ERICH BIERAMPL
Co bylo podle obecní kroniky ve věži našeho kostela
Dne 11. srpna roku 1933 byla započata oprava věže kostela v Pohoří na Šumavě (Buchers), při kteréžto příležitosti se zcela zřítila uhnilá věžní hlavice. Pod troskami se našla zaletovaná plechová krabice, která byla otevřena na patronátním úřadě v Nových Hradech (Gratzen).
Podle sdělení téhož úřadu nacházelo se v krabici několik nepodstatných písemností, dále obecní noviny (v originále "eine Gemeindezeitung" - pozn. překl.) ze dne 10. listopadu roku 1866 a jedno číslo tehdy vycházejícího populárního humoristického listu "Reibeisen" (tj. "struhadlo" - pozn. překl.), konečně pak pamětní spis, který zní, jak následuje, takto doslova (jde o nerozlišený soubor podle připojených vročení postupně vepsaných záznamů, v originále samozřejmě německy - pozn. překl.):
"Stručné údaje (v originále "Kurze Nachrichten" - pozn. překl.) o zdejším domě Božím a faře v Pohoří na Šumavě. První mše svatá byla tu čtena v roce 1777 a sice v budově školy. Téhož roku ještě byla mezitím zbudována dřevěná kaple, v níž se pak konaly služby Boží. Nad touto kaplí byl zbudován kostel dnešní. Jeho stavba byla dokončena roku 1791.
Zároveň s tímto kostelem byl také postaven zdejší panský pivovar. Tam, kde stojí pivovar, stála kdysi sklárna (ta je doložena v letech 1693-1774, první zmínka o Pohoří je ovšem údajně už k roku 1524 - viz webové stránky Zaniklé obce - pozn. překl.).
Městečko Pohoří na Šumavě vznikalo teprve postupem let. V pozdějších letech až byla přistavěna kostelní věž a čtyřstranná špičatá střecha pokryta šindelem (v originále "und das vierseitige spitzige Dach mit Schindeln gedeckt" - pozn. překl.) Když v roce 1833 byla už věžní krytina v tak špatném stavu, že bylo třeba střechu pokrýt znova, daroval tehdejší dp. osobní děkan Konstantin Jakob ze svobodné vůle(v originále "aus freyen Willen" - pozn. překl.) 400 zlatých konvenční měny (fl. C.M.), načež mohla být střecha pokryta tak, jak je k vidění dnes. Poněvadž ale tato suma nestačila uhradit všechny k tomu nutné výdaje, daroval každý pán domu a hlava rodiny (v originále "jeder Haus- und Familienvater" - pozn. překl.) jak tu z městečku, tak ze vsi a z Jiřic (Georgendorf) a z každé ze čtyř zdejších skláren (v originále "von denen vier Fabriken" - pozn. překl.) mírný obnos, aby tak mohla být stavba dokončena.
Výše jmenovaný Konstantin Jakob se narodil v Lokti (Elbogen) dne 31. května roku 1756 a byl vysvěcen na kněze 3. dubna 1780 v Praze. Byl v Pohoří na Šumavě kooperátorem po 24 let, rok v Cetvinách (Zettwing) a téměř 28 let pak v Pohoří farářem. Oslavil 20. června roku 1830 svou sekundici (v originále "seine Sekundiz", tj. 50. jubileum svého kněžství - pozn. překl.) a byl při této slavnosti za své zásluhy jmenován osobním děkanem.
Za jeho dohledu byl kostel dobudován. Zemřel 13. března roku 1833. Pokoj budiž jemu.
Psáno dne 18. července 1833 za panování Jeho c.k. Veličenstva Franze I.
a majitele panství i patrona zdejšího kostela
Jeho Jasnosti pana Johanna Georga hraběte von Buquoy,
pána na Nových Hradech, Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg) a Červeném Hrádku (Rothenhaus),
skutečného c.k. komořího,
za působení pana faráře Jakoba Witzanyho
a kooperátora Franze Pollacka,
školního učitele Mathiase Harrera
a místního představeného Andrease Ullricha i přísedícího Johanna Grohmanna.
