HANS WATZLIK
Repro Wäldlerkalender 1926, fot. příl. |
Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank |
Repro J.W. Nagl - J. Zeidler, Deutsch-Österreichische Literaturgeschichte : ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Dichtung in Österreich-Ungarn, Dritter und vierter Band, Von 1848-1918 (1937), s. 1348 |
Jen doufám, že si tu nelistuje ve Völkischer Beobachter, kam prý byl hojným literárním přispěvatelem Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank |
Na kresbě Richarda Birnstengela z roku 1922 Repro Der Waldbrunnen, 1925, č. 10, s. 203 |
Repro R. Hemmerle, Sudetenland Lexikon für alle, die das Sudetenland lieben (1992), s. 471 |
Na snímku z roku 1921 stojí Watzlik před branou hradu v Lokti u příležitosti Repro J. Stauda, Der Wandervogel in Böhmen 1911-1920 (1975), obr. příl. |
|
Vzácný snímek zachycuje Hanse Watzlika při slavnostním projevu k otevření Šumavského muzea v Horní Plané (předtím hostinec Blöckenstein) 8. července 1923 Repro Böhmerwäldler Heimatbrief, 2005, č. 3, s. 3 a Mitteilungsblatt der Sudetendeutschen Landsmannschaft, 2012, č. 1, s. 36 (detail) |
|
Na snímku zachycujícím jej spolu s klasikem šumavské nářeční literatury Zephyrinem Zettlem, |
|
Z tohoto společného snímku mu v ateliéru vyrobili dvě podobenky |
|
Nedatovaný snímek, pořízený také "u Seidelů", podle kravaty a obleku možná týž den |
|
Hans Watzlik v Horní Plané při projevu k 70. výročí úmrtí Adalberta Stiftera 28. ledna 1938 Repro R. Essl, Oberplan : der Geburstort Adalbert Stifters (1993), s. 385 |
Při udělení Eichendorffovy ceny v Německém (nyní Slovanském) domě v Praze 16. června 1939 z rukou rektora Německé Karlovy univerzity, jímž byl Ernst Otto, za účasti Konrada Henleina a K.H. Franka Repro J.B. Uhlíř, Protektorát Čechy a Morava 1939-1942 : srdce Třetí říše (2017), s. 164 |
Ještě doma u své knihovny Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank |
Nedlouho před smrtí Repro Böhmerwaldbund OÖ - Historische Datenbank |
Jeho otec, pokřtěný v Doudlebech, kam rodný Plav farností příslušel, přišel na svět v plavském stavení čp. 12 jako syn Theresie Hlachové, dcery Johana Hlacha a Rosalie, roz. Fürbekové z Plava čp. 17, Ondřej Vaclík, připsaný česky poté, co stvrdil až sňatkem 31. ledna 1842 své otcovství, byl pak synem Jakuba Vaclíka, sedláka z Plava čp. 5 a Heleny, roz. Chromé z Opalic čp. 5 Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
V chalupě čp. 12 (její štít je na obraze ten prostřední) na jinak už vyhlížejícím místě obce Plav při řece Malši, zvaném dosud "Hlachovec" po posledním z původních vlastníků, se jeho otec narodil v říjnu roku 1839 Repro z daru Oldřišky Ribolové - Obecní úřad Plav |
|
Pohled směrem, kde stavení čp. 12 stávalo - zůstalo jen torzo lípy Foto Pavel Polák |
|
Záznam o prvé svatbě otcově, který byl tehdy třiatřicetiletým poštmistrem v Besednici čp. 51 (jeho otec Andreas /Ondřej/ byl v témže stavení hostinským), s Cäzilií Forstnerovou, jejíž zesnulý otec Wenzl Forstner poštmistroval v Dolním Dvořišti - Johann Václik, jak je tu psán, vykonával tu službu v Dolním Dvořišti později také a po zdejším úmrtí své druhé ženy Marie, zesnulé ve věku 28 let na souchotiny, přivedl si sem ze Solnohradska svou třetí ženu Eleonoru, rodačku z Kaplice, která si ho vzala osmnáctiletá jako vdovce o dvacet let staršího Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
Záznam o otcově třetí svatbě v kaplické oddací matrice Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
Záznam z matriky rodného Dolního Dvořiště podává svědectví jak o původu otcově po rodičích z Plava, tak o změně psaní příjmení "podle výnosu politické zemské správy z května 1925" na "Watzlik" a ne "Vaclik" "u dítěte, jeho otce i jeho dědečka z otcovy strany" Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
|
Na pamětní desce padlým v první světové válce čteme jména dvou Vaclíků z Plava Foto Ivo Kareš |
Takto se původně psal... Repro K. k. deutsches Staats-Gymnasium in Budweis, |
