JOSEF GUBISCH
Domov - doma
"Hoamat-dahoam"
to zní v šumavském nářečí jako výkřik na kameni při cestě zaniklou Polkou (Elendbachl) v místě, kde tu kdysi stála rodná chalupa Josefa Gubische, jehož data narození i úmrtí to zvolání provázejí. Co je psáno, to je dáno a v hornovltavické matrice máme stvrzeno, že dne 2. července roku 1885 ve stavení čp. 3 spatřil světlo světa chlapec, jehož den nato kooperátor Wenzl Železný v kostele Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého v Horní Vltavici pokřtil jménem Josef po kmotrovi Josefu Ebersbergerovi ze sousedních, dnes zcela zaniklých Březových Lad (Birkenhaid) čp. 2. Novorozencův otec Stefan Gubisch, rolník v Polce čp. 3 (narodil se tu podle hornovltavické matriky 27. března roku 1852), byl synem předchozího hospodáře na téže usedlosti Johanna Gubische a jeho ženy Kathariny, roz. Hainzlové (v matrice mylně "Hanizl") z čp. 7 zaniklé dnes vsi Scheurek, matka Crescentia byla pak dcerou rolníka Johanna Blaschko z Březových Lad čp. 2 a Apollonie, roz. Stegbauerové z čp. 10 ve vsi Slatina (Filz), rovněž s Polkou sousedící a dnes zcela zaniklé. Jako by ten výčet zaniklých osad při mladé Vltavě nestačil, dodejme, že u křestního záznamu Josefa Gubische najdeme i dodatečný přípis o jeho svatbě dne 17. února roku 1914 v dolnobavorském městysi Röhrnbach s Theresií Stadlerovou a že v arších sčítání lidu z let 1900, 1910 i 1921 na stavení čp. 3 v Polce už nikoho příjmením Gubisch nelze dohledat. Domovské právo, zánikem Rakouska a Československa v roce 1938 i tak už zaniklé, zrušila 1. ledna 1949 navíc komunistická moc. Jak uvádí text na pamětním kameni (a kámen trvá), zemřel polecký rodák Josef Gubisch dne 2. února, tj. na Hromnice, roku 1952 ve vsi Harsdorf, jež je součástí zmíněného už Röhrnbachu, zemský okres Freyung-Grafenau v Bavorském lese, kus jen od rodné Šumavy. Doslova doma se mohl cítit jen tam při tom šumavském kameni a nám jde právě o ono doslova i v řeči kamenů.
- - - - -
* Polka / † † † Harsdorf, Röhrnbach (BY)
