logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF STEFAN CLAUDIUS

Ze starého deníku Českých Budějovic z let 1454-1781

1454 vydařilo se tolik vína, že bylo dostat jedno vědro za jedno vajíčko.
1495 zemřelo v Budějovicích od sv. Jakuba do Lucie 3477 (osob).
1498 byla vystavěna věž v zahradě dominikánského kláštera.
1502 byla veliká povodeň.
1512 v říjnu kvetly růže, třešně a jabloně nesly plody, načež následovalo
1513 veliké, neobyčejně stálé sucho.
1521 zemřelo v Budějovicích 3000 lidí na mor.
1530 konal král Ferdinand v Budějovicích zemský sněm, zdržel se tu celé (velikonoční) svátky a myl na Zelený čtvrtek v klášteře nohy 12 chudým, kteří pak byli ošaceni.
1540 začaly na sv. Jana toho roku žně.
1550 byla vystavena farní věž (auf...?).
1588 odplula z Budějovic do Prahy první loď se 120 prosticemi soli.
1588 24. ledna přenocoval na radnici Vilém z Rožmberka se svou chotí. Zemřel 1592 31. srpna v Praze, jeho mrtvola byla 22. září převezena přes Budějovice a 30. list pochována v Krumlově v hrobce.
1594 1. září byl (každý) 10. muž odveden k vojsku do Uher.
1611 30. ledna dorazilo do Budějovic pasovského vojska 6000 mužů pěších, 3000 jízdních a s nimi na 2000 vojaček a dětí. 7. února odtáhli do Prachatic, odtud do Tábora a 15. téhož měsíce vtáhli do Prahy, kde, zvláště v klášteřích, zle hospodařili. 20. března s arciknížetem Leopoldem vrátili se do Českých Budějovic a zůstali tu až do 6. června, kteréhožto dne byli vypláceni od Petra Voka z Rožmberka. Ten zemřel 2. listopadu téhož roku a jeho mrtvola byla dopravena do hrobky ve Vyšším Brodě.
1611 25. července přišel k Českým Budějovicům prapor pěšího vojska o 470 mužích, nepočítaje v to vojačky a děti, a táhl, protože je nechtěli zde pustit do města, do Krumlova a protože i tam byli odmítnuti, do Chvalšin, kde zůstali po dva týdny. Na vyšší rozkaz položeno táborem 16. srpna 200 mužů v čele s leutnantem do Českých Budějovic a 250 mužů s hejtmanem do Krumlova. V Budějovicích obsadili městské brány a na náměstí (Marktplatze) dali si sbít z prken boudy jako své strážnice.
1612 21. prosince přišli z Prahy do Budějovic komisaři, kteří odtud propustili vojenský sbor, ležící tu už přes rok s jeho hejtmanem Tornem, k čemuž musel ctihodný magistrát zapůjčit 4000 zlatých.
1613 byl zakázán martinský výroční trh pro velikou úmrtnost.
1615 1 ledna položil pražský arcibiskup Jan (Lohelius) základní kámen ke kostel pánů otců kapucínů a uvedl je sem, když byl kostel 31. ledna (1621) posvětil, z kostela sv. Mikuláše.
1618 9. listopadu vtrhl do Českých Budějovic hrabě Buquoy. 11. listopadu přitáhl hrabě Thurn k Rudolfovu a pokoušel se 23. tohož měsíce vniknout do města, byl ale zahnán. 18. dubna (1619) zradou hejtmana Weisslocha, katolíka, mělo se město dostat do rukou stavovského vojska, ale bylo ještě dříve prozrazeno jakous selkou a Weissloch 7. května na náměstí byl popraven.
1619 8. května napadli stavovští město bez jakéhokoli úspěchu. 10. června byl u Netolic poražen Mansfeld. 15. června odtáhl z Českých Budějovic hrabě Kinský, císařští poplenili okolo Rudolfova a Lišova daleko krajinu, aby se stala nehostinnou pro stavovské. 17. června opustila tajně vrchnost na Hluboké s celým jměním své panství.
