Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

RENATE SLAWIKOVÁ

Mnichovská skupina Böhmerwaldjugend (Šumavský soubor lidových písní a tanců) a 100. jubileum sdružení Deutscher Böhmerwaldbund

100 let sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (dále jen DBB, bylo založeno v roce 1884 v Českých Budějovicích /Budweis/ ve zdejším Německém domě /Deutsches Haus, dnes "dům kultury" Slávie - pozn. překl.) a oslavy jubilea jeho založení, to je jedinečný, velkolepý zážitek.
Zrovna před 30 lety (tj. roku 1954, psáno v roce 1984 - pozn. překl.) se v mnichovském domě zvaném Starý Hackerský dům (viz Altes Hackerhaus München - pozn. překl.) poprvé sešli mladí lidé, aby si spolu zazpívali a zatančili jako kdysi doma. Doma - to bylo na Šumavě.
Už na Šumavě existovalo mj. sdružení Wandervogel (tj. "tažní ptáci" - pozn. překl.), jako např. v Budějovicích, Krumlově (v originále "Krummau" - pozn. překl.), Prachaticích (Prachatitz), Volarech (Wallern) a ve Vimperku (Winterberg). Hnutí Wandervogel pěstovalo mezi mládeží lidovou píseň, lidový tanec a lidové hry. Domovské večery, zvané i "večery v hnízdě" (v originále "Heimatabend /Nestabend/" - pozn. překl.), putování a táboření byly podstatnou náplní spolkové činnosti. Byly snad skupiny "tažných ptáků" předchůdci skupiny Böhmerwaldjugend (dále jen BWJ)?
"Smyslem nějaké skupiny mladých lidí je jako kdykoli dříve utváření kolektivu na základě dobrovolného společného rozhodnutí a na základě úkolu, která si ta skupina vytyčí. Má-li se nějaká tvorba opravdového kolektivu zdařit, musí být po ruce opravdový cíl. Takové cíle mohou být velice rozličné, musejí však vždy představovat nějaký nadosobní úkol. Musejí také poskytnout každému jednotlivému členu skupiny možnost něčeho skutečného dosáhnout." (vyňato ze zprávy profesora Ericha Hanse /ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
Původním smyslem mnichovské skupiny BWJ byl vlastně pokus svést dohromady mladé lidi z krajanských rodin, které se po vyhnání usadily v bavorském Mnichově a jeho okolí. Tak vznikla následně nejen v Mnichově, nýbrž i jiných městech Bavorska a Bádenska-Württemberska uskupení podobného druhu. Jestliže zakládající členové byli ještě sami rodilými Šumavany či dětmi rodilých Šumavanů (v originále "noch gebürtige Waldlerkinder" - pozn. překl.), sestává dnes skupina zčásti z mladých lidí, kteří stejně jako jejich rodiče sice ze Šumavy nepocházejí, přesto však aktivně spolupracují na uchování mravů, zvyků a celého šumavského kulturního odkazu.
My z Mnichova máme to velké štěstí, že zatím o dorost nepanuje nijaká nouze. Mohli jsme také vždy s hrdostí hledět na své "staré" - ty, kdo byli od začátku "při tom". A tak sestává naše skupina z velkého počtu spolupracovníků všech věkových vrstev. Není tedy nic dovného, že jsme si zvolili označení "Böhmerwald Sing- und Volkstanzgruppe" (tj. "Šumavský soubor lidových písní a tanců Mnichov" - pozn. překl.), aby se u nás mohl cítit dobře opravdu každý. Přirozeně není vždycky jen slunečno - krize jsou ale přece od toho, aby se zvládly a překonaly.
