RUDOLF ERHART
Kazimíři
Vážíme a ceníme si každé práce jiných, která chce sloužit duchovnímu, hospodářskému a politickému prospěchu našich krajanů.
Také my po léta ze všech sil pracujeme pro naše krajany, ocitající se často bez pomoci a bez naděje. Nesnadným úsilím se nám podařilo vytvořit jako duchovní pojítko Šumavanů časopis "Hoam!". Kolem redaktora tohoto časopisu, "posla domova" Webingera (Adolf Webinger je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), seskupil se dělný kruh mužů, vědomých si své odpovědnosti, kteří chtějí dosáhnout zlepšení naší situace v nejrůznějších oblastech. V úzké spolupráci s vyhnaneckými organizacemi snaží se tito lidé i o to, aby shromáždili údaje o ztraceném majetku doma. Od příslušných míst je nám známo, že konečnému vyrovnání majetkových křivd (v originále "Lastenausgleich", tzv. "Lastenausgleichgesetz /LAG/" vstoupil v platnost dnem 1. září roku 1952 /viz Wikipedia - pozn. překl.) má předcházet zjištění škod, do něhož by měly být podstatně zapojeny právě vyhnanecké organizace.
Vydali jsme proto dotazník, který by měl pro ono zjištění škod představovat cennou přípravnou práci. Každý rozumný Šumavan musí připustit, že i poté, kdyby nedošlo k nijakému majetkovému vyrovnání, musí dojít alespoň k registraci našeho domovského majetku, poněvadž jinak by po návratu do vlasti vzniklo kvůli majetkovým nárokům mnoho nejasností už proto, že celá řada někdejších majitelů nebude naživu. Za náš dotazník jsme vybírali režijní poplatek 50 pfennigů. Naše práce si vyžádala množství nákladů na poštovné, které nemohou být ze strany "Hoam!" trvale hrazeny, neboť časopis musí podporovat různé krajany a krajanská zařízení. Až dosud se mu ze žádné jiné strany příspěvku nedostalo.
Dnes se pokouší měsíčník "Glaube und Heimat" naši práci narušovat, ačkoli my jsme proti němu ještě nikdy nepodnikli ani to nejmenší. Nedokážeme to pochopit. V červencovém čísle upozornil jeden spolupracovník tohoto časopisu čtenáře na to, že různými organizacemi byl vydán dotazník, poskytovaný za režijní příspěvek 1,- DM nebo 50 pfennigů. Mezi řádky by mohl nedůvěřivý člověk vyčíst, že jde o nějakou obchodní taškařici (v originále "um eine Geschäftemacherei" - pozn. překl.). Za to, co činíme, se dokážeme plně zodpovídat. Lidé kolem "Glaube und Heimat" táhnou za týž provaz. Náš osud je i jejich osudem. Pokud pisatel tamního textu míní, že bychom snad museli čekat, až nám z vyšších míst dojdou pokyny, pak nejsme téhož názoru. Ta "vyšší místa" mají u nás mnoho času. Kdybychom vždycky čekali na pokyny shora, pak bychom často přišli pozdě.
Hoam!, 1951, č. 8, s. 27-28
Psáno 1951, kdy trvala naděje na návrat a nebojím se říci, že "Glaube und Heimat" jako tribuna věřících katolíků mezi vyhnanci z někdejší českobudějovické diecéze mohl za ona "vyšší místa", od nichž toliko lze přijímat pokyny, považovat samo království nebeské. Ne tak Verein der heimattreuen Böhmerwäldler, tj. sdružení "vlastivěrných" (či "domovuvěrných") Šumavanů, jehož předsedou (po Adolfu Webingerovi a Aloisu Anderlem, oběma jinak i samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže) v pořadí už třetím byl v letech 1966-1978 Rudolf Erhart, autor přeložené textové ukázky. Narodil se ve dnes zaniklé šumavské Pestřici (Stögenwald) dne 20. března roku 1915. Měšťanskou školu navštěvoval v nedaleké Horní Plané (Oberplan) a stal se sazečem písma. V roce 1942 se oženil s Annou Hableovou a měli spolu v dalších letech jednoho syna, který v raném věku zemřel, a dvě dcery. Po vyhnání rodina přišla nejprve do Fürthu a usadila se následně ve Waldkirchen, což je i sídlo sdružení, o němž už byla řeč a v jehož čele Erhart později stanul. Ještě předtím však poté, co roku 1953 převzal vedení raiffeisenky ve Wollabergu, přesídlil s rodinou do Jandelsbrunnu, kde rovněž vybudoval raiffeisenku jako významnou místní instituci. Už od roku 1949 byl až do roku 1972 členem okresního sněmu v "Bavorské Lipce", jak se ve starých českých průvodcích po Šumavě přezdívalo Freyungu, v letech 1958-1977 se stal starostou Jandelsbrunnu, který díky němu zůstal samostatnou obcí a kde nese po Erhartovi jako zdejším čestném občanovi jméno i jedna z ulic. V obci se díky němu usídlila firma na výrobu obytných přívěsů Knaus, došlo k výstavbě průjezdní komunikace, nové kanalizace, čističky vod a k přestavbě školy. Zemský okres Wolfstein mu udělil pamětní medaili ve zlatě, svobodný stát Bavorsko vyznamenání za zvláštní zásluhy, Spolková republika Německo záslužný kříž se stuhou. I Deutscher Böhmerwaldbund, v roce 1954 ve Spolkové republice obnovený, ho ocenil čestným zlatým odznakem. Především lidé vysídlení ze Šumavy na něho nezapomněli: když 17. října roku 1978 v Jandelsbrunnu skonal, sešlo se na jeho pohřbu mnoho jemu blízkých a počet smutečních věnců byl prý přímo nepřehledný. Jen domov zůstal stejně závislý na "vyšších místech" jako při vyhnání.
- - - - -
* Pestřice / Horní Planá / † † † Jandelsbrunn (BY)
