WOLFRAM VON ESCHENBACH

Aus Parzival

was sie schoen', das stuont ir wol:
und hete sie dar zuo rehten muot,
daz was gein werdekeit ir guot:
so daz ir site und ir sin
was gelich der marcgravin
diu dicke vonme Heitstein
über al die marke schein

Z Parzivala

jak náleží, ten luzný skvost
měl cosi, co je nad krásu:
rozum, zdroj cti a věhlasu!
Podobnou luznost myšlenky
lze shledat u markraběnky,
jež rozsévá jas po zemi
z Heitsteinu svými zářemi.

Verše 403, 26 až 404,2 klasického díla nejen snad středohornoněmecké, nýbrž i světové literatury tu spočinuly takřka na šumavských hřebenech. Na vrchu Haidstein (738 m) blízko Chamu v Bavorském lese stojí pozůstatky hradu, kde kdysi v časech minesengrů sídlila markraběnka Alžběta z Vohburgu, sestra Ludvíka Bavorského, u ní pak tam prý pobýval i náš básnický klasik. Rod ministeriálů, do něhož se hraběnka přivdala, byl příbuzný s Runtingery z nedalekého Rundingu, kde žila šumavská básnířka Rosa Tahedlová. Dnes je na vrchu Haidštýn poutní kaple svatého Ulricha, patřící už také mezi poutní místa šumavská a ve stati Karla Schefczika o nich je dokonce uvedena hned na prvním místě. Na jižním výběžku Haidsteinu leží víska Ried, jejíž náves zdobí údajně tisíciletá lípa zvaná dodnes Wolframova (Wolframslinde). Úryvek z Parzivala uvádíme ovšem v překladu Jindřicha Pokorného, který mne kdysi osobně vyzval ke spolupráci na zčeštění poezie německých minesengrů v okruhu posledních Přemyslovců. Spolupráce s člověkem takového formátu je však možná stejně tak málo jako měření sil poezie rytířské se zemitým básnictvím šumavského selství.

- - - - -
Haidstein (BY)