logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WILLY FRITSCH

Mein Böhmerwald


Jetzt grüner Böhmerwald, jetzt ists zum Scheiden,
mit schwerem Herzen geh ich fort von dir!
Auf lange soll ich deine Fluren meiden,
soll missen dich und alle deine Freuden
gescheiden sein, so lang, so lang von dir!

Ade, du grüner Wald, ade, du trauter Wald,
ade, du lieber deutscher Böhmerwald!

Mé Šumavě


Je, lese zelený, čas rozloučení,
mám s těžkým srdcem nyní pryč se brát,
nadlouho je to, jiné cesty není,
než opustit tě, moje potěšení,
a v odloučení být, už napořád!

Sbohem buď, Šumavo, nebe tě opatruj,
ty lese, starý mrav i jazyk tvůj!

Stačí snad v tomto případě jen první sloka s refrénem z toho značně porušeného dvojlistu s notovou osnovou, poněvadž další čtyři, místy těžko čitelné, tak jako tak jen opakují, jak to, co bylo krásné, bere konec. Mám dojem, že ta píseň pro tři hlasy (proveditelná ovšem i jedno- či dvojhlasně) na nápěv Viktora Ernsta Zimmera (opus 5. téhož) ani netuší, kolik souvislostí lze do ní vložit. Co těch rozloučení ve století, na jejímž počátku někdy vznikla, opravdu nastane! Zajímavý zvuk má už jméno autora textu, které mi připomíná jednoho z prvých a největších milovníků německého němého a pak i zvukového filmu (tato opravdová "star" se narodila v lednu 1901 ve slezských, dnes polských Katovicích), navíc tisková podoba té sladké písně, vyšlé mimochodem v renomované vídeňské firmě Waldheim & Eberle (tiskl tam svá díla třeba Arnold Schönberg) láká i obálkou, na níž kresba signovaná samým skladatelem Zimmerem má představovat "perlu Šumavy", totiž Lázně svaté Markéty (Sankt Margaretenbad), kde pod horou Libín s bílou rozhlednou a nad "českým Norimberkem" ("Böhmens Nürnberg"), tj. městem Prachaticemi (Prachatitz), kvetl zřejmě i elegantní život na samém srdci lesa. Ta píseň, jak horoucně doufám, nemá ještě opravdu dopsána svá poslední slova. Až v březnu roku 2022, kdy jsme žili v návalu zpráv o válce na Ukrajině, se nám podařilo objevit v časopise "Böhmerwäldler Heimatbrief" nekrolog Wilhelma Fritsche, který byl v letech 1919-1923 starostou šumavského Vimperka (Winterberg) a až do svého odchodu ze Šumavy zástupcem zdejšího starosty. Podle kroniky vimperské německé dívčí školy, na níž po dvacet let a a jedenáct měsíců působil, se narodil 8. května roku 1878 ve Vejprtech, krušnohorském městě na samé české hranici, kde jen potok Polava (Polau) dělí Vejprty a sousedící německou obec Bärenstein, nevelký kus na sever od hory Klínovec, od Božího Daru a Jáchymova. Vejprtská křestní matrika nám prozrazuje, že přišel na svět ve zdejším, dnes už neexistujícím domě čp. 475 jako nemanželský syn Aloisie Bartlové, dcery puškaře Josefa Bartla a jeho ženy Ludwiky, roz. Illingové ze zdejšího domu čp. 313. Dva dny nato ho ve farním kostele Všech svatých děkan Andreas Wilfling pokřtil jménem Wilhelm Karl Moriz Bartl. Jako Wilhelm Fritsch byl legitimizován až matčiným sňatkem 25. září 1880 se svým tělesným otcem, jímž byl na křestním záznamu i podepsaný Karl Josef Fritsch, učitel ve Vejprtech, syn obchodníka v nedalekém Jirkově (Görkau) čp. 8 Josefa Fritsche a Marie, roz. Michalové z téže jirkovské adresy. Mladý Wilhem absolvoval německý učitelský ústav v Chomutově (Komotau), kde maturoval 30. června 1897. Zkoušky učitelské způsobilosti vykonal až v Chebu (Eger) a týkaly se matematiky, kreslení "z volné ruky" a geometrického kreslení, krasopisu, německého těsnopisu (ten byl určen zejména vzdělání dívek) a také francouzského jazyka. Jako učitel působil postupně v Tuhnicích (Donitz) a Horním Jiřetíně (Obergeorgental) na Karlovarsku, v Sedlci (Sedlitz) na Mostecku, na c.k. námořní škole ve dnes chorvatské Pulji, v Perštejně (Pürstein) a rodných Vejprtech na Chomutovsku, poté už v šumavských Volarech, odkud pocházela i jeho budoucí žena, a od školního roku 1905/1906 ve výše zmíněném Vimperku (rok před koncem první světové války složil v Bolzanu zkoušku z tehdy "nepřátelské" italštiny a krátce předtím, než se stal vimperským starostou, byl v Písku vyslýchán pro údajnou zradu, byl však ani ne po 10 dnech propuštěn jako nevinný). Odešel z Vimperka ve školním roce 1926/1927 nejprve na měšťanskou školu v Bochově (Buchau) v tehdejším okrese Žlutice (Luditz), později se stal ředitelem měšťanky v Trmicích (Türmitz) u Ústí nad Labem (Aussig). Od roku 1938 žil u provdané dcery v Praze, kde zemřela i jeho manželka. On sám skonal rovněž v Praze krátce před svými osmdesátinami v roce 1958. S Viktorem Zimmerem se jistě znali (Zimmer chodil kdysi ve Vimperku do školy a jeho sestra Adelinde vedla později dívčí školu ve Volarech) a tak lze Fritschovo autorství básně o rozloučení se Šumavou stvrdit s pravděpodobností, hraničící takřka s jistotou. Kdo se odváží oponovat?

- - - - -
* Vejprty / Volary / Vimperk / Lázně svaté Markéty, Prachatice / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození ve vejprtské křestní matrice
Záznam volarské křestní matriky o narození jeho ženy Marie, narozené 2. července 1881 (den nato ji v kostele sv. Kateřiny pokřtil kaplan Alois Urbanides, pražský rodák a pozdější vikarista na Vyšehradě a farář v Košířích)  ve Volarech čp. 6 zdejšímu učiteli Ludwigu Schilhanslovi (jeho otec Sebald Schilhansl byl podruhem ve Volarech čp. 133, matka Mariana, roz. Hafnerová, pocházela z Volar čp. 174) a jeho ženě Christině, dceři krejčovského mistra ve Volarech čp. 76 Jakoba Kaspara a Marie, roz. Bumerlové z Volar čp. 109
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 191 v Nádražní ulici na předměstí Vimperka s rodinou Fritschovou, tj. s ním jako hlavou rodiny, manželkou Marií (*2. července ve Volarech), syny Richardem (*20. října 1902 ve Volarech) a Ottou (*30. listopadu 1910 ve Vimperku), jakož i dcerou Hildou (*25. prosince 1919, tj. na Boží Hod vánoční, ve Vimperku)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist