slabika "cet", "Zett" (keltsky "coet") znamená "les" a keltská slabika (v češtině dvě slabiky - pozn. překl.) "vin" značí "paseku", takže význam místního jména vcelku zní česky "lesní paseka".
Ke středověkému zpřístupnění a osídlení německy mluvícím obyvatelstvem došlo ve druhé půli 13. stoletá za vlády Přemysla Otakara II., který dal jako český a rakouský panovník v letech 1251-1278 vymýtit hustý lesní pás na severu rakouského Mühlviertelu a na jihu Čech.
Už v roce 1285 měl v Cetvinách stát farní kostel.
Rokem 1325 je datována prvá listinná zmínka o Cetvinách, když Petr z Rožmberka (jde o Petra I. z Rožmberka /†1347/, nejvyššího komorníka Království českého - pozn. překl.) dává Cetviny a Mikulov (Böhmdorf) do zástavy Bohunkovi z Harrachu za 83 stříbrných (v originále "gegen 83 Mark Silber" - pozn. překl.).
K roku 1384 se vztahuje první listinná zmínka o cetvinském kostele.
V roce 1418 je Cetvinám propůjčeno Oldřichem II. z Rožmberka (žil v letech 1403-1462, rodovým vladařem byl v letech 1418-1451 - pozn. překl.) právo trhu, což se rovná povýšení na městys.
V letech 1420-1423 jsou Cetviny opakovaně napadeny husitskými voji.
Roku 1498 jsou tržní práva rozšířena (výroční trhy se mají konat na den sv. Mauricia a týdenní trhy každý čtvrtek) a Cetviny dostávají vlastní znak s pětilistou růží se zlatým středem a ve stříbrném poli.
Od roku 1620 jsou Cetviny v pozemkovém vlastnictví rodu Buquoyů.
V letech 1627-1628 jsou v Cetvinách prováděny protireformační zásahy.
Hlavním zdejším předmětem obživy se stala v následující době hamernická výroba kos a domácké zpracování lnu na přízi. Městys měl i svůj vlastní pivovar.
V letech 1841-1843 se tehdy ani ne dvacetiletý hudební skladatel Anton Bruckner (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) přátelil během svého pobytu ve Windhaagu u Freistadtu (Windhaag bei Freistadt) s cetvinskou rodinou příjmením Sücka (blíže viz Anton Bruckner und Windhaag - pozn. překl.)
V roce 1849 byl v Cetvinách po zrušení poddanství (v originále "nach Aufhebung der Grundherrschaft" - pozn. překl.) zvolen první starosta.
Roku 1918 se po pádu habsburského mocnářství stává řeka Malše hranicí nového státu, jehož vojsko obsazuje příhraniční území. Česká celnice je zprvu umístěna na rakouské straně v Lexově mlýně (Lexmühle) v Hammern. Hranice se dala překročit s pouhou "propustkou" (v originále "Passagierschein", používalo se i označení "Passierschein" - pozn. překl.). Kvůli výhodným cenám na české straně kvetlo pašeráctví a "nedělní nákupy v Cetvinách" (v originále "Einkaufen am Sonntag in Zettwing" - pozn. překl.) se staly v meziválečném období oblíbeným vyplněním volného času mnoha obyvatel sousedních rakouských obcí, zejména pokud jde o Leopoldschlag a Windhaag bei Freistadt.
Ve dvacátém století se Cetviny stávají přímo "hracím míčem historie" (v originále "Spielball der Geschichte" - pozn. překl.). Nejenže se po takřka čtyřech stoletích s novou hranicí vyvazují z rakouského státního svazku, nýbrž nový stát provádí i částečná vyvlastnění německého majetku. To souvisí často i se ztrátou pracovních míst desetitisíců Němců v pohraničních oblastech.
Sčítání lidu z roku 1930 vykazuje v Cetvinách 523 osob německé a 29 osob české národnosti.
V roce 1938 po "anšlusu" Rakouska k Německé říši zesílil nacistický režim a Henleinova sudetoněmecká strana (SdP) propagandu vůči Československu, které v 21. května 1938 vyhlásilo mobilizaci.
V září 1938 došlo na řece Malši mezi Cetvinami a Leopoldschlagem k přestřelkám ze zbraní sudetoněmeckého nacistického "freikorpsu" (blíže viz webová adresa https://cs.wikipedia.org/wiki/Freikorps - pozn. překl.) a československé armády s jedním zabitým a jedním raněným československým pohraničníkem. Dne 22. září 1938 unesli příslušníci freikorpsu a SA (Sturmabteilung - paramilitární organizace NSDAP, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) z Cetvin 19 československých pohraničních úředníků se čtyřmi ženami a dvěma dětmi a internovali je po šest týdnů v Salzburgu.
Mnichovským diktátem se 1. října 1938 staly Cetviny součástí Německé říše a tzv. Župy Horní Dunaj (Gau Oberdonau).
Dne 10. května roku 1945 prošla Cetvinami Rudá armáda. Ve znovuobnovené Československé republice ztratili sudetští Němci svou státní příslušnost a jejich majetek byl zabaven.
Dne 24. července 1945 převzala šestičlenná česká komise politickou správu v Cetvinách. Provizorním předsedou komise byl ustaven celní úředník Josef Chýle, který se spíše zastával německých obyvatel.
Hranice na Malši se stala neklidnou zónou ilegálních přechodů hranic plnou uprchlíků ze země, zlodějů a podloudníků (v originále "eine unruhige Zone mit illegalen Grenzübertritten, Flüchtenden, Diebstahl und Schmuggel" - pozn. překl.).
V roce 1946 bylo zdejší německy hovořící obyvatelstvo v osmi transportních skupinách "odsunuto". V Cetvinách zůstalo do konce téhož roku 20-30 lidí. Už předtím ovšem asi třetina obyvatel uprchla do Rakouska. Dobrému souladu dosavadních českých příslušníků finanční stráže s místními nedošlo v Cetvinách k nijakým násilnostem. V létě roku 1946 bylo tu zřízeno pastevní družstvo, aby se postaralo o odsunutými ve staveních ponechaný dobytek.
Po uchopení moci komunistickou stranou v roce 1948 mělo osídlení Cetvin přibližně stovkou imigrantů z Rumunska jen krátké trvání. Ještě v roce 1950 tu žilo 36 obyvatel, kteří však už následujícího roku Cetviny opustit, poněvadž region byl prohlášen zakázaným hraničním pásmem.
V letech 1955-1956 bylo na příkaz ministerstva vnitra přes sto zdejších domů srovnáno se zemí až na kostel, celnici a kasárna Pohraniční stráže. "Železná opona" se "signálními stěnami nabitými elektrickým proudem a přechodně i s minovými poli patřila k realitě "studené války". Kostel sloužil jako stáj a prostor pro porážky zvířat, kostelní věž jako strážní post. Docházelo k pokusům i takto zajištěnou hranici překročit a ke střelbě na její "narušitele". Ve vsích rakouského Mühlviertelu působili špioni.
Po "sametové revoluci" je od roku 1990 jsou Cetviny opět přístupné. V roce 1995 začalo českobudějovické biskupství s podporou ministerstva kultury, Česko-německého fondu budoucnosti a spolkové země Horní Rakousko s obnovou kostela, stejně jako někdejších farníků, žijících dnes i se svými potomky v Německu a v Rakousku. Dne 6. září 2003 pak došlo ke znovuvysvěcení někdejšího farního kostela "Zu Unserer Lieben Frauen Geburt" (tj. "Narození Panny Marie" - pozn. překl.) Objev fresek a "maurské" iluzívní výzdoby klenebních žeber starých 500-600 let poskytl nový důkaz o tom, že regionu byl s kostelem zachráněn pravý gotický klenot. Na léta 2016-2017 je plánována rekonstrukce míst, poškozených vlhkostí.