Potud rok 1954. Zároveň s místní skupinou v Mnichově vytvořila se skupina 25 mladých, kterou vedl Hans Micko, tehdejší "Jugendleiter", dnešní zemský předseda (Landesvorsitzender) DBB (Johann /Hans/ Micko, manžel Irmgard Mickové, zastoupené i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, zemřel rok poté, co byly v roce 1984 psány řádky německého originálu tohoto textu - pozn. překl.). Teprve od 1. ledna 1956 existuje jmenný seznam členů; z něho je vidět, že skupina se za pouhé dva roky silně rozrostla:
Členové "Jugendgruppe München" k 1. lednu roku 1956 (ženská příjmení jsou na rozdíl od originálu přechýlena, v závorce za jmény místa rodového původu uvádíme německy i v české podobě podle novějších map - pozn. překl.):
Achatz Waltraud (Wallern/Volary)
Aschenbrennerová Rosemarie (Böhmisch Eisenstein/Železná Ruda)
Bauerová Elisabeth (Markt Eisenstein/Železná Ruda)
Bauer Franz (Pernek)
Bernkopfová Christine (Prachatitz/Prachatice)
Bernkopfová Wiltrud (Prachatitz/Prachatice)
Bieblová Maria (Winterberg/Vimperk)
Brabsche Walter (Priethal/Přídolí)
Bräuerová Elfriede (Kalsching/Chvalšiny)
Bürger Josef
Duchetová Steffi (Grünberg, Stubenbach/Zelená Hora, Prášily)
Feyrerová Anni (Tussetschlag/Břevniště)
Fink Franz (Wettern/Větřní)
Fischerbauer Johann
Fischerbauerová Resi (Ruben/Kladenské Rovné)
Foißner Herbert (Friedberg/Frymburk)
Försterová Ursula
Fuchsová Dorle (Krummau/Český Krumlov)
Fuchs Josef
Fuchs Oswald (Eisengrub/Záhliní)
Glaserová Maria (Friedrichschlag/Bedřichov)
Hafner Franz
Hafner Leopold
(oba Hafnerové z Volar jsou zastoupeni i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
Hartlová Maria (Deutsch Beneschau/Benešov nad Černou)
Haselsteinerová Anni (Wallern/Volary)
Herbst Jordan (Andreasberg/Ondřejov)
Hirschová Ursula (Krummau/Český Krumlov)
Hois Josepha (Tussetschlag/Břevniště)
Hundsnurscherová Hedwig (Tisch/Ktiš)
Hundsnurscherová Maria (Tisch/Ktiš)
Jany Hans (Stuben/Hůrka)
Jungbauerová Lore (Ossek/Osek)
Jungbauerová Maria (Ossek/Osek)
Jungwirthová Friedl (Krummau/Český Krumlov)
Kleinová Anna (Wallern/Volary)
Kletzenbauer Hans (Krummau/Český Krumlov)
Kosak Rudolf (Mayerbach/Dolní Borková)
Kosak Willi (Mayerbach/Dolní Borková)
Kößlová Liesl (Wallern/Volary)
Kößlová Gretl (Wallern/Volary)
Kößlová Marianna (Wallern/Volary)
Krausenegger Fritz (Wettern/Větřní)
Kriegmaierová Christl (Niederthal/Údolí)
Kriegmaier Willi (Niederthal/Údolí)
Macho Erika (Neu-Krenau/Nový Křenov)
Micko Johann (Krummau/Český Krumlov)
Merwaldová Annemarie (Wallern/Volary)
Merwald Gretl
Neubauer Herbert (Wallern/Volary)
Neubauerová Leopoldine (Spitzenberg/Hory)
Obermüller Ernst (Ogfolderhaid/Jablonec)
Präuer, Heinz
(z Českého Krumlova je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
Sonnenbergerová Hedwig (Frauenthal/Frantoly)
Schulda Franz (Prachatitz/Prachatice)
Stiasny Gretl (Lupenz/Slupenec)
Stürzl Hans (Planles/Plánička)
Stürzl Heinrich (Planles/Plánička)
Traxler Sepp (Plöß/Pláně)
Treml Anton (Chudiwa/Chudenín)
Wagner Irmtraud
Woitsch Gerhard (Krummau/Český Krumlov)
Wudy Alois (Markt Eisenstein/Železná Ruda)
Wudy Rudolf
Zipperer Emmi (Flecken/Fleky)

Během uplynulých 30 let neusiloval snad jen jeden vedoucí skupiny o to, aby ji udržel pohromadě. Následující soupis podává přehled o vedoucích, zvolených od samého založení skupiny. Jen pro rok založení a pro právě probíhající rok 1984 jsou uvedeni jménem i nositelé dalších funkcí. Všem dalším, kdož po všechna ta léta aktivní spoluprací podpořili práci skupiny a její vedení, chceme tu vyslovit obzvláštní dík; bylo by takřka nemožné je tu všechny jmenovat.
Vedoucí skupiny od jejího založení:
1954 Vedoucí skupiny: Micko Hans (Krummau/Český Krumlov)
Zástupce vedoucího: Neubauer Herbert (Wallern/Volary)
Hudba: Kriegmaier August (Niederthal/Údolí)
Zpěv: Schulda Franz (Prachatitz/Prachatice)
Tanec: Neubauer Herbert (Wallern/Volary)
25. 9. 57: Vedoucí skupiny: Präuer Heinz (Krummau/Český Krumlov)
14. 10. 59: Vedoucí skupiny: Meindl Otto (Humwald/Chlum)
12. 10. 60: Vedoucí skupiny: Neubauer Ferdinand (Priethal/Přídolí)
17. 10. 62: Vedoucí skupiny: Payer Franz (Andreasberg/Ondřejov) (zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
23. 10. 63: Vedoucí skupiny: Landa Walther (Prachatitz/Prachatice)
3. 11. 65: Vedoucí skupiny: Payer Franz (Andreasberg/Ondřejov)
Leden 71: Vedoucí skupiny: Slawik Johann (München//Mischdorf/Nové Košariská) (jako Hans Slawik zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
20. 7. 77: Vedoucí skupiny: Pöhlmann Herbert (München)
25. 10. 78: Vedoucí skupiny: Viol Siegfried (München)
14. 11. 79: Vedoucí skupiny: Viol Siegfried (München)
27. 1. 82: Vedoucí skupiny: Slawiková Renate (München//Winterberg/Vimperk)
Zástupce vedoucího: Hetzel Gerhard
Saiko Rudolf (Hohenau)
Hudba: Hetzel Gerhard
Zpěv: Slawiková Renate (München//Winterberg/Vimperk) a Fuchs Christof
Tanec: Saiko Rudolf a Wargaová Ilonka
Pokladna: Bauerová Hildegard a Jean McIntyre
Činnost skupiny je velice rozsáhlá; počínaje od pravidelných týdenních skupinových hodin až k početným vystoupením jsme plně zaměstnáni. Zabralo by příliš mnoho místa, kdybychom měli referovat o všech vystoupeních a akcích. V následujícím chronologickém výčtu podáváme přehled jen těch nejvýznamnějších událostí uplynulých let v životě skupiny.
1954
Založení "Jugendgruppe".
1955
Sudetoněmecký sněm v Mnichově (první účast).
1956
"Jakobitreffen", tj. "Svatojakubské setkání" na Třístoličníku (první účast).
1957, 22. září
"Tag der Heimat, tj. "Den domova" v Mnichově (první účast).
Premiérové provedení mečového tance.
1957, 28. září
Na "Arbertreffen", tj. setkání Sudetoněmecké mládeže (SdJ) na hoře Javor (Arber)
první cena za lidový tanec.
1958, 2.-3. srpna
"Böhmerwaldtreffen", tj. "Šumavské setkání v Linci (Linz) (první účast).
1959, 12. dubna
Slavnost k 75. jubileu DBB.
1959, 20. září
Průvod při slavnosti "Oktoberfest" v Mnichově (první účast).
1960, 4. června
Sudetoněmecký sněm v Mnichově. Záznam folklorního večera "Diesseits und jenseits des Böhmerwaldes Bavorským rozhlasem (Bayerischer Rundfunk).
