Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

RUDOLF DOYSCHER

Gräber im Herbst Hroby na podzim

Man hat uns aus der Heimat vertrieben
und dachte, für Deutsche ist alles vorbei,
doch die Erinnerung, die uns geblieben
uns uns're Gedanken sind grenzenlos frei.

Die Hügel der Gräber sind Zeugnis und mahnen
trotz der Vertreiber Propagandaschrei;
an 's Deutschtum der Heimat, an unsere Ahnen,
von ihnen zu künden uns Aufgabe sei!

1955

Když z domova nás tenkrát vyhnali
a mysleli, že nezbylo nám nic,
mýlili se: vzpomínky zůstaly,
svobodné jak myšlenka bez hranic.

Hroby svých nechali jsme doma provždycky,
ať ti, co vyhnali nás, lžou jen všem;
ti mrtví i ta zem hovoří německy
k nám dál, zůstávají nám úkolem!


Weihnachtsvermächtnis* Vánoční poselství

Die Erinnerung ist unser schönstes Reich,
Und wir kehr'n in Gedanken oft in sie zurück.
In diesem Land sind den Höchsten wir gleich;
"Im Land uns'rer Heimat, im Jugendglück."

Wir erinnern uns gern an Sankt Nikolaus,
an Zemper und Krampus, an die Weihnachtszeit;
der böhmische Wind weht um 's Heimathaus
und wir warten auf 's Christkind voll Seligkeit.

Der Gabentisch war oft bescheiden und klein,
doch die Heimat im Schnee war groß und weit.
Ach könnten wir nochmals so glücklich sein,
wie in der Heimat zur Jugendzeit.

Der Hass der Fremden hat einst triumphiert,
über Freundschaft und Freiheit und Menschlichkeit.
Doch nach vielen Jahren sind auch diese kuriert,
von ihrer dereinst'gen Vermessenheit.

Sie, die uns vertrieben aus unserem Land,
Sie leben im Terror, sie leiden auch Not.
Und wir haben Hass und auch Rache verbannt;
wir halten uns eher an Christi Gebot.

Doch die Heimat im Herzen, die ruft nach uns laut,
und das ganz besonders zur Weihnachtszeit
Sie ruft nach den Deutschen, die sie einst erbaut,
in Frieden, voll Fleiß, in Gemeinsamkeit.

Und können dem Ruf wir folgen nicht mehr,
weil das Licht uns'res Lebens schon eher geht aus;
dann künden wir denen die hinter uns her;
von Recht und voll Wahrheit vom Elternhaus!

Wir stehen heut' unter'm Lichterbaum,
mit Gedanken voll Sehnsucht die mit uns verweh'n,
doch soll unser heimischer Weihnachtstraum,
als Vermächtnis und Auftrag zur Jugend ergehn!

"Ein Auftrag der in die Zukunft weist;
der deutsche Heimat im Osten heißt!"

1965

Říše vzpomínek zůstává krásou krás,
často se do ní navracíme zpět.
Ta země prostor překoná i čas;
je to náš domov, štěstí mladých let.

Přichází znova svatý Mikuláš
i se svým čertem vzadu, po něm Vánoce;
dál český vítr fičí přes dům náš,
Ježíška čekáme zas po roce.

Stůl dárky nepřetékal častokrát,
stačila země, kterou pokryl sníh.
Kéž bychom mohli prostřed běli stát,
tak jako v dětství, tam o Vánocích.

Zvítězila cizácká nenávist,
kde dřív se soucit znal a přátelství.
Dějiny ale obrátily list,
o dávné zvůli leckdo už teď ví.

Kdo z domova nás donutili jít,
dnes nesvobodou samy trpět zříš.
My dokázali zášť i pomstu zapudit
a jsme teď Božím přikázáním blíž.

Domov v srdci však volat nepřestal
zejména když se svátky vracejí.
Po Němcích ta zem volá stále dál,
dali jí tolik v spolné naději.

Nemůžem-li ten hlas dnes následovat víc,
poněvadž světlo hasne našim dnům;
měli bychom těm za námi to říct,
že máme právo na otcovský dům!

Vánoční strom je zase před námi,
myšlenky touhou se jak světla chví,
Vánoce jak sen prudce omámí
chceme z nich mladým předat poselství:

"Čas příští úkol stále klade všem,
tam na východě čeká rodná zem!"

Ty básně doprovázejí knihu téhož autora, nazvanou Krummau: "Sonne und Sturm im Jugendparadies", vydanou v roce 2001 a nepokrytě přitakávající krumlovským létům Doyscherovým za války před odsunem. Apologie vlastního mládí není snad totéž, co apologie režimu, za něhož se odehrávalo, ačkoli by to leckdy mohlo tak vyznít. V zájmu objektivity je třeba dodat, že obraz doby tu doplňují i pasáže z české práce Jiřího Zálohy, jakkoli i tady je předem zábor Sudet (lépe řečeno pohraničí Čech vůbec) označen za "osvobození". Bratr Helmuta Doyschera, který je rovněž zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže, se sám narodil o sedm let dříve 4. září 1928 než on a na rozdíl od něho nikoli v Českém Krumlově (tehdy i německy Böhmisch Krumau, za války Krummau an der Moldau), nýbrž v Kynšperku nad Ohří (Königsberg an der Eger). Snad proto doporučuje v krajanském měsíčníku Hoam! na s. 242 ročníku 1968 jakoby na dotvrzení pomluv o zlých revanšistech, jimiž "velký bratr" z východu ospravedlňoval tehdy svou invazi k nám, aby vyhnanci uváděli jako zemi svého původu nikoli ČSR, ale Sudetenland, ačkoli Šumava sama, jak víme, k tomuto správnímu celku nikdy, ani za nacismu, nenáležela. Dcera Rudolfa Doyschera Dagmar, narozená 1967 už v bavorském Moosburgu an der Isar, Sudetenlandstraße (!) 15, kde našla rodina po odsunu nový domov, je na téže adrese činná jako volná výtvarnice poté, co v letech 1990-1993 absolvovala odbornou řezbářskou školu v Mnichově (Berufsfachschule für Holzbildhauer München). Ve Stifterově roce 2005 byl na Mnichovském náměstí (Münchener Platz) bavorského města Waldkraiburg (vzniklo až v roce 1950, na město povýšeno deset let nato, na místě bývalých muničních továren nacistického režimu a poválečného uprchlického tábora jako "město vyhnanců", mající v roce 2005 téměř 25 000 obyvatel, nejvíce Němců z Ruska, Turecka, Albánie, Rumunska, ale také z českých zemí) odhalen památník na počest šumavského klasika s bronzovým reliéfem Dagmar Doyscherové, namontovaným na dvou žulových balvanech, které jsou darem města Horní Planá. Jeho starosta Jiří Hůlka poslal účastníkům slavnosti pozdravný dopis. Matička Šumava, jak to říkal Franz Kafka o své Praze, má přece jen drápky!
- - - - -
* Kynšperk nad Ohří / Český Krumlov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko