ANONYM (17. stol.)
|
Leichenkarmen Pakh dich fort du Morgenrödt Es folgt nach der Regen, Tonner, Blitz von dir entsteht, Erdt und Meer bewegen, Rosen blühen auf gar schnell Wan die Sonn sie khüsset, Oder wan der Regen-Quell Über sie begiesset. Klar und hell so manches Jahr Vnß Ursiner Röslein Oft erquicket - auf der Bahr Nun sie ganz verwelkht sein. Rosen haben nun verblüht Ort und stell Verlassen, Stamm und Namen ganz verschied, Ey Ey mueß Erblassen. Nun sie in dem Himmelreich Blühet ganz vergnüget, Engelischen Geistern gleich Rosenberg obsieget, Glory bei Gott krieget. |
Oplakávání posledního Rožmberka Pomiň, ranní červánku, Ejhle, nebe hoří, Třesk a blesk nám do spánku Ržá zemí i moři, Vonnou růži plameny Ohně slunka vzchopí, Když jen deštné prameny Poprvé ji skropí. Ana tak po mnoho let Nám kvetla ta Růže, Z mar Ursinů viz teď květ, Růže zesnout může. Odkvétá nám, odkvétá, Životu se ztrácí, Ergo rod ten ze světa Má jít, v prach se vrací. Bůh se s ní teď veselí, Ej, v klín se mu složí Růže naše s anděly, Krásu svoji množí Ana v říši Boží. |
|
P.S. Pohřební píseň se nachází ve staré rožmberské kronice a tvoří akrostichon se jménem posledního zesnulého z rodu Rožmberků. Překlad se pokouší o totéž. Jiná "Leichenkarmen" nese latinský titul Ad arma pie defunctis Illustris ac Magnifici Dni. Dni. Petri Wock Vrsini a Rosis a zní takto: |
|
|
Edler Ritter leget ab Nun die Wehr und Waffen, Ruhet sanft im Rosengrab, Es ist Zeit Zu schlafen. Pantzer, Küraß, Helm und Schildt Habt Ihr rasch geführet, Dieses alles nichts Mehr gilt Tugend Euch nun zieret. Leget ab, der streidt ist auß Und die Zeit zu kriegen, Er wird in deß Herren hauß Triumphierend siegen. Dan weill er den Letzten feindt, Den todt überwunden Ihm die Himmelson nun scheindt, Satan ist gebunden. Vivat Petrus von der Roß, In des Himmels Freiden Ruhet er in Christi Schoß Der wird Ihn bekleiden. Sein Kleydt ist Unsterblichkeit Glory ist sein Degen, Den Er nun in Ewigkeit Nimmer wirdt ablegen. |
Slavný rytíř odloží provždy teď svou zbroji. Spi už, Růže, na loži po všem nepokoji. Pancíř, kyrys, helma, štít leží bokem hrobu, odění tak nechal být, ctnost jen za ozdobu. Ustal boj, teď přišel čas do Božího domu vejít mu co vítěz zas, s věncem slávy k tomu. I tu stvůru poslední, smrt, přemohls celou, v záři slunce pohlédni, ďábla spoutals tělo. Vivat Petr, z Růže pán, u Božího Syna stojí teď a z nebe bran radostný jas vzlíná. Nový šat mu obléká Kristus v slávě Boží. Nesmrtelnost odvěká, tu už neodloží. |
|
Aus dem Böhmerwald : deutschsprachige Erzähler (1999), s.7-8 |
|
Ve výboru německé šumavské literatury Aus dem Böhmerwald : Deutschsprachige Erzähler, který vyšel v Pasově roku 1999, figurují obě tyto pohřební písně bez udání autora hned v čele všech ostatních textů už z důvodu časové posloupnosti jejich vzniku. Zde je datum jasně vymezeno: je to smrt posledního Rožmberka 6. listopadu 1611 a slavný pohřeb 30. a 31. ledna 1612 s uložením těla Petra Voka do rodové hrobky ve Vyšším Brodě 1. února, které je v novější monografii Petr Vok z Rožmberka (1985 - jméno Anežka Svobodová krylo skutečného autora, jímž byl tehdy zapovězený Milan Švankmajer) popsáno takto: 1. února 1612 dorazil ve vánici a hlubokém sněhu průvod do Vyššího Brodu. Rakev s tělem posledního Rožmberka byla uložena do rodové hrobky v kostele vyšebrodského kláštera. Kruhy na kamenné desce - uzavírající vstup do hrobky - byly ukrouceny, aby do hrobky nemohl již nikdo vstoupit. V běhu věků se na toto místo zapomnělo a dnes již jen veliká kamenná deska s rožmberským jezdcem, vsazená do zdi u oltáře, připomíná, že tu kdesi pod kostelem je pohřben Petr Vok z Rožmberka. Viz o tom ostatně v této antologii i ukázku z díla Matthiase Pangerla. Připomeňme ještě, že obě pohřební písně jsou otištěny spolu s předlouhou písní, kterou nad rakví zpíval sám její autor Šimon Lomnický z Budče, v závěru románu Der Letzte der Rosenberger F. I. Proschka. Tuto skutečnost Václav Maidl ve svém výboru neuvádí, ačkoliv už roku 1884 František Dvorský v Časopise Českého muzea (s. 498-511) cituje obsáhle z českých originálů Lomnického "básniček" na smrt Petra Voka a u našich dvou ukázek se domnívá, že je z neumělého českého tvaru do němčiny "někdo" (snad sám Šimon) převedl. Jde tedy o kuriozitu věru hned několikerou.
- - - - -
Vyšší Brod