1620 13. ledna přišli do Budějovic Valoni a 16. (ledna) Don Baltasar de Marradas se 700 Neapolitánci. Zima byla tak tuhá, že u Třeboně bylo nalezeno zimou zmrzlých několik Neapolitánců. 4. května o půlnoci vyhořela Třeboň. 28. srpna přitáhl kurfiřt (?) vévoda Maxmilian Bavorský od Kaplic se svým vojskem do Budějovic a táhl 2. září ku Praze: dvě děla, která s sebou vezli, jmenovali po svatých apoštolech Matouši a Janovi.
1621 31. ledna vysvětil pražský arcibiskup kostel pánů otců kapucínů a 21. února zle hospodařil Tilly okolo Krumlova a Prachatic.
1630 18. srpna položil opat zlatokorunský slavnostně základní kámen ke kostelu v Dobré Vodě.
1632 2. ledna (?) byl držán v Budějovicích zemský sněm za předsednictví Jaroslava hraběte Martinice. 9. ledna nato vtáhli do Budějovic Tiefenbach a Piccolomini se dvěma regimenty a způsobili mnoho škod na předměstích a v okolí.
1641 v domě dlaždiče (?) a měšťana Řehoře Müllera v Krajinské ulici (Landstraße) v Budějovicích bydlel zázračný lékař a připravoval 24. července na peci mast pro zraněného důstojníka. Byv odvolán ven, zapomněl na ni, ta vzplanula, plameny mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v poledne vyletěly komínem, v prudkém větru rozšířily se rychle v požár, jemuž padlo za oběť v sedmi hodinách ve městě sedm lidských životů, farní kostel, farní dvůr, škola, kostnice (Gebeinhaus) a 226 domů, na předměstích 64 částečně obytných stavení, částečně stodol a kolen a několik tisíc strychů (korců) obilí a sladu. Farní kostel sv. Mikuláše vyhořel se svou vzácnou (?) zelenou věží, jež 176 let již stála(?), a se vším vniřním zařízením. Oheň dostal se do kostela ze střechy a místnosti pro varhany a nesnesitelný kouř a vedro znemožnily každou záchranu a tak zůstaly jen holé, silně poškozené stěny. Také vedle stojící věž (zvonice) a stará věž s hodinami a střecha kaple sv. Jakuba shořely a roztavily se v tom dva i zde dva (?) zvony, u pánů otců kapucínů zničil oheň pouze budovu, kterou krátce předtím zakoupili k rozšíření svého kostela, jinak tento i klášter zůstaly neporušeny. Na špitále sv. Jana shořela kostelní střecha a v kostele hlavní oltář, v domě však obytné světnice, obilní sýpky, všecky komory a stáje; Svinenská brána shořela až do základů a od ní špitální mlýn. Také prachárenskou věž (Pulwerschifferturm) zachvátily plameny a vzbudily všeobecné zděšení plné úzkosti; s křikem a kvílením utíkaly ženy a děti daleko odtud, neboť se vědělo, že je tam uloženo na 40 centů střelného prachu, ten uvnitř však zůstal nedotčen, neboť klenba jej zachránila. V prostoru města zničeno bylo 13 věží a násep (?), nabitá děla a hákovnice se rozpadly a roztavily - a ještě 75 domů, které roku 1597 vyhořely, nebylo už znovu postaveno.
1642 14. května začala se úplně poškozená zeď kostela snášet a stavět nová.
1643 6. září byla na farním kostele upevněna báň pozlacená zlatem ze 30 dukátů a
1644 11. května kříž, také se začala 13. téhož měsíce pokrývat věž.
1645 26. prosince byl kostel opět znovuzřízen ke službám božím a ty započaly ještě téhož dne odpoledne hodinkami a příští den slavnostním obřadem.
