JOSEF WIERER
Srpnové putování
Milí přátelé z "Glaube und Heimat", milí krajané!
Nacházíme se opět v době dovolených a prázdninových cest. Tisíce či dokonce miliony jsou na cestách na venkov, k vodě a na vzduch, jak se říká. Mnozí už v zimě studovali prospekty, katalogy a inzeráty, aby prozkoumali cestovní možnosti a nalezli vysněné cíle svých putování. Ať už to má být kouzelný lázeňský pobyt na divukrásné pláži, městská výprava za krásami Benátek, Říma, Prahy či Londýna nebo volnočasová rekreace v romantickém Schwarzwaldu, Bavorském lese, na Šumavě nebo snad v Krkonoších, výběr je opravdu velký. Také okružní plavba elegantní výletní lodí s plným programem nám může objevit krásná pobřeží, skryté zálivy a životem kypící přístavní města. Pro velké množství nadšenců představuje cestování život nebo, řečeno jedním citátem z Goetha: "Die beste Bildung findet ein gescheiter Mensch auf Reisen." (tj. "Nejlepším způsobem vzdělání jsou inteligentnímu člověku jeho cesty." - pozn. překl.) Cestování je bezpochyby tématem nevyčerpatelným. - Rád bych vás nyní vyzval k cestě měsícem srpnem a přitom ke sledování jeho křesťanských svátků.
31 dnů náleží osmému měsíci roku. Své latinské jméno má od římského císaře Augusta (titul "Augustus" znamená "ctihodný, vznešený"), žijícího od roku 63 před Kristem do roku 14 po Kristu. Během jeho panování nedošlo k žádným válečným střetům v římské světové říši. Ve svém sebevědomí zasáhl i do kalendáře (má označení "juliánský" po Augustově prastrýci Gaiu Juliu Caesarovi - pozn. překl.) a pojmenoval (v roce 8 před Kristem - pozn. překl.) dosavadní "Sextilis" (do roku 153 před Kristem byl totiž srpen šestým /"sextus"/ měsícem v roce - pozn. překl.) po sobě. Jako Pilát do kréda se tak Augustus dostal nejen do vánočního evangelia (s oním proslulým sčítáním lidu v celé římské říši podle jeho rozkazu - pozn. překl.), nýbrž i do latinských označení měsíců. Několik památných dnů a svátků v srpnu si nyní probereme.
Na počátku je to sv. Alfons Maria z Liguori, zakladatel řádu redemptoŕistů, biskup a učitel církve. Redemptoristé čili Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (CSsR) byla jím založena v roce 1732 jako nástroj pastorace "nejopuštěnějších duší", která jim dává ve vykupitelské lásce Boží novou odvahu usilovat o dokonalost v následování Krista (děje se tak zejména na poutních místech /v Čechách je to především Svatá Hora u Příbrami/ prostřednictvím duchovních cvičení /exercicií/ a konáním lidových misií v rozličných farnostech - pozn. překl.). Dne 1. srpna roku 1787 sv, Alfons v Pagani u Neapole umírá v téměř 91 letech věku. Publikoval více než stovku náboženských spisů a jeho morální teologie a pokyny zpovědníkům se těší dodnes velkému vlivu. Také sv. Jan Nepomuk Neumann z Prachatic se stal v roce 1840 redemptoristou, aby unikl samotě a byl posilován komunitou spolubratří. Sv. Klement Maria Hofbauer z Tasovic (Taßwitz) na jižní Moravě (žil v letech 1751-1820) se stal v Římě redemptoristou a působil ve Varšavě i ve Vídni (je patronem pekařů - pozn. překl.). Platí za "apoštola Vídně". Pravil: "Die Zeit ist soviel wert wie Gott selbst, weil man in einem Augenblick verloren gehen und in einem anderen Augenblick Gott selbst gewinnen kann." (tj. "Čas má stejnou cenu jako Bůh sám, poněvadž Boha lze v okamžiku ztratit a v jiném znovu získat." - pozn. překl.) Dne 2. srpna přicházíme do Assisi k Panně Marii Andělské. Tam uslyšel sv. František hlas, který ho vyzval: "Františku, postav zde znovu můj dům - zcela se rozpadl, jak vidíš." František skutečně obnovil na malém kousku půdy (slovo "porciunkule", jímž se od té doby svátek Panny Marie Andělské a Andělů strážných nazývá, znamená "kousíček půdy", "podílek" - pozn. překl.) malý mariánský kostelík a papež udělil jeho návštěvníkům na den 2. srpna či následující neděli odpustek, který lze ještě dnes získat v mnoha farních kostelích (ustanovil to roku 1910 papež Pius X. - pozn. překl.) za splnění určitých podmínek (jsou jimi návštěva