LEOPOLD GUSCHLBAUER
Pozvání
Městský úřad v Kaplici
Číslo 576/35
Pozvání
ke mimořádné, veřejné schůzi městského zastupitelstva
k oslavě 85. narozenin pana presi-
denta T.G. Masaryka, která se bude
konati ve čtvrtek, dne 7. března 1935, o 10 hod.
dopol. v zasedací síni v radnici.
Pořád.
1. Zahájení starostou obce.
2. Slavnostní řeč ve státním a německém jazyku, přednese
starosta.
3. Přejmenování linecké silnice na Masarykovou třídu za pří-
činou 85. narozenin pana presidenta.
4. Blahopřejný telegram.
V Kaplici dne 1. března 1935.
Starosta:
L. Guschlbauer
Obecní kronika Kaplice 1932-1939
P.S. Vlastnoručně starostou podepsaná pozvánka, kterou tu v české verzi otiskujeme i s jazykovými chybami, se stala přílohou kaplické městské kroniky.
Leopold Guschlbauer se narodil dne 19. srpna 1872 v Kaplici čp. 274 (dům s tím číselným označením dosud stojí v části města zvané Malšské údolí) jako nemanželský syn Kathariny Schlenzové, která byla sama nemanželskou dcerou Franzisky Schlenzové, manželské už dcery Leopolda Schlenze, brusiče skla ve Stříbrných Hutích (Silberberg) a Antonie Fiedlerové z Pohoří na Šumavě (Buchers, v křestní matrice "Puchers"). Legitimizován jako Leopold Guschlbauer až matčiným sňatkem čtyři roky nato s krejčím v Kaplici čp. 32 (i ten dům v Kaplici najdeme v Českobudějovické ulici) Johannem Guschlbauerem (podepsaným takto jako otec v křestní matrice), nemanželským synem Anny Guschelbauerové (takto s trochu jiným příjmením zde psané), manželské dcery rolníka v Nažidlech (Einsiedl) čp. 2 Sebastiana Guschelbauera a Rosiny, roz. Böhmové ze Suchdola (německy Suchenthal, dnes část obce Bujanov). V rodné Kaplici navštěvoval mladý Leopold obecnou i měšťanskou školu a vyučil se malířem dekorací, ve kterémžto oboru byl pak činný v rakouském Welsu a v bavorském Mnichově. V říjnu 1893 nastoupil do armády, ukončil s vynikajícím prospěchem poddůstojnickou školu a stal se na ní jako feldvébl (šikovatel) jedním z vyučujících. V letech 1898-1899 absolvoval kurz pro stavební dílovedoucí (Lehrgang für Bauwerkmeister) a podílel se v armádě na výstavbě četných kasáren a a střelnic. Roku 1904 byl přemístěn na fortifikační oddělení úseku vojenských staveb, kde s vyznamenáním prospěl ve dvouletém učebním kurzu opevňovacích projektů. Jako účastník první světové války na jižní frontě byl dvakrát vyznamenán. V roce 1919 se vrátil z Itálie zpátky domů a byl rok nato přijat do armády nového československého státu jako důstojník německé národnosti. Byl velitelem roty (Kompaniekommandant), pobočníkem (Adjutant) a dva roky přednostou technické správy (Vorstand der technischen Verwaltung). Roku 1924 byl předčasně propuštěn do zálohy a usadil se natrvalo v rodném městě. Od roku 1927 byl stavebním referentem městského úřadu a přispěl nemálo ke zdokonalení obecní regulace, kanalizace a vydláždění takřka všech zdejších ulic, stavbu městského vodovodu pak přímo vedl. Od 15. února 1934 až do 18. března 1937 byl starostou Kaplice, která se za jeho úřadování stala usnesením československé vlády z 9. července 1936 z městyse městem. Prezidenta Beneše vítal však v květnu roku 1937 už Guschlbauerův nástupce děkan Franz Schützner (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). V digitálně přístupné německy psané kronice města Kaplice za léta 1932-1939 nacházíme jméno Leopolda Guschlbauera ještě na jedné z jejích posledních stran. Zpráva se týká regulace, kanalizace a vydláždění části hlavního náměstí (přezvaného už po přímé žádosti do Berlína ze zasedání městské rady 3. listopadu 1938 "po osvobození" na "Adolf-Hitler-Platz") a Novohradské ulice (Gratzner Straße), počinu započatého už v létě 1938 a dokončeného na podzim téhož roku po připojení k "Říši" a "Altbürgermeister" Leopold Guschlbauer je zmíněn jako osoba, která už v roce 1932 dala městu projekt bezplatně k dispozici. Z let válečných už máme jen tiskové ohlasy jeho činnosti náměstka a pak nástupce Hanse Sailera (jako Johann Nepomuk Guido Sailer je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) ve funkci, jež má do češtiny vlastně sotva přeložitelné označení "Kreiskriegerführer", poněvadž slovo "válečník" neznamená v českém jazyce totéž co "vysloužilec" či "veterán". Po připojení k nacistické Říši se totiž Guschlbauer jako asi ne úplně náhle přesvědčený nacista a bývalý voják "dvou armád" zapojil do politického života, dá-li se za nacizmu o něčem takovém vlastně mluvit, takže mu příslušely tituly jako "Zellenleiter der NSDAP", tj. vedoucí stranické "buňky" NSDAP, "Kreisschießwart des NS-Reichskriegerbundes", tj. střelecký referent regionální organizace Říšského svazu válečníků a pak i její vedoucí, zmíněný už "Kreiskriegerführer", jakož i náměstek vrchního regionálního stavitele ("Stellvertreter des Kreisbaumeisters"). Snad se musel za své angažované působení za "první republiky" vlastně i více snažit. A pak už nic. Podle kaplické kroniky vedené už česky od roku 1945, je pouhá zmínka, že vedoucí činitelé NSDAP uprchli z města už 6. května, tedy dva dny předtím, než sem dorazily první americké džípy cestou do Benešova nad Černou, kde měla vést demarkační čára (a Američané učinili tehdy za "říšskou" dosud Kaplici zodpovědným velitele zdejší německé posádky), tři dny předtím, než německá armáda město opustila a celý týden předtím, než tudy prošly první pěší oddíly Rudé armády (už 10. května sem přijelo osobní auto jen se třemi jejími důstojníky). Kaplice byla v té době nakrátko rozdělena na dvě okupační zóny, jako pak nadlouho s Německem vlastně železnou oponou takřka celá Evropa. Co se stalo s Leopoldem Guschlbauerem? Nestačí, co už bylo psáno a řečeno?
- - - - -
* Kaplice
