RUDOLF TÖPFL

Pod okýnkem

Obyčej, dodnes běžný (v originále "übich", má být zřejmě "üblich" - pozn. překl.) ve všech těch vsích, jejichž německé jméno má koncovku "-schlag" (v originále "in den 'Schlägen'" - pozn. překl.), i na jiných místech Šumavy, je zván "das Fensterln" (existovalo dokonce sloveso "fensterln", tj. "loudit pod okýnkem" či "ťukat na okýnko", ve starém německo-českém slovníku dokonce "gjti na žebráckau noc" /!/ - pozn. překl.). Mládenec či jak se tu říká "da Bua" (od spisovného "der Bube", tj. hoch, jinoch, kluk, mladík - pozn. překl.) chodí obvykle čtyřikrát v týdnu za svou nejmilejší, "zan Menschn" ("das Mensch" je zde označením pro děvče - pozn. překl.), a sice v úterý (Eichta), ve čtvrtek (Pfinsta), v sobotu (Somsta) a v neděli (Sunta). Není v těchto končinách zvykem chodit k nejmilejší do komůrky (v originále "in d Stum zan Menschn /zur Liebsten in die Stube/ zu gehn" - pozn. překl.), nýbrž nápadníkovi přísluší večer, když už se všichni obyvatelé domu uložili ke spánku, přistoupit k okýnku místnosti, kde milovaná dlí. Často i ona už spí a tu on tiše zaklepe na okýnko a má povědět:

"In Gottsnam dreißki,
schlouft scho recht fleißi?"
(tj. "Bůh ví, že chci k Tobě blíž
a ptám se, zda věru spíš?" - pozn. překl.)

Nechce-li ona ještě dotazu rozumět, má v zásobě na trojí zaklínání Božím jménem v odpověď zaklínání čtveré:

"In Gottsnam vierzki,
wenn af bist, donn rüisti!"
(tj. "Pán Bůh baže to jistě ví,
ty vzhůru jsi-li, pak se hni!" - pozn. překl.)

Když je hochu jasno, že je vzhůru i milovaná, zavolá jí do komůrky:

"Dirndal ba da Wend,
nimms Kitterl za da Händ
und gib ma a bettwoarmi Händ!"
(tj. "Jak tě, holka, vidím v okýnku,
vstaň od zdi, v rukou sukýnku
a z lože ještě teplou podej ručinku!" - pozn. překl.)

Teď je na dotyčné, aby okno otevřela a železný kříž v něm (v originále "ein eisernes Fensterkreuz" - pozn. překl.) je naštěstí či naneštěstí (v originále "zum Glück oder Unglück" - pozn. překl.) už tím jediným svědkem venkovského milkování (v originále "der einzige Zeuge einer ländlichen Liebelei" - pozn. překl.). Okýnko bývá často dva až tři metry nad zemí, takže je třeba k výstupu na jeho dosah užít žebříku. Nezaslouží si milovaný za tu námahu alespoň nepatrný důkaz lásky? Selská děvčata nejsou v tom ohledu věru nijak malicherná (v originále "nicht so engherzig'" - pozn. překl.). O posvícení, tom císařském v říjnu, dostane znejmilejší "sein Kirchweihsträußl", tj. svou posvícenskou kytičku ještě s jinými dárky a o Velikonocích, obvykle večer na Hod Boží velkonoční (v originále "am Ostersonntagabend" - pozn. překl.) u okýnka "s Binkei", tj. "výslužku". V šátku z jemné látky podává mu krásně škrábaná a říkáním popsaná velikonoční vejce (v originále "Ostereier /Scheckln/" - pozn. překl.). Ta zvláštní říkání znějí třeba:

"Rosen, Tulpen, Nelken,
alle Blumen welken,
Stahl und Eisen bricht,
aber meine Liebe nicht!"
(tj. "Tulipán, karafiát i růže,
jistě snadno zvadnout může,
železo i ocel pomine,
moje láska ale nikdy ne!" - pokl. překl.)

Nebo:

"Nimm dieses Ei als Ostergabe,
es ist das schönste,was ich habe."
(tj. "K Velikonocům kraslici Ti dám,
tu nejpěknější, jakou mám." - pozn. překl.)

Nebo:

"Wenig, aber vom Herzen."
(tj. "Málo, ale od srdce." - pozn. překl.)

