JOHANN BAPTISTA WERLOSCHNIGG VON UND ZU PERNBERG
(JANEZ /IVAN/ KRSTNIK BRLOŽNIK; BERLOSCHNIG, VERLOSCHNIG, WERLOSCHNIG, WERLOSCHNIK)
Proč je voda léčivé lázně v Omleničce považována za zázračnou
(...) Mohl by se snad někdo ptát, pročpak právě v Království českém (v originále "in dem Königreich Böheimb" - pozn. překl.) se vynachází tolik léčivých a zázračných pramenů, tolik zázračných míst a uctívaných obrazů a soch (v originále "so vil Heyl- und Wunder-Wässer; ja so vil wunderthätige Oerther und Bildnussen" - pozn. překl.). Vlastní příčina není známa ani mně ani tobě, poněvadž Bůh všemohoucí je ve svých dílech zcela neobyčejný a zvláštní, přece však, nakolik to můj lidský rozum chápe, uznávám za dobré ptát se, proč v Koruně české (v originále "in der Cron Böheimb", rozuměj v zemích Koruny české - pozn. překl.) tu i tam vyvěrá množství léčivých pramenů a vedle takové koupele nacházíme věřícími křesťany uctívané zpodobení Nejblahoslavenější a Neposkvrněné Panny a Matky Boží Marie či jiného světce Božího a že tvrdě a přísně držený venkovský lid přinejmenším v útrapách a strastech života nachází útočiště u Nejsvětější Panny a Matky Boží Marie či podle místa u nějakého ze světců a žaluje jim svou nouzi, aby si tak vyprosil přímluvu u Nejvyššího trůnu Božího, a rozumně pak je mi také usoudit, že Čechové byli před nějakým časem ještě lidem zlým, který způsobil mnoho zlého (v originále "daß die Böhmen vor Zeiten gar ein übles Volck ware, welches vil übel gestifft" - pozn. překl.) a umučil také mnoho svatých mužů, z čehož se dá povědět, že Čechové mají hodně svatých, poněvadž si je sami dělají, a učinit z toho i závěr, že Bůh a Pán, na něhož ti zlomyslní Češi před námi v Koruně české ve své zaslepenosti a zlobě zapomněli, jim dal tu i tam ve své Nejvyšší dobrotě nějakým zázračným místem příležitost, aby se od zlého života odvrátili k dobrému. Když pak Čechové skutečně husitskou a luteránskou víru sem se připlíživší opustili a přijali z ostatních zemí (v originále "vor andern Ländern" - pozn. překl.) znovu tu jedině spasitelnou, není tedy nijaký div, že nejdobrotivější Bůh propůjčil Čechům tolik svatých míst a léčivých a kyselkových pramenů a dodnes jim je propůjčuje a odhaluje.
Narodil se roku 1670 (řada pramenů udává datum narození 23. ledna, křestní matrika z roku 1670 ale není k dispozici) v Prassbergu (dnes slovinská obec Občina Mozirje) v tzv. Dolním Štýrsku, jeho spis Beschreibung des Bades Umblowitz in Böhmen, vydaný ve Vídni roku 1799, nacházíme v soupise přírůstků Vlasteneckého muzea pro Rakousko nad Enží a Solnohradsko /Väterlandisches Museum für Oesterreich ob der Enns und Salzburg/ z let 1836-1838, původní obšírný barokní titul knihy, v úplnosti originálu dostupné na Google Books a vytištěné v Linci roku 1709 u vdovy Marie Uršuly Freyschmidové zněl ovšem Neu-eröffneter Wasser-Schatz. Das ist: Kurtze Beschreibung Deß Heyl-Wunder-Brunn und Bads / welches in Königreich Böheimb auf dem Hoch-Gräflichen Nytzischen Gut Umblowitz hervorquellet / Mit samt seinen Mineralien / Krafft / Würckung und Gebrauch mäniglich zu Wohlfahrt deß Leibs eröffnet / und an Tag geben durch JOANNEM BAPTISTAM de Werloschnigg Styrum Prasbergensem, Phil. & Med. Doctorem einer hochlöbl. Landschafft Oesterreich ob der Ennß Physicum und Medicum Ordinarium in der Freystadt, tj. Nově objevený vodní poklad, to jest Krátký popis zázračného léčivého pramene, který vyvěrá v Království českém na vysokohraběcím nützovském statku Omlenice se všemi svými mineráliemi, silou působením a užitím ku blahu těla objeveného a na denní světlo vydaného Janem Křtitelem Werloschniggem z Prasbergu ve Štýrsku, doktorem filosofie a lékařství, ordinářem fyziky a mediciny vysokochvalného kraje Rakousko nad Enží ve Freistadtu. Závěr druhé kapitoly tohoto titulu, který představuje v překladu z ještě poměrně barokní němčiny naše textová ukázka, se dobově vyostřenou úvahou částečně odchyluje od poměrně věcného výkladu o objevení a kvalitě lázeňské vody, kvůli jejímuž rozboru sem majitel panství Johann Anton Franz Joseph říšský hrabě Nütz von und zu Wartenberg lékaře Werloschnigga z nedalekého Freistadtu pozval. Jde mj. o popis celé historie "pramene milosti", který byl místním jako Lackova či Ladislavova studánka (Ladsko-Brunn či Ladislaus-Brunn) znám už odedávna k pití i koupeli s dobrým vlivem i na zvířata a ovocné stromy. Kolem půle 17. století léčivé účinky zdejší vody objevil tehdejší majitel omlenické tvrze obrist Johann Friderich von Weidling und Rittersberg na raněných vojácích, které s sebou přivezl z války. Nedokázal ovšem přivést vyvěrající pramenitou vodu ke svému panskému sídlu. Chtěla prostě zůstat tam, kde je, jinak se ztratila v zemi. Tuto krajinu popisuje Werloschnigg ve svém spise rovněž, při výčtu rozličných uzdravení zapojuje do příběhu i lidi z bližšího a vzdálenějšího okolí, což z textu činí nezvykle konkrétní dobový dokument. V závěrečné dvanácté kapitole projevuje autor jistou rezignaci nad lidskou (či havraní) jinakostí, když v šestém bodě pravidel pro omlenickou koupel praví: V případě, že by koupající se byli dvojí religie (v originále "zweyerley Religions-Genossene" - pozn. překl.), nemělo by se o otázkách náboženské víry nijak "disputiren" (tj. diskutovat - pozn. překl.); nic přece nepomůže, kdybyste havrana stokráte umyli v té sebečistší a sebeléčivější vodě: černým havranem zůstane i tak. Že by tomu tak mělo být nejen na Šumavě i po všechna století příští? Nu když si to myslil sám doktor Jan Křtitel (slovinská encyklopedie ho překřtívá jménem Janez /Ivan/ Krstnik Brložnik). Působil i ve švábském Riedu, v roce 1717 kupoval knihy z benediktinského kláštera v Lambachu, hornorakouský kraj Hausruckviertel, odkud z Haag am Hausruck pochází Karl /Karel/ Klostermann). Na konci života působil jako lékař v hornorakouském Welsu, kde také 24. dubna 1750 zemřel (v úmrtním záznamu je psán Berloschnigg).
- - - - -
* Mozirje (SLO) / Freistadt (A) / Omlenička, Omlenice / † † † Wels (A)