1680 v červnu jel císař Leopold (I.) z Prahy přes Jindřichův Hradec a Budějovice do Lince. Dne 24. června přijela c.k. stříbrná komora a zavazadla, 25. (června) byla dopravena do Budějovic císařská vína a složena v hostinci "U Tří korun" a dva dny nato objevil se c.k. komorní furýr (Fourier), aby zařídil apartmány. 12. července 1680 časně ráno vytáhlo všechno měšťanstvo se dvěma prapory, očekávajíc císařská Veličenstva v Budějovicích; hejtmanem prvního (praporu) byl Václav Vyskočil, měšťan a hejtman nad šancemi, a jeho leutnantem dělostřelecký chirurg Adam Weis; hejtmanem druhého (praporu) byl pak Kristián Koch, c.k. výběrčí nápojové daně a jeho poručíkem (leutnantem) Mikuláš Slaměnský. Bubeníci měli nové šosaté kabáty červené s bílými výložkami. Na náspech bylo postaveno 98 děl. Magistrát vyšel vstříc Veličenstvům Svinenskou branou až k ravelinu (Ravetinu?). Když císařský osobní vůz zastavil, všichni učinili hlubokou poklonu, městský písař Böhm předstoupil a měl k oběma Veličenstvům důstojnou, velmi dobře založenou řeč, načež byly podány klíče od městských bran na červené a bílé hedvábné stuze. Jeho Veličenstvo zavolal blíže k sobě vicekancléře hraběte Lažanského, který stál u vozu s odkrytou hlavou a když s ním tiše promluvil, obrátil se tento k magistrátu s těmito slovy: "Jejich císařská a královská Veličenstva přijímají toto uvítání v císařské a královské milosti a děkují za nejponíženější přání a zůstávají nakloněni v císařské a královské přízni tomuto svému věrnému městu, jakož i nejmilostivěji vracejí dřívější správě jim nejponíženěji podané klíče." Nato Jeho Veličenstvo (císař) podal prvou ruku z vozu k políbení. Potom šel průvod ke kostelu pánů otců kapucínů na mši svatou. U domu Jiřího Schnitzera stál pan městský děkan se svými kaplany a proslovil uvítací řeč, nedaleko odtud stáli páni otcové dominikáni a hluboce se kolnili. Po mši svaté jela Jejich Veličenstva - magistrát kráčel po obou stranách císařského vozu - přes náměstí a tam rozestavěné měšťanské vojenské sbory držely své pušky a prapory hluboce skloněné k poctě. Jejich Veličenstva byla ubytována na radnici a v řadě domů k ní přilehlých, příčné stěny byly prostě prolomeny a dveřmi, jež se daly uzavírat, opatřeny. Pro arcikněžny dal solní hejtman a pro arciknížata primas vyklidit své byty. Děla byla k obvyklým pozdravům vypálena a pochyby (?) měšťanského vojsku, aby jeho střelbou z pušek se nepoděsilo nějak mladé urozené panstvo, odstranil (?) rozkaz císařův, aby tak beze všeho učinili (?). Při tabuli sedělo Jeho Veličenstvo (císař) nahoře s pokrytou hlavou a jemu po boku císařovna. Při dlouhé straně stolu seděl komorní šašek a s ním prováděla šlechtická mládež své žerty, utíkali však, když chtěl náhle na ně vyskočit. Odpoledne udělilo Jeho Veličenstvo audienci panu opatovi ze Zlaté Koruny Matyáši Ungarovi (?), kvadriánu pánu otců kapucínů páteru Floriánovi, městskému děkanu páteru Janu Hermanovi (?) a magistrátu. V pátek dopoledne zasedala městská rada; odpoledne jela Jejich Veličenstva do zahrady solního hejtmana k zábavě v kuželkách. V neděli třetí den, jela Jejich Veličenstva do farního kostela ke mši svaté a pak Svinenskou branou k Linci. Magistrát kráčel po obou stranách císařského vozu jako doprovod až přes rybník, než pak Jeho Veličenstvo (císař) dal rukou znamení a pokynem klobouku je propustil. Magistrát však zůstal hluboko se kloně, až také Její Veličenstvo císařovna a princové i princezny přejeli.
1781 12. června vyhořely v Třeboni (Wittingau): kostel s věží, ve které roztavily se všechny zvony, prelatura, kanonie, radnice, pivovar, černá Svinenská brána a 71 domů. Klášteru, jenž sám čítal si škodu 60 000 zlatých, shořelo přes 1000 měřic jednak pšenice, jednak žita. 15. téhož měsíce zřítila se i klenba nad presbyteří. Klempíř, který opravoval báň kostelní věže, nechal tam svoje kamínka (?) se žhavým uhlím, když v poledne sestoupil dolů, a tak vznikl oheň.


