JOHANN GROSSRUCK
K motivaci mé práce o šumavských farnostech
kláštera Schlägl v letech 1938-1945
Motivace k tomu, abych se asi před 30 lety (rozuměj někdy kolem roku 1977 - pozn. překl.) začal zabývat regionem Šumavy za časů národního socialismu (v originále "mit der Böhmerwalregion in der Zeit des Nationalsozialismus" - pozn. překl.), nebyla zpočátku vůbec dána vědecko-historickým zájmem. Mnohem více šlo o osobní kontakty s generací svědků, které jsem poznal v klášteře premonstrátských kanovníků v hornorakouském Schläglu a kterých jsem se naučil si vážit. Jejich vzpomínky ve mně budily hluboké pohnutí a nakonec mě právě ony přivedly k tomu, abych se intenzívněji obíral dobovými okolnostmi, ve kterých jejich nositelé žili. Ty vzpomínky byly pak natolik úzce spjaty s osudem kláštera a jeho farností, že iniciovaly můj záměr postavit partnery mých rozhovorů, kteří mezitím ovšem už nejsou naživu, do patřičného historického kontextu. Byl jsem totiž sám v letech 1964-1981 premonstrátem ve Schläglu pod řádovým jménem Thomas a od roku 1970 jsem se věnoval duchovní péči v různých příhraničních farnostech Horního Mühlviertelu klášteru svěřených. Pro základní pochopení citlivé mikrohistorické tématiky, která se nám tu předestírá, zdá se mi smysluplným stručný odkaz na historii a tradici kláštera Schlägl. První jeho založení kolem roku 1204 cisterciáky z Langheimu v biskupství Bamberg nemělo nijaké trvání. V roce 1218 povolal pasovský ministeriál Kalhoch z Falkenštejna (v originále "Kalhoch von Falkenstein" - pozn. překl.) premonstráty do Schläglu. Od druhé půle 13. století patřili Vítkovci (Witigonen) k velkým příznivcům nového kláštera. Z tohoto období se také datuje kolem roku 1258 uskutečněné darování nejstarší inkorporované fary kláštera: Lichtenwerden (ještě z roku 1307 existuje doklad o místním jméně "Liechtenwerdt", tj. "Swietlik" česky podle dokladu datovaného až rokem 1367 - pozn. překl.), běžněji pak Kirchschlag in Böhmen, Vítkem z Krumlova (v originále "Witiko von Krummau" - pozn. překl.). Vrchní královský komoří Jindřich z Rožmberka (v originále "Heinrich von Rosenberg" - pozn. překl.) daroval kolem roku 1305 ještě velkou sousední farnost Friedburg (v listině psáno "Fridburch" - pozn. překl.) či Friedberg an der Moldau (Frymburk) s intencí, že farnost "má vždy setrvat při zemi české, při pražské diecézi a pod panstvím Rožmberků". Vazba na Prahu, s darováním souhlasná, se během staletí zejména na řádové úrovni až dodnes vyvinula k jisté citové sounáležitosti (v originále "zu einer emotionalen Verbundenheit" - pozn. překl.), zvláště když zakladatel řádu Norbert von Xanten jako arcibiskup magdeburský nalezl po svém skonu místo posledního odpočinku na pražských Hradčanech (strahovský klášter byl tak povýšen na centrum premonstrátského řádu - pozn. překl.) a byl 21. dubna roku 1627 prohlášen českým zemským patronem. Za časů válečných nepokojů byly ostatky světcovy dokonce dočasně přeneseny z Prahy do bezpečí ve Schläglu. Podrobněji se lze o dějinách kláštera dočíst v pracích Laurenze Prölla (autor je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.): Geschichte des Prämonstratenserstiftes Schlägl im oberen Mühlviertel (Linz 1877) a Isfrieda Hermanna Pichlera (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.): Professbuch des Stiftes Schlägl (Schlägler Schriften 10, Schlägl 1992). Spádová oblast starého šumavského kláštera (v originále "Einzugsbereich des alten Böhmerwaldklosters" - pozn. překl.) se za ta mnohá staletí stala stejnorodým přeshraničním prostorem v duchovním, kulturním i hospodářském smyslu. Proto také přivtělené farnosti v osudovém společenství se svým mateřským klášterem nikdy neprožívaly a necítily šumavský hřeben jako nějakou hranici, nýbrž vždy jako most v trojmezí Čech, Bavor a Horních Rakous. Během svých pohnutých dějin byl klášter Schlägl několikrát vypleněn, vypálen a zničen; "zrušen", resp. zbaven majetku a vyvlastněn (zabavení majetku a vyvlastnění nelze de jure rozumět jako "zrušení", je však jako takové v mnohých publikacích označováno, poněvadž de facto bylo v podobě konkrétního přepadení příslušníky gestapa a vyklizení kláštera vyhnanci jako jeho zrušení pociťováno) byl