Ocenění Arne Nováka v Lidových novinách z 28. října 1931, kdy byla Watzlikovi udělena státní cena, vydá za mnohé (zajímavé v textu je i to Dolní Dvořiště "u Kaplic") Repro M. Topor (ed.), Cizinci - či krajané? : reflexe německojazyčných partií Čech a Moravy v textech Arneho Nováka (2017), s. 322-323 |
|
Jeho dopis vydavatelstvu Družstevní práce z října roku 1936, kde nad překladem prózy Jana Čepa do němčiny (šlo o román Hranice stínu /Ruf der Heimat/) navrhuje, že by "poctivému dorozumění obou sousedních národů" prospělo také tlumočit do českého jazyka nejen díla pražských německých spisovatelů, nýbrž i těch ze Sudet - bezprostřední styk "nejpodstatnějších autorů" by mohl začít odstraňovat "tisíciletou averzi" Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 252 |
|
Osudová chvíle: Aloys Skoumal "jako otec tří malých dětí" v září roku 1938 zapřísahá (na základě známosti vzniklé nad českým překladem Watzlikovy knihy "Erdmut" /Jiřina"/) Watzlika, zda by se ten nemohl zasadit o mírové východisko z konfliktu, hrozícího krvavou katastrofou Němcům i Čechům - odpovědi se pisatel dopisu nedočkal Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 253 |
|
Ve zprávě řezenské bezpečnostní ústředny (Sicherheitsdienst Regensburg) z července 1940 je o Watzlikovi zmíněno, že je na kulturním životě Nýrska velmi "nezainteresován", že stojí "poměrně stranou", což mu už bylo "nejrůzněji vytýkáno" Repro W. Ziegler, Die Verhältnisse im bayerischen Sudetenland im Jahr 1940 nach Regensburger SD-Berichten, s. 343 |
Tento Watzlikův knižní titul byl i posledním svazkem edice ve prospěch Šumavského muzea v Horní Plané a vyšel roku 1940 v "župě Obermoldau" se "smolným" pořadovým číslem 13 Repro Deutschsprachige Literatur aus Prag und den böhmischen Ländern: 1900 - 1925 (1993), s. 212 |
K rozhodnutí mimořádného lidového soudu v Klatovech z června 1946, který snížil Watzlikův trest "pod nejnižší zákonnou míru úměrně zavinění", není ani dnes celkem co dodat Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 258-259 |
|
České překlady jeho knih na cenzurním indexu "Seznam nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury" z roku 1954, na jehož základě byly vyřazovány knihy z veřejných knihoven Repro P. Šámal, Soustružníci lidských duší : lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století (2006), s. 456 |
|
Jeho dům v Nýrsku (na dolním snímku vlevo), sousedící s Blauovým, se zachoval v původní podobě Repro Glaube und Heimat, 2000, č. 2, s. 82 a M. Korandová, Piruety na ostří nože (2016), s. 209 |
|
Dům, kde v Tremmelshausen skonal, na snímku z roku 2005 Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 249 |
|
Watzlikova kaple u Gut Tremmelshausen asi 6 km severně od Řezna stojí na návrší s dalekým rozhledem a umrlčí prkno při ní nese německý nápis: "Na tomto prkně ležel po své smrti z domova vyhnaný básník Hans Watzlik", následují pak data jeho narození i skonu Repro Glaube und Heimat, 1988, č. 11, s. 51 |
|
Nekrolog na stránkách krajanského měsíčníku vyšel až čtyři měsíce po úmrtí Watzlikově a jeho autorem se stal Gustav Pochmann z Řezna (Regensburg), rodem z Horní Plané Repro Hoam!, 1949, č. 3, s. 1-2 |
|
Posmrtná maska Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 155 |
Umrlčí prkno s jeho básní Údolí domova na vnější stěně kaple v Tremmelshausen, odkud mi snímek na podzim 2013 poslal blízko bydlící Herbert Kieweg, který ovšem píše místo svého pobytu jako Tremmelhausen Repro z daru Herberta Kiewega |
Hrob Hanse a Liny Watzlikových na Horním katolickém hřbitově při Univerzitní ulici v Řezně (viz i I. Stögbauer) Repro Repro Der Bayerwald, 2005, č. 1, s. 85 a Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 153 |
|
K nedožitým pětasedmdesátinám přinesl v prosinci 1954 ústřední list vyhnaných krajanů tento článek se snímkem posmrtné masky Watzlikovy Repro Sudetendeutsche Zeitung, 1952, č. 50, s. 5 (Bayerische Staatsbibliothek - Digitalisat-Bestellung) |
|
Článek o vzpomínkovém vánočním večeru v Řezně u příležitosti nedožitých Watzlikových pětasedmdesátin zmiňuje i jeho úmysl přesídlit z Nýrska do Krumlova, v čemž mu zabránilo vyhnání Repro Sudetendeutsche Zeitung, 1955, č. 1, s. 9 (Bayerische Staatsbibliothek - Digitalisat-Bestellung) |
