RICHARD FRITZ WINKELMANN

Heimat Land, das die Väter rodeten - es trägt ihr Gesicht. Heim, das ihr Fleiß ihnen schuf - es war ihr Stolz. Scholle, die Frucht und Leben gebar - es war ihr Werk. Heimaterde, in der sie ruhen - sie ist ein Teil von uns. Leben, das sie uns schenkten - es mündet in sie. Treue, ihnen und der Heimat - Sei uns heiliges Erbe und ewige Pflicht.	Domov Zem, co otcové klučili, má jejich tvář. Domov, který stvořili z ní, byl jejich pýchou. Hrouda, plodící úrodu a život sám, to všechno bylo jejich dílem. Odpočívají navěky v té zemi, je tak i součástí nás všech. Život, který nám dali, ústí do ní i napříště. Věrnost domovu i jim je nám posvátným odkazem i věčným závazkem.
>Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 47
Hostauer Heimatlied 1.Wo Lipizzaner stolz der Freiheit freuten sich und deutscher Sinn und Treu' nicht von den Menschen wich, dort waren wir daheim und sich auch stolz darauf, den deutschen Böhmerwald gab man nicht auf. R. Traum meiner Kinderzeit, o trauter Jugendort, daheim im schönen Böhmerwald. Dort war die schönste Zeit, die Gott mir je geschenkt, daheim im Böhmerwald. 2. Dort wo der Mühlbach rauscht, das alte Rad sich dreht, wo man als Kind gelauscht dem ersten Nachtgebet. Mein schönes Hostau, du, geliebter Heimatort, ich ging ja nicht von dir, man trieb uns fort. R. Traum meiner Kinderzeit, o trauter Jugendort, daheim im schönen Böhmerwald. Dort war die schönste Zeit, die Gott mir je geschenkt, daheim im Böhmerwald. 3. Ich möcht' so gern nochmal am alten Mühlberg steh'n. das traute Bild der Stadt, die alten Gässlein seh'n und hör'n den Zapfenstreich der in die Nacht erklingt, aus weiter Ferne her von Heimkehr singt. R. Traum meiner Kinderzeit, o trauter Jugendort, daheim im schönen Böhmerwald. Dort war die schönste Zeit, die Gott mir je geschenkt, daheim im Böhmerwald. 4. Wenn einst die Stunde kommt zum letzten Abschiedsgruß, und ich für alle Zeit von Erden scheiden muss, denn denk' voll Sehnsucht ich noch an daheim zurück und fühl' zum letzten Mal das große Glück. R. Traum meiner Kinderzeit, o trauter Jugendort, daheim im schönen Böhmerwald. Dort war die schönste Zeit, die Gott mir je geschenkt, daheim im Böhmerwald.	Hostouňská píseň domovská 1. Kde lipicáni kdys tak volný měli běh a starý dobrý mrav přebýval při lidech, tam domov býval náš a hrdý míval řád, německé Šumavy nedá se vzdát. R. Sen našich dětských let, šťastného mládí kout doma na krásné Šumavě. Ten nejkrásnější svět, čas, který Bůh mi přál doma na Šumavě. 2. Kde potok šumící starý mlýn pohání, kde dítě modlitbu říkalo před spaním. Hostouni, domove, my tě milovali, já neopustil tě, nás vyhnali. R. Sen našich dětských let, šťastného mládí kout doma na krásné Šumavě. Ten nejkrásnější svět, čas, který Bůh mi přál doma na Šumavě. 3. Ještě tak jedinkrát na vrch nad městem jít, shora zas uvidět staré uličky klid. I čepobití vzruch však slyším zaznívat a myslím z dálky té jen na návrat. R. Sen našich dětských let, šťastného mládí kout doma na krásné Šumavě. Ten nejkrásnější svět, čas, který Bůh mi přál doma na Šumavě. 4. Až jednou hodina udeří poslední, a dojde na zemi ke sklonku všech mých dní, pomyslím ještě pak na domov se steskem naposled pocítím, čím byl nám všem. R. Sen našich dětských let, šťastného mládí kout doma na krásné Šumavě. Ten nejkrásnější svět, čas, který Bůh mi přál doma na Šumavě.
Hostau.org
P.S. Text nejenže zní už od počátku málem jako Kde domov můj, ale opravdu se zpívá, a to na nápěv Hartauerovy šumavské "hymny" Tief drin im Böhmerwald. Zkoušel jsem tak učinit i se svým českým překladem, a jde to.
Ich möcht so gern nochmal ein Lausbub sein Ich möcht so gern nochmal ein Lausbub sein, denn die ganze Welt schien damals mein. Möcht in Regenpfützen barfuß springen, unbeschwert ein heit'res Liedlein singen, beim Nachbarn heimlich Klingelknöpfe drücken, dann verstohlen um die Ecke blicken, den Mädchen auf dem Erntewagen winken, tief goldene Stroh versinken, der ersten Liebe Küsse tauschen, dem Lied der alten Wälder lauschen, den Blasebalg der Orgel drücken, mich an Feld und Flur entzücken, Drachen in den Himmel steigen lassen, strolchen durch die alten, schmalen Gassen - wo Akazien ihren süßen Duft verströmen. O Heimat, schönes Land -- mein Böhmen.	Ještě jednou tak klukem být Ještě jednou tak klukem být, celý svět v náruč uchopit! Cákat se v loužích jen tak bosý, písničku spustit, co se nosí, mačkat zvonky u cizích dveří, skrývat se v koutech, kde se šeří, s děvčaty v stodole být sami, na žebřiňáku s fůrou slámy loudit o prvá políbení, zas varhan lesů slyšet hřmění, na kůru o mši šlapat měchy, v lukách se toulat bez oddechu, pouštět zas po obloze draky, bloudit v uličkách křivolakých, akátů ve tmě cítit sladké vzdechy. Domove krásný -- moje Čechy!
Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 84
Stille Nacht 1986 Nacht - stille, heilige Nacht, Daheim kein Hirte mehr wacht, kein Licht auf den Gräbern brennt, das die Namen der Lieben nennt. Keine Herberge für uns all, verfallen sind Haus und Stall. Der Wind singt ein schaurig Lied, eine Krähe über Trümmer zieht. Keine Herberge für das heilige Kind, das nimmermehr die Menschen dort find, die ihm Weihrauch und Myrrhe gebracht. Finster ward sie daheim, die heilige Nacht.	Tichá noc 1986 tam, kde jsme byli doma Tichá noc - svatou má se stát! Nebdí pastýři u svých stád, na zpustlých hrobech jen se tmí, kde naši drazí mrtví spí. Přístřeší hledat marno je. Dům, stáje? Zašlo oboje. Vítr jen skučí ze všech stran, spíš meluzína s křídly vran. Jezulátku v jeslích kdo bude tu přát, kdo k chlévu se sběhne odevšad, kdo snese myrhu i mnohý dar? Kde domov můj, tma kryje zmar.
Glaube und Heimat, 1986, č. 12, s. 6

