EMILIA FENZLOVÁ
|
Es muss was Höh'res geben Wenn ich hier oben stehe Und schaue um mich her, Verwandelt durch die Höhe Zur Tiefe zieht's mich mehr. Dann wird die Stimme lauter, Die oft ich überhör' Das Rufen klingt vertrauter, So dass ich fest drauf schwör: Es muss was Höh'res geben, Das wach die Sehnsucht hält; Beflügelt unser Leben, Erschließt den Sinn der Welt. |
Cosi vyššího Když nahoře tu stojím a hledím dokola, v podivném nepokoji zhloubi to zavolá. K sluchu tak hlasy znějí, jichž sotva dřív sis všim', čím dále důvěrněji a najisto teď vím: cosi vyššího je tu jak touha bodavá; co dává smysl světu, v čem bytí křídla má. |
|
Gotik Hochragende Pfeiler Verlassend die Schwere - Sie streben nach oben. Zum Lichte der Lichter sie weisen empor. Erwin von Steinbach, Erbauer des Münster: Du schauest nach innen, Belebtest die Steine Mit leuchtendem Geist. Trotz großer Bewegung Zeugt nichts von Verwirrung; In Eintracht beisammen Sind Schönheit und Größe Harmonisch vereint. |
Gotika Znám pilíře vznosné, zbavené snad tíže -- to že míří vzhůru. Tam za jasem jasů ukazují nám. Stavitel dómu ve městě Štrasburk niterným zrakem oživil kámen. Duchem, co září. A nijaký zmatek neruší to dílo; souhlasně pojí se krása a výška v jedinou píseň. |
|
Sterne Wenn ich des Nachts die Sterne preise, Leiht mir der alte Mond sein Ohr, Sein bleiches Haupt, bedächtig, weise, Hebt er zum Zeichen leicht empor. Er lauscht, wie ich zu ihnen raune, Die kunstvoll, herrlich angebracht; Entzogen sind des Menschen Laune, Auch nicht von seinem Geist erdacht. Sie funkeln, weisend durch die Nächte - Erhaben strahlen sie und rein. Sie, die wie viele andre Mächte Treu mitbestimmen unser Sein. |
Hvězdy Hvězdy noci svým veršem chválím a starý měsíc si mne tmou měří dál zrakem vytrvalým, hlavou mi kyne bledavou. Naslouchá, co chci tiše říci té kráse krás tam od věků. Rozmaru odolávající a nepoplatné člověku září, ukazují vždy znova vznešenost svou a ryzí jas. Určují, mocněji než slova, co všechno dosud trvá v nás. |
Kterýsi z kritiků o ní napsal: "Vnitřní síla, kterou čerpá z víry, dává Emilii Fenzlové odvahu vracet se bez ostychu ke klasickému verši, jímž nachází cestu ke čtenáři, po Rilkeovi se málem už zklamaně odvrátivšímu od jazykového bludiště německy psané poezie." Autorka té kontemplativní lyriky často s náboženskými obsahy a rysů jak impresionistických, tak expresionistických, narodila se 4. dubna 1927 v Rozvadově (Roßhaupt) a žila v hornobavorském Börwang u Kempten. Zemřela 6. července 2018 a je pohřbena v blízkém Haldenwangu. Od Šumavy až tam září nad námi jediné hvězdy.
- - - - -
* Rozvadov / † † Haldenwang (BY)
