OTTO FISCHER
Milí volarští krajané!
Před více než jedním rokem jsem Vám dal vědět, že se zabývám vydáním kroniky Volar (v originále "Chronik von Wallern" - pozn. překl.). S pomocí početných volarských spolupracovníků mi bylo umožněno tuto obsáhlou práci zvládnout. Kronika může vyjít.
Rozhodl jsem se vydávat knihu po sešitech, aby si tak volarskou kroniku mohl pořídit každý zájemce z řad krajanů (v originále "Heimatgenosse" - pozn. překl.). Nikdo totiž nemůže vědět, zda mu někdy či někde obsah té knihy nedokáže jako doklad vykonat cenné služby. Po vyjití posledního sešitu obdrží každý příjemce desky k vazbě knihy. Sešity budou vycházet v nerozřezaných arších, aby se pak daly bez potíží svázat v dokonalou knihu. Kronika bude tištěna na dobrém dřevaprostém papíře, který přetrvá léta.
Cena je vypočtena na 1,20 DM (tj. německých marek - pozn. překl.) za sešit a může být po obdržení zásilky vyplacena přiloženou poštovní poukázkou. Ten, kdo chce ušetřit, poukáže peníze rovnou za 3 měsíce.
Prvý sešit se obírá volarským řemeslem (autor Sepp Sternferdl), odbornou školou (autor Walter Fuger), průmyslovou školou (autor Josef Tichawski) a přehledem řemeslných odvětví (autor insp. Otto Fischer).
Zásilky se uskuteční na zde uvedené adresy. Pokud příjemce oproti očekávání nemá o zásilku zájem, může ji vrátit. Rozřezané, zašpiněné nebo jinak poškozené sešity nemůže nakladatelství přijmout.
Přichystejte domovské kronice dobré přijetí. Dokazuje všem, kdo si v ní budou číst, jak bohatá a krásná byla naše ztracená domovina a říká Vašim dětem i vnukům: Vaši otcové a matky byli také jednou někým, měli jmění a hmotné statky a volarská kronika to má každému jednotlivému krajanovi z Volar dosvědčit.
S domovskými pozdravy Otto Fischer.
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 575
Výzva z druhého sešitu
Milí Volarští!
Jako druhý sešit předávám Vám zprávu o volarské mlékárně (autor Alois Wellek) s jejím snímkem. Fotografie jejích zakladatelů bude následovat s třetím sešitem a lze ji přiřadit ke druhému. Doufám, že se Vám naše práce "in punkto Chronik" zamlouvá. Někteří z Volarských poslali sešit nazpátek s poznámkou: "Habe kein Interesse." (tj. "Nemám zájem." - pozn. překl.) Milí Volarští, nechci Vám ta jména uvádět, chci jen říci, že ti lidé lásku k domovu nikdy neměli. Ještě jedno přání: Ten, kdo kroniku mít nechce, ať pošle sešit nazpátek hned do tří dnů, poněvadž musím přesně vědět, kolik kusů mohu dát tisknout.
Dále Vás chci poprosit, abyste platby pokud možno vyřizovali včas, poněvadž i já musím zaplatit tiskárně.
Je potěšitelné, že ředitel spořitelny pan Haselsteiner přes velice pokročilý věk spolupracuje na pokračování kroniky. I mladý volarský krajan pan Paul Praxl (má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) se velice horlivě podílí na naší práci. Děkuji oběma pánům za to, co pro kroniku až dosud vykonali. V kronice nesmíme zapomenout ani na hrdiny první a druhé světové války. Jména jsem už posbíral, potřebuji teď ještě data narození a den a místo i zemi úmrtí. Prosím o sdělení údajů korespondenčním lístkem.
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 574
Nekrolog v krajanském měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief, podepsaný šifrou Tr., označil smrt autora předchozích řádek dne 14. listopadu roku 1966 v hornobavorském Endorfu (od roku 1988 Bad Endorf) za naprosto nečekanou. Sedmašedesátiletý Otto Fischer měl prý sice zdravotní problémy zejména s očima, na zákeřnou rakovinu hrtanu, která smrt způsobila, nepomyslel však nikdo. Narodil se dne 24. července 1899 ve Volarech a když jsem se probíral volarskou oddací matrikou, našel jsem jedinou svatbu kolem, kde by figuroval ženich příjmením Fischer, ke dni 7. února 1899, tedy pět měsíců před narozením dítěte. Tehdy si truhlář ve Volarech čp. 80 Franz Fischer, syn truhláře Wenzla Fischera z téhož domu a jeho choti Mathilde, roz. Schilhanslové z Volar čp. 127 bere za ženu Marii, dceru Julia Praxla, domkáře ve Volarech čp. 342 a Marie, roz. Bräuerové z Volar čp. 17. Oběma bylo po 23 letech, což je v záznamu výslovně zmiňováno jako nezletilost. Nedosti na tom všem. Franz Fischer, vedle jehož jména tu vidíme pozdější přípis s datem jeho úmrtí 20. října 1942 v Prachaticích (Prachatitz, tehdy ve "Velkoněmecké říši"), se narodil 10. října roku 1875 ve Volarech čp. 135 jako nemanželský syn zmíněné už Mathilde Schilhanslové, dcery v rodném domě chlapcově bydlícího volarského měšťana Pia (1. pádem Pius) Schilhansla a jeho choti Mariane, roz. Schilhanslové z Volar čp. 159. Legitimizován příjmením Fischer se stal až svatbou Wenzla Fischera, syna podruha (v originále "Inwohner") Johanna Fischera z Volar čp. 127 a Marie, roz. Böhmové z Volar čp. 148 s Mathilde 9. června 1895 málem 20 let po svém narození. U Marie, roz. Praxlové, se její rodiče Julius Praxl a Marie, roz. Breuerová (předtím jsme viděli to příjmení psáno "Bräuer") vzali alespoň necelé tři roky poté, co se 7. července 1875 ve Volarech čp. 17 narodila. totiž 15. ledna 1878. I kdyby to všechno nebyli předkové Otto Fischera, měla by, jak vidíme, volarská kronika o čem psát. Byly však jiné starosti. Otto Fischer se stal ve Volarech městským inspektorem a po vyhnání si v Endorfu se svou chotí Marií zbudoval pěkný domov. V letech poválečné nouze, kterou musili oba překonat, byl Fischer jedním z prvých, kdo se postavili do služeb Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Převzal odpovědnou funkci vedoucího krajanské kartotéky domovského okresu Prachatice a vykonával ji až do roku 1965. Tu místní volarskou vedl až do své smrti. V říjnu 1965. kdy coby "Kreiskarteiführer" musel funkci složit, byl zároveň jmenován čestným členem prachatické "okresní rady" (Kreisrat Prachatitz). Byl i jinak spolkově činný, ale kromě toho, že se dočkal vnuka z manželství své jediné dcery, byla jeho "dítětem" ona "Chronik der Stadt Wallern", která jeho zásluhou vyšla v letech 1955 a 1956 a pomohla uchovat mnoho cenných detailů volarské historie i pro autory a čtenáře příští. Verba volant, skripta manent, říkali staří latiníci: Slova uletí, psané zůstává, věděl před námi i Otto Fischer.
- - - - -
* Volary / † † † Bad Endorf (BY)