Republikán, 1936, č.52, s. 2 a č. 53, s. 2-3

P.S. PhDr. Jan Muk (1901-1980) přeložil předchozí text ze šedého sešitu (formát 15 cm výšky, 27,5 cm délky) o 10 listech s úvodním titulem "Aus einem alten Tagebüche - Budweis", popsaného německými zápisy v chronologickém sledu. Jsou zde v českobudějovickém listu "Republikán" přetlumočeny i se spornými (označenými "?") místy v úplnosti jako celek. Rukopis, původně uchovaný v knihovně Městského muzea v Jindřichově Hradci, získalo v roce 1950 Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. V proslulé českobudějovické "Heimatbuch" (1930) je kupodivu zdejší tak podrobně zachycená císařská návštěva z roku 1680 odbyta několika všeobecnými větami. Předchozí text to bohatě vynahrazuje. Souvislost města se Šumavou je tu několikrát na více místech zřetelně patrná. Za zmínku stálo kronikáři i jedno zdejší přenocování Viléma z Rožmberka (je stejně jako dále významně zmíněný Petr Vok a Baltasar Marradas i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) i pozdější převoz jeho ostatků z Prahy přes Budějovice do Krumlova. Janu Mukovi byl kupodivu nesrozumitelný výraz "k Ravetinu", zřejmě mající znít "k ravelinu", což je vysunutá součást opevnění trojúhelného či pětiúhelného půdorysu. A městský děkan se v roce 1680 jmenoval Herman, nikoli Bermann, jak Jan Muk nesprávně četl. Obojí jsem opravil.

Josef Stefan Claudius (někdy je česky psán "Josef Štěpán Klaudius") se narodil 7. března roku 1777 v Jindřichově Hradci (Neuhaus) čp. 167 v dnešní Rybniční ulici a páter Mathias Fanta ho téhož dne pokřtil jménem Josephus Stephanus Claudius (v úmrtní matrice je jméno zesnulého psáno Josef Stefan Claudius). Otec Mathias Claudius byl zdejším obchodníkem (v matrice "Civismercator"), matka Anna Maria byla dcerou Antonína Černého (v křestní matrice "Antonius Cžerny") a Anny, roz. Hájkové (v matrice "Anna nata Hajek"). Právě v době, kdy Josef přišel na svět, bylo zrušeno jindřichohradecké jezuitské gymnázium, a tak, alespoň podle disertační práce Miroslavy Květové z roku 2019 pod titulem "Obraz města Českých Budějovic v historiografických narativních pramenech raného novověku", stala se místem jeho gymnaziálních studií Praha. Vstoupil pak do bohosloveckého semináře v Českých Budějovicích, kde byl roku 1800 vysvěcen na kněze. Jeho výpisky ze zdejších kronik vznikly nejpozději v té době právě tady. Podle Květové, opírající se o příspěvek Karla Pletzera "Výpisky Josefa Štěpána Klaudia z českobudějovické kroniky" v periodiku "Zprávy muzeí Jihočeského kraje" 4, 1964, s. 33-35, mohla být předlohou některá z českobudějovických městských kronik, kterou však neopsal celou. Využil zřejmě kronik Jonáše Katschnera a Tomáše Františka Veselého, jakož nějaké další kroniky, která se do současnosti nedochovala. Tím ovšem cena Claudiova textu vzrůstá. Po svém vysvěcení dostal už 29. července 1801 místo v Jindřichově Hradci, kde setrval až do své smrti na mozkovou mrtvici (v úmrtní matrice "Gehirnlähmung") dne 20. května roku 1857 v domě čp. 74 v Liliové ulici. Dvakrát zastával úřad administrátora proboštství, byl městským kronikářem, jmenovali ho čestným měšťanem a byla po něm i pojmenována jedna z jindřichohradeckých ulic. O městě napsal německé práce "Geschichten der Stadt Neuhaus", "Die Herren von Neuhaus", "Neuhauser Pfarrdenkwürdigkeiten" a menší "Meinhard von Neuhaus", z nichž všechny vyšly ještě za jeho života tiskem. Jen ty německé výpisky o dějinách Budějovic zůstaly v rukopise, česky je zpřístupnil doktor Jan Muk až roku 1936 v "Republikánu" a my je vděčně zařazujeme do análů šumavské literatury všech staletí.

- - - - -
* Jindřichův Hradec / České Budějovice / † † † Jindřichův Hradec

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný dům čp. 167 v Rybniční ulici v Jindřichově Hradci
Obálka jeho knihy o historii Jindřichova Hradce (1850) s razítkem českobudějovického gymnázia
Úvod jindřichohradecké městské kroniky, kterou vedl
Záznam o jeho úmrtí v jindřichohradecké knize zemřelých

zobrazit všechny přílohy

TOPlist