EDITH TOLLMANNOVÁ

... a nesmí se zaleknout žádné bolesti

Ich will die völlige Herrschaft über meinen Körper. Er muss werden wie Stahl und darf vor keinem Schmerz zurückschrecken" (tj. "Chci nabýt plného panství nad svým tělem. Musí být jako z ocele a nesmí se zaleknout nijaké bolesti." - pozn. překl.)

Ani ne sedmnáctiletá Edith, dívčím jménem Kristanová (její otec Eduard Kristan je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), si tyto dvě věty zapsala v roce 1951 do svého deníku. Narodila se ve Vídni 14. dubna roku 1934. Byla to neděle. Na 1. máje téhož roku (bylo to úterý) vyhlásila vláda pod vedením kancléře Dolfusse novou ústavu, kterou se Rakousko stalo tzv. křesťanským korporativním státem. Bývá označován i jako "austrofašistický". V červenci 1934 se rakouští národní socialisté, kteří většinou pracovali v ilegalitě, pokusili sesadit rakouskou vládu a chopit se moci v tzv. červencovém puči. Přestože pokus o převrat selhal, zavraždili kancléře Engelberta Dollfusse. Ve funkci spolkového kancléře jej vystřídal bývalý ministr spravedlnosti Kurt Schuschnigg. Kritizoval také nacionální socialismus a připojení k Německé říši. Edithin otec žil tehdy ve Vídni proto, poněvadž v Československu (působil jako "Verband-Lehrer" na německé škole v Albrechticích u Sušice /Albrechtsried bei Schüttenhofen/) mu hrozilo vypovězení ze země právě pro propagaci německého nacionálního socialismu. Vrátil se do Čech až po vyhlášení protektorátu (15. března 1939 už Rakousko rok neexistovalo) a do německých škol tehdy nově zřízených v Domažlicích, Netolicích a Ledenicích, které vedl, chodila i jeho dcerka. Po maturitě na učitelském ústavu ve Vídni, kam se její rodiče jako Rakušané po válce vrátili, se roku 1953 zapsala na vídeňské univerzitě ke studiu geologie a paleontologie (vedlejší obor petrografie). Dne 10. července 1959 promovala s vyznamenáním na titul Dr.phil. ve svém studijním oboru. V témže roce 1959 se vdala za svého kolegu ze studií Alexandra Tollmanna (*27. června 1928 ve Vídni, †8. srpna 2007 tamtéž), který se vedle geologie věnoval později i politice za rakouské "sjednocené zelené" (viz o něm blíže Wikipedia a o zmíněné politické straně viz blíže zde). V roce 1967 se jim narodil jediný syn Raoul. Dne 4. června 1982 spolu s habilitací dosáhla "venia legendi (docendi)", tj. oprávnění docentury v oboru mikropaleontologie. V této vědecké disciplině publikovala bezpočet textů a spolu s mužem se i v nevědeckých kruzích dočkala značné pozornosti knihou "Und die Sintflut gab es doch" (1993, v polském překladu /1999/ "A jednak był potop"), která shrnula jejich poznatky o fakticé podobě "biblické" potopy, jejíž datum dokonce situovali ke dni 23. září 9545 před Kristem. Průběh kataklysmatické potopy byl popsán takto:
Náraz komety (asteroidu/planetky).
Zemětřesení způsobené nárazem.
Rozpoutaná sopečná činnost.
Ohnivá vichřice a světový požár.
Záplavová vlna (potopa).
Kataklysmatická noc.
Kataklysmatická zima.
Přívaly deště, záplavy sněhu a vroucí oceán.
Tvorba jedovatých látek, zamořujících životné prostředí.
Rozklad ozónu a záření.
Skleníkový efekt.
Masový úhyn tvorstva následkem kataklysmatu.
Exploze života.
To už Edith Tollmannová od roku 1977 až do své smrti 18 let bojovala s rakovinou. Zemřela 25. srpna roku 1995. U úmrtního lože stál manžel i tehdy už dvaadevadesátiletá matka Maria Kristanová, roz. Riegerová (*9. května 1913, †17. února 2015 ve věku 101 let!). Roku 1998, tedy tři roky po manželčině skonu, vydal Alexander Tollmann (při hesle ve Wikipedii najdeme i snímek jejich společného hrobu) pod svým i jejím jménem knihu "Das Weltenjahr geht zur Neige", tj. asi něco jako "sklonek věku světa", opírající se o Nostradamovo proroctví a očekávající "konec věku" v srpnu 1999, kdy se Edithin manžel opravdu skrýval v bunkru na území dolnorakouského Waldviertelu (to místo nese název Albrechtsberg an der Großen Krems). Jako by těch kataklysmat dějin a lidských životů nebylo i tak dost.