WENDELIN RZIHA VON MÜHLAU

Allerseelen

Sinnend schreit' ich zwischen Gräbern
Und ich seh' die Menschen klagen,
Stille Wehmut, tiefe Trauer
Wilden Schmerz im Herzen tragen.

Seh' den Jammer in den Mienen,
Dass die Reue einem Todten
Nichts mehr bieten kann als Kränze,
Als zu späte Liebesboten!

Seh' die Einen düster blicken,
Seh' die Andern bitter weinen
Und doch seh' ich auch die Sonne
Manch' verlassenes Grab bescheinen!

Gras und Unkraut deckt den Hügel,
Nicht mehr ist die Schrift zu lesen
Auf dem Kreuz, welche erzählte,
Wer die Leiche einst gewesen!

Wie viel Liebe, wie viel Treue,
Wie viel Glück und wie viel Sorgen
Ruhen wohl an dieser Stelle,
Hier in engen Raum geborgen!

Und zum Dank dafür -- vergessen?
Nein! Gewiss nicht! -- Oh, wie gerne
Käm' vielleicht ein treues Herz, das
Um Dich weint in weiter Ferne!

Schmerzbewegt steh' ich, ein Fremdling,
An dem so verlassenen Grabe: -
Ach, auch ich bin fern dem Orte,
Wo ich Alles verloren habe!

Na Dušičky

Zasněn kráčím mezi hroby,
lidský stesk tu spatřit stálý,
žal tichý a přehluboký
v srdcích, divě neskonalý.

Hoře zřím i kolem v tvářích,
že víc nelze nebožtíku
podat nežli truchlý věnec
jako pozdní výraz díku!

Někdo temně na rov hledí,
jiný v pláči neusedá,
u některých hrobů ale
marně zrak můj koho hledá!

Opuštěny zarůstají,
písmo nepřečteš už ani
pod křížem, co hlásalo by,
kdo byl mrtvý, jejž zem chrání!

Kolik lásky, věrné mysli,
kolik štěstí i starostí
spočívá tu v jednom místě,
které naposled je hostí!

Zapomenut bez milosti?
Jistě ne! -- Jak rádo asi
přišlo by sem srdce zdáli,
jež neokoralo časy!

Pohnut stojím tu, já cizí,
u opuštěného rovu: -
i já daleko jsem odtud
nechal, co nevzkřísím znovu!

Na novinovém výstřižku z rodinného archivu budějovické rodiny Sazymovy, jak mi jej poskytla v červnu 2006 paní Gabriela Jíchová (dívčím jménem Bibi Sazymová), je autor básně označen R. von Mühlau. Zdejší advokát JUDr. Wendelin Rziha (někdy bývá psán i Řiha!) rytíř von Mühlau se narodil v Plzni (Pilsen) 3. října 1827. Po studiích práv na univerzitě v Praze působil coby advokátní koncipient a pak notář v severočeském Varnsdorfu (Warnsdorf). Jak uvádí Daniel Kovář při popisu rodinné hrobky Rzihových ve své záslužné práci Budějovické hřbitovy (2001), provozoval od roku 1861 v Českých Budějovicích vlastní advokátní kancelář a kromě toho podnikal jako majitel lignitových dolů poblíž Kamenného Újezda (Steinkirchen). Dodnes se v těch místech říká Na Dolech a také Říhův důl. Brzy po svém příchodu do Budějovic se stal mluvčím a čelným představitelem zdejších Němců, spoluzakladatelem tělocvičného spolku Turnverein, členem představenstva městské spořitelny (Städtische Sparkasse), činovníkem Obchodní a živnostenské komory (Handels- und Gewerbekammer) v oddílu "Montanindustrie" a rovněž hejtmanem místního sboru ostrostřelců (K. u. k. privilegiertes bürgerliches Scharfschützencorps). Zasedal v městském výboru, kde zastával jako zastupitel za "ústavní" stranu (Verfassungspartei) funkci "finančního starosty", roku 1869 se stal okresním starostou a v letech 1867-1869 byl zároveň poslancem zemského sněmu. Za své politické zásluhy, zejména pak za vypracování předlohy zákona o pozemn¨kové dani, dočkal se Rziha vyznamenání Záslužným křížem železné koruny III. třídy a povýšení do šlechtického stavu s titulem "rytíř" (roku 1882). Ostatně nám to R. v autorské šifře básně o Dušičkách, která může znít málem jako zádušní píseň budějovického němectví, napovídá stejně "Rziha" jako "Ritter". Skonal 28. prosince 1890 v Českých Budějovicích, kde na hřbitově u sv. Otýlie nacházíme i reliéfní rytířský erb Rzihův. Ano, tady je nyní jeho důl.

- - - - -
* Plzeň / Kamenný Újezd / † † † České Budějovice