Kromě těchto zdobených vajec je v šátku s "výslužkou" obyčejně i váček s tabákem, hedvábný šátek na krk, dříve, pokud bylo ještě v módě nosit zelenou vestu (v originále "grüne Leibl /Westen/" - pozn. překl.) s pozlacenými knoflíky, byla uvnitř i látka a knoflíky k jejímu zhotovení. Láska však prochází rovněž u vesnické chasy žaludkem a tak patřily k obsahu "výslužky" také koblihy, pletýnka a koláče (v originále "Krapfen, Stritzl und Kolatschen" - pozn. překl.).
Těmito dary se ovšem stal znejmilejší dlužníkem. Nedal se nijak zahanbit a na Velikonoční pondělí vyvedl své děvče prostě do zelena (v originále "führt sie dafür am Ostermontag /grünebenaus/ eben aus" - pozn. překl.), tj. vyšel si s ní do sousedního města nebo městečka a zašel s ní do hostince. Samozřejmě na svůj vlastní účet. Ale i na sv. Štěpána 26. prosince (v originále "am Stefferstag /Stephanstag, am 26. Dezember/" - pozn. překl.) ji zavedl ve své společnosti do hospody.
Nelze tvrdit, že jen městský člověk, moderní člověk, jak si říká, má pro sebe vyhrazen krásný "lásky čas". Také vesnická mládež ho má dáno prožít snad ještě v podobě niternější a vřelejší.

Waldheimat, 1932, č. 9. s. 154-155
Die Schneedörfer im Kreis Prachatitz / Böhmerwald (1988), s. 78

P.S. Zatímco přetisk textu v krajanském sborníku z roku 1988 se váže i na působení autora ve dnes zcela zaniklé vsi Horní Sněžná (Oberschneedorf), připomenuté i vzácnými snímky, původní zveřejnění v proslulém "meziválečném" českobudějovickém měsíčníku "Waldheimat" s datem září 1932 je poznamenáno zkomolením příjmení "Töpfl" na "Tröpfl" v obsahu ročníku, svědčícím o tom, že šlo o přispěvatele redakci poměrně neznámého.

Radost ze zpěvu

V neděli 10. září se scházejí mladí učitelé německých škol na Prachaticku (v originále "die Prachatitzer Junglehrer" - pozn. překl.) ve Volarech k pěveckému sněmování (v originále "zu einer Singtagung in Wallern" - pozn. překl.). Začátek je o půl jedenácté dopoledne v budově měšťanské školy. Kdo si rád zazpívá (v originále "wer Freude an Liede hat" - pozn. překl.), přijď a přidej se (v originále "der komme und tue mit" - pozn. překl.). Vedení se ujme pan řídící učitel Emil Blöchl. Teď do čerstvých činů v novém školním roce!

Rudolf Töpfl, vedoucí pracovního společenství (v originále "Leiter der Arbeitsgemeinschaft" - pozn. překl.)

Budweiser Zeitung, 1933, č. 69, s. 8

P.S. Jeden z dokladů, jak s nástupem Adolfa Hitlera prudce vzrostly německé kulturní aktivity v ČSR.

