FRANZ SCHÜTZNER
Přivítání pana prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Kaplici 7. května roku 1937
Za bouřlivého jásotu vydal se pan prezident se svou chotí a doprovodem na čestnou tribunu před purkmistrovským úřadem (v originále "vor dem Bürgermeisteramt" - pozn. překl.), kde byl důstojným panem biskupským vikářem a městským děkanem Franzem Schütznerem pozdraven v německé řeči. Pan purkmistr vyřídil vzkaz srdečného uvítání od zdejších obyvatel, ujistil prezidenta jejich oddaností (v originále "versicherte den Herrn Präsidenten der Ergebenheit der Bewohnerschaft" - pozn. překl.) a poděkoval za nedávno propůjčené městské právo i za obdržení státních podpor, které umožnily stavbu vodovodu a opravy ulic. Starosta poukázal i na nedostatek výdělku a velkou nouzi obyvatel následkem toho, že tu chybí jakýkoli průmysl (v originále "infolge Mangels jedweder Industrie" - pozn. překl.) a přednesl důraznou prosbu o další podporu a přispění ze strany vlády, zejména na naléhavě nezbytnou výstavbu chudobince, nějaké úřední budovy a na další zlepšení.
Takto zaznamenal na stránkách kaplické kroniky (dne 12. května byla téměř doslova znějící nepodepsaná ovšem zpráva zveřejněna na stránkách listu "Budweiser Zeitung") Hans Waltenberger, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže (pár stran nato fanaticky vítající Hitlera a připojení k "Říši"), německý projev Franze Schütznera, od 18. března 1937 do 26. července osudového roku 1938 starosty Kaplice, městyse v červenci 1936 povýšeného na město. V knížečce "President v jižních Čechách" (Orbis 1937) je vedle krátké připomínky starostova uvítání (prý zdůraznil mír a snášenlivost obou zde žijících národností) a ostatních českých a německých pozdravů (člen okresního výboru Gerard Bitzan, jehož otec Wenzel i syn Tassilo má rovněž i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže, prohlásil údajně "za německé obyvatelstvo okresu, že jeho sounárodovci pokládají cestu presidentem nastoupenou za nejlepší" ) otištěna v úplnosti odpověď Dr. Edvarda Beneše, pronesená v obou "zemských" jazycích. Zde ji máme:
(Česky)
Pane starosto, pane městský rado, pánové, děkuji Vám všem srdečně za Vaše milé uvítání.
(Německy)
Děkuji Vám však dále a zvláště za ujištění, které mi dávají jak pan starosta, tak ostatní pánové o tom, že oba národy zde žijí ve shodě a společně pracují k prospěchu města. My se pokoušíme se zástupci německého občanstva ve vládě stejným způsobem pracovat pro blaho státu. Věřím, že to je nejlepší, ba jediný způsob, jak lze u nás spravovati veřejné věci. A věřím, že touto cestou opravdu dospějeme k tomu, co zde pan řečník pravil, totiž, aby naše republika byla předmětem stejné hrdosti, pýchy a oddanosti všech svých občanů bez rozdílu stavu, náboženství a národnosti.
Mluví se tolik všude o boji a sporech stran, tříd a národností. Mělo by se také mluvit hodně - a snad stále více a více - o spolupráci a vzájemném dobrém poměru.
Říká se, že boj je podstatou života, ale je pravdou, že spolupráce, vzájemná pomoc a příchylnost je stejně důležitou a snad důležitější složkou života každé společnosti. Naše republika chce být státem, který postupem doby heslo spolupráce a vzájemné pomoci učiní základem celé své politiky, celé své existence, celé své evropské a světové posice. Je to také můj osobní program. A jsem rád, že Vy to zde chápete už ve své denní práci ve své obci.
Těší mě také, pánové, že uznáváte snahu vlády pomoci Kaplici a zdejšímu okresu na jejich vzestupu; pokud na mně jest - vynasnažím se i v budoucnu vaším (má být "Vašim" - pozn. překl.) požadavkům vždycky činně porozuměti a kde mně bude možno, Vám pomoci.