1961, 17.-18. června
Město Pasov (Passau) přebírá patronát nad vyhnanými Šumavany.
První "Bundestreffen", tj. "Spolkové setkání" Šumavanů.
1962, 24.-25. listopadu
První učební kurz lidové písně a tance ve Steinebachu.
1963, 14. května
Zlatá svatba našeho "táty" Tremla (Treml-Voda).
(Rudolf Treml je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.)
1963, 13. října
Blahořečení šumavského biskupa Johanna Nepomuka Neumanna v Římě.
1964, 28. srpna
"Den domova" v Berlíně.
1965, 22. července - 7. srpna
První cesta do francouzské Bretaně k účasti na "Fetes de Cornouaille" v Quimper.
1965, 30. října
"Europa hat viele Herzen", tj "Evropa má mnoho srdcí", evropský folklorní večer organizace Bund der Vertriebenen, tj. Svazu vyhnanců.
1966
Mnichovská skupina vylepšuje svůj kroj: děvčata si zhotovují halenky s dlouhými rukávy, chlapci dostávají nové košile, lankery (?) a klobouky
1967, 18. června
Svěcení praporu mnichovské místní skupiny. "Fahnenmutter", tj. "matkou praporu"se stala Anny Kotschwaraová (Lohof bei München//Winterberg/Vimperk), "Fahnenbraut", tj. "nevěstou praporu" Renate Sowaová (München//Winterberg/Vimperk). Náš "táta" Treml věnoval mnichovské skupině mladých její vlastní "Wimpel", tj. trojúhelníkovou vlaječku.
1967, srpen
Druhá cesta do francouzské Bretaně k účasti na "Fetes de Cornouaille" v Quimper.
1968, 12. května
Velká slavnost k poctě Adalberta Stiftera
(ten je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Mnichově.
1968, 30. srpna - 15. září
Cesta do Švédska a Norska.
V tomto roce po mnohé práci a úsilí dohotovili Herbert Foißner, Heinz Präuer a Hans Micko reliéfní model Šumavy (po jednom exempláři se nachází v Šumavském muzeu /Böhmerwaldmuseum/ v Pasově, v domě Adolfa Webingera /Adolf-Webinger-Haus/ v Lackenhäuser a Sudetském domě /Haus Sudetenland/ ve Walkraiburgu.
Toho roku mnichovská "Jugendgruppe" poprvé nominovala vlastní "Prinzengarde", tj. tělesnou gardu masopustního Prince karnevalu, pána masopustních bláznovství, která v letech 1968-1977 také panovala "bláznovskému času" ("die närrische Zeit"). Byly to následující páry princů a princezen:
1968 Walter Weinert a Erika Weinertová
1969 Walter Weinert a Erika Weinertová
1970 Erich Payer a Renate Fuchsová
1971 Erich Payer a Hildegard Obermaierová (Muschi)
1972 Walther Landa (Stops) a Gerda Landaová
1973 Hans Slawik a Renate Sowaová (brzy nato Slawiková)
1974 Christoph Schmidt střídavě s Robertem Wargou a Hildegard Obermaierová (Muschi)
1975 Rudi Saiko a Ilonka Wargaová
1976 Josef Lindenthal a Brigitte Führerová
1977 Rudi Saiko a Ingrid Birzerová
1969, 10. února
Johann a Anny Kotschwaraovi ((Lohof bei München//Winterberg/Vimperk) přebírají patronát nad mnichovskou "Jugendgruppe".
1969, 14. - 31. srpna
Cesta do Anglie (Northumberland) za tanečním souborem Benfieldside Folk Dance Group.
1970, 14. - 17. července
"DLO Bundesspiele" v Berlíně (4. místo). První letecká cesta skupiny.
1970, 17. - 28. srpna
Návštěva Benfieldside Folk Dance Group v Mnichově.
1971, 8. - 23. července
Účast na "International Folk Dance Festival" v Consett (severní Anglie). Letecká cesta.