Stavitelem této kupole je panský stavební inženýr pan Joseph Pelikan z Nových Hradů.
Kupoli a lucernu stesali Simon Wraschek, panský tesařský polír ze Svatého Jana nad Malší (Johannesberg), stár 26 roků,
spolu s tesařskými tovaryši Thomasem Fischerem a Simonem Kleinem.
Oni tesaři, kteří tu věž jednou budou opravovat, se od výše jmenovaných prosí, aby se za ně
pomodlili několik Otčenášů a Zdrávasů. (v originále "Jene Zimmerleute, welche den Turm einst zu reparieren werden von den vorhin genannten gebethen, einge Vater unser und Ave Maria für sie zu bethen" - pozn. překl.)
Plechem pobil tuto věž Mathias Lischka, mistr klempířský z Nových Hradů, rodem z Ledenic,
stár 45 roků.
Theresia Ruhrland,
Johann Tuscher,
Franz Wagner,
Johann Krubner, Ludwig Vogl, sedlář - 1867, 26. srpna.
Městečko a ves čítalo tehdy kromě Jiřic a kromě čtyř skláren 111 čísel popisných. V celé farnosti bylo dohromady 1854 duší. Dolnorakouská měřice (asi 61 litrů) pšenice stála 2 zlaté 54 krejcarů konvenční měny (v originále "2 fl. 54x C.M." - pozn. překl.), žita 1 zlatý 24 krejcarů, ječmena také 1 zlatý 24 krejcarů, ovsa 48 krejcarů konvenční měny.
Wenzel Tuscher, obchodník v Pohoří.
Celá stavba včetně pozlaceného kříže vyžádala si nákladu 1000 zlatých konvenční měny. Kdo se o tom chce dovědět více, ať si přečte knihu pozoruhodností (v originále "das Buch der Merkwürdigkeiten" - pozn. překl.), která se nachází na faře.
Osoby, které se na této stavbě podíleli zvláště závažně a zaslouží si proto být uvedeny jmenovitě, jsou jak následuje:
pan administrátor Josef Galus Guttwirth, rodem z Budějovic (Budweis),
pan obecní představený Andreas Ullrich,
pan Johann Grohmann, první přísedící,
pan Jakob Altmann, hostinský,
pan Anton Harrer, zdejší školní pomocník,
tč. mistr pivovarský v Pohoří Johann Zettl, rodem z Trhových Svinů (Schweinitz).
Zapsal Thomas Zettl, teolog 4. ročníku v Budějovicích.
Dne 18. srpna roku 1867 za panování Jeho c.k. Veličenstva Franze Josefa I. byl věžní kříž, sražený v noci 13. prosince 1866 prudkou bouří, zásluhou Jeho Magnificence majitele panství a patrona zdejšího kostela pana Georga Johanna hraběte von Buquoye za vedení faráře Phillipa Schneedorfera, kooperátora Mathiase Eßla, školního učitele Franze Müllera a právě toho dne zvoleného představeného obce Karla Grohmanna znovu nasazen.
Při obnově věžního kříže a horního dílu kupole pracovali pod vedením panského stavebního inženýra Jana Bažanta (otec Eduarda Bažanta, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z Nových Hradů panský tesařský polír Joseph Weilguny z Pohoří, tesařští tovaryši Franz Klein ze Stodůleckého Vrchu (Stadlberg) a Joseph
Willy s učněm Johannem Weilgunym, dále klempířský mistr Agler z Nových Hradů.
Měřice žita 4 zlaté 80 krejcarů rakouské měny, ovsa 2 zlaté.
