JOHANN SIGISMUND DRESCHER VON CADAN
Ze zprávy vrchního lovčího knížeti Schwarzenbergovi o první vizitační cestě po bývalých eggenberských panstvích z roku 1719
Co se krumlovských lesů týče, najde se všude velký nepořádek a spoušť (v originále "was die Krummauerischen Wälder betrifft, findet man überall große Unordnung und den größten Ruin" - pozn. překl.).
Myslivci dávají všemu konání volný průchod, jiní tomu nerozumějí či to nevidí. Pokud se některé části lesů zachovaly ještě v dobrém stavu, jsou ve své existenci ohroženy "štubenforstem" (v originále "die saindt durch den Stubenforst zu Grundt gerichtet" - pozn. překl.), což je v nynějších časech hřích proti Bohu a svědomí ("štubenforst" bylo starobylé, už z rožmberské doby vžité právo poddaných odebírat původně zdarma, později za nepatrný poplatek užitkové i palivové dříví pro vlastní potřebu - pozn. překl.).
Tam, kde poddaní platí za právo pastvy (v originále "wo die Unterthanem die Hutweiden zinsen" - pozn. překl.) zmocňují se i dřeva, které není jinak k potřebě, jako svého vlastnictví. Kde je mladé houští (v originále "ist wo ein junges diket" - pozn. překl.), vysekává se na stelivo, neboť se tu nepoužívá hrabanka (v originále výraz "Streu" pro stelivo i hrabanku - pozn. překl.) jako jinde, nýbrž se berou rovnou mladé stromky či se vyvětvují až k vrcholu kmene, takže nutně uschnou.
Takto znějí úryvky reference podané 23. prosince 1719 knížeti Adamu Franzi Schwarzenbergovi třeboňským vrchním lovčím Johannem Sigmundem Drescherem von Cadan, jak je v německém originále reprodukuje schwarzenberský lesmistr August Saitz (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) ve svém popisu schwarzenberské domény Krumlov vydaném německy a česky (ta česká verze je ovšem v překladu neuvádí, ten je mnou pořízen z verze neměcké) v roce 1898. Zajímavé je, že týž Drescherův dopis knížeti už ve vlastním českém překladu (?) tlumočí Ing. Josef Jelínek ve své záslužné práci Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy (2009) na s. 58 v údajné stručnosti trochu odlišně:
Jen velmi málo dobře zachovalých lesních partií lze ještě nalézt. Spoušť a nepořádky vládnou v revírech, protože myslivci z obavy o svou bezpečnost všemu konání dávají volný průchod, ochranný personál, který je s lesnickou problematikou jen velmi málo obeznámen, žádné rušivé vlivy nevnímá, a proto ani škody toho druhu registrovat nemůže.
Pokud se některé části lesů ještě v dobrém stavu zachovaly, jsou ve své existenci nepochybně ohroženy "štubenforstem", neboť poddaní kácejí stromy nevybíravým způsobem, kdekoli se jim zachce. Počínají si přitom tak nehospodárně, že ze smýcených stromů oddělují pouze jeden nebo dva nejkrásnější špalky, které co nejdříve a tajně bez ocejchování domů odvezou a zbytek nezpracovaného dříví nechávají na místě ležet. Tvrdé listnáče hrubších dimenzí, které se hodí k výrobě různého náčiní, z lesů mizejí. Sedláci už měkkým dřívím ani topit nechtějí. Také mezující stromy z činžovních luk pozvolna mizejí, aby se rozloha travní zeleně mohla nepozorovaně rozmáhat.
Dobytek bez dozoru po lesích se toulá, listnaté nálety spásá a čerstvé výhony na jehličnatých nárostech okusuje, povrchové kořání vzrostlých smrků kopyty poškozuje a vlhnoucí stanoviště v mokřadní bahniska mění. Šafáři panských dvorů přikazují pacholkům, aby nálety dobytku ke stlaní vysekávali. Sedlákům se trpí, aby spodní části kmínků v tyčovinách vyvětvovali, neboť skot se pak snáze houštím protahuje. Mladé lesy jsou už tak prořídlé, že na vzdálenost sta kroků je možno rozpoznat při zemi hopkující zajíce.
Co se zvěře týká, nejsou poměry o nic lepší: těměř všechna zastíněná stávaniště jsou už tak "zkažená", že v létě je tam vedro a v zimě zase zima. Zvěři chybí pastva a potřebný klid, takže odchází do lesů sousedních panství.
Ing. Antonín Nikendey publikoval pod pseudonymem Milli Schwarz roku 1985 nákladem Schwarzenberského archivu ve štýrském Murau řadu portrétů významných schwarzenberských lesníků pod titulem "Berühmte schwarzenbergische Forstleute". Hned na druhém místě figuruje mezi nimi jméno Johann Sigismund Drescher von Cadan. Podle Nikendeyových vývodů, opírajících se v úvodu jeho textu o lexikon německé šlechty, jehož autorem je heraldik Ernst Heinrich Kneschke (1798-1869), odvozuje se šlechtický rod Drescherů ("Drescher" znamená v češtině tolik co "oráč") z původně patricijské rodiny bavorského města Řezno (Regensburg), jejíž jedna odnož měla statky i v Čechách, také v Kadani, podle níž dostali i šlechtický přídomek. Rod se pak usadil ve Slezsku a Kladsku, zejména v okolí dnešního polského města Jelenia Góra (dříve Hirschberg) a českého Javorníka (dříve Jauernig). V roce 1728 se např. Georg Frantz Drescher von Cadan stal rychtářem (Gerichtsvogt), 1695 notářem, 1706 radním a 1712 dokonce purkmistrem tehdejšího Hirschbergu. Ve městě Kladsku (Glatz, dnes polské Kłodzko), centru stejnojmenného hrabství (Grafschaft Glatz, hrabstvím je ovšem ustanovil český král Jiří z Poděbrad), přijal podle nálezu, který mi z tamních matrik zprostředkoval Dr. Raimund Paleczek, Johann Sigismund Drescher von Cadan svátost křtu. S jeho jménem se pak setkáváme v jižních Čechách poprvé roku 1708, kdy byl přijat do mysliveckého bratrstva sv. Eustacha (to byl patron myslivců před sv. Hubertem) v Hluboké nad Vltavou (Frauenberg). Rok nato se Drescher 23. října 1709 žení s Annou Marií von Bendel z Vídně a k 1. říjnu následujícího roku 1710 je jmenován nejvyšším lovčím (českou podobu titulu čerpám z jedné brožury Franze Heskeho st., německy zní ten titul Jägermeister) pro všechna schwarzenberská panství v Čechách se sídlem v Třeboni (Wittingau). Měl na starosti lovecké a lesní hospodářství a podléhali mu lesmistři (německy Forstmeister) na Hluboké i v Třeboni a polesní (německy Waldbereiter) všech knížecího panství. Hlavní zájem náležel tehdy lovu, ale český pojem lesmistr vyjadřuje v tomto případě úkol Drescherův výstižněji, ovšem zastával ho jako nadřízený všem ostatním lesmistrům na rodových majetcích v Čechách. Dne 4. února 1725 pořádal českokrumlovský prelát slavnostní hostinu na počest klášterních opatů ze Schläglu a Vyššího Brodu (Hohenfurth). Pozváni byli mj. i hejtman krumlovského panství Esser, "jágrmistr" Drescher a krumlovský lesmistr Koidl. Kolem půlnoci se Drescher omluvil, že prý ještě přijde, odmítl doprovod se světlem a odebral se v plášti a se zbraní po boku ke schodišti. Na dvoře čekala koleska s kočím, který uslyšel na schodech hřmot a pak už uviděl jen postavu ležící dole pod nimi se zlomeným vazem. Příčinou pádu nebyl údajně alkohol, nýbrž tma. Jako datum Drescherova skonu se uvádí 5. únor roku 1725, v úmrtní matrice ja však podle Nikendeye uvedeno správné datum 4. února, poněvadž ke smrtelné nehodě došlo ještě před půlnocí. Tři dny nato 7. února se konal v Třeboni Drescherův pohřeb. Vdova byla prý manželovou smrtí rozrušena natolik, že se pohřbu nemohla zúčastnit. Jen soupis majetku po zemřelém trval více nežli tři měsíce. Mj. šlo o 15 koní, sbírku zbraní a také o knihovnu o 354 svazcích, mezi nimi i Hájkova Kronika česká. Trvalo, jak píše na závěr Drescherova portrétu Antonín Nikendey, než se podařilo najít do knížecích služeb člověka stejně znalého a také schopného své názory a znalosti prosadit, jako to dovedl právě jen Drescher. Byla to prý ztráta prostě nenahraditelná.
- - - - -
Hluboká nad Vltavou / † Český Krumlov / † † Třeboň
