MARGRET BILGEROVÁ
... co mě na tom lese tak hluboce zasáhlo, jsem se pokusila ztvárnit...
"... das Erlebnis des Waldes und das, was mich daran so tief ergriff, versucht ich zu gestalten..."
J. Kroutvor, Válečná pouť Margret Bilger, in: Kontexty, 2017, č. 5, s. 75
P.S. Použitá citace pochází z autorčina dopisu evangelickému teologovi Otto Frommelovi (1871-1951) do Heidelbergu.
Je na webových stranách Kohoutího kříže už dávno přítomna svou ilustrací k písni "Hajčí bumbajčí". Pravý rozměr jejího duchovního vztahu k Adalbertu Stifterovi (ten má ovšem i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) mi však pomohl osvětlit až text nepřekonatelného esejisty Josefa Kroutvora, mého dávného známého, v časopise "Kontexty" o její výpravě do Horní Plané (tehdy jen Oberplan) ve válečném roce 1943. Byla na Šumavě ve stopách Stifterových a Kubinových (také Alfred Kubin je na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupen) i předtím, ale tahle cesta si opravdu zaslouží podrobný popis, který jí Kroutvor věnuje následujícími slovy (nezachováváme členění do odstavců):
Margret Bilger, sotva čtyřicetiletá žena s lyrickým profilem, vášnivá čtenářka, malířka a grafička, se vydává na počátku června 1943 na velkou literární pouť. Ta začíná až dole v Taufkirchenu, městečku ležícím v pahorkatině mezi Innem a Dunajem. V Schärdingu nasedá Margret na vlak a přes Pasov a Waldkirchen směřuje k Böhmerwaldu, do Stifterova kraje. Vedle Stifterovy knížky Popsaná jedlička si s sebou jako spoluzavazadlo veze také jízdní kolo. V sobotu 17. června konečně dorazí do Horní Plané (Oberplan), rodného městečka Adalberta Stiftera, a v hostinci zde přenocuje. V neděli ráno se Margret vydává na mši a pak navštěvuje místní muzeum, kde se právě koná nacionálně propagandistická výstava Krust der neuen Zeit (Krusta či kůrka nové doby!). V místnosti věnované Stifterovi objevuje mimo jiné litografie Alfreda Kubina, autora, k němuž Margret poutá umělecké přátelství. V Horní Plané vyhledává místa spojená s dílem a životem Adalberta Stiftera a má pocit, že se ocitá přímo ve středu poutavého vyprávění. Všechno je zde tak, jak Stifter popsal a zachytil, všechno "normální" je zde soustředěno na malé ploše, ale obklopeno cizotou a běsem války. Jízda na kole pokračuje přes Želnavu (Salnau) do Stožce (Tusset), kde opět přenocuje. Díky Kubinovi Margret ví, kde se nachází, a tak se dá předpokládat, že zamíří k hostinci U pstruha (Zum Forelle). Kubin byl, tak jako Josef Váchal, velkým milovníkem Šumavy, tehdy ještě rázovitého a romantického lesního kraje. Právě v Gasthausu U pstruha trávil Kubin pravidelně letní dovolenou, zde se zrodily dva významné šumavské cykly - Šumavský Samiel v roce 1930 a Fantazie na Šumavě v roce 1935, vydaná ale až po válce. Cyklus fantazií má vedle výtvarné podoby také doprovodný, samostatný literární text. Přímý kontakt s Kubinem navazuje Margret v roce 1938, ostatně z Taufkirchenu do Kubinova Zwickledtu je to kousek, asi 15 km. Kubin Margret podporoval v uměleckém snažení a přispěl patrně také k jejímu zájmu o Šumavu. V dopise zaslaném Kubinovi krátce po návratu domů Margret nadšeně popisuje jízdu na kole Šumavou přes hluboké lesy, skrze mlžné závoje i ve slunečním svitu, po cestách kolem kapliček… Má pocit, že do sebe nasála atmosféru míst, která zachytila Stifterova básnivá próza. Teprve teď může přistoupit k ilustracím Popsané jedličky (Beschriebene Tännling) a pustit se do grafického cyklu dřevorytů. Margret ryje do desek z hruškového dřeva, používá především jehlu a jemná dláta (Holzrisstechnik). Desku obtahuje ručně, tak trochu amatérsky, ale i v tom spočívá půvab každého jednotlivého grafického díla. Na dolní okraj listu, japanu, připisuje citát ze Stifterovy prózy, uvádí tak místo, které ilustrace představuje. Černobílé otisky pokryté hustou spletí čar odkazují k hledání co nejpůsobivějšího výrazu a sdělení. Jedná se o tvorbu zaměřenou výrazně psychicky, o přenos vnitřní představy a niterného prožitku na grafickou desku. Skoro se zdá, že obrazy se vynořují z temnoty a podvědomí, že plují volně prostorem, že běží o jakési záblesky autorčiny imaginace.
Jak poznamenává Josef Kroutvor jaksi na okraj svého eseje:
Cesty umění 20. století nebyly narýsovány jen v Paříži, byly i cesty vedlejší, klikaté a stejně pozoruhodné. Ne vše, co stálo mimo hlavní linii a vyhlášené programy, bylo provinciální a nepodstatné.
Je asi třeba dodat, že už v červenci roku 2005 vydalo sdružení "Bilgerhausverein" v Taufkirchen an der Pram paperback pod titulem "Margret Bilger: Werke zu Adalbert Stifter und Böhmerwald-Landschaften" s průvodním textem Melchiora Frommela a s úryvky ze Stifterových próz "Der beschriebene Tännling", "Abdias", "Katzensilber" a "Der Waldgänger" Hlavní obrazovou část tvoří 9 dřevorytů, 2 kresby a 7 akvarelů. Výtvarnice je dnes bohatě zastoupena nejen v německé jazykové oblasti informacemi o svém životě a díle. Margareta Katharina Anna Bilgerová se narodila ve Štýrském Hradci (Graz) dne 12. srpna roku 1904 jako dcera univerzitního učitele novějších dějin Ferdinanda Bilgera (1875-1949) a jeho ženy Margit, roz. Matthéy-Guenetové (1874-1933). Margretin bratr Ferdinand se jako dobrovolný sanitář účastnil španělské občanské války na straně republikánů. Absolvovala studium na uměleckoprůmyslových školách v rodném městě a ve Vídni. Po matčině smrti se 24. listopadu 1933 provdala za ševce Markuse Kastla, po ztroskotání svého prvního manželství ve Štýrském Hradci se však stále častěji uchylovala do babiččina domu ve zmíněném už hornorakouském městečku Taufkirchen an der Pram. V roce 1938 se seznámila s Alfredem Kubinem v blízkém Zwickledtu. V Taufkirchen v dřevěném domě z roku 1864 žila a pracovala i se svým druhým mužem Hansem Joachimem Breustedtem (* 16. září 1901 ve městě Steinach v Durynském lese, †28. září 1984 ve švýcarském městě Vevey), malířem a grafikem z okruhu sdružení Bauhaus, s nímž vstoupila do manželství roku 1953. V letech 1950-1971 se věnovala i sklomalbě (Glasmalerei) v prostorách hornorakouského cisterciáckého kláštera Schlierbach při řece Kremži (Krems), kde dnes působí "Margret-Bilger-Galerie". Její barevná okna zdobí množství kostelů v Rakousku, Německu i v USA (tam v roce 1952 a 1957 i vystavovala). V roce 1966 konvertovala ke katolické církvi. Psala i poezii a poté, co zemřela 24. července 1971 v hornorakouském městě Schärding na řece Inn, která tu tvoří hranici s Bavorskem, byla pochována v Taufkirchen. Na náhrobku lze spatřit i citát z Janova evangelia (Jan 16, 33):
In der Welt habt ihr Angst,.
aber seid getrost,
ich habe die Welt überwunden.
(tj. Na světě soužení míti budete,
ale doufejtež,
jáť jsem přemohl svět. - překlad z Bible Kralické)
- - - - -
* Štýrský Hradec (A) / Horní Planá / Želnava / Stožec / † Schärding am Inn (A) / † † Taufkirchen an der Pram (A)