Karl Prommer Joseph Sandner
elévové důstojnického sboru c.k. finanční stráže
P. Schneedorfer
farář
Carl Grohmann
starosta
Mathias Eßl
kooperátor
mistr klempířský z Benešova (Beneschau) Andreas Riemer a tovaryš Josef Geissler
z Preußen im Neisse
1867, dne 26. srpna
Johann Ozasek
z Pohoří,
mistr truhlářský.
Buchers im Böhmerwald : eine Dorfchronik
P.S. Kolik jen lidí se v těch zápisech vyskytuje, nakonec i mistr Ocásek.
Přepisoval a uchoval je však zvědavým očím na internetu někdo jiný, totiž Erich Bierampl, narozený tu v Pohoří na Šumavě dne 24. října roku 1929. Poněvadž v obci nebyl tenkrát jiný nositel příjmení Bierampl nežli na čp. 42 Ignaz Bierampl, za komunálních voleb v roce 1932 uvedený na kandidátní listině "politické strany křesťanského německého venkovského lidu" Bund der Landwirte, lze považovat Ericha Bierampla i jeho sestru Gertraud Bieramplovou (i samostatně zastoupenou na webových stranách Kohoutího kříže), za jeho děti. Jméno Ignaze Bierampla nacházíme i mezi obětmi českého teroru v roce 1945, jak je stačila ještě obecní kronika zaznamenat. Nedosti na tom: na samém konci jejího textu je při letopočti 1992 i odstavec o úmrtí Ericha Bierampla 15. února toho roku na rakovinu. Bylo mu 62 let a zpráva uvádí, že byl zakladatelem společenství rodáků z někdejšího Pohoří (byl předsedou Heimatverein Buchers) a iniciátorem pamětní kaple při hraniční čáře na dohled od rodných míst v rakouském už Stadlbergu. Nekrolog v krajanském měsíčníku Glaube und Heimat připojuje i místo uložení ostatků zemřelého, jímž se stala rodinná hrobka v bavorské obci Wettstetten u Ingolstadtu. Manželka Marlene i sourozenci Marianne, Gerti a Kurt tu děkují za velkou účast na poslední cestě. Mám před očíma tu hlavní ulici v Pohoří, stáčející se k rakouské hranici: tam při samé čáře, která i dříve dělila podle staré mapy Stodůlecký Vrch a Stadlberg vlastně přes cestu šikmo naproti dnešní pamětní kapli stával "na české straně" dům Ignaze Bierampla čp. 42. Věž kostela v Pohoří, zřícená poslední květnové neděle roku 1999, už z těch míst vidět není.
P.P.S. Na lavici pamětní kaple ve Stadlbergu jsem na podzim roku 2013 našel v jednom albu, ležícím na opěradle lavice, Bieramplovu někdejší báseň jakoby jedním dechem "pro útěchu" psanou a já se ji tu nyní pokouším tlumočit i česky:
|
Trost Weint um unser Heimat, weint um unser Land, weint um Buchers, wie es einst stand, weint um unsere Lieben, die da drüben -- und sonst irgendwo sind, es soll sie viel grüßen Maria und das göttliche Kind, es soll sie auch grüßen unser tiefes Gebet, sie sind nicht vergessen, ihre Spur nicht verweht, solange wir atmen, wird es so sein, dass wir uns finden am hiesigen Rain und gedenken der Heimat und all unserer Lieben dort und wir gehen getröstet von hier wieder fort. |
Útěcha Plačte za náš domov, za tu naši zem, za Pohoří plačte, jak stálo kolkolem, plačte za naše drahé, kteří tu -- a kdekoli ještě spí, Maria a Božské Dítě kéž je pozdraví, kéž je pozdraví tam modlitba nás všech, nezapomeneme, nesvanou jak dech, dokud živi budem, stejně jako dnes, uhlídá nás opět naše rodná mez, uhlídá nás domov, svých mrtvých vzpomenem, kéž útěchu to přeje k odchodu odtud všem. |
- - - - -
* Pohoří na Šumavě / † Bad Aibling (BY) / † † Wettstetten bei Ingolstadt (BY)