kostela, spojená s Modlitbou Páně (Otče náš) a vyznáním víry (Věřím v Boha), zpověď, svaté přijímání, zřeknutí se jakéhokoli hříchu a to i lehkého a modlitba na úmysl Svatého Otce - pozn. překl.). Dalším památným dnem je 4. Srpen, svátek patrona kněží v duchovní službě Jana Křtitele Maria Vianneye, faráře z Arsu (žil v letech 1786-1859). Probudil zpustlou farnost Ars-sur-Formans k novému životu. Řekl: "Vytáhni rybu z vody: nebude moci žít. Tak je tomu s člověkem bez Boha." - Nyní přicházíme k zasvěcení basiliky Santa Maria Maggiore na severním okraji pahorku Esquilin v Římě, zvané také basilika Panny Marie Sněžné (italsky "della Neve"). Zázračné náhlé sněžení v srpnu ukázal, kde má být kostel zbudován (dal ho postavit papež Sixtus III. poté, co Efezský koncil roku 431 potvrdil Ježíšovu matku Pannu Marii jako Bohorodičku, což výrazně podpořilo mariánskou úctu (v tomto kostele roku 867 papež Hadrián II. za přítomnosti svatých Cyrila a Metoděje položil na hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy, a tak je schválil a povolil jejich užívání - pozn. překl.). Jsou tu uchovávány některé vzácné relikvie, jako skříň pod papežským oltářem s pěti prkny jeslí z Betléma. Také v Kašperských Horách (Bergreichenstein) na Šumavě je kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné místem konání česko-německých bohoslužeb, procesí k městskému kostelu, koncertů, pontifikální mše svaté a typické šumavské poutě s výročním trhem na blízkém náměstí. Dne 6. srpna slavíme svátek Proměnění Páně. Vzpomínka na tuto událost žije v příběhu Nového Zákona jako Kristovo zjevení učedníkům na hoře Tábor a roku 1457 nařídil papež Kalixt III., aby tento svátek byl slaven v celé církvi (podnětem byla zpráva, že právě 6. srpna 1457 křižáci pod vedením Jana Hunyadiho a svatého Jana Kapistrána porazili islámské agresory u Bělehradu - pozn. překl.). Památným dnem novější doby je 6. srpen 1945 jako okamžik svržení atomové bomby na Hirošimu. Dne 9. srpna vzpomínáme na sv. Edith Steinovou (řeholním jménem Terezie Benedikta od Kříže). Mučednice a patronka Evropy, žila v letech 1891-1942 a zahynula v koncentračním táboře Osvětim (je o ní na webových stranách Kohoutího kříže zmínka na stránkách obrazové přílohy k textovým ukázkám Emila Flussera - pozn. překl.). Tam 14. srpna 1941 obětoval polský kněz sv. Maximilian Kolbe (patron dárců krve - pozn. překl.) svůj život výměnou za záchranu mladého polského otce rodiny. Na den 10. srpna připadá svátek sv. Vavřince (je patronem archivářů a knihovníků - pozn. překl.), jáhna a mučedníka (v originále "Hl. Laurentius, Diakon und Märtyrer" - pozn. překl.) Měl vydat římskému císaři Valerianovi kostelní poklady a když na tuto výzvu přivedl skupinu žebráků, prohlásil, že to oni jsou pokladem chrámu a církve. Kolem 10. srpna dochází často k pádu Perseid ("padající hvězdy", jak se jim lidově říká, jsou nazývány i "slzami sv. Vavřince" - pozn. překl.). kdy naše Země křižují trosky kdysi vybuchlých nebeských těles. Ty shoří v zemské atmosféře. Snad nejznámějším mariánským svátkem v Bavorsku i v našem starém šumavském domově je 15. srpna slavený "Große Frauentag", totiž Nanebevzetí Panny Marie, ze všech projevů mariánské úcty ten nejstarší a nejvýznamnější (je to i svátek bylinkářek, poněvadž sedm bylin spletených do věnců má symbolizovat sedm bolestí Matky Boží, devět případně devět měsíců těhotenství - pozn. překl.). Dne 1. listopadu roku 1950 stvrdil papež Pius XII. odedávna existující nauku a věroučné přesvědčení, že Maria byla tělem i duší vzata do nebeské slávy (dogma bylo vyhlášeno apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus jako zatím jediný případ, kdy papež uplatnil své právo vyhlásit dogma se zdůrazněním vlastní neomylnosti, které mu přiřkl První vatikánský koncil roku 1870 - pozn. překl.). Kněz pronáší při žehnání bylinami tuto modlitbu:
Pane, náš dobrý a laskavý Bože,
v den slavnosti Panny Marie,
která je vyvýšená nad všechny tvory,
děkujeme ti za všechny dary tvého stvoření.
Také za léčivé rostliny a krásné květy
neboť v nich nám dáváš zdraví a radost.
I tyto rostliny jsou nám znamením
tvého požehnání a my tě prosíme:
Ať na přímluvu Panny Marie zakoušíme
tvou pomoc ve všech našich potřebách.
Ať chráníme přírodu, vážíme si tvých darů
a správně jich užíváme.
Pomoz a veď nás, ať každým krokem svého života směřujeme k tobě.
Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. Amen.
Tím začíná tzv. "30 Mariiných dnů" (v originále "der Frauendreißiger" - pozn. překl.) mezi svátkem Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna a svátkem Jména Panny Marie 12. září. Měsíc srpna se brzy začne chýlit ke konci. V Čechách a na Moravě končí pak i čas prázdnin, nato také v Bavorsku. Šťastné putování srpnem a požehnaný letní čas vám všem přeje s domovským pozdravem váš Josef Wierer, farář na odpočinku.
Bad Kötzting srpen 2007.
Glaube und Heimat, 2007, č. 8, s. 1-2
Josef Wierer spatřil světlo světa na Štědrý den 24. prosince válečného roku 1943 na tak řečeném Předním Veitlhofu (Vorderer Veitlhof) v Hamrech (Hammern). Jeho otec a jmenovec Josef Wierer, syn Josefa Wierera (*26. srpna 1871 v Hamrech čp. 30) a Barbary, roz. Baierlové (*7. prosince 1891 v Hamrech čp. 29), se narodil na Předním Veitlhofu dne 7. ledna válečného roku 1916. V roce 1942 se oženil s Marií, roz. Braunovou (*5. dubna 1923 v Hamrech čp. 23 /Bruckhof/) a rok nato se jim narodil jako první syn "náš" Josef Wierer. S ním o pašijovém týdnu roku 1946 uprchla matka přes horu Ostrý (Osser) do Bavor, kde roku 1950 přišel na svět druhý syn Erwin (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, v obrazové příloze k textovým ukázkám tam můžeme spatřit i monumentální vzhled Veitlhofského stavení, zaniklého v souvislosti s budováním vodní nádrže Nýrsko). V roce 1957 zakoupili Josef a Marie Wiererovi ve vsi Bruck u Bad Kötztingu malé selské hospodářství (čp. 74), které se jim stalo novým domovem. Slavná primice prvorozeného syna se konala 20. června 1969 a jedním z budoucích jeho kněžských působišť se stala i příhraniční "šumavská" Bavorská Železná Ruda (Bayerisch Eisenstein). Josef Wierer "starší" zemřel 21. září roku 1989, jeho ženu však čekala nepřekonatelná rána v podobě úmrtí jejího prvorozeného syna Josefa "mladšího" na Boží Hod vánoční 25. prosince 2007. Z této rány se už nikdy zcela nezotavila a skonala den před svými 87. narozeninami dne 4. dubna roku 2010. Pochována je jako manžel a také jako syn v Bad Kötztingu. K tématu mariánskému tu směřují vedle textové ukázky nejen data synova příchodu na svět a předčasného skonu, v obou případech o vánočních svátcích, nýbrž i matčino přežití milovaného dítěte a dobrého kněze. Příběh takřka biblický.
- - - - -
* Hamry / hora Ostrý / Bayerisch Eisenstein (BY) / † † † Bad Kötzting (BY)