ovšem toliko jednou: za časů národního socialismu (stalo se tak 29. dubna roku 1941 - pozn. překl.). Působí jako osudový cynismus, že staleté úsilí o infrastrukturální rozvoj regionu na sever (v jižních Čechách) a na jih (v severní části Horních Rakous) od šumavského hřebene bylo označeno (rozuměj nacistickou mocí - pozn. překl.) za "státu nepřátelské" se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi. V roce 1938 čítal klášter Schlägl dohromady 41 osob (viz k tomu Cajetan Josef Lang /i tohoto autora lze najít samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./: Catalogus Canonicorum Regularium Ordinis Praemonstratensis Sancti Patris Norberti Canoniae Plagensis /Schlägl in Austria Superiore. /Lincii 1957/, precedenční čísla 421-492) a lze tedy hovořit o personálním stavu, který se navzdory dobovému trendu do dnešního dne sotva nějak změnil (srovnej Personalschematismus Prämonstratenser Stift Schlägl v: Jahrbuch der Diözese Linz 2006, vydal Bischöfliches Ordinariat Linz / Pastoralamt, kde je uvedeno 39 příslušníků konventu /stav 2005/). Ke klášteru bylo přivtěleno (viz k tomu Schematismus der Geistlichkeit der Diözese Linz für das Jahr 1941 /Linz 1941/, s. 172) devět farností: Aigen-Schlägl, Haslach an der Mühl, Oepping, Sankt Oswald bei Haslach, Rohrbach, Schwarzenberg a Ulrichsberg (všechny v linecké diecézi), jakož i Frymburk (Friedberg an der Moldau) a Světlík (Kirchschlag) v Čechách (obě v českobudějovické diecézi). Kromě toho byla klášteru svěřena do duchovní péče i světská fara (v originále "Weltpriesterpfarre" - pozn. překl.) Slavkov (Lagau), náležející rovněž k českobudějovické diecézi, k níž pak roku 1939 přibyla ještě fara v Dolní Vltavici (Untermoldau) a roku 1941 fara v Horní Plané (Oberplan). V Německém Rychnově (Deutsch-Reichenau) a v Glöckelbergu (dnes stejně jako Německý Rychnov /Rychnůvek/ zaniklá Zvonková - pozn. překl.) byli premonstrátští kanovníci ze Schläglu (klášter měl i české místní jméno Drkolná, což je podle významu totéž co "Kyje" či "Kyjov" - pozn. překl.) činní jako dočasní pomocní duchovní správci (v originále "als temporäre Auxiliar-Seelsorger" - pozn. překl.).
Religion in den böhmischen Ländern 1938-1948 (2007), s. 199-200
Jde o úvodní pasáž jednoho z příspěvků významného sborníku o náboženství v českých zemích v letech 1938-1948 s podtitulem "Diktatur, Krieg und Gesellschaftswandel als Herausforderung für religiöses Leben und kirchliche Organisation", vydaného v ediční řadě Veröffentlichungen des Collegium Carolinum jak 115. její svazek. Autorem textu je Mag.Dr. Johann Großruck, ročník 1945, rodák z hornorakouského města Grieskirchen v krajině zvané podle pohoří Hausruck Hausruckviertel. Maturoval v roce 1964 na klášterním gymnáziu ve Wilheringu, odkud kdysi přišli cisterciáčtí mniši do Vyššího Brodu (Hohenfurth). Jak už v textu zmíněno, byl v letech 1964-1981 schläglským premonstrátem. Na salcburské univerzitě dosáhl filosoficko-teologického absolutoria a působil pak jako farář a učitel náboženství ve Schläglu, Aigenu, Ulrichsbergu, Julbachu, Peilsteinu a v Sautens/Ötztal. Službu polního kuráta konal v letech 1976-1977 na Kypru, v letech 1978-1979 v Sýrii a v Izraeli, v letech 1979-1980 byl hornorakouským armádním farářem. Poté se stal podpřevorem kláštera ve Schläglu a v roce 1981 získal na soukromé katolicko-teologické univerzitě v Linci i titul magistr teologie diplomovou prací Das Prämonstratenserstift Schlägl zur Zeit des Nationalsozialismus 1938-1945. Roku 2010 dosáhl posléze ve svých 65 letech doktorátu teologie na univerzitě v Salzburgu. Od roku 1982 spolupracoval s ORF jako vedoucí rozhlasových přenosů nedělních bohoslužeb. V roce 1984 se oženil a má se svou manželkou pět dětí. Tématikou "šumavských" farností kláštera Schlägl se zabýval už od sedmdesátých let minulého století, jak to ostatně popisuje v naší přeložené textové ukázce. Roku 2000 byl pověřen rakouskou komisí historiků výzkumnou zprávou o nacistické majetkové loupeži na příkladu kláštera Schlägl. V letech 1944-1945 sloužily klášterní prostory dokonce vývoji říšské zbrojní elektroniky. To všechno je ve svých následcích i "naše" poválečná Šumava.
- - - - -
* Grieskirchen (A) / Schlägl (A)
