HARO SENFT
Příležitost promluvit
O své prvotině, experimentálním filmu XY:
Ano, velice se zabývám problémem barvy, Goetheovou a z ní vycházející Hölzelovou (Adolf Hölzel /1853-1934/, německý protagonista abstraktní malby, rodem z Olomouce /Olmütz/ - pozn. překl.) teorií barev, zákony abstraktního malířství, synoptickými vztahy mezi barvou a tónem. Nechci o tom hovořit, dokud to nebude dál - abych se vyhnul zklamání.
Sudetendeutsche Zeitung, 1955, č. 8, s. 6
O československé "nové vlně"
Připravoval jsem jeden a půl hodinový program o československém filmu, o jeho nové vlně a o podílu absolventů FAMU na jeho mezinárodních úspěších. Pořad vznikl pro třetí program bavorské televize, který je zaměřen na kulturní a vzdělávací programy a to v rámci Teleklubu - vysoké televizní školy pro starší. Máme natočeno spoustu materiálu, ale můžeme samozřejmě použít jen část (vznikl nakonec dokument Příležitost promluvit /Ein Anlass zu sprechen - FAMU Prag - pozn. překl.). Asi hodina bude z toho, co jsme natočili my, a zbytek ukázky. Pořad tak bude mít tři části. První byla natáčena na FAMU během výuky, druhá je o absolventech a třetí z ukázek. Vaše kinematografie má ve Spolkové republice Německo (v roce 1966 se ovšem používal jen výraz "Německá spolková republika", kterým komunistický režim vylučoval nárok spolkového státu zastupovat celé Německo - pozn. překl.) vysoký kurs, celý svět hovoří o nové vlně a já sám mám ty filmy rád. Proto jsem se pustil do téhle práce, pro mě úplně nové, s velkou chutí. Myslím, že to poprvé, kdy teorie slaví úspěch v praxi. Samozřejmě hovořím o filmových školách (tady jde o jasnou politickou narážku: teorie jinde úspěch v praxi věru neslavila - pozn. překl.). Osmdesát procent československých filmů, které mám rád, jsou práce absolventů FAMU. Ve vašich filmech je filosofický základ a vaši režiséři hledají individuální cesty vyjádření. A to je dobré. Byl jsem překvapen, jak kriticky přijímáte své filmy. Nejvíce se mi líbí, že je mladým režisérům umožněno dělat filmy podle jejich představ. Vždyť bez experimentu se nerodí žádné velké dílo (československému "experimentu" měla být však dopřána už jen pouhá dvě léta do příjezdu tanků "Varšavské smlouvy" v srpnu 1968 - pozn. překl.). Ovšem musím říci, že i u vás je cítit sklon ke komerčnímu filmu. Dokud však budou "spotřební" filmy vznikat vedle velkých uměleckých činů, je to jen v pořádku.
Kino, 1966, č. 21, s. 11
O dětském divákovi
Děti žijí ještě v plném nároku na živoucí pravdu celku. Posilovat v nich tuto odvahu, v tom spočívá náš úkol.
http://www.deutsches-filmhaus.de
Narodil se v Českých Budějovicích (Budweis) 27. září 1928. Když tu byl roku 1993 návštěvou Peter Becher, pověřil ho prý Haro Senft tím, aby se v ulici U Tří lvů (Dreilöwengasse) podíval na rohový dům při jejím ústí do ulice Žižkovy (Žižkastraße, za Rakouska a za německé okupace Schmerlingstraße), zda ještě stojí. Spatřil v něm světlo světa jako syn ředitele českobudějovické pobočky Kreditanstalt der Deutschen a předsedy zdejší organizace Bund der Deutschen Jaroslava (psal se Jaro) Franze Xaveria Senfta a jeho ženy Hermine Reitspießové. Otec pocházel z Černé v Pošumaví (Schwarzbach), matka z Českého Krumlova (Böhmisch Krumau, za války Krummau an der Moldau). Boris Jachnin vzpomíná, že Haro míval při budějovických klukovských hrách bílé podkolenky Hitlerjugend. Měšťanskou školu (za války Oberschule) navštěvoval už ale v Praze, kde byl otec pověřen vedením ředitelství Kreditanstaltu (v letech 1938-1940 byl regionálním ředitelem všech poboček této instituce na celé Šumavě). Haro byl od září 1943 až do dubna 1945 nasazen jako pomocná síla u Luftwaffe, hned 10. května 1945 však byl otec s celou rodinou zatčen a internován v lágru Bystřice u Benešova. 2. května 1946 byli zařazeni do odsunu a octli se v Königshofenu, malém městě v bavorských Dolních Frankách, které bylo roku 1974 povýšeno na lázeňské. Haro Senft od roku 1949 studoval v hesenském Wiesbadenu na divadelní, filmové a rozhlasové akademii (Akademie für Bühne, Film und Funk), 1954 založil pak v té metropoli spolkové země Hesensko vlastní produkční společnost Boheme Film, dva roky nato v bavorském Mnichově přejmenovanou na Haro Senft-Filmproduktion. Jako iniciátor tzv. Oberhausenského manifestu stal se výraznou postavou mladého německého filmu a získal v následujících letech i četná mezinárodní uznání. Ojedinělou hodnotu má Senftův dokument o pražské Filmové akademii múzických umění Příležitost promluvit (Ein Anlass zum Sprechen) z roku 1966 (poprvé byl u nás uveden až roku 2009 v rámci Festivalu nad řekou v Písku /řekou je tu samozřejmě šumavská Otava/), ve kterém dostali slovo Hynek Bočan, Jan Čuřík, Miloš Forman, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Pavel Juráček, Elmar Klos, Jaroslav Kučera, Jiří Menzel, Jan Němec, Ivan Passer, Evald Schorm, Jaromír Šofr (ten stál i u kamery dokumentu) a Václav Havel. V Praze natáčel s kameramanem Janem Čuříkem (byl to první Čuříkův barevný snímek) roku 1967 svůj hraný film Klidný chod (Der sanfte Gang), kde se objevilo ve vedlejších úlohách několik českých herců (Jan Kačer, Nina Divíšková, Vladimír Hlavatý a Pavel Landovský) a v němž debutoval v roli mladého inženýra Bernharda Krale na plátnech německých kin dnes snad nejznámější tamní filmový herec Bruno Ganz (známe ho jako představitele Adolfa Hitlera ve snímku Pád Třetí říše /2004/). S filmem Klidný chod se pak režisér ještě téhož roku účastnil Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě. Znám je u nás i svým dětským snímkem podle románu významného německého spisovatele a olomouckého rodáka Petera Härtlinga Jakub za modrými dveřmi (Jacob hinter der blauen Tür) z roku 1986, uvedeným kdysi v České televizi. Od roku 2002 byl čestným členem pracovního společenství nových německých filmových producentů. Ze svého prvního manželství měl Haro Senft dceru Marion, narozenou v roce 1948. Některé prameny uvádějí jako jeho rodiště Český Krumlov, odkud, jak už zmíněno, pocházela matka. Ptejme se spolu s ním po "živoucí pravdě celku". Haro Senft zemřel dne 4. února roku 2016 v Mnichově a urna s jeho popelem byla uložena na tamním Severním hřbitově (Nordfriedhof). Narodil se však na jihu Čech.
- - - - -
* České Budějovice / Černá v Pošumaví / Český Krumlov / † † † Mnichov (BY)
