ALOIS KUSCHEL
O mamince
Paní Theresia Kuschelová z Kladenského Rovného (Ruben), kterou jistě mnozí příslušníci farnosti Kájov (Gojau) dobře znají, slaví zakrátko své šestaosmdesáté narozeniny. Bydlí v Leonsteinu u svých dětí a vnuků. Její syn Alois je tam už více než dvacet let farářem. Ona sama je duševně ještě velice čilá, čte každé číslo krajanského časopisu, stejně jako církevní list a jiné i knižní čtení. Její dcera Resie bydlí rovněž v Leonsteinu a vede Aloisovi domácnost. Syn Franz si už v roce 1953 postavil v Leonsteinu vlastní dům a je teď už v důchodu. I jeho děti Franz a Marie vstoupily do manželství. Franz má v Leonsteinu vlastní dům a Marie si pronajala v Ternbergu obchod.
Glaube und Heimat, 1967, s. 850-851
Ten text provází snímek maminky kněze Aloise Kuschela se synem. V pozadí za zachycenou dvojicí vidíme kostel v rakouském Leonsteinu s okolním hřbitovem, kde v kněžském hrobě odpočívá tělo synovo a někde v jeho blízkém sousedství bychom asi našli i hrob matčin a jejích dalších potomků z rodiny Kuschelovy z Kladenského Rovného ve farnosti Kájov. Svá poslední léta strávil Alois Kuschel v klášteře Nazareth Leonstein u Stadl-Paura v hornorakouském okrese Wels venkov (Wels-Land). U příležitosti jeho pětasedmdesátin a zároveň u příležitosti padesáti let jeho kněžského působení napsal Josef Dichtl (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) následující článek, vysvětlující i jistou výjimečnost Kuschelova duchovenského osudu.
K 75. životnímu jubileu děkana Aloise Kuschela a k 50. jubileu jeho kněžství
Dobrých deset let bylo ještě dvojímu jubilantovi těchto týdnů, panu duchovnímu radovi Aloisi Kuschelovi, dopřáno působit v kněžské službě doma v jeho milované Šumavě, let naplněných radostí a úspěchy mladého kněze, ale i starostmi a utrpením obzvláště těžké historické epochy. U "Kreuzbauerů" v Kladenském Rovném čp. 28 (ten dům už nestojí - pozn. překl.) stála kolébka, do níž byl uložen dne 2. května roku 1909 narozený, ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kájově, zároveň velkém poutním místě "dolní" Šumavy", pokřtěný Alois. Zbožný rodičovský dům stejně jako denně na poutním místě pociťovaná radost z víry nemohly nezanechat stopu v chlapcově srdci. Zatoužil stát se knězem. Farář Wilhelm Wolf, osvědčený kájovský duchovní, pomohl nadanému školákovi vydat se na gymnaziální studia. V září roku 1921 přichází jako vůbec prvý chovanec do právě založeného Díla biskupa Neumanna (Bischof-Neumann-Werk) v Českém Krumlově. Za těch osm gymnaziálních let, v nichž profesoři i spolužáci uměli pilného a skromného studenta ocenit, spoluprožil přestavbu Dieblského sirotčince, který byl v péči milosrdných sester boromejek, v jedné části budovy na malý chlapecký seminář. Pro všechny, kdo o tom ještě něco vědí, zůstane navždy v paměti, jak matka toho studenta ve starosti o jeho prospěch a zdraví se vždy znovu objevovala v gymnáziu a čekala při vratech na syna. Rodina se třemi dětmi ztratila brzy otce. Po lehce a dobře složené maturitě v roce 1929 vstoupil Alois Kuschel do kněžského semináře v Českých Budějovicích (Budweis). Také tam byl pro svou zbožnost, píli a skromnost vysoce uznáván a velice oblíben. Mezitím převzali Kájov do duchovní péče obláti (bylo to v roce 1930 - pozn. překl.) Neposkvrněné Panny Marie. Od mnohdy říšskoněmeckých zkušených misionářů bylo se lze pro pozdější duchovní působení lecčemus naučit. Dne 17. března roku 1934 byl Alois Kuschel v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Primice, která se konala v jeho domovské farnosti, byla nejen snad pro poutní místo Kájov, nýbrž pro celou Šumavu velkým svátkem. Prvý chovanec Díla biskupa Neumanna byl v osobě Kuschelově knězem! Po jen krátkém kaplanování v Kašperských Horách (Bergreichenstein) byla mu jako administrátorovi svěřena horská farnost Nový Svět (Neugebäu), s čímž byla spojena duchovní péče o expozituru Kaltenach (dnešní Nové Hutě - pozn. překl.) s celkovým počtem 2996 duší (1938). S mladokněžskou horlivostí a elánem se ujal toho úkolu. Také pašeráci ve farnosti, kteří ten obchod neprovozovali proto, aby nějak zbohatli, cítili se v kostele bezpeční. Sestra Theresia vedla bratrovu farskou domácnost a provázela ho v této službě po celou dobu kněžství. S vypuknutím druhé světové války započalo i nejtěžší období v dějinách německé Šumavy. Alois Kuschel byl povolán jako administrátor do ještě rozlehlejší farnosti Želnava (Salnau) se 3717 dušemi (1938). Dne 1. ledna 1940 byl vikariát Horní Planá, k němuž farnost Želanava náležela, převzat do církevní správy diecéze Linec (Diözese Linz) a Kuschel jako administrátor jmenován 24. dubna farářem. Kromě školy v samotné Želnavě byly oběma tamním duchovním, faráři a kaplanovi, svěřeno i vyučování náboženství ve čtyřech školách přespolních. Dne 1. srpna roku 1942 byla ve dvě hodiny odtud vzdálené Nové Peci (Neuofen) zřízena lokální kaplanka (zvaná česky též lokálie - pozn. překl.). Potíže, které se v autoritativních režimech přirozeně musejí dostavit, nenechaly na sebe dlouho čekat. I pan farář byl předvolán do neblaze proslulé ústředny gestapa v Linci. Dne 5. května 1945 byla Želnava ostřelována Američany, fara dostala jeden zásah ve dvoře, všechna okna byla vytlučena. Den nato vyhořelo několik zdejších stavení. Český režim, který brzy začal připravovat vyhnání všech německých obyvatel, odvezl faráře Kuschela do vězení v Českém Krumlově. Jednomu děvčeti z farnosti, která chtěla vstoupit k boromejkám, napsal doporučení pro jeden klášter boromejek v Rakousku. Dopis byl prozrazen, intervencí biskupského ordinariátu v Českých Budějovicích, které se jediné umělo vyslovit ve prospěch německého kněze, byl osvobozen a až do 31. ledna roku 1946 zůstal želivským farářem.
Druhá epocha, ta větší v jeho kněžském působení, naplnila se v linecké diecézi, která ho poté, co ztratil domov, ráda přijala a přidělila mu dne 5. září 1947 farnost Leonstein. Místo má krásnou polohu v předalpském údolí řeky Steyr a náleží k děkanátu Molln. Působil tam po 33 let (psáno v roce 1984 - pozn. překl.) jako svědomitý, věrný a stálý duchovní pastýř obce. Linecký biskup ho jmenoval děkanem mollnského děkanátu. vedle duchovní péče náležela mi starost o farní kostel, který dal zrenovovat, a rovněž o budovu fary. Podařilo se mu v blízkosti kostela získat novější budovu jako farní dvůr. Dokázal v Leonsteinu i vypomoci matce a bratrovi při zbudování nového domova. Na zdejším hřbitově našla knězova matka v roce 1972 i místo svého posledního odpočinku. V děkanátu se nacházející poutní kostel Navštívení Panny Marie (Maria Heimsuchung) ve Frauensteinu se stal faráři Kuschelovi náhradou za nezapomenutelný mariánský Kájov. Na březích řeky Steyr s jejími průzračnými vodami pěstoval ve volném čase svůj koníček, jímž bylo amatérské rybaření (v originále "er wurde sozusagen zu einem doppelten Petrijünger" - pozn. překl.). Po mnoha letech působení ve svěřené farnosti přesídlil v roce 1980 do Bad Hall, kde boromejky spravovaly dva ústavy. Zajišťoval tu duchovní péči, odpovídající jeho věku. Děkujeme Prozřetelnosti, že nám v konzistorním radovi Aloisi Kuschelovi dala kněze, který se řídí podle Srdce Ježíšova, prosíme pak, aby dvojitému jubilantovi popřála i nadále zdraví, aby tak mohl vykonat pro Říši Boží ještě mnoho dobrého.
Glaube und Heimat, 1984, č. 2, s. 1-2
- - - - -
* Kladenské Rovné / Kájov / Český Krumlov / České Budějovice / Kašperské Hory / Nový Svět / Nové Hutě / Želnava / Nová Pec
/ † † † Leonstein (A)
