GEORG WORATSCH
Na Zlaté stezce
Kdopak se v tom ještě vyzná?
Tak se dnes ptá s velkou starostí mnoho katolíků, zejména těch, kteří si svou víru ze školy ještě opravdu pamatují. Je jim nepochopitelné, jak se dnes mluví o Bohu, o hříchu, o vykoupení, o církvi a svátostech. Jaké zpovědní praktiky dnes povstávají, jaké pozoruhodné morální koncepce jsou dnes ve veřejnosti zastoupeny. Ba jsou i rodiče, kteří se den co den ptají: Učí se naše děti ve škole vůbec ještě katolickému náboženství, anebo je dnes v církvi všechno jinak? A neptají se tak snad jen úzkostlivé duše, ale i takové, které jsou veskrze nakloněny pokroku a pravé obnově, s mnoha věcmi se ale už srozumět nedokážou. Musíme se dnes radikálně přeorientovat, změnit to, co jsme se naučili, myslit jinak, abychom se s těmito převraty v církvi vyrovnali?
Jsou to otázky velmi naléhavé, zčásti dokonce trpké, které dnes tísní mnohé katolické křesťany a mnohdy je dokonce naplňují hlubokým smutkem. Existují zřejmě novinky, které jsou ve změněné situaci, v níž dnes církev musí žít, jednoduše nezbytné, jako např. zavedení národních jazyků do liturgie, určitá redukce přísných předpisů pro smíšená manželství, přičemž je stále ještě sporné, zda bylo správné je tak dalekosáhle liberalizovat, a takových věcí by se našlo více. Koncil dal podnět k mnoha reformám, které jsou velmi smysluplné a projevily se požehnaně. Mnohé z toho však, zač je také koncil činěn zodpovědným, zčásti ostatně zcela neprávem, se prokázalo jako velice škodlivé a náleží k tomu příliš velká svoboda teologie, resp. teologů.
Učitelé teologie, kteří se přece podílejí na výchově kněžstva, způsobují svými odvážnými názory obrovský zmatek v naší církvi a zastupují často koncepce, které už katolickými nejsou. Mají svými články a knihami vliv na vzdělání učitelů náboženství a také na hlásání víry (v originále "auch auf die Verkündigung" - pozn. překl.). Tak dochází v důležitých věroučných záležitostech k nejasnostem a nedorozuměním, majícím za následek těžké znejistění věřících. I v nových náboženských knihách se už nenajdou jasné věroučné výroky katolické církve. A biskupové si vědí sotva rady v tom, jak této těžké krizi čelit. Chybí tu také odvaha k energickému zásahu, zřejmě z obavy před nebezpečím nějakého rozkolu. O příčinách a rozsahu této krize by dalo říci ještě mnohé.
Trvejme však pevně na tom, že církev svou věrouku a mravouku nezměnila. Na koncilu bylo jen vyjasněno a nově posíleno to, co církev učila od nepaměti. Nebylo také vyhlášeno nijaké nové věroučné dogma. Odmítáme proto každou koncepci, která by odporovala učitelům církve. Svatý Otec bude vždy neúnavně napomínat, že katolická víra musí být uchována v původní nezfalšované podobě a energicky odmítá znovu a znovu vydávanými dekrety bludné koncepce, jak se to stalo nedávno znovu v objasnění k sexuální etice (tady má autor zřejmě na mysli prohlášení Kongregace pro nauku víry o některých otázkách sexuální etiky pod latinským názvem Persona humana z 29. prosince roku 1975 - pozn. překl.). Stále však existují lidé, dokonce profesoři, kteří taková objasnění zlehčují nebo jim dokonce odporují, V tom případě zmatek nedokáže dojít konce (co by si asi pomyslil autor tohoto textu v originále, kdyby si přečetl hlavní titulek sobotního vydání českých Lidových novin ze 4. a 5. září 2021, znějící takto: "Přibývá dětí, jež chtějí změnit pohlaví" - pozn. překl.).
Proto musíme být dnes obzvlášť na stráži a utvrzovat se stále v tom, co je katolická víra. Doporučuji všem těm, jimž na tom záleží, pořídit si kompendium katechismu katolické církve (zkrácený katechismus ve formě otázek a odpovědí - pozn. překl.), v němčině jako "Katholischer Kurz-Katechismus" (o 62 stranách - pozn. překl.) vydaný nákladem Albertus-Magnus-Kolleg, 6240 Königstein/Taunus v ceně pouhých 2 DM. Mohu ho tomu, kdo si to přeje, obstarat sám a bude mu zaslán po přiložení ofrankované obálky s pěti 50-pfenigovými známkami (2 DM za knihu a 50 Pfg. za porto). Ta knížečka by měla být po ruce k každé katolické rodině, aby se dalo kdykoli nahlédnutím zjistit, co je nezbytná a nezadatelná katolická víra. K objednání na adrese Pfr. G. Woratsch, Cronheim Nr. 8, 8820 Gunzenhausen.