Narodil se sice 30. března 1923 v Perninku (Bärringen) v někdejším okrese Nejdek (Neudeck) nedaleko Karlových Varů (Karlsbad), už ve svých čtyřech letech se však ocitl v šumavské Hostouni (Hostau), kde ho po předčasné smrti jeho rodičů, profesora Wenzela Mayera a učitelky hudby Friedy Winkelmannové, adoptovali prarodiče z matčiny strany. Dědeček Richard Winkelmann byl v hostouňské škole řídícím učitelem. Fritz přijal později nejen jeho příjmení, ale i křestní jméno za své. Po vychození obecné školy absolvoval i měšťanskou školu a gymnázium, to už za války, v níž musel roku 1942 narukovat k wehrmachtu. Z anglického zajetí byl roku 1946 propuštěn pro zranění. Domů se už nevrátil, vystřídal v poválečném Německu několik zaměstnání, než našel uplatnění u pojišťovny Allianz, u níž se postupně vypracoval až na vrchního inspektora. Působil jako místní důvěrník v krajanském hnutí a jako zpravodaj listu Heimatbote (mutace Sudetendeutsche Zeitung pro oblast jihozápadních Čech) zveřejnil na jejích stránkách četné příspěvky, také básnické, z nichž budiž připomenuta i "hostouňská" verze Hartauerovy hymny Dort tief im Böhmerwald. Začíná slovy Wo die Lipizzaner stolz der Freiheit freuten sich (Kde lipicáni svobodě se těší) a připomíná slavnou tradici plemene bílých koní, která skončila s odchodem původních obyvatel končiny, považované jimi samými vždycky za nepochybnou součást milované Šumavy. Richard Fritz Winkelmann zemřel 25. května 2003 v bavorském Marktoberdorfu.

- - - - -
* Pernink / Hostouň / † † † Marktoberdorf (BY)