Z obecní kroniky

1938
1. Obsazení učitelského místa
Dnem 1. září nastoupil definitivní učitel Rudolf Töpfl, pověřený řízením zdejší školy (v originále "def. Lehrer und Schulleiter" - pozn. překl.), na své učitelské místo v Leptači (v originále "in Rohn", české místní jméno, užívané až do nacistického záboru jako úřední vedle německého, je i podle německých pramenů zmíněno už v roce 1483 - pozn. překl.) a tím i čestný neplacený úřad kronikáře obce (v originále "und somit auch die ehrenamtliche Führung des Gedenkbuches der Gemeinde" - pozn. překl.).
2. Nový učitel
Nový kronikář (v originále "der neu /!/ Gedenkbuchführer" - pozn. překl.) se narodil dne 31. prosince roku 1903 v Zátoni (v originále "zu Schattawa", česky kdysi Zátoň i Zátuňka /Žatunka/, ale také Šatava - pozn. překl.). Studoval na učitelském ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.) a působil na následujících školách: Cudrovice, Prachatice, Volary, Vimperk, Milešice, Cudrovice, Františkov (což byla jen celoroční expozitura školy na Kvildě - pozn. překl.), Cudrovice, Horní Sněžná, Koryto a Horní Sněžná, odkud přesídlil do Leptače (v originále "Zuderschlag, Prachatitz, Wallern, Winterberg, Oberschlag, Zuderschlag, Franzensthal, Zuderschlag, Oberschneedorf, Hundsnursch und Oberschneedorf, von wo er nach Rohn übersiedelte" - pozn. překl.).
Podzim roku 1938 byl dobou politicky velice neklidnou. Už z 10. na 11. září byly v mnoha osadách česko-německé místní tabule přetřeny vápenným mlékem, takže na nich zůstalo jen německé místní označení. Dne 11. září se v Prachaticích konala velká dožínková slavnost Sudetoněmecké strany (SdP), která byla spojena s velkým průvodem přes město k Markétiným lázním (v originále "zum Margarethenbad" - pozn. překl.). I v Chrobolech pochodoval dlouhý průvod obcí a lidé z Leptače se k němu rovněž připojili.
Průvodu se účastnilo dva až tři tisíce lidí (v roce 2020 měly Chroboly kolem 550 a Leptač kolem 60 stálých obyvatel - pozn. překl.). Během slavnostního průvodu byla sborem provolávána skandovaná hesla a zpívány písně bojové doby (v originále "Sprechchöre gerufen und Lieder der Kampfzeit gesungen" - pozn. překl.).
V pondělí 12. září promluvil u příležitosti říšského stranického sjezdu (rozuměj sněmování NSDAP v Norimberku /Nürnberg/ - pozn. překl.) Adolf Hitler. Tento projev, přestože byl jeho poslech přísně zakázán (v originále "obwohl streng verboten", text Jiřího Johna Povstání henleinovských ordnerů v září 1938 na Sokolovsku však naopak, nevíme, zda zcela spolehlivě, uvádí: Veřejný projev Adolfa Hitlera byl po celém zněmčelém území ČSR drtivou většinou německých obyvatel poslouchán. Henleinovská strana pro občany, jež nevlastnili radiopřijímač, organizovala veřejné poslechy v hostincích, na veřejných prostranstvích. Umístila radiopřijímače do oken obecních úřadů nebo jiných budov. V mnoha obcích byla místní samospráva v rukou zástupců zvolených za henleinovce. - pozn. překl.), byl v rozhlase tajně vyslechnut v bytě řídícího učitele (rozuměj v bytě pisatele tohoto textu, tj. kronikáře obce! - pozn. překl.) všemi zdejšími obyvateli (v originále "von allen Ortsbewohnern gehört", což je nejspíše potvrzením citace ze zmíněného Johnova textu - a popřením označení poslechu příslovcem "tajně", v originále "heimlich" - pozn. překl.). Tehdy měli rozhlasové přijímače jen řídící učitel, starosta Isidor Fiedler a lesní Adolf Plechinger (ti dva snad chyběli mezi "všemi zdejšími obyvateli", když byl poslech "přísně zakázán"? - pozn. překl.). Plni nadšení jsme slyšeli, že Adolf Hitler chce nyní osvobodit také sudetské Němce z cizáckého českého područí (v originále "auch die Sudetendeutschen von der tschechischen Fremdherrschaft" - pozn. překl.). Všichni obyvatelé si nakoupili tajně ("tajně" od koho? - pozn. překl.) vlajky s hákovým křížem, aby je měli po ruce v den osovobození, který nemohl být daleko.Po 12. září nastaly ze strany Čechů akty výslechů a pronásledování. Byly postupně povolávány další a další ročníky, až byla vyhlášena 23. září všeobecná mobilizace. Mnozí branci (v originále "viele Wehrfähige" - pozn. překl.) prchli do lesů a vytvořili "zelenou armádu". Ti muži z Leptače, kdo podléhali podle Čechů branné povinnosti, se před Čechy skrývali, tak řídící učitel (rozuměj pisatel originálního textu - pozn. překl.), rolník Thunitgut (Toisch), Leptač čp. 1, stejně jako kovář Erhard Geier (hostinec) u rolníka Johanna Markowetze (Hansei), Leptač čp. 4, ve slámě, oba bratři Amortové (Kederl, Leptač čp. 5) v Rohanově (v originále "in Tonnetschlag" - pozn. překl.). Majitelé koní museli hnát své koně do Vodňan (v originále "nach Wodnian" - pozn. překl.), starosta měl všechny muže práce schopné poslat do Frantol (v originále "nach Frauenthal" - pozn. překl.), kde měli hloubit zákopy. Rolník Josef Draxler, vedoucí místní skupiny SdP, musel rovněž prchnout, poněvadž u něho jako vedoucího našli vlajku s hákovým křížem. Lesního žena Anna Plechingerová jako funkcionářka ženské sekce SdP (v originále "SdP-Frauenschaft" - pozn. překl.) zatčena, převezena do vazby v Písku (v originále "nach Pisek" - pozn. překl.), později ale propuštěna. Konečně v sobotu 8. října vjela motorka, na které seděli dva důstojníci, u Toischova stavení (v originále "beim Toischnhaus" - pozn. překl.) do zatáčky a skončila v příkopě. Všichni jsme tam chvátali a k naší radosti to byli němečtí důstojníci. Dali jsme se do zdobení našich domů, poněvadž to byla nejspíš nejšťastnější chvíle našeho života. Byli jsme svobodni! Zároveň visely na všech domech dlouho skrývané vlajky s hákovým křížem, jako první na škole ta vlajka nové Říše jako znamení našeho osvobození. Téhož dne v poledne opustili poslední Češi město Prachatice, české nápisy byly odstraněny, z úřadů a institucí zmizel český lev a všude vlály už jen vlajky s hákovým křížem, když večer 8. října vtáhly německé oddíly s hudbou a za hlaholu zvonů do Prachatic. Poprvé zazněla v noční hodině před městsmkou radnicí německá hymna a Horst-Wessel-Lied.
Teď zavládl všude nový život. Ustrašení lidé znovu ožili. Zpočátku se ani nedalo pochopit, že to všechno je opravdová skutečnost.
Dne 4. prosince došlo nyní na celém říšském území k lidovému hlasování. Obec nyní zvaná už jen Rohn se 100 % hlasů vyslovilo pro Adolfa Hitlera, osvoboditele z poroby a nouze (v originále "aus Knechtschaft und Not" - pozn. překl.)./p>

