VIKTOR ERNST ZIMMER

Meinen lieben Heimatfreunden
zum Gruß!

Wohin seid eilends ihr entschwunden,
ihr, des höchsten Glücks frohe Stunden,
als wir in Frieden, Ehr' und Freiheit
"daheim" so gläubig "Bestes" hofften! -
des Schicksals rauhe Hand
ritz herzlos uns aus Heimatruh',
zerstreute uns in weiter Fern
ohn' Hab, ohn' Gut, ohn' Herd!
Zur Heimat doch un Volk in aller Zeit
erblühet Lieb und Treue stets auf neu!
Und will die ganze Welt uns hassen, -
wir werden von einander doch nie lassen!
Der "helle Edelstein" in seinem Schmerz,
Das treue, deutsche Herz
erhebt sich stehend ohne Trutz
zu Dir, Gott: Nimm huldvoll wieder uns in Schutz!

Wittelsberg am 25. Mai 1948

Mým milým domovským krajanům
na pozdrav!

Kam spěšně zašel, minul nás
radostiplný, šťastný čas,
kdy v míru, svobodě a ve cti
jsme doma víru měli dosud! --
Náš osud drsnou ruku měl,
když pokoj domova nám vzal
a vyhnal nás do světa kams
bez všeho, co nám dosud přál!
K domovu láska zas a zas
rozkvétá, věrnost sálá vráz!
Byť záští hořel celý svět,
my chcem druh druhu rozumět!
Z bolesti jako drahokam
čisté srdce kéž vzejde nám!
Vzpřímené, věrné k druhu druh
kéž v náruč zas nás vezme dobrý Bůh!

Wittelsberg (Hesensko), 25. května 1948

Psal to jednasedmdesátiletý muž a báseň uváděla prvé číslo prvního ročníku krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief z června 1948. Jak uvádí jeho zakladatel a první vydavatel Emil Müller, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, mělo pouhých osm stran a náklad 500 výtisků. Autora těch veršů najdeme na zmíněném webovém serveru také při jméně Willyho Fritsche coby komponistu hudby k Fritschově básni Mein Böhmerwald o Markétiných lázních u Prachatic (Margarethenbad bei Prachatitz). Učitel Viktor Ernst Zimmer byl dlouholetým šéfem tamního lázeňského orchestru (Badhausorchester). Narodil se sice dne 20. června roku 1877 v Českých Žlebech (Böhmisch Röhren) v rodině tamního řídícího učitele Gustava Zimmera (ten zde pedagogicky působil po 36 let, ale i děd Viktora Ernsta Pius Zimmer na škole v Českých Žlebech řediteloval, a jak připomíná Johannes Petraschek ve své knize Schönberg im Böhmerwald /1989/, byl v Českých Žlebech prvním vůbec učitelem "mit entsprechenden Befähigungszeugnis", tj. s osvědčením učitelské způsobilosti, získaným ve slezské Vratislavi /Breslau, dnes Wrocław/, Viktorův praděd Karl Zimmer "aus Himpern in Schlesien") a jeho ženy Marie, dcery kováře Johanna Mauritze z dnes zcela zaniklých Radvanovic (Schillerberg), poté, co v roce 1896 absolvoval v Českých Budějovicích (Budweis) zdejší německý učitelský ústav, působil pak v rodných Českých Žlebech (tam se 17. srpna 1909 také oženil s Justinou Schichlovou) a po léta v Prachaticích a ve Fefrech (Pfefferschlag, dnes Libínské Sedlo), kde ho jako jednapadesátiletého tehdy ředitele místní školy uvádí seznam německého učitelstva v Čechách z roku 1928. Přitom ho na snímku, pořízeném rok předtím, vidíme se žáky ročníku 1913 jako ředitele prachatické měšťanky. Vyhnání jej zastihlo už málem sedmdesátiletého (tzv. "odsun" se konkrétně tak jako tak týkal zejména starých lidí, žen a dětí, poněvadž muži byli ve válce). Zemřel nedlouho po něm v 77 letech věku dne 1. října roku 1953 v hesenském Marburgu, kde byl čtyři dny nato i pochován. Nad hrobem mu zazněla smuteční píseň "Nun bist du friedlich eingeschlafen", kterou prý rodina Zimmerova zpívala kdysi doma na rozloučenou tolika Prachatičanům. Chtěli žít ve cti, chtěli vejít do Boží náruče. Komu z lidí se to asi kdy opravdu podaří uskutečnit?

- - - - -
* České Žleby / České Budějovice / Prachatice / Libínské Sedlo / † † † Marburg (HE)