1971, 24. - 27. září
"Europeade" v belgických Antverpách. Návštěva souboru "Reuzegom" v Leuvenu.
1972, 19. března
První "Altentreffen", tj. setkání bývalých členů "Jugendgruppe". Čestným hostem náš "táta" Treml (Treml-Voda).
1972, 11. listopadu
Druhé "Altentreffen" bývalých členů.
V listopadu se uskutečnila i nahrávka naší gramofonové desky pod názvem "Hinterm Lusen", tj. "Za horou Luzný" pod hudebním vedením Edwina Gahabky. Během celého roku početné zkoušky.
1973, 10. února
Umírá Rudolf Treml, náš "Treml-Voda".
1973, 28. dubna - 1. května
Cesta do Burgenlandska.
1973, srpen
Třetí cesta do francouzské Bretaně.
1973, 11. listopadu
Slavnost k 25. výročí úmrtí Hanse Watzlika
(ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Uvedení divadelní hry "Die Bauern von Schönwillkum".
1974, 28. dubna
Dvacáté jubileum místní skupiny a "Jugendgruppe" v Mnichově.
1974, 1. června
Sudetoněmecký sněm v Norimberku (Nürnberg). Skupina získává Sudetoněmeckou cenu za uchování národního svérázu (Sudetendeutscher Volkstumpreis).
1974, červenec
První Šumavská chodecká rallye (1. Böhmerwädler Fußgänger.Rallye), značně deštivá!
1975, 18. ledna
Mezinárodní taneční turnaj princovských gard (Garde-Tanzturnier) i za účasti našeho páru.
1975, 29. května - 1, června
Cesta skupiny na Šumavu.
1975, 25. října
Druhá Šumavská chodecká rallye.
1976, 25. července
Odhalení památníku vyhnaných Šumavanů v Lackenhäuser.
1976, 21. srpna - 5. září
Cesta do Španělska (Calella).
1977, 28. května
Sudetoněmecký sněm ve Vídni (Wien). ZDF (Zweites Deutsches Fernsehen) natočila záznamy mnichovské skupiny při různých tancích a uvedla je jako doprovod televizního interview.
1977, 17. července
Třetí Šumavská chodecká rallye.
1977, 14. - 16. října
Cesta do belgického Duffelu u příležitosti pětileté existence souboru lidových tanců "De Moeffeleer"
1978, 10. - 11. června
První účast na Spolkových hrách šumavské mládeže (Bundesjugendspielen der Böhmerwäldler) ve Friedrichshafen. V celkovém hodnocení jsme obsadili druhé místo.
1979, 21. dubna
Oslavy 25 let trvání místní skupiny a souboru písní a tanců v Mnichově.
Návštěva souboru lidových tanců "De Moeffeleer" z belgického Duffelu.
1979, 12. - 15. září
Vzdělávací exkurze do Bonnu. Vystoupení na Spolkové zahradnické výstavě (Bundesgartenschau).
1980, 5. - 6. července
Spolkový sněm mladých (Bundesjugendtag) se Spolkovými hrami šumavské mládeže ve Stuttgartu. Obsadili jsme v celkovém hodnocení první místo.
1980, 26. - 27. července
Svatojakubské setkání na Třístoličníku. Odhalení orientačních tabulí při vrcholu Hochstein. Vysvěcení tamní kaple biskupa Johanna Nepomuka Neumanna.
1981, 8. - 10. října
Cesta do Burgenlandska.
1982, 20. března
Domovské odpoledne (Heimatnachmittag) Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft, dále jen SL) v Holzkirchen za přispění 48 účinkujících z mnichovského souboru!
Propůjčení zlatého čestného odznaku SL Renatě Slawikové.
1982, 20. - 23. května
Cesta do belgického Genku.
1982, 3. července
Třetí "Altentreffen" bývalých členů.
1982, 24. - 25. července
Odhalení památníku Andrease Hartauera
(i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Mauth.
Folklorní večer v Aigen-Schlägl.
1982, 4. - 5. září
Svěcení zemského praporu (Landesfahne) Bádenska-Württemberska.
