JOSEF FANTA

Z pamětní knihy novosvětské fary

Annus 1887
Od 15. září 1886 až do 17. srpna 1887 zastával zdejší farní záležitosti dřívější zdejší kooperátor (tj. kněz, populárně označovaný jako kaplan - pozn. překl.) P. Josef Uzel jako administrátor (tj. kněz, dočasně pověřený vedením farnosti - pozn. překl.).
Dne 17. srpna roku 1887 přestěhoval jsem se já (v originále "übersiedelte ich mich" - pozn. překl.), P. Josef Fanta, do Nového Světa (Neugebäu), abych tu fungoval (v originále "zu fungiren" - pozn. překl.) jako desátý zdejší farář. Narodil jsem se 9. ledna 1851 v Dolních Chabrech u Prahy (v originále "zu Unter-Chabern bei Prag" - pozn. překl.), dne 18. července 1880 jsem byl vysvěcen na kněze (v originále "ordinirt" - pozn. překl.) a od 12. října 1880 až do 30. července 1887 přikázán (v originále "angestellt" - pozn. překl.) jako fundovaný kaplan v Malé Chyšce (v originále "Klein-Chýschka", dnes část obce Chyšky v okr. Písek - pozn. překl.) v bechyňském vikariátě. Během té doby jsem byl po dvakráte farním administrátorem, a sice v roce 1884 v Opařanech (v originále "zu Woporzan" - pozn. překl.) u Tábora a v roce 1886 v Ratajích (v originále "zu Rattai" - pozn. překl.) také u Tábora. Na zdejší (rozuměj ratajskou - pozn. překl.) faru jsem byl 30. července 1887 investován (tj. uveden v úřad - pozn. překl.).
Dne 22. srpna 1887 opustil Nový Svět dřívější zdejší administrátor P. Josef Uzel a přestěhoval se do Nepomuku, kde převzal své nové místo jako tamní kooperátor.
Dne 24. září 1887 přestěhoval se do Nového Světa P. Peter Majer, novokněz rodem z Horažďovic (v originále "Neomyst gebürtig aus Horažďowic" a in margine v závorce připsáno "(čechischer Nationalität)", tj. "české národnosti" - pozn. překl.) jako osmý zdejší kooperátor.

K. Petráš, Krajem šumavských Lad (2004), s. 16

Následuje v tom textu popis "reparatury farního dvora", která si vyžádala nákladu 450 zlatých rakouské měny z náboženského fondu, nás však zajímá ono české obsazení fary v Novém Světě, jejíž německy hovořící farníci měli ostatně do značné míry příjmení až příliš česky znějící. Ze seznamu kněží, spravujících zdejší farnost od roku 1788 až do roku 1946 (do roku 1846 sem patřila i expozitura v Knížecích Pláních /Fürstenhut/, v letech 1818-1910 také Kaltenbach /dnes Nové Hutě/), který je rovněž Karlem Petrášem pojat do jeho práce z "Liber memorabilium penes ecclesiam Sancti Martini Confessoris et pontificis Neugebaviae", jak zní celý titul pamětní farní knihy novosvětské, psaný ručně na jejích deskách. Právě pro dobrou paměť tu ten seznam (jména na rozdíl od Petrášova přepisu vracíme k podobě, kterou mají v matrikách a diecézních katalozích) uvádíme i my:
1788-1792   Jordan Zahn
1793-1804   Josephus Scheel
1804-1806   Jacobus Čzerny
1806-1816   Ignaz Klement
1817-1846   Mathias Moser
1846-1856   Theodor Třebický
1856-1857   Karl Kotrbelec
1857-1859   Leonard Zdiarsky
1869-1870   Kaspar Hopfinger
1870-1882   Johann Bäuml
1882-1883   Johann Rech
1883-1886   Franciscus Brabec
1887-1903   Josef Fanta
1903-1904   Alois Janovský
1904-1908   Josef Šmejkal
1908-1911   Karl Kolečko
1911-1912   Johann Jirsa
1912-1916   Heinrich Neuwirth
1916            Adolf Hoftych
1916            Karl Benda
1916-1920   Alois Janovský (porušil kněžský celibát)
1920-1921   Josef Matouš
1921-1934   Jan Pátek
1934-1938   Alois Kuschel
1938-1946   Franz Grillinger
V letech 1947-1950 byl zdejším farářem český kněz Karel Fořt, který tu odsloužil pro nové farníky česky i poslední mši v kostele za komunistického režimu později srovnaném se zemí (v roce 1976, tedy třicet let po odsunu německy mluvících obyvatel) a uprchl poté na přechodu v Bučině prý s československou důstojnickou čepicí na hlavě autem do Spolkové republiky Německo, kde pak vedl českou farnost a působil jako "otec Karel" v mnichovském Radiu Svobodná Evropa. Důstojně tak navázal na tradici českých kněží novosvětských, k nimž patřil i Josef Fanta. Od 1. října roku 1903 byl Fanta ustanoven farářem v Jílovicích u Borovan a od 1. prosince 1907 se stal knězem na odpočinku. Zemřel v Praze 18. července roku 1915. Necelých dvacet let předtím stačil 31. července 1895 položit v Kaltenbachu základní kámen k mešní kapli bez věže, k níž byla už následujícího roku 1900 přistavěna malá věžička s jedním zvonem a 21. dubna 1901 pak došlo k vysvěcení kaple, přestavěné pak na kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova s věží pro tři zvony. 28. září ve svátek sv. Václava roku 1902 se konalo vysvěcení zvonu, jehož osudy vzhledem ke dvěma světovým válkám v jednom století musily být věru pohnuté. Slýchám ty dnešní zvony sv. Františka z Assissi a Srdce Páně už přes patnácte let do oken protější fary během svých tamních dovolených (v únoru 2011 jejich hlas zazněl i v Jihočeském rozhlase) a jistě v nich nachází ozvěnu dávný poklep Josefa Fanty na základní kámen domu Božího, který měl v budoucnu zastoupit ten zničený novosvětský. Cosi il mondo va - tak svět jde, usmívá se srdce zvonu, znějící k nebi.