Tak děkuje
Šumava
Vůdci!
Co Šumava slíbila, to dodržela!

Ze 47179 k volbě oprávněných německých Šumavanů Bavorské východní Marky (v originále "von 47179 wahlberechtigten deutschen Wäldlern der Bayerischen Ostmark - pozn. překl.) 47165 vyjádřilo svým "Ano!" dík Vůdci.
Když jsme se od vstupu německých útvarů znovu naučili se radovat, je tento výsledek vrcholem té radosti a pýchy.
Počet těch, kdo řekli "Ne!" je vůči tomuto plamennému vyznání věrnosti tak směšný, že bychom jim prokázali přílišnou čest, kdybychom je počítali na tisíciny.
Proti frontě 4000 těch, kdo provolali své "Ano!", stojí tu jeden jediný, kdo navzdory všem říká svéhlavě "Ne!"
Tímto důkazem věrnosti ctíte Vůdce i sebe sama! Teď jsme totiž dokázali světu, že i kamarád v té nejchudší chatce pochopil velikost doby!
Toto "Ano!" nás nyní ukovává k nerozbornému společenství. Vírou ve Vůdce k nám našel cestu i ten poslední pobloudilec.
Nyní učiňte všichni definitivní čáru za tím, co bylo a co nás ještě dělí! Společně se všemi, kdo jsou dobré vůle, chceme nyní radostně přikročit k výstavbě našeho domova.
Srdce Vůdci, naše síly domovu! tak se podílíme na vytváření Velkého Německa!

Podepsán: Rudolf Graf, štábní vedoucí župní inspekce Jih (v originále "Stabsleiter der Gauinspektion Süd - pozn. překl.)

(drobnou kurzívou je tu podán překlad novínového výstřižku, do kroniky vlepeného - pozn. překl.)

(...)

Pro Vás
byl
národ připraven
sáhnout
po meči.
Adolf Hitler

(nápis na korespondenčním lístku,vlepeným do kroniky a zvoucím k volbám 4. prosince, k nimž byl "pozvánkou" i přelet vzducholodi "Zeppelin" ve dnech 2.-4.prosince nad územím připojeným k "Říši" - pozn. překl.)
(...)
1939
(...)
Celnice
Hned po našem osvobození byla u mlýna v říšském nyní Rohn zřízena celnice. Celní úředníci ze staré Říše a zdejší obyvatelé tu konali celní službu.
V létě 1939 byla železniční zastávka "Haltestelle Tonnetschlag" přejmenována na "Haltestelle Rohn" a byl tu zřízen dřevěný strážní domek (s nápisem "Rohanov" tam stojí až dodnes - pozn. překl.). K přejmenování a ke zřízení strážního domku došlo na žádost obce.
Po vypuknutí světové války v září přibylo obci mnoho práce navíc se zavedením potravinových a oděvních lístků.¨
Téměř všechny mladší ročníky byly povolány do zbraně.
(...)
1942
(...)
Učitel Rudolf Töpfl byl jako okresní vedoucí (v originále "als Kreisamtsleiter", z "Budweiser Zeitung" s datem 31. července 1940 víme, že byl ustanoven přímo okresním vedoucím "für Rassenpolitik" /!/ - pozn. překl.) a okresní řečník NSDAP (v originále "und Kreisredner der NSDAP" - pozn. překl.) vyznamenán Válečným záslužným křížem II. třídy (v originále "das Kriegverdienstkreuz I. Klasse" - pozn. překl.).
1943
1. O boji za svobodu
Také této zimy útočili bolševici tvrdošíjně na německé pozice. Naše udatná východní fronta se zachvěla a musela být stažena na zpět. Útvary zarytě bránily ve Stalingradu každičkou píď země, bez pomoci však podlehly přesile. Na věčné časy zůstanou hrdinové od Stalingradu německému lidu vzorem!
(...)
Povolání kronikářovo
Dne 18. dubna byl kronikář, učitel Rudolf Töpfl, povolán k wehrmachtu a pamětní knihu předal starostovi.

Gedenkbuch der Gemeinde Rohn 1928-1943

P.S. Zápisem o předání kroniky starostovi zápisy v ní definitivně končí.

Z volarské řeči o hříchu proti krvi

Stranický soudruh Töpfl (v originále "Pg Töpfl" - pozn. překl.) pohovořil dále o hříchu proti krvi (v originále "über die Sünde wider das Blut" - pozn. překl.). Rasová čistota a rasová hrdost zaručují udržení kulturně hodnotného vysoce postaveného národa (v originále "die Erhaltung eines kulturell wertvoll hochstenden Volkes" - pozn. překl.) a ve spojení s radostně vysokou porodností (v originále "in Verbindung mit Geburtenfreudigkeit" - pozn. překl.) zajištěný prostor mezi národy ostatními. Znevažování rasových zákonů nebo jakási nad ně se vyvyšující morálka (v originále "oder eine sich darübersetzende Moral" /!/ - pozn. překl.) jsou smrtelnými zárodky zániku a příčinami zkázy, dědičným hříchem, na který hynou naše děti (v originále "die Todeskeime und Ursachen des Zusammenbruches, die Erbsünde, an der unsere Kinder zugrunde gehen" - pozn. překl.). Německá ženo, měj se na pozoru, je to jed pro tebe i pro tvůj národ. Dbej na to, komu věnuješ svou lásku. Ze středu německého národa nám vyrostl Vůdce, obdarovaný dobrotivou prozíravostí (v originále "von einer gütigen Vorsehung geschenkt" - pozn. překl.), který tebe i mne vede silnou rukou vlnobitím dneška (v originále "der dich und mich durch die Brandung des heutigen Erlebens führt" - pozn. překl.). My všichni jako jeho družina (v originále "als seine Gefolgschaft" - pozn. překl.) stojíme věrně při něm a následujeme jeho vedení (v originále "und folgen" - pozn. překl.). Německá ženo a matko, vypomoz svými dětmi, pro které žiješ, zajistit budoucnost a věčnost našeho národa.

Budweiser Zeitung, 1943, č. 8, s.11-12

P.S. Necelé tři měsíce po tomto projevu na shromáždění nacistického svazu žen (NS-Frauenschaft) odchází "Pg. Töpfl" do války "za svobodu" a "rasu"... Dal Vůdci šest dětí, je ochoten dát mu i svou zbylou krev.

Začíná to nevinně namlouváním u okýnka a končí rasovými zákony a světovou válkou. Možná, že v času a prostoru jde o příběh nejednoho německého Šumavana. U většiny dobových svědků však víme, jaký to všechno mělo pro ně důsledek poválečný. V případě Rudolfa Töpfla končí pro nás povědomost o jeho osudu povoláním k wehrmachtu roku 1943 už po stalingradské porážce. Teprve německou katastrofou ovšem nabývá i německá leptačská kronika dějinné logiky a s ní také poučný příběh kronikářův. O svém původu a učitelské kariéře dost vypověděl sám, o nacistickém fanatismu rovněž. Německý učitelský ústav v Českých Budějovicích ukončil v roce 1924 a jeho cesta po šumavských německých školách, v mnoha případech po válce zaniklých s celou okolní osadou, byla věru pestrá. Roku 1927 nastoupil povinnou vojenskou službu v československé armádě a po ní se ve 27letech dočkal učitelské definitivy (předtím byl jen učitelem pomocným). Popsal svou šumavskou učitelskou odyseu ostatně v obecní kronice sám. Ze zprávy českobudějovického německého listu "Budweiser Zeitung" s datem 1. ledna 1941 víme, že se mu v manželství s Angelou, roz. Bauerovou, narodilo v Leptači už páté dítě, dcerka Ingeborg, které při otcově odchodu do války byly necelé tři roky, 4. dubna 1943 pak podle vlastnoručně jím psané kroniky přišlo jeho a ženinou zásluhou na svět dítě šesté, syn Armin Dietmar (žije dnes v Tiefenbachu /vede tam se synem Martinem tiskárnu a nakladatelství, v "Edition Töpfl" tam vyšel i titul "In die Wolken geschrieben" s texty bratří Josefa a Karla Čapkových, sborník textů židovských autorů "Eine jüdische Seele kann man nicht ergründen" a některé tituly s vazbou na Bavorský les a Šumavu/ - krajanský časopis "Hoam!" připomíná v roce 2003 k datu 4. dubna jeho šedesátiny), s nímž se otec musel rozloučit po 14 dnech! Chtělo by se zvolat "In Gottsnam dreißki"! Nebo "vierzki"? Nebo "fuenfzki"? Nebo "sechski"? Dovolávejte se však Boha za světové války... Navíc oním ďábelským číslem šest. Teď to musí vyřizovat svým "Psáno do mraků" nevinný Josef Čapek.

P.S. Usilovným hledáním se mi podařilo zjistit až v listopadu 2020, kdy tu vrcholila koronavirová krize, že Rudolf Töpfl válku (prodělal ji zejména na ruské frontě) přežil, usadil se v Tiefenbachu a ještě roku 1956 organizoval pro děti z Berlína výpravy na šumavský Třístoličník, kam kdysi (viz Franz Meisinger) za války (1941) směřoval školní výlet dětí z Leptače a Frantol, který Töpfl spoluvedl. Na přímý dotaz jeho vnukovi Martinu Töpflovi, současnému majiteli tiskárny v Tiefenbachu, jsem dostal velice ochotnou přátelskou odpověď, že jeho děd skonal v Pasově (byl po mnoho let zpravodajem listu Passauer Neue Presse, který po československém převratu v roce 1989 sehrál významnou roli v budování svobodného regionálního tisku v jižních Čechách) dne 12. listopadu roku 1972 v nedožitých 69 letech. První zpráva o úmrtí v krajanském měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief zmiňuje ovšem jako místo úmrtí Tiefenbach, kde je zřejmě pochován. Byl synem Raimunda Töpfla (1879-1959), zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, a jeho ženy Anny (1874-1955). Do školy začal chodit v Mlynářovicích, jak jsem se také až po dotazu vnukovi dověděl z obsáhlého nekrologu v krajanském časopise, kde ovšem o národním socialismu není ani zmínka. Ptejte se pak, proč nikdo z z těch lidí neodpočívá v rodné zemi. Psáno do mraků... A co je to vlastně opravdový hřích proti krvi?

- - - - -
* Zátoň pod Boubínem / Mlynářovice, Volary / České Budějovice / Cudrovice / Prachatice / Volary / Vimperk / Milešice / Františkov / Horní Sněžná / Koryto / Leptač, Chroboly /hora Třístoličník / Plešné jezero / † Pasov (BY) / † † Tiefenbach (BY