|
O Hansi Watzlikovi i s jeho verši z webových stran Kohoutího kříže pojednal Martin C. Putna v jednom z pořadů Jihočeského literárního místopisu na vlnách českobudějovického rozhlasu (klikněte pro přehrání) Repro www stránky Českého rozhlasu |
|
Theodor Veidl, autor hudby k opeře Kranwit na Watzlikovo libreto, získal za ni sice roku 1929, kdy se konala její premiéra, československou státní cenu, zahynul však 1946 jako vězeň internačního tábora pro Němce v Terezíně - v lednu 2006 uvedlo Národní divadlo v Praze na scéně Stavovského divadla jeho operu Maloměšťáci na libreto Pavla Eisnera podle klasické předlohy Augusta von Kotzebue Repro www stránky Bezirk Oberpfalz |
Recenze, jejíž autorem je Ernst Rychnovsky, na Veidlovu a Watzlikovu operu Kranwit, zveřejněná při její premiéře Repro Prager Tagblatt, 4. 6.1929, s. 6-7 (ANNO - AustriaN Newspapers Online) |
Několik odstavců ze stránek Českého hudebního slovníku, Repro Český hudební slovník |
|
Obálka a titulní list (2005) dvojjazyčné knihy o Theodoru Veidlovi, která obsahuje mj. i originál a český překlad Watzlikova libreta a kritik operní premiéry Kranwita roku 1929 (vydalo Národní divadlo v Praze) |
|
Ukazatel při vstupu do Watzlikova háje u Zwieslerwaldhausu nedaleko českých hranic Foto Jan Mareš |
Někdejší pamětní tabule na jedné z jedlí Watzlikova háje... Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 156 |
... Při kmeni této údajně nejstarší jedle v Evropě se konají svatby Repro www stránky Bayerisch Eisenstein |
|
Hans Watzlik tu shlíží na bavorskou stranu z pamětní desky na Ostrém, jejímž autorem je Leopold Hafner Foto Jan Mareš |
|
Na deskách libereckého vydání jeho "romantické povídky" Schloss Weltfern z roku 1921 v nakladatelství bratří Stiepelů je zachycen nepochybně hrad Kašperk |
Obálka (1997) českého překladu jeho knihy v pražském nakladatelství Dauphin, na níž není jako autor uveden |
Obálky dvou vydání (1974, Růže, České Budějovice a 1995, Erika, Praha) knihy, jejíž podstatnou část tvoří překlady z jeho souboru šumavských pověstí (1922 a 1944), což ovšem "autor" a nakladatelé podle "normalizačních" praktik opomněli uvést |
|
Hans Wagner-Schönkirch, Watzlikův učitel na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích, který později zhudebnil některé jeho verše |
|
Obálka (1923) jednoho z vydání jeho románu, z něhož zhudebnil Hans Wagner-Schönkirch báseň Trunkene Himmelfahrt |
Nekrolog Hanse Wagnera-Schönkircha ve vídeňském tisku Repro Volks-Zeitung, 13. 2. 1940, s. 4 (ANNO - AustriaN Newspapers Online) |
Vzpomínku na Hanse Wagnera-Schönkircha napsala do krajanského časopisu Maria Sonnewendová Repro Hoam!, 1956, č. 8, s. 26-27 |
|
Český a anglický překlad věty z jeho textu Šumavská krajina jako úvodní motto reprezentační publikace Národního parku Šumava (2015), ten český je převzat ze stránek Kohoutího kříže (bohužel bez udání pramene či překladatele) Repro Hoam!, 1956, č. 8, s. 26-27 |
|
Nýrské muzeum vyhlásilo rok 2015 Rokem Hanse Watzlika |
Pozvánka na konferenci o jeho životě a díle, pořádané na podzim roku 2015 v Nýrsku |
V roce 2020 vydané knize Reinholda Finka je stránka věnována i překladům Jana Mareše na stránkách Kohoutího kříže Repro R. Fink, Hans Watzlik: Sein Werk im Spiegel der Zeiten (2020), s. 195 |
|
Lícová strana prospektu k Finkově knize |
|
Obálky dvou audioknih, na které autory Kohoutího kříže upozornil přímo jejich vydavatel - Franz Gilles von Jilek (František Jílek) |
|
Pečeť Dolního Dvořiště z poloviny 18. století se znakem městečka Repro V. Mašková - H. Šandera, Dolní Dvořiště 1279-1979 (1980), obálka |
Dolní Dvořiště s mostem nad řekou Malší mu zůstalo vzpomínkou nadosmrti (viz i Leopoldine Haunová) Repro Glaube und Heimat, 1963, č. 14, s. 596 |
Petr Vok z Rožmberka potvrzuje 30. ledna 1596 česky psanou listinou výsady a práva městečka Dolní Dvořiště Repro V. Mašková - H. Šandera, Dolní Dvořiště 1279-1979 (1980), obr. příl. |
|
Kostel sv. Jiljí v Dolním Dvořišti Foto Ivo Kareš |
Gotická křtitelnice v kostele sv. Jiljí Repro P. Dvořáček, To nejzajímavější z české architektury (2005), s. 67 |
Textová část: |