Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ANDREAS VON BAUMGARTNER

Větší však nade všechno, co je velké…

Větší však nade všechno, co je velké v hmotné přírodě, je pevná zákonitost (v originále "die unverrückbare Gesetzmäßigkeit" - pozn. překl.) všech přírodních jevů a to, jak do sebe vzájemně zapadají i ta nejnepatrnější ozubení onoho velkého hodinového stroje. Ode dnů stvoření trvá dál ta neměnná míra sil, kterou Všemohoucí dal svému dílu jako posilu na dlouhou životní cestu, jakkoli v různých podobách a na různý způsob účinku a působení.

To dvojvětí znící jako náčrt ke Stifterově předmluvě k jeho Pestrým kamenům jím vlastně v jistém smyslu je. Autor těch vět je Stifterův krajan a učitel, pozdější významný rakouský pedagog a vědec, ekonom a státník Andreas svobodný pán von Baumgartner. Narodil se ve Frymburku (Friedberg) v domě čp. 8 dne 23. listopadu 1793. V rodném městečku, odkud pocházela i láska Stifterova mládí Fany Greiplová, s jejíž rodinou se Baumgartner přátelil, vychodil obecnou školu. Učitelem mu tam nebyl nikdo jiný než varhaník a skladatel Johann Nepomuk Maxandt, jehož jiný tamní žáček Simon Sechter vychovával později hudební velikány Franze Schuberta a Antona Brucknera. Malý Andreas musil často pásat krávy. Kapesní nožík z těch dob byl mu prý z nejdražších památek i v dobách, kdy už ho uznávala celá císařská Vídeň. Už čtyřiadvacetiletý se stal profesorem fyziky, kterou pak učil na vídeňské univerzitě. Jeho spis Die Naturlehre nach ihrem gegenwärtigen Zustand mit Rücksicht auf mathematische Begründung (Nauka o přírodě ve svém současném stavu s ohledem na matematické základy) byla tam po léta užívanou učebnicí. Víme, že právě Adalbert Stifter se tehdy horlivě zabýval přírodními vědami a byl právě Baumgartnerem přemlouván, aby se ucházel o katedru fyziky a užité matematiky v Praze. Baumgartner sám ovšem pro krční chorobu byl nucen vzdát se pedagogické kariéry a věnovat se činnosti ekonomické. Byl ředitelem několika podniků, byl pověřen výstavbou telegrafických zařízení a rakouských železnic, stal se otcem finanční reformy a posléze ministrem veřejných prací, obchodu a financí. Na rodný Frymburk nikdy nezapomněl. Prý se tam často vracíval a bydlíval v nejvýstavnějším tamním domě u Greiplových čp. 74. Před domem za pobytu "Excelence" stála vždy čestná stráž a jízdní kurýři obstarávali písemný styk s Vídní. Tam 30. července 1865 i skonal a je pochován v čestném hrobě ve vídeňské čtvrti Hietzing. Pamětní deska ve Frymburku sice po druhé světové válce z Baumgartnerova rodného domu zmizela, v zasedacím sále Rakouské akademie věd však visí jeho portrét spolu s ostatními podobiznami jejích prezidentů a v prezidentské místnosti stojí malá bysta z roku 1844, zachycující jeho podobu. Je připomínán v každé Stifterově biografii, poněvadž šumavský klasik světové literatury byl nejen krajanem a obdivovatelem Baumgartnerovým, ale býval i oblíbeným hostem v jeho vídeňském domě, do něhož hostiteli daroval mimo jiné svou olejomalbu s pohledem na Frymburk. To frymburský rodák se mu stal předlohou pana von Risach v románě Pozdní léto a žije tak Stifterovým prostřednictvím nadále jako dojemný mravní vzor i budoucím generacím.
- - - - -
* Frymburk / † † † Vídeň (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko