FRANZ KITZHOFER
K historii farního kostela sv. Martina v Polné na Šumavě
Budiž připomenut i válečný nálet na smíšený vlak, stojící na nádraží v Polné (Stein), dne11. dubna 1945. Byl krásný, slunečný den. Byl jsem toho dopoledne v Krumlově (tehdy "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.) a blízko města jsem nad sebou spatřil na obloze pět amerických letadel. Ta hned jak zaznamenala vlak na nádraží vedle kostela, zahájila útok. Kotel lokomotivy byl okamžitě po zásahu nepoužitelný. Jednomu Rusovi ze zajateckého tábora v Hořicích (Höritz) byla poraněna tepna v podpaží, takže rychle vykrvácel. I strojvůdce lokomotivy utrpěl těžká zranění, ostatní se stačili rozprchnout do všech stran. Oknem kostela vletěly do presbyteria dvě nábojnice a způsobily díry v jeho stěnách, na hlavním oltáři roztříštily květinovou vázu a odrazily se od gotické zárubně dveří do sakristie, kterou jen lehce škrábly.
Teď bych se chtěl zmínit o staré listině, týkající se kostela, jejíž originál je ovšem uložen jinde, nepodařilo se mi zjistit kde. Jde o listinu z roku 1479. podle níž jedna rodina z Horních Brzotic (v originále "Perschetitz", dnes zaniklá obec blízko Polné - pozn. překl.) založila mešní nadaci při kostele v Polné na den jeho patrona, svatého biskupa Martina z francouzského města Tours. Polná byla tehdy ještě pouhou filiálkou Boletic (Polletitz), tedy nikoli samostatnou farní obcí s vlastním farářem. Podle zmíněné listiny byl boletický farář povinen v předvečer svátku, tj. 10. listopadu, sloužit nešpory (v originále "Vespern", večerní pobožnost - pozn. překl.) a na den svátku samý pak hned čtyři mše svaté. K tomu potřeboval samozřejmě výpomoci jiných kněží. Zbožný úmysl těchto čtyř mší je uveden i s peněžním obnosem, na ně dohromady určeným. Páni z Růže, kteří tenkrát vládli jižním Čechám (v originále "über Südböhmen" - pozn. překl.), jsou tu vedle jiných osob rovněž uvedeni. Zhruba sto let poté, co byla tato listina vystavena, měla se stát Polná samostatnou farností.
Historikové umění kladou původ poměrně vysoké gotické stavby s pravoúhle zakončeným presbytářem do 14. století (dokončena byla podle Uměleckých památek Čech však až k roku 1488 - pozn. překl.). Podle všeho by měl oltářní prostor kostela v Polné pocházet z doby kolem roku 1350. Údaje dále citované přejímám z Dehiovy knihy "Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler", vydání 1941, s. 197:
Fara z roku 1595, gotický, kvadratický, jedním polem křížové klenby sklenutý oltářní prostor ze 14. století; loď přestavěna roku 1653 za použití gotických zdí; plochý strop s barokními štukovými rámy (Umělecké památky Čech užívají namísto pojmu "Decke mit barocken Stuckrahmen" označení "strop se štuk. zrcadly" - pozn. překl.) ze druhé půle 17. století; na západní straně věž se čtyřbokou jehlanovou střechou, obě dolní patra z půle 17. století (podle Uměleckých památek Čech přistavená v roce 1653); zvonice sama z doby kolem roku 1800. Na severní straně oltářního prostoru pozdně gotická kaple s křížovou klenbou s 5/8 závěrem (dnes sakristie) z konce 15. století, pod ní krypta (Umělecké památky hovoří jen o obdélníkové trojboce zakončené sakristii, o hrobce ani slova - pozn. překl.). Pozdně gotický portál do sakristie (Sakristeitor), dveře s pozdně gotickým kováním, pozdně gotický sanktuář (Sakramenthäuschen), označený letopočtem 1488. Boční oltáře z doby kolem roku 1670; kazatelna z roku 1733; skříň (starých) varhan (v originále "Orgelgehäuse /das alte!/" - pozn. překl.) z počátku 18. století; křtitelnice (Taufbecken) místně pozoruhodná ("volkskundlich bemerkenswert") s letopočtem 1840 snad jen jako datem jejího restaurování (wohl nur Restaurierung). Po obou stranách kříže v triumfálním oblouku (Fronbogenkreuz) sochy Marie a sv. Jana Evangelisty z doby kolem roku 1650. - Severně od kostela stojí kostnice (Beinhaus), osmiboká stavba ("ein achteckiger Bau") z roku 1753, hřbitovní brána postavena kolem roku 1670. - Připomenuta zde budiž i gotická boží muka (Marterl), která stála při cestě do Horních Brzotic, hned po odbočce ze silnice na Krumlov. Sedláček (rozuměj František Mareš a Jan Sedláček, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Krumlovském /1918/ - pozn. překl.) uvádí, že tu byla postavena někdy v době brzy po roce 1500.
Měla by být nyní zmíněna řada farářů v Polné, v jejichž seznamu zejí ovšem velké mezery. Když začala být psána zdejší matrika, byl roku 1647 farářem v Polné Augustin Veichtner, řádový kněz cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně (Goldenkron). Jména těch dalších po něm jsem měl kdysi vypsána z matrik, v paměti je už ale nemám. Kolem roku 1785, kdy byl zlatokorunský klášter zrušen, byl farářem v Polné P. Edmund Hayder. Po roce 1820 tu působil jako farář Wenzl (?) Jungwirth, rodem z farnosti Želnava (Salnau). Ve farní kronice si stěžuje na jednoho vlastníka, který si v létě zavlažoval svá luka vodou z potoka, zahubil tím však ryby v něm a způsobil škodu farářovi, jemuž patřilo právo rybolovu od od osady Polečnice (Neustift) až k mostu v Polné. Před očima přivolané komise musela být stavidla odstraněna. Poté až asi do roku 1850 byl farářem N. Steinko, původem z Rychnova nad Malší (Reichenau an der Maltsch. - Po něm přišel do Polné Emmanuel Roth, rodem Budějovičan (Budweiser). Musil to být energický muž. Požadoval, aby děti navštěvovaly každodenně mši svatou a přeložil proto její konání v zimě až na jedenáctou hodinu dopolední. Z Polné odešel do Kájova (Gojau) a potom se stal v Budějovicích kanovníkem. V letech 1860-1880 byl tu v Polné farářem Anton Pichler, který pocházel ze samoty Kögelhammer u Kájova. Zaznamenal do farní kroniky pozorování polární záře před válkou roku 1870 a odkázal přitom na místo v Písmu svatém, kde se píše o znameních na nebi. Od roku 1880 až do počátku nového století působil v Polné jako farář Sebastian Feyrer, rodem z Dolan (Dollern). To za něj byla obnovena střecha kostela a stržen horní kout zdiva nad levým bočním oltářem, aby tak byla odstraněna šířící se houbová plíseň. Až čas ukáže, zapsal do kroniky, zda se zásah podařil. Houba se bohužel objevila znovu. Páter Feyrer byl také věrně oddaným stoupencem císařského domu (rozuměj Habsburků - pozn. překl.), jak ze záznamů v kronice vysvítá.
Glaube und Heimat, 1954, s. 662-663
Nad jeho hrobem v Mulfingen na sever od bádensko-württemberského Künzelsau promluvil 20. června 1986 prelát Johannes Barth, zastoupený rovněž na internetových stránkách Kohoutího kříže. V závěru citoval verše:
| "Er hat 's bestanden,
wir müssen 's bestehn, Er ging den Weg, der uns bleibt zu gehn. Zur Hochzeit rief Gott ihn in Gnaden, Wir anderen sind später geladen." |
(tj. "Podstoupil to,
co nám je podstoupit. Odešel cestou, jíž i nám bude jít. K svatbě jej pozval Pán ve své milosti, my až po něm už budem na ní hosti.") |
Lesní věnec položil poté na čerstvý rov za všechny čtenáře krajanského časopisu "Glaube und Heimat", který zesnulý po smrti P. Martina Wierera pět let vedl, P. Franz Irsigler (i oni figurují a budou figurovat na těchto internetových stranách). V pohřební řeči bylo připomenuto několik dat z kněžského života Franze Kitzhofera. Nejprve však byl obyčejným chlapcem z dnes zcela zaniklého Stěžerova (Fischern), spolu s Provodicemi (Probolden) a Kovářovicemi (Schmieding) náležejícího k obci Svíba (Schwiebgrub), i s třemi těmito svými osadami rovněž zcela dnes zaniklé. Spatřil tam ve Stěžerově kus na jih světlo světa 28. ledna 1911 na stavení čp. 2 Josefa a Mathilde Kitzhoferových, říkalo se tam "po chalupě" u Fischerbauerů, hned při dráze z Krumlova do Hořic na Šumavě. Poté, co byl v Českých Budějovicích dne 31. března 1935 vysvěcen na kněze, působil postupně v zaniklém šumavském Rychnůvku (Deutsch Reichenau bei Friedberg, tehdy i česky Německý Rychnov, po záboru za války Deutsch Reichenau bei Haslach - pozn. překl.), v Pohoří na Šumavě (Buchers), Chvalšinách (Kalsching) a naposledy v Polné, po odsunu pak v Tannhausenu, Nordhausenu a Satteldorfu jako kurát, jako farář v Blochingen a už na penzi celých 16 let v Mulfingen, kde je i pochován. Kostel sv. Martina v Polné, kterému věnoval jistě nejen těch pár řádek jednoho ze svých textů, jako zázrakem dosud za tabulí "Sídelní útvar Polná na Šumavě" stojí ve své bílé kráse.
- - - - -
* Stěžerov / České Budějovice / Rychnůvek / Pohoří na Šumavě / Chvalšiny / Polná / † † † Mulfingen (BW)
