ADALBERT GYROWETZ (VOJTĚCH MATYÁŠ JIROVEC)
Z vlastního životopisu
Nedlouho po svém příjezdu do Budějovic (Budweis) byl Jírovec pozván na návštěvu k Jeho Excelenci panu hraběti Bouquoiovi na jeho panství Nové Hrady (Gratzen), kde ho Jeho Excelence pan hrabě a Její Excelence paní hraběnka velmi srdečně přijali. Musel tam pobýt několik dnů a nejen že ho páni znamenitě hostili u panské tabule, ale sami ho prováděli krásnými zahradami, sklárnami, nádherným zámeckým parkem a krásnými, osvěžujícími promenádami, a snažili se mu tak co nejvíc zpříjemnit tamější pobyt. Večer byly pořádány koncerty, k nimž přicházela celá hraběcí rodina a také schovanka, slečna Apfalterová, dívka krásné postavy, všestranně vzdělaná a nadaná. Strávili velmi příjemně večer hrou na fortepiano a zpěvem. Jeho excelence hrabě ze Sickingenu, který pravidelně trávil nějaký čas v Nových Hradech, přijel právě z Vídně a Jírovcovi se dostalo cti být mu při té příležitosti představen. Dozvěděv se, že chce chce odjet do Vídně a tam se usadit, vyzval hrabě Jírovce, aby ho ve Vídni navštívil, ujišťuje ho zároveň, že neopomene nic, co by mu pro jeho budoucnost bylo prospěšné, což se také vyplnilo, jak se později ukáže. Po všech těchto příznivých událostech vrátil se Jírovec, poděkovav za prokázanou laskavost a poctu, opět do Budějovic, aby se vydal na cestu do Vídně.
"Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce" (psaní s dlouhým í je zřejmě zažité, byť z žádných dobových dokumentů Jirovcových nevyplývá) v českém překladu Františka Bartoše vyšel v roce 1940 v pražské Topičově edici. Textová ukázka (ze s. 116-117 zmíněného vydání) ten překlad přebírá, ačkoli příjmení Gyrowetz, jak ho psal autor německého originálu, hovořící přece sám o sobě a vědoucí tedy nejlíp, jak je psát, zda německy či česky, tu není zachováno. Jednou z obrazových příloh toho vydání je ostatně skladatelův rukopis skladby Tak jest člověk na slova Vincence Furcha a i tam se sám píše jako Gyrowetz (v jiné z příloh je i píseň Země Česká na slova "od Furcha", hudba "od Jirovce", tady jde ovšem o otisk ve "Wěnci ze zpěwů wlastenských" 1843, kam několik skladatelových písní zařadil autor hudby k naší hymně František Škroup). O Jirovcovi je napsáno dost, nečeské prameny ho uvádějí ovšem téměř výhradně pod příjmením, kterým se sám psal, je také často označován za skladatele německého či rakouského. Narodil se 20. února 1763 v Českých Budějovicích, kam přesídlil v roce 1734 jeho děd, člen městské rady v jihočeských Vodňanech. I otec se jmenoval Adalbert (Vojtěch), matka Marie Anna, rozená Götzová, byla dcerou budějovického lékárníka Andrease (Ondřeje) Götze. V domku se zahradou za Svinenskou branou (Schweinitzer Tor) se jim narodilo devět dětí, mezi nimi i Adalbert mladší jako osmé v pořadí. Rodný dům byl už dávno zbořen, ale v roce 1862 prý ještě stál a nesl stopy setřelého nápisu, kdože to významný v něm poprvé spatřil světlo světa. Ani dům v Kanovnické ulici (Domherrengasse), staré číslo 305, kde pozdější skladatel vyrůstal, dnes už nestojí (byla to opravdu nehezká proluka dnes už zastavěná). Z oken byl prý pěkný výhled do zahrady kapucínského kláštera (v něm byla později i kolej Pedagogického institutu, kde jsem jako student poprvé okusil budějovické genius loci). Adalbert Gyrowetz starší byl budějovickým regenschori a syn po něm lásku k hudbě podědil. Už jako chlapec prý skládal hudební dílka světského i církevního obsahu, která se ve městě s oblibou hrála. V piaristickém gymnaziu býval premiantem a po prázdninách 1779 odešel do Prahy studovat filosofii a práva. Přešel od nich do služeb hraběte z Fünfkirchenu v Chlumu u Třeboně (Chlumetz) a odtud už jen za hudbou do Vídně. Prošel pak Evropou (přátelsky se znal s Mozartem, Goethem, Beethovenem i Chopinem), do rodného města zavítal roku 1793 jen na skok, který popisuje náš textový úryvek. Je to ovšem úryvek slavný už tím, že popis návštěvy u hraběte a hraběnky von Buquoy (jde o manželku hraběte Johanna Buquoye Theresii, roz. Paarovou, na jejíž doporučení hrabě Sickingen později přijal třicetiletého hudebníka do císařských diplomatických služeb a jejíž jméno nese dodnes "Terčino údolí" u Nových Hradů /Gratzen/) se stal podkladem pasáže klasické novely Eduarda Mörike Mozartova cesta do Prahy (měl jsem tu čest vydat ji v překladu Jana Čepa se studií Margarety von Buquoyové, pojednávající zevrubně právě o zmíněné pasáži v Mozartově jubilejním roce jako knihu s názvem Novohradské divertimento). Hraběcí rod Sickingenů mimochodem jedním ze svých členů v té době zasáhl i do vývoje šumavského sklářství založením hutě při skalisku zvaném Pivní hrnec (Biertopf) blízko Kvildy (Außergefild). Víme i o tom, že 16. září 1825 podnikl Gyrowetz výstup na Kleť (Schöninger) a podepsal se tam do pamětní knihy právě v tom roce postavené schwarzenberské rozhledny. Dne 22. března 1850 Adalbert Gyrowetz v 87 letech ve Vídni umírá a je pochován ve Währingu (dnes je tam namísto zrušeného hřbitova park) stejně jako v roce 1827 Ludwig van Beethoven a rok nato i Franz Schubert. Zatímco Beethovenovi však přišlo prý na pohřeb 20 000 lidí a Schubert je dodnes vídeňskou ikonou, náš budějovický rodák a "Kompositeur und Kapellmeister der beiden Hoftheater", jak stojí psáno pod jménem Adalbert Gyrowetz i na náhrobním kameni, zemřel takřka zapomenut. To jen Ludwig August Frankl, vídeňský publicista a básník, doprovodil přítelův "Vlastní životopis" tímto útěšným odstavcem:
Ve skotském kostele (Schottenkirche), kde se hojně shromáždili básníci, malíři a příslušníci všech kruhů inteligence, byly jeho pozůstatky vykropeny; kostelní píseň, kterou sám složil, zazněla a chvějivě se nesla za odvanutou duší. Na velkém hřbitově ve Währingu, kde odpočívá básník "Švýcarské rodiny" Weigl (rozuměj Josefa Weigla, autora hudby k opeře "Schweizer Familie", snad nejpopulárnější opery německé řeči mezi Mozartovou Kouzelnou flétnou a Weberovým Čarostřelcem, libreto k ní napsal Ignaz Franz Castelli - pozn. překl.), církevní skladatel Eybler a nedaleko i Ludwig van Beethoven, Schubert a Seyfried, byl uložen do hrobu. Pokoj popeli jeho!
- - - - -
* České Budějovice / Nové Hrady / † † † Vídeň (A)