1982, 15. října
Sedmdesáté narozeniny a zároveň odchod mluvčího SL pana Dr. Waltera Bechera v antikváriu mnichovské Rezidence (Antiquarium der Residenz in München) za účasti našeho hudebního souboru.
1982, 23. - 24. října
Spolkové hry šumavské mládeže v Lackenhäser. Obhájili jsme své 1. místo v celkovém hodnocení.
1983, 31. března - 5. dubna
Cesta do belgického Leuvenu za souborem "Reuzegom" na velikonoční slavnost "Paaszaterdag"za mezinárodní účasti souborů lidových tanců z různých zemí.
1983, 7. května
Den Evropy (Europatag) na mezinárodní zahradnické výstavě IGA (Internationale Gartenbauausstellung) v Mnichově.
1983, 4. - 5. června
Propůjčení medaile Josefa Tascheka (Taschek-Medaille) profesoru Erichu Hansovi (Josef Taschek i Erich Hans jsou samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
1983, 8. října 2013
Oslava sedmdesátin úřadujícího předsedy mnichovské místní skupiny DBB pana Heinricha Wintera.
1984, 24. - 25. března
30 let existence mnichovské "Jugendgruppe" a Šumavského souboru písní a tanců.
1984, 28. dubna - 1. května
Cesta na Šumavu.
1984, 12. - 24. června
Předpokládaná cesta do Španělska.
1984, 26. - 27. května
Spolkové hry šumavské mládeže v Aalen. Vyhraje jen jeden, ale kdo?
Je pro nás ovšem něčím samozřejmým, být na Sudetoněmeckém sněmu až na opravdu ojedinělé výjimky "při tom". Poprvé se tak stalo roku 1955 v Mnichově. Dosud největší událostí se ovšem pro BWJ stal Sudetoněmecký sněm v Norimberku roku 1974, kdy "Böhmerwäldler Spielschar München" získal Sudetoněmeckou cenu za uchování národního svérázu, kterou jsme plni hrdosti a štěstí převzali z rukou mluvčího SL pana Dr. Waltera Bechera.

100 Jahre Deutscher Böhmerwaldbund - 30 Jahre Ortsgruppe München (1984), s. 60-67

P.S. Z té autentické spolkové kroniky promlouvá euforie prvých pokusů uchovat krajanské komunitě příští její generaci. Nakolik se to podařilo, posoudí až budoucí historie Evropy.

O mé tetě

Dne 7. října roku 2015 zemřela v bavorském městě Waldkraiburg (vzniklo na jaře roku 1950 /nejprve jako obec, v roce 1960 povýšená na město/ na rozsáhlé ploše bývalé továrny na výbušniny /zaměstnávala za vlády nacizmu zejména nuceně nasazené a vězně koncentračních táborů/ jako dílo vyhnanců zejména z tzv. Sudet - pozn. překl.) moje teta paní Anni Wargaová, roz. Sowaová z Vimperka. Narodila se v tom šumavském městě 7. ledna roku 1919 a vyrůstala v něm se svými staršími sourozenci (otec Johann se narodil ve Vimperku 21. listopadu 1866, matka Anna, roz. Částková /její otec Jan Částek byl synem mlynáře v Dřešíně na Strakonicku/, 31. března 1889 v Kaltenbachu, tj. dnešních Nových Hutích, svatbu měli 23. listopadu 1914 a když Anna ovdověla, vdala se 8. května 1932 znovu v Kájově /Gojau/ za Aloise Nussko - pozn. překl.) ; želbohu zemřeli její bratři Hans a Willi (Willibald) už v mladém věku. S bratrem Robertem a s nevlastní sestrou Gretl měla Anni až do konce svého života dobré kontakty přesto, že každý z nich bydlil jinde.