Glaube und Heimat, 1976, s. 359
Ten text z 11. čísla diecézního časopisu má zdánlivě stejné záhlaví jako rubrika, zavedená v něm rovněž v 11. čísle ročníku 1951, tedy právě čtvrt století předtím. Měla se od počátku věnovat výkladu učení církve, adresovanému zejména mladým lidem, takže ona "zlatá stezka" byl vlastně právě ono učení. Poněvadž však šlo o časopis po výtce "šumavský" a o rubriku, kterou později na dlouhá léta, vlastně na více než 25 let, převzal farář Georg Woratsch, ono malé "g" z roku 1951 vyrostlo pod Woratschovým vedením na velké písmeno "G", označující čtenářům tak důvěrně blízkou Zlatou stezku, po níž se alespoň v duchu mohli vydat do dávných domovů. On sám přišel na svět dne 12. prosince roku 1912 (12. 12. 1912!) ve vsi Milence (německy "Millik"), dnešní součásti městyse Dešenice, jako syn majitele usedlosti čp. 34 (na záznamu nýrské oddací matriky pět měsíců předtím je otec označen jako zedník /Maurer in Millik Nc 34!/) v Milencích Georga Woratsche (*27. června 1885 v Milencích /německy psaná křestní matrika píše příjmení v podobě "Woráč"!/), kde jeho otec Heinrich Woratsch hospodařil na stavení čp. 34 se svou ženou Rosalií, roz. Fleischmannovou ze Zelené Lhoty /Grün/) a jeho ženy Marie (*25. března 1891 v Milencích), dcery rolníka v Milencích čp. 11 Josefa Petermichla a Kathariny, roz. Brandlové z téhož stavení. Rodiče se brali 17. července 1912 v Dešenicích, matka se podle jejího křestního záznamu podruhé vdávala 16. srpna 1922 s Franzem Heidlbergerem, poněvadž Georg Woratsch zemřel podle úmrtní matriky 5. prosince roku 1921 na souchotiny (Lungenschwindsucht) jak dosvědčuje sdělení dešenického židovského lékaře MUDr. Goldbacha (pochován byl zesnulý rovněž podle úmrtní matriky v Nýrsku). To bylo Georgovi "mladšímu" týden nato 9 let. Poté, když absolvoval obecnou a měšťanskou školu, vyzval ho nýrský katecheta Jaroslav Šálek (*15. října 1895 v obci Skály, okr. Písek, †24. května 1971 jako administrátor v Zavlekově), aby se pokusil o kněžskou dráhu. Hraničilo takřka se zázrakem, že se mladému Woratschovi podařilo přes těžké onemocnšní v Českých Budějovicích maturovat.. Na neurčitý čas tam v kněžském semináři byl uvolněn ze studií, než došlo k úplnému vyléčení jeho nemocných plic. Pouhou náhodou se Woratschova babička díky každodenní návštěvě bohoslužeb seznámila se sekretářkou kněžského semináře v Praze, jejímž prostřednictvím následovalo vnukovo přijetí do pražského kněžského konviktu. Dne 17. března 1940 byl Georg Woratsch vysvěcen na kněze a stal se kaplanem ve Starém Sedlišti (Altzedlisch) a Toužimi (Theusing), od dubna 1941 pak farním administrátorem v Bohuslavi (Wusleben). Po vyhnání roku 1946 byl ustanoven v diecézi Eichstätt výpomocným knězem v bavorské obci Hainsfahrt a od 1. ledna 1948 ve Wasserttrüdingen. dne 1. října 1950 převzal vedení farnosti Cronheim, kterou vedl až do svého odchodu na penzi k 1. prosinci roku 1990. V roce 1966 vyšel jeho zpěvník s texty lidových písní "Singet mit uns" a také kazatelské náčrty "Verkündet die frohe Botschaft". Po dlouhá léta vedl, jak už zmíněno, věroučnou rubriku "Am Goldenen Steig" v krajanském "diecézním" časopise "Glaube und Heimat". Po koncilu se v měsíčníku "Offertenzeitung für die katholische Geistlichkeit und engagierte Gläubige" (blíže o něm viz Wikipedia /vycházel do roku 1993/) vyslovoval ke sporným otázkám církevní obnovy, jak o tom nakonec svědčí i rovněž docela sporná textová ukázka na totéž téma. Zemřel 13. listopadu 1997 ve Wassertrüdingen a byl tam pět dní nato v úterý 18. listopadu i pochován. Jeho příjmení nám, byť možná jen zcela vnějškově, výrazným způsobem připomíná nadčasové a stále tak málo známé poselství Oráče z Čech. Vždyť se Smrtí vedeme spor všichni i nadále.
- - - - -
* Milence, Dešenice / České Budějovice / Staré Sedliště / Toužim / Bohuslav / † † † Wassertrüdingen (BY)