H. Roiss, Geschichte von Zettwing
"Památné místo Cetviny - Erinnerungsort Zettwing"

Předchozí textová ukázka je českým překladem tří německých originálů, dvou digitálně přístupných a třetího, který mi jako kopii z jubilejního tisku hornorakouského sdružení "zlatých čepců" Goldhaubengemenschaft zaslal sám jejich autor Dr. Hubert Roiß na můj dotaz po jeho životních datech. Narodil se dne 21. listopadu roku 1947 v obci Windhaag bei Freistadt, jejímž byl i starostou. Je předsedou sdružení "Zukunftsforum Freiwald" a není asi náhodou, že jeden ze tří přeložených materiálů pod hlavičkou Green Belt Center, organizace podporující zelený pás Evropy na místě někdejší "železné opony" uvádí citace slov českého ministra kultury Daniela Hermana (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) z listu Prager Zeitung s datem 29. dubna 2015: "Heute leben wir in der Freiheit. Unsere gemeinsame Aufgabe ist es, den Raum der Freiheit unter dem Dach des gemeinsamen europäischen Hauses zu füllen." V české verzi stránek ta slova znějí: "Svoboda je velkým prostorem, který má být vyplněn pozitivním obsahem a to je naše společné poslání.". O domech raději snad opravdu ohledně Cetvin nemluvit.

- - - - -
* Windhaag bei Freistadt (A) / Cetviny