V 19 letech se stala Anni matkou. Prvorozený syn Horst byl celým jejím štěstím a byl na svět přiveden její vlastní babičkou (jak čteme v novosvětské křestní matrice v záznamu o narození Anny Částkové, pořízeném rukou faráře Josefa Fanty, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, byla to Anna Goschlerová, roz. Lukschová ze Starých Hutí /Althütte, dnes část Nových Hutí/, kde byl její /v době narození vnučky Anni už zemřelý/ muž Franz Goschler mlynářem /babička z otcovy strany nežila už také v době narození své vnučky, takže zbývá jen tato ze strany matčiny/ - pozn. překl.). Ta byla porodní bábou a Anni k ní měla velmi úzký citový vztah.
Léta míjela a druhá světová válka zanechala stopy i v tehdejším Československu. Poté, co skončila, byli sudetští Němci bezohledně vyhnáni ze svých domovů - osudová rána, která se nikdy nezhojila a zůstala v Annině duši otevřená až do posledka.
Město Illertissen (u Ulmu) se stalo zpočátku druhým jejím domovem. Když jí bylo 29 let (tj. v roce 1948 - pozn. překl.), naskytla se jí možnost odejít do anglického města Bolton (leží v severozápadní Anglii a je součástí metropolitního hrabství Velký Manchester - pozn. překl.), kde našla místo pomocné pečovatelské síly v jedné místní nemocnici. Musila bohužel zanechat desetiletého tehdy syna Horsta v Německu u svých rodičů, poněvadž to z finančních důvodů nebylo jinak možné - kromě toho by bylo syna nutno vytrhnout z jeho navyklého okolí a školní docházky. Nebylo to pro ni rozhodně nijak lehkým krokem, mnoho tím trpěla a tížilo to zle její svědomí. V Anglii poznala svého budoucího manžela; byl to rodilý Maďar, kterého sem zmatky války náhodou zanesly. Dne 15. července roku 1950 slavili ve městě Peterborough (ve východní Anglii asi 121 km na sever od Londýna - pozn. překl.) svou svatbu. Oba měli velice rádi děti a brzy založili rodinu. V letech 1951, 1952 a 1953 přišly na svět tři děti: Ilonka, Karin a Robi.
Čas v Anglii prožitý nebyl nijak snadný - ani ve finančním, ani v citovém ohledu. Oba manželé i se svými dětmi zvolili proto návrat do Illertissen. Koncem padesátých let následovala pak nová změna bydliště: Annin manžel našel pracovní místo u firmy Magirus-Deutz v Ulmu, zabývající se výrobou nákladních automobilů a nabízející svým zaměstnancům podnikové bydlení.
Uplynula léta. V roce 1971 odešly dcery Ilonka a Karin - později i syn Robi - do Mnichova a Ilonka tam spolupůsobila po mnoho let v souboru lidových písní a tanců Böhmerwald Sing- und Volkstanzgruppe. Annin prvorozený syn Horst žil už tou dobou v Mnichově se svou ženou Monikou. Stesk po jejích 4 dětech byl stále přítomen a také touha být opět v jejich blízkosti. Její manžel byl už od roku 1975 v předčasném důchodu a tak nestálo přesídlení z Ulmu do Waldkraiburgu v roce 1979 nic v cestě. Dne 11. června 2001 zemřel její muž Stefan Warga ve věku 82 let.
I když byla ovdovělá Anni v péči svých profesně zaměstnaných dosud dětí, šlo to i s jejím zdravím s kopce. Často plakávala a měla bolesti, jak je přináší samo stáří. Následovalo i několik nemocničních pobytů. Diagnóza "demence" přinesla omezení s ní spojená a ta byla stále pronikavěji patrná. 29. března roku 2013 už nebylo zbytí - Anni musela být převezena do pečovatelského domova sv. Mechthildy ve Waldkraiburgu. Tam strávila Anni posledního dva a půl roku, než byla konečně krátce před půlnocí 7. října 2015 vysvobozena z pozemských strastí.
