IGNAZ HAFENBRÄDL

Testament sklářův

Univerzální dědička: vdova Maria Klara Hafenbrädlová (v originále Hafenbrädlin - pozn. překl.).
Odkazy:

Nejstarší dcera Maria Walburga, provdaná Adlerová (v originále Adlerin), v hotovosti a v hodnotě výbavy už přijala 1800 zlatých.
Prvorozený syn Josef dostává ke zřízení skelné huti 2000 zlatých., ke koupi hospodářství v Sušici (Schüttenhofen) rovněž 2000 zlatých.. Jeho dědický podíl obnáší 2000 zlatých. Navíc přijatých 2000 zlatých bude užito ke splacení jednoho dluhu otcova.
Druhý syn Franz Ignaz převzal sklářskou huť v Nové Hůrce v hodnotě 4000 zlatých. Dědický podíl obnáší 1000 zlatých. 2000 zlatých už splatil, takže vdova od něho ještě obdrží 1000 zlatých.
Dcera Elisabeth, provdaná Nemetzová (v originále Nemetzin), obdrží 1000 zlatých.
Felix, třetí syn, převzal od otce sklářskou huť na Vysokých Lávkách (Hohenstegen, v originále Hohenstock - pozn. překl.) za 3000 zlatých. Jeho dědický podíl činí 2000 zlatých, poněvadž otec nahlédá, že ta huť je menší hodnoty. Má zaplatit mým bratrem Georgem vypůjčených 1000 zlatých dědicům jeho věřitele.
Můj nejmladší syn Johann Georg přebírá obě sklářské hutě ve Staré Hůrce (Althurkenthal) v hodnotě 4000 zlatých včetně hutního zařízení. Polenové dříví a dobytek má zaplatit dědičce. Jeho dědický podíl činí 1000 zlatých, dále 400 zlatých, které dostává na výstavbu nové sklářské huti. Má tedy zaplatit dědičce 3000 zlatých.

Synové Franz Ignaz a Johann Georg vyplácejí matce týdně po 2 zlatých, Felix 1 zlatý.
Movitý majetek (nábytek, nářadí aj.) zůstává dědičce. Tato má v otcově obydlí mít zajištěn klidný, nerušený a nezrušitelný pobyt po tak dlouhý čas, dokud pro ni zmínění tři synové Ignaz, Felix a Georg nezařídí její vlastní pohodné bydlení i ustájení pro dobytek.

V hůreckém kostele sv. Vincence Ferrerského, který byl ve vojenském prostoru blízko hranic železné opony srovnán už za vlády komunistické zvůle ve druhé polovině dvacátého století se zemí, byl pohřben poté, co 18. června 1792 zesnul, autor této závěti, který ostatně dal zmíněný kostel roku 1789 postavit. V tom roce, co byla svatyně vztyčena, vypukla i francouzská revoluce, ale i tady se prý při stavbě museli dělníci bránit nejen vlkům, ale také medvědům. Náhrobek sklářův nesl německý nápis, jehož český překlad uvádí kniha Umění šumavských sklářů (1986) takto:

Zde odpočívá vzácně vznešený a vysoce
ctěný pan
Ignaz Hafenbrädl,
umělecký skelmistr, první majitel hutě na
Hůrkách, které z pusté divočiny proměnil
v úrodnou zem. Poctivý a věrný občan.
Pravý křesťan, který v prostotě srdce kráčí
před Bohem. Dobrodějný otec chudých
a zakladatel tohoto ctihodného Božího
domu, každým vysoce vážený a milo-
vaný odešel do domu Věčnosti 18. června
1792 v 75. roce svého věku.
Čtenáři.
Dnes bylo na mně. Zítra na Tobě.

Neznáme autory nápisů na náhrobcích šumavských sklářů. Některé z nich byly i veršované, jako ten na náhrobku skelmistra na Gerlově Huti Josefa Hafenbrädla v kostele sv. Anny v Javorné (Seewiesen) či Johanna Georga Hafenbrädla (oba nápisy uvádí Josef Blau ve své knize Die Glasmacher im Böhmer- und Bayerwald z roku 1954 a v knize Umění šumavských sklářů najdeme i veršově nepřesný český překlad prvního z nich) v kostele Panny Marie Pomocné z hvězdy v Železné Rudě. Tam navěky odpočívá a čeká na den posledního soudu i majitelka blízkého a také už zaniklého zámku v Debrníku (Deffernik) Maria Elisabeth von Hafenbrädl, takto vnučka autora úvodní závěti, zvaná lidem i "Fräuln Lisl", tj. slečna Lízinka, vlastně Bětuška, Betynka). To ona založila kapli na nejvyšší hoře Šumavy Javoru a tím i tradici tamějších poutí (od roku 1806 o neděli před nebo po svátku sv. Bartoloměje) a žije tak dodnes v paměti generací, ačkoli sama se dožila pouhých 37 let. Povšimněme si veršů v závěru náhrobního nápisu na druhém kameni od vchodu, jak praví, který podáváme v překladu a jen rýmovanou jeho část citujeme i v německém originálu:

Vysokoblahorodé a nezapomenutelné slečně
Marii Alžbětě svobodné paní (v originále Freiin -- pozn. překl.) z Hafenbrädlů,
předchozí majitelce deskového statku Debrník
vsazují tento památník neumdlévající lásky i úcty
její ztrátou hluboce zarmoucení pozůstalí.
Narodila se v Železné Rudě 25. ledna 1788
a zemřela, opatřena svátostmi umírajících,
tiše a pokojně, jakož i žila,
v Debrníku 16. září 1825.
Pokoj popeli jejímu.

Sanft schlummert hier der Edlen Hüllen
Die ihre ganze Lebenszeit
Gott und der Tugend hat geweiht
Ihr Geist genießt der Freuden Fülle
In seliger Unsterblichkeit.

Ostatky šlechetné tu dřímou,
která čas, jež jí Bůh dal žít,
dovedla ctností naplnit.
Radost ať má plnou a přímou,
nesmrtelný a blahý klid.

- - - - -
† † † Hůrka, Prášily