FERDINAND ROTH

Mein Galtenhof!

Galtenhof! Anmutig liegst du dort im Tal,
will dich grüßen sehnsüchtig vieltausendmal!
Übermittelt, Wolken, meinen in'gen Gruß
und du auch, mein Bächlein, junger Miesa-Fluss!

Liebe Vöglein, bitte flieget hin und sagt,
dass in meinem Herzen schwer das Heimweh nagt!
Ich muss bleiben, muss hier in der Fremde weilen.
Ach, wie gerne würde ich zu dir eilen.

Ein paar fremde, kalte Menschen sind bei dir,
sind zu dir gekommen mit der falschen Gier.
Ich bin hier verlassen, einsam auch wie du,
Galtenhof, an dich nur denk' ich ohne Ruh'...

Jalový Dvůr

Jalový Dvůr! Jak bych ho viděl rád,
pozdravil zdáli nastotisíckrát!
S oblaky bych tam plynul toužebně
nebo po říčních vlnách mladé Mže!

Vydal bych se snad jen mu povědět,
jak bolí srdce stesk a celý svět,
kde musím zůstat, ač bych domů šel,
ba běžel bych, s ptáky se rozletěl.

Cizí lidé tam propříště budou žít,
přišli chtivě, snadno si naloupit.
Na pospas jim jsme si tak podobní,
Jalový Dvůr a já, domov a vyhnání...

Gedanken an der Grenze

Dort drüben liegst du, Heimat, greifbar fast,
und leider kann ich zu dir nicht.
Es schmerzt mich, dass du ein and'res Antlitz hast -
auch mir zerfurchten Sorgen mein Gesicht.

Ich kenn' dort drüben ganz genau die Flur,
ich weiß dort jeden Weg und Steg.
Gedanken werden mir zu Qualen nur:
Wie 's damals war -- wenn ich Erinnerung pfleg'.

Dabei wird schwer das Herz und trüb der Sinn,
weil ich, dir, Heimat, nahe bin.
Denn ich weiß, im Augenblick bist du nicht mein;
doch das ist sicher: ich bin dein, nur dein!

Myšlenky při hraniční čáře

Domove, kus dál ležíš na dosah,
jen k tobě nemohu, chtěj si co chtěj.
Bolestný náhle ve tváři máš tah,
ta vráska brázdí i můj obličej.

Znám tam u nás snad každý rodný kout,
každičkou cestu do luk, do polí.
Mukám paměti nelze uniknout,
je příliš čerstvá -- kdy jen přebolí?

Je těžko u srdce a stesk vždy omámí,
jak blízko ležíš, takřka před námi.
Možná v té chvíli teď mi nepatříš:
že já jsem jenom Tvůj, kéž ale víš!

P.S. Originály obou básní jsou převzaty z prosincového čísla časopisu Tachau-Pfraumberg-Bischofteinitzer Heimatbote z roku 1949 a vyznačují se tak silným autentickým přízvukem, jaký postrádají byť i umělejší výtvory z let následujících.

Jejich autor Ferdinand Roth se narodil 2. února 1915 v Brance (Galtenhof) na západ od Tachova (Tachau). Jalový Dvůr, jak původně znělo české označení osady, je jméno věru nejvýš symbolické pro další osudy Tachovska na západním okraji Šumavy po vysídlení jeho původních obyvatel. Původně ovšem ten název opravdu označoval (už roku 1715 vzniklý) panský dvůr pro ustájení jalovic a nahradil ještě starší pojmenování místa, zvaného ( první zmínka o něm je z roku 1663) podle velkého místního rybníka Irlweiher (Erlweiher), tj. Olšový rybník. Po roce 1945 bylo úředně zavedeno české místní jméno Branka, odkazující paradoxně na zaniklou část obce Am Thörl, tj. Na Brance. Mladá Mže (Miesa), nazývaná tady v minulosti Reichenbach, poháněla tu mj. poměrně velkou továrnu rodiny Adlerů na výrobu perleťových spon a knoflíků, která roku 1937 zaměstnávala už 220 dělníků. Rodák odtud se stal učitelem, působil na obecných i měšťanských školách rodného kraje, než musil po odsunu začít znovu na druhé straně "železné opony" na státní střední škole v bavorském Kemnath-Stadt na jihovýchod od Bayreuthu, poté na střední obchodní a průmyslové škole v Zirndofu na východním okraji Norimberka (Nürnberg). V Buchenbühlu, který je dnes vlastně severní částí tohoto nám tak blízkého města, alespoň pokud si dokážeme odmyslit prvou půli dvacátého století, také 6. června 1995 zemřel a byl tam tři dny nato pochován. Když slyším tóny nezapomenutelné Wagnerovy opery, musím myslet i na tolikero po hrozné válce sem příchozích "mistrů pěvců", které naučila hudbě veršů nouze poválečných let, vyhnání a víra v sílu rodné řeči.

- - - - -
* Branka (Jalový Dvůr) / † † † Buchenbühl, Norimberk (BY)