Dne 24. října 2015 se se zesnulou rozloučili rodina a přátelé, jakož i soubor Böhmerwald Sing- und Volkstanzgruppe na hřbitově v Aschau (obec vzdálená 4 km od Waldkraiburgu) přednesem "Waldlermesse" a šumavské hymny.
Na Annině úmrtním lístku stojí následující verše:
Ganz still und leise, ohne ein Wort,
gingst Du von Deinen Lieben fort.
Du hast ein gutes Herz besessen,
nun ruht es still und unvergessen.
(tj. "Beze slova, tak tiše docela,
jdeš od svých milých, ale žes měla
šlechetné srdce, spí teď v míru němé
a my na Tebe nezapomeneme." - pozn. překl.)

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2016, č. 1. s. 35-36

P.S. Pod těmi slovy na rozloučenou je vedle Renate Slawikové podepsána i Annina dcera Karin Wolfermannová, roz. Wargová.

Renate Slawiková se narodila 10. ledna roku 1948 v bavorském Mnichově už po odsunu německých obyvatel z českých zemí. Za udáním domovské příslušnosti München uvádí ovšem Vimperk, kde nacházíme mezi šumavskými skláři její rodové předky. Tak můžeme číst ve vimperské křestní matrice u data 1. července 1899 záznam o narození Marie Karoliny, jejíž otec, sklářský dělník (Glasmacher) ve Vimperku čp. 5 Johann Sowa, narozený 21. ledna roku 1861, byl synem továrního dělníka Franze Sowy a jeho ženy Kathariny, roz. Anhaltové z Vimperka čp. 18, zatímco matka Karolina, narozená 28. listopadu 1862, byla dcerou mistra truhlářského ze Strakonic čp. 225 Karla Kozelky a jeho ženy Josefy, roz. Kostníkové ze Strakonic čp. 91. Jako kmotra dítěte je podepsána Marie Kozelková (takto s přechýlenou podobou příjmení), sestra matčina. Odjinud se dovídám, že otci svého bratrance Karla Sowy, žijícímu stejně jako jeho syn v Lucembursku, umožnila Renate Slawiková cestu na Šumavu. Ona sama, která už jako čtrnáctiletá dívka vstoupila do řad mnichovské skupiny mladých, se v roce 1973 provdala pětadvacetiletá za Johanna Slawika, který je téhož ročníku narození jako ona a ve zmíněné skupině se s ní i seznámil, který však vedle rodného Mnichova uvádí jako místo svého domovského původu po předcích osadu Mischdorf, tj. buď dnešní Nové Košariská, část obce Dunajská Lužná na jižním Slovensku, či zaniklou zřejmě osadu Mschanna (Nieder Mschanna a Ober Mschanna) v někdejším slezském Prusku, přejmenovanou za války rovněž na Mischdorf. Jako zemský předseda DBB udržuje dobrou spolupráci se sociální demokracií už proto, že jeho žena působila léta nejen v Sudetoněmecké radě (Sudetendeutscher Rat), nýbrž i v Seligerově obci, sdružující sociální demokraty "pod střechou" krajanské pospolitosti SL. V roce 2013 se Renate Slawiková rozhodla opustit spolkové shromáždění Seligerovy obce v souvislosti se svým odchodem na penzi k 1. dubnu (viz Die Brücke č. 34 z prosince roku 2012). Já ji však mám v paměti jako svižnou, výraznou červení svých šatů zářící ženu středního věku v doprovodu tehdejšího mluvčího SL Franze Neubauera za jeho tiskové konference v Českých Budějovicích někdy v devadesátých letech minulého století (teď si vzpomínám, že to bylo v roce 1994 a Ing. Antonín Nikendey /zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/, o tom napsal do Česko-bavorských Výhledů blahé paměti). Bojůvky z ulice házely do oken Malého pivovaru kameny. Ona se však usmívala. Měla před očima něco jiného než ti dole? Něco jako společnou či alespoň příbuznou evropskou budoucnost potomků "odsunutých"se zemí svých předků?

- - - - -
* Mnichov (BY) / Vimperk / České Budějovice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko