RUDOLF CHRYSOSTOMUS GRILL
Zpráva o poutnické cestě na Šumavu v červenci roku 2017
Ze Šumavy jsem byl vyhnán jako dítě s rodiči a 8 sourozenci. Ještě si vzpomínám na farní kostel v Polné na Šumavě (v originále "von Stein im Böhmerwald" - pozn. překl.). Tento kostel byl nám až do roku 1991 nepřístupný pro svou polohu ve vojenském prostoru Boletice. V momentě politického obratu šlo o pouhou ruinu. Náš rodácký důvěrník Hans Motzko (v originále "H.M.", jinak i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) převzal od domovského faráře Kitzhofera (i Franz Kitzhofer má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) pokyn, aby poté, co bude domov opět svoboden (Kitzhofer se politického obratu v roce 1989 nedožil: zemřel totiž roku 1986 - pozn. překl.), ten kostel zase obnovil (v originále "baue die Kirche wieder auf" - pozn. překl.). A tak se přibližně v letech 1991-2005 i opravdu stalo, ale nebyli tu už kolem nijací katolíci. Armáda nám signalizovala, že v dohledné době bude kostel opětně navrácen diecézi. Opětovně jsem zdůrazňoval, že musíme zprvu zejména podpořit místní katolíky. Kolekty jsme při mších svatých svěřovali proto hned několik let po znovuvysvěcení (k tomu došlo v roce 1994 biskupem Liškou, rovněž samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) českým sestrám při kostele v Kájově (v originále "in Maria Gojau" - pozn. překl.), našem mariánském domovském poutním místě. Snímek milostného obrazu Panny Marie Kájovské jsem jako student ukázal roku 1967 našemu duchovnímu otci Kentenichovi (páter Josef Kentenich /1885-1968/, z nemanželského dítěte se stal knězem řádu palotinů a zakladatelem tzv. schönstattského hnutí, k tomu viz blíže česky www stránky Schönstattské hnutí - pozn. překl.) a on řekl: "Ein schönes Bild!", načež mi později na rub snímku připsal slova sv. Vincence Palottiho: "Sie wird Wunder wirken." (tj. "Učiní zázraky." - rozuměj Panna Maria, jako "velký misionář" - pozn. překl.). Tohoto roku (rozuměj rok 2017 - pozn. překl.) došlo k obratu. Dosavadní rodácký pověřenec dojel zvlášť za biskupem Vlastimilem (rozuměj Vlastimil Kročil, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) do Českých Budějovic a vedl živý rozhovor s biskupem a generálním vikářem (je jím od roku 2015 David Henzl (viz o něm více https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Henzl - pozn. překl.), aby byl tento obnovený kostel převzat od armády. Biskup však sdělil, že nemá nijaké peníze, aby tento kostel - kostel bez věřících - udržel.
V září 2016 jsem byl v Mnichově-Freisingu na kongresu RENOVABIS a setkal jsem se tam s českobudějovickým biskupem, generálním vikářem a ředitelem charity. Slyšeli jsme tam zásadní "parolu": žádné velké stavební objekty a lesy, které komunisté uloupili, nebrat nazpět (mnohé stavební objekty jsou tak jako tak zničeny či příroda zpustošena), nýbrž uzavírat kompromisy.
Tento rok už je pro lokalitu, k níž kostel patří, ustaven nový starosta a ten se začíná také už o kostel starat (sečení trávy, elektrická instalace aj.). V rozhovoru s ním jsem podtrhl, že by se na obnovené fresky z 13. století dali nalákat turisté. Rakouští zájemci sem na jižní Šumavu rádi přicestují za turistickým putováním a v zimě i na lyže, a ať už věřící či nikoli i za návštěvou uměleckého objektu. - Ten rozhovor se starostou obrátil věc k lepšímu (v originále "war eine gute Wende" - pozn. překl.).
V pátek 16. června bylo už asi 40 lidí na večerní mši v 18 hodin tady, většinou vyhnanci z Polné (v originále "meist Vertriebene aus Stein" - pozn. překl.), ale také místní babičky, které s sebou vzaly své děti a vnuky. Měl jsem kázání o našem šumavském světci Janu Nepomuku Neumannovi (v originále "über unseren Böhmerwaldheiligen Johannes Nepomuk Neumann", světec má ovšem na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.), který jako misionář v USA postavil 70 kostelů a 100 škol.
V sobotu 17. června byla slavnostní mše svatá v Kájově s 50 účastníky. Slavili jsme Marii Královnu (barokní madona /v originále "eine Barockmadonna - pozn. překl./ z roku 1500 zdobí kostel /přívlastek barokní si ovšem zaslouží toliko hlavní oltář se soškou - pozn. překl.). Poněvadž se někteří ptali, hovořil jsem o 100 letech Fatimy a o proroctví sestry Lucie, týkajícím se Ruska a Německa. Napsala tehdy v roce 1944, že Německo se vrátí "ke stádci Kristovu" (viz Sr. Lucia von Fatima: Deutschland wird sich bekehren /tady je její dopis datován rokem 1940 a namísto sousloví "zur Herde Christi" se objevuje i výraz "in den Schafstall des Herrn", tj. "do ovčince Kristova" a "zu meiner Herde" z úst Mariiných - pozn. překl.). To se vztahuje i k obnovenému spojení evangelických křesťanů s církví vedenou papežem, s církví, kterou jejich předkové opustili. Německo se má vrátit ke "stádci Kristovu", ale tento moment se blíží velice, velice pomalu. Na závěr mše svaté jsme se všichni modlili ke Svaté Rodině (modlitba papeže Františka z 19. března 2016 v českém znění viz webové stránky
FATYM.vom - pozn. překl.).
Neděle 18. června byla vrcholem jak v počtu těch, kdo přišli ke mši svaté v polenském kostele (v originále "in die Steiner Kirche" - pozn. překl.) - a byli to i čeští katolíci, tak i při slavení sv. Těla a Krve Kristovy (Boží Tělo se v Čechách světí v neděli). Ke konci jsme všichni s radostí zpívali "Tantum ergo" (latinský text, vycházející z posledních dvou veršů hymnu "Pange lingua", viz webové adresy https://en.wikipedia.org/wiki/Tantum_ergo a https://cs.wikipedia.org/wiki/Chvalte, ústa - pozn. překl.) a přijali jsme eucharistické požehnání, spojeni s dýmem a vůní kadidla a s hlaholem zvonů.
Zejména jsme děkovali, tj. nový rodácký pověřenec Alfred Schwarz a s ním všichni rodáci, českým sestrám od sv. Kříže (viz webové stránky Milosrdné sestry sv. Kříže v Kájově - pozn. překl.), jimž je teď kájovský kostel svěřen. Na jednom sloupu v něm visí bronzový mariánský reliéf ze Schönstattu, který sem věnovala rodina Grillova (k níž samozřejmě náleží autor originálního německého textu - pozn. překl.) s prosbou, aby se Šumava opět stala "zemí mariánskou".
Autor předchozí zprávy z cesty na Šumavu se tam 16. září válečného roku 1940 i narodil v početné a zbožné selské rodině Franze a Hermine Grillových (Franz Grill je stejně jako bratr Josef i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), jimž náležel rozlehlý statek "Boirhof" v Dětochově (Tichtihöfen) čp. 3, dnes zcela zaniklé osadě blízko Květušína, který je dnes částí obnovené obce Polná na Šumavě. Dne 5. října 1946 byla odtud celá rodina s dětmi násilně vysídlena do Německa, kde se ocitla ve württemberském městě Aalen-Wasseralfingen (od roku 1975 Aalen s největší svou městskou částí Wasseralfingen). Poté, co vychodil školu sv. Alberta s barákovým internátem (tj. školu určenou od roku 1946 pro budoucí kněžský dorost bohoslovců vyhnaných z východních území Německa) v hesenském městě Königstein im Taunus, studoval filosofii a teologii v Tübingen, Mnichově a v Římě. V letech 1966-1968 se scházel a hovořil s páterem Kentenichem, zakladatelem schönstattského hnutí. To od něho získal Grill mocný impuls k tomu, aby se nadále věnoval problematice "Východu" a pokračoval v tomto duchu ve studiu na Collegium Russicum a papežském východním institutu Orientale. Roku 1968 přijal v Schönstattu kněžské svěcení. Věnoval se od té doby zejména duchovní péči a konání exercicií (duchovních cvičení) pro mládež, ženy a rodiny. V letech 1991-1992 v Římě zakončil svá studia na "Orientale" doktorskou prací o srbské pravoslavné církvi (biskup Velimirovič) a srbském mesianismu. Byly mu svěřeny úkoly v rámci schönstattského apoštolátu pro bývalou Jugoslávii, bývalé Československo a Svatou zemi. Stal se vedoucím poutí do Schönstattu (část města Valendar am Rhein), spolupracovníkem rady Sudetoněmeckého kněžského díla (Sudetendeutsches Priesterwerk) a vydavatelem církevního časopiseckého oběžníku "Schönstatt-Osten". Se svou sestrou Ernou, provd. Kaletta (zastoupenou i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), vydal v roce 2018 v nakladatelství Patrimonium Verlag titul "Schicksal? Oder doch Gottes Führung?" (tj. "Osud? Či přece jen Boží řízení?"), na jehož obálce vidíme výřez pohledu na Horní Planou (Oberplan), jak ji v roce 1823 zachytil na svém obraze mladý Adalbert Stifter, samozřejmě také samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Já bych to jako Grill označil za řízení Boží. Rudof Chrysostomus Grill odevzdal svůj život podle slov sestřina nekrologu do rukou Nejvyššího dne 10. července 2020 v nemocnici města Montabaur, pochován byl pak šest dní nato v Schönstattu (pohřeb se konal v čase koronakrize za velké účasti lidí a prý pro štěstí na něm hojně pršelo).
- - - - -
* Dětochov / † Montabaur (RP) / † † Schönstatt (RP)
