logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EMILIA FENZLOVÁ

Es muss was Höh'res geben


Wenn ich hier oben stehe
Und schaue um mich her,
Verwandelt durch die Höhe
Zur Tiefe zieht's mich mehr.

Dann wird die Stimme lauter,
Die oft ich überhör'
Das Rufen klingt vertrauter,
So dass ich fest drauf schwör:

Es muss was Höh'res geben,
Das wach die Sehnsucht hält;
Beflügelt unser Leben,
Erschließt den Sinn der Welt.

Cosi vyššího


Když nahoře tu stojím
a hledím dokola,
v podivném nepokoji
zhloubi to zavolá.

K sluchu tak hlasy znějí,
jichž sotva dřív sis všim',
čím dále důvěrněji
a najisto teď vím:

cosi vyššího je tu
jak touha bodavá;
co dává smysl světu,
v čem bytí křídla má.

Gotik


Hochragende Pfeiler
Verlassend die Schwere -
Sie streben nach oben.
Zum Lichte der Lichter
sie weisen empor.

Erwin von Steinbach,
Erbauer des Münster:
Du schauest nach innen,
Belebtest die Steine
Mit leuchtendem Geist.

Trotz großer Bewegung
Zeugt nichts von Verwirrung;
In Eintracht beisammen
Sind Schönheit und Größe
Harmonisch vereint.

Gotika


Znám pilíře vznosné,
zbavené snad tíže --
to že míří vzhůru.
Tam za jasem jasů
ukazují nám.

Stavitel dómu
ve městě Štrasburk
niterným zrakem
oživil kámen.
Duchem, co září.

A nijaký zmatek
neruší to dílo;
souhlasně pojí
se krása a výška
v jedinou píseň.

Sterne


Wenn ich des Nachts die Sterne preise,
Leiht mir der alte Mond sein Ohr,
Sein bleiches Haupt, bedächtig, weise,
Hebt er zum Zeichen leicht empor.

Er lauscht, wie ich zu ihnen raune,
Die kunstvoll, herrlich angebracht;
Entzogen sind des Menschen Laune,
Auch nicht von seinem Geist erdacht.

Sie funkeln, weisend durch die Nächte -
Erhaben strahlen sie und rein.
Sie, die wie viele andre Mächte
Treu mitbestimmen unser Sein.

Hvězdy


Hvězdy noci svým veršem chválím
a starý měsíc si mne tmou
měří dál zrakem vytrvalým,
hlavou mi kyne bledavou.

Naslouchá, co chci tiše říci
té kráse krás tam od věků.
Rozmaru odolávající
a nepoplatné člověku

září, ukazují vždy znova
vznešenost svou a ryzí jas.
Určují, mocněji než slova,
co všechno dosud trvá v nás.

Kterýsi z kritiků o ní napsal: "Vnitřní síla, kterou čerpá z víry, dává Emilii Fenzlové odvahu vracet se bez ostychu ke klasickému verši, jímž nachází cestu ke čtenáři, po Rilkeovi se málem už zklamaně odvrátivšímu od jazykového bludiště německy psané poezie." Autorka té kontemplativní lyriky často s náboženskými obsahy a rysů jak impresionistických, tak expresionistických, narodila se 4. dubna 1927 v Rozvadově (Roßhaupt) a žila v hornobavorském Börwang u Kempten. Zemřela 6. července 2018 a je pohřbena v blízkém Haldenwangu. Od Šumavy až tam září nad námi jediné hvězdy.

- - - - -
* Rozvadov / † † Haldenwang (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálky dvou jejích knih (1984 a 1992, Johann Wilhelm Naumann Verlag, Würzburg)Obálky dvou jejích knih (1984 a 1992, Johann Wilhelm Naumann Verlag, Würzburg)
Parte
Bratr Herbert, řádovým jménem JohannBratr Herbert, řádovým jménem Johann

zobrazit všechny přílohy

TOPlist