JOHANN ANTON ZINNER
Rozpočet
Poněvadž mně níže podepsanému (v originále zní počátek nadepsaný "Überschlag" slovy "Dass mir Endes unterschribenen" - pozn. překl.) mají být zaplaceny práce pro jízdárnu vysokoknížecí Jasnosti v Krumlově z eggenburského kamene podle nákresů pana inženýra Altomonteho, totiž 5 váz 3 a půl stopy vysokých (v originále "5.31/2 schuch hohen Vasen" - pozn. překl.), také erb vévodského panství (v originále "auch eine Wappen samt den herzoglichen Gut" - pozn. překl.) 4 stopy široký a vysoký s oboustrannými girlandami květů a ovoce, pak 2 děti, 2 hlavy s poprsím (v originále "2 Kindl 2 Prustkopf" - pozn. překl.) a jiné trofeje (v originále "und donir dropheen" - pozn. překl.), mezi nimi i havran s hlavou Turkovou (v originále "wie auch dem Raben umit dem Türken Kopf" - pozn. překl.), takže dohromady za toho všeho vyhotovení a osazení na patřičné místo (v originále "aug gehoriges orth zu versezen" - pozn. překl.) jde o dodání 600 zlatých včetně mzdy kameníků a lamačů kamene s nezbytným uznáním zpevnění na náklady mé osoby, jíž budou jako podle prvního kontraktu přijaty (v originále "gleich wie in ersten Contract darbey augenohmen" - pozn. překl.).
Johann Anton Zinner m.p. (tj. "manu propriu" = vlastní rukou - pozn. překl.).
královský akademický sochař (v originále "Königlen Academischen Bildhauer" - pozn. překl.).
Diplomová magisterská práce Pétera Farkase (*22. dubna 1976 v maďarském městě Tököl) pod názvem "Die Tätigkeiten des Bildhauers Johann Anton Zinner (1698-1763) für den Fürsten Schwarzenberg in Český Krumlov" ve studijním oboru dějiny umění na vídeňské univerzitě mi ve své příloze "Transkription" hned prvním textem poskytla "rokokový" originál k českému přetlumočení. Pod ním nížepsaný sochař Johann Anton Zinner má pro Český Krumlov s tak blízkými šumavskými obzory nadobyčejný význam. Ze záznamu v českokrumlovské úmrtní matrice ze dne 26. července roku 1763 o skonu knížecího zahradního inspektora Zinnera vysvítá, že zemřel ve věku 67 let jako syn ředitele zahrady vídeňského paláce Belveder, náležejícímu tehdy princi Eugenu Savojskému. Otec byl synovým jmenovcem a autor diplomové práce vydává za "třeboňský"objev, že může podle tohoto záznamu, jakož i podle záznamu českokrumlovské oddací matriky (v obou případech jde zásluhou SOA Třeboň o dokumenty digitálně přístupné) korigovat nejen letopočet sochařova narození (muselo by se tedy tak stát z tradovaného letopočtu 1708 na rok 1696 a nikoli jako u Farkase na rok 1698!), nýbrž i osobu jeho otce, za něhož byl až dosud považován někdo jiný (totiž okrasný zahradník Heinrich Zinner, bratr Johanna Antona "staršího"). Se jménem Johanna Antona Zinnera mladšího se poprvé setkáváme v seznamu žáků vídeňské výtvarné akademie, na níž studoval v letech 1728-1730. Po jejím absolvování se Zinner podílel v letech 1732-1737 na realizaci questenberské zámecké zahrady v Jaroměřicích nad Rokytnou a v dubnu 1745 byl vyznamenán za několik skulptur v zahradě Schwarzenberského paláce ve Vídni. V říjnu roku 1741 je několik let předtím tváří v tvář tureckému ohrožení Vídně zmíněn jako kaprál "Frey-Compagnie", kterou akademie zřídila. Mezi léty 1745 a 1748 pracoval na sochařské výzdobě dvou vchodů zámecké jízdárny v Českém Krumlově, zmíněné v Zinnerem vlastnoručně sepsaném "rozpočtu", tvořícím naši textovou ukázku. Její autor v té době přesídlil do Českého Krumlova, často však stále zajížděl do císařské metropole. Dne 6. ledna 1750 se podle českokrumlovské oddací matriky oženil s Marií Annou Heichlingovou, dcerou rady na schwarzenberském panství Kleggau. Sňatek byl několikrát ohlášen i ve vídeňském svatoštěpánském chrámu. Z dopisu, kterým třináct let nato těžce už nemocný Zinner prosí knížete, aby se postaral o jeho děti, nedá se seznat jejich počet. Víme jen, že jejich otec skonal už zmíněného dne 26. července roku 1763 ve svém českokrumlovském bytě a byl nato pochován na dnes dávno zrušeném svatomartinském hřbitově, kde se dnes při řece Vltavě rozkládá městský park. Podle informace Petra Pavelce by mohl být sochař Zinner zpodoben na jedné z maleb v rokokovém letohrádku Bellarie. Už portály zámecké jízdárny, které jsou jeho dílem, stejně jako kaskádová fontána v přilehlé zámecké zahradě a úprava zámecké kaple sv. Jiří či sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého na vznosném Plášťovém mostě, spojujícím zámek s rozlehlým zahradním areálem, kde dohlížel i na opravu rybníka při zadní ohradní zdi, by nepochybně zcela stačily k tomu, aby Johann Anton Zinner náležel mezi zasloužilé tvůrce zdejšího genia loci. Přesto o tom, co se stalo s jeho hrobem a tělesnými ostatky, nevíme zhola nic stejně jako u tolika jiných osobností s věru kouzelným městem spojených.
- - - - -
* Vídeň (A) / † † † Český Krumlov
