KLAUS WILLMANN
Dědictví pod Ostrým
Tuhá zima přitáhla do kraje a zřejmě se tu v lesních vsích kolem dokola hory Javor (v originále "rund um den Arber" - pozn. překl.) hodlala vyřádit s obzvláštní chutí. Hustá sněhová pokrývka ležela na vrcholech a svazích Bavorského lesa a měnila sukovité smrky a jedle těch nekonečných lesů v bizarní postavy. Drsný vítr, místními krátce a pregnantně označovaný jako "Böhmischer" (tj. "český" - pozn. překl.), vál ostře a prudce, narůstal mnohdy na orkán a vršil sníh na nechráněných místech do hlubokých sněhových závějí. Některé samoty a odlehle stojící dvorce byly tak zcela odříznuty od okolního světa.
Muži, kteří až dosud při takových chumelenicích odklízeli cesty spojující ony končiny se světem, byli té válečné zimy na přelomu let 1940 a 1941 povoláni do zbraně. Jejich ruce musely svírat pušky a kulomety, krmit smrtícími náboji hladové hlavně děl a tankových pancířů, plavili se ve štíhlých ponorkách a v jiných válečných plavidlech světovými moři nebo brázdili v bojových letounech nebe nad Evropou. Jiní zase hloubili zákopy v cizí zemi, aby se tak chránili před probuzeným odporem polekaných národů. Tady - doma - zůstali jen staří muži, ženy a děti, kteří se lopatami strastiplně prohrabávali dopředu masami vysokého sněhu. Na mnoha místech jimi zavál "český vítr" se zlomyslnou radostí jejich denní práci nanovo. Ti doma zůstavení (v originále "Daheimgebliebene" - pozn. překl.) to přesto nevzdávali, omezili se však na to, aby osvobodili od sněhové záplavy dveře a okna. I tak mohli pěší znovu používat cest krajem a i koňská či volská spřežení pomalu zase zdolávala silničky, zakusující se do končin okolo městyse Lam.
Toto je český překlad první z celkem 188 dalších stránek "klíčového" románu "Das Erbe unterm Osser" od Klause Willmanna. První vydání z roku 1988 se dočkalo tří dalších a v roce 2013 to páté autor rozšířil o dokumentární dodatek "So erbt die Kirche". Lamský rodák (ročník narození 1935) líčí na pozadí časů války a příchodu Američanů na jejím konci příběh více než stohektarového majetku ve snad vůbec nejkrásnějším místě "Lamského koutu" (Lamer Winkel), který autorův strýc Albert Willmann v půli šedesátých let dvacátého století daroval posléze katolické církvi, ačkoli jeho synovec, s lesnickým vzděláním navíc, očekával, že Lambach, původně sklářská huť "pod Ostrým", následně prosperující lesní závod, zůstane takříkajíc "v rodině". "Gutsherr", tj. "pán statku" vystupuje v knize jako "strýc Anton", jeho manželka Lina jako "teta Leni", jeho synovec pak je tu od chlapeckých let jmenován Kurt, zdrobněle Kurti. My víme, že Klaus Willmann je i autorem knihy "Das Boot U 188" o "šílenství námořní války" ("Wahnsinn des Seekrieges"), napsané mj. na základě palubního deníku nacistické ponorky U 188. Není úplná náhoda, ten počet stránek románu o dědictví pod Ostrým, shodující se s číslem ponorky, v níž se možná plavili i muži, odklizující kdysi od sněhu, přivátého sem "větrem z Čech", šumavské cesty. Kolik z nich se ze šílené války a všech jejích front a zajetí už vůbec nevrátilo. Národní socialismus a válka, kterou způsobil se všemi jejími následky, to je ono promarněné "šumavské" dědictví (i církev by mohla vyprávět), o kterém víme i my nejlépe z poválečné historie, k níž je i textová ukázka opravdu pouze předmluvou, nikoli doslovem.
- - - - -
* Lam (BY) / Lambach (BY) / hora Ostrý