(Česky)
Rád jsem, vážení přátelé, slyšel, že se zde německá většina s českou menšinou společně snaží učiniti z města a z okresu Kaplice významný článek hospodářské struktury celého našeho státu. Dobrá tato spolupráce b obci slouží nám za vzor i spolupráce ve státě. Této snaze patří všechny mé sympatie. Náš stát musí být politicky i hospodářsky zorganisován tak, aby v něm každý článek měl své místo, aby žádný okres nemohl o sobě říci, že je zapomínán.
K tomu musíme pracovat my v ústředí, i vy zde v kraji. O tom se musíme stále dorozumívati, své potřeby a své zkušenosti si sdělovati. Také to je účelem takových zájezdů, jaké já nyní konám po jižních Čechách. A cíl nás všech je opravdu to, co jste řekl: aby náš stát byl skutečně vzorem, aby byl jedním z nejlepších, nejspořádanějších a nejvyspělejších.
Za 18 let vykonali jsme tu už dílo ohromné. I vy zde v tom jižním koutě republiky můžete být klidni, neboť je to práce i pro Vás, je to práce, jež bude a jest už korunována dobrými výsledky. O budoucnost se nebojím, republiku vybudujem, mír zachráníme, spolupráci nás všech společně, Čechů i Němců, vytvoříme. V tom smyslu pracujte zde dále i Vy!
Děkuji Vám, mějte se tu dobře, na shledanou!
Franz Schützner se narodil 16. července roku 1876 ve vsi Oldřiš (Ulrichschlag), která je dnes jen místní částí obce Blažejov (ta měla německé jméno Blauenschlag v kraji, kde se se to koncovkou -schlag v německých místních jménech jen hemžilo). Na oldřišském stavení čp. 6, které ve vsi kupodivu dosud stojí, hospodařil jeho otec Josef Schützner (*10. srpna 1842 v Mutyněvsi /Muttaschlag/ čp. 13), syn Andrease Schütznera (*27. listopadu 1822 tamtéž) a Kathariny, roz. Hanußové (*24. dubna 1824 v Oldřiši čp. 28), spolu se svou ženou Marií (*21. prosince 1850 v Hospřízi /Köpferschlag/ čp. 1), dcerou hospřízského rolníka Simona Prulla (*21. října 1824 v Hospřízi čp. 1) a Agnes, roz. Röpflové (*5. března 1828 rovněž v Hospřízi čp. 11). Na archu sčítání lidu z roku 1890 nacházíme Franze Schütznera na rodném stavení čp. 6 téměř deset let už po zdejší smrti vlastního otce 5. května 1880 v rodině rolníka Wenzla Padjoureka (*25. září 1853 v Dvorečku /Höfling/, dnešní části obce Blažejov), za něhož se ovdovělá matka provdala. Dne 22. července roku 1900 byl čtyřiadvacetiletý sirotek vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v šumavských Všerubech (Neumark), odkud v roce 1904 přichází do Kaplice. Tam je v roce 1909 jmenován děkanem a v roce 1929 biskupským vikářem. Funkci starosty tehdejšího okresního města konal, jak už zmíněno, jen krátce, církevní hodnost mu však zůstala až do nuceného sesazení v roce 1950. Ještě předtím byl nucen ohradit se proti násilnému záboru církevního majetku. Jeho stížnost biskupské konzistoři vyzněla ovšem do prázdna, když i českobudějovický biskupský stolec byl brzy nato zbaven svého pastýře (namísto izolovaného Josefa Hloucha byl komunisty dosazen náhradní generální vikář). Franz Schützner dožil za velmi nuzných okolností 26. května 1957 v Rožmberku nad Vltavou, odkud byly jeho tělesné ostatky převezeny do Kaplice a tam pochovány se souhlasem rodiny Lauseckerovy do její tamní hrobky. To je ale skutečně nikoli zrovna ojedinělá "česká" historie!
- - - - -
* Oldřiš, Blažejov / Kaplice / † Rožmberk nad Vltavou / † † Kaplice
