JOSEF RUDOLF HAHNEL

O sobě samém na úvod a na závěr prvého dílu obecní kroniky

Životopis pisatele kroniky
Podle zákonných ustanovení uvádím jako pisatel této obecní kroniky v krátkosti svůj životopis:
Jako syn drážního úředníka jsem měl velice proměnlivou životní dráhu. V krajině chmele a okurek jsem spatřil světlo světa dne 13. prosince 1888 na železniční stanici Žabokliky, ležící nedaleko Žatce. Potom jsem přišel do Biliny-Lázní, od 1. září 1894 do 4. listopadu 1897 jsem chodil do 1. až 4. třídy obecné školy v Bilině-městě, potom na Šumavě v Horní Plané od 4. listopadu 1897 do 31. července 1899 do 4. až 5. třídy obecné školy. V době od 1. září 1899 do 17. prosince 1899 jsem byl na "výměně" v Čáslavi, ale protože české děti na "výměně se nechtěly učit německy, byl zde můj pobyt brzo přerušen. Od 17. prosince 1899 do 30. července 1903 jsem navštěvoval měšťanskou školu v Horní Plané, od roku 1903 do roku 1907 učitelský ústav v Budějovicích, kde jsem dne 14. června 1907 složil zkoušku zralosti a dne 28. listopadu 1909 zkoušku způsobilosti. Od 1. září 1907 do 31. srpna 1914 jsem působil jako učitel ve Svérazi u Krumlova. Protože jsem byl již od roku 1910 voják, narukoval jsem dne 28. července 1914 k velkému zápolení národů (pluk pěší domobrany v Litoměřicích), na němž jsem byl účasten do května 1915, pro nervové onemocnění jsem byl jako "zbraně neschopný" propuštěn. Od 1. září do 31. prosince 1915 jsem působil na měšťanské škole v Horní Plané a dne 1. ledna 1916 jsem odešel do Černé v Pošumaví, která se stala místem mého působení be všech směrech dodnes. Ve válečných letech i po válce jsem byl stále činný pro úřady jako komisař pro dodávky obilí, brambor i dobytka.

Josef R. Hahnel v.r.

Pamětníci, kteří mně mohli předat hodnotné údaje o historii obce:
Josef Gabriel, zemědělec na výměnku, Černá v Pošumaví čp. 17
Albert Jungbauer, učitel na odpočinku, Černá v Pošumaví čp. 47
Franz Hirsch, truhlářský mistr, Černá v Pošumaví čp. 36

Předmluva
Zastupitelstvo obce Černá v Pošumaví mne pověřilo založením a vedením obecní pamětní knihy. Přitom jde především o události a příhody, které mohou zachovat pro budoucnost pamětihodné věci; takže jsem si uložil jako zvláštní úkol vytrhnout minulost obce ze zapomnění. A to je rozhodně nejobtížnější část práce, neboť v obci samé není k dispozici sebemenší záznam, který by mohl vydat z historie nějaké svědectví. To tedy znamená vyhledat každé jiné místo, kde by se daly nalézt doklady o dějinách naší domoviny, vejí do styku se všemi osobnostmi, které se jim věnovaly. Jenom tak bylo možné sestavit podle historických pramenů poměrně bez mezer příběh vzniku a vývoje obce Černá v Pošumaví a včlenit ho jako uzavřenou kapitolu do dnešní doby. Za správnost vyprávění o minulosti musejí být zárukou jména vědců a tituly použitých pramenů, jak je uvádím u jednotlivých kapitol. Za to, že události z naší doby jsou uvedena podle pravdy a věcně, ručím svým jménem já!
Tak ať poskytne toto dílo pozdějším generacím věrný obraz minulosti naší domoviny!
V létě 1924.

Josef R. Hahnel v.r.

Doslov
Předcházejícím věcným rejstříkem ukončuji první díl obecní kroniky o rozsahu 194 stran.
Po pročtení byla kniha dána do opatrování panu obecnímu představenému Johannu Osenovi. Tento díl obecní kroniky obsahuje minulost až po rok 1900. Ve druhé knize, kterou si nyní beru ke zpracování, bude zachyceno období od roku 1900 do roku 1930; kronikář po mně následující bude zpracovávat běžné události od roku 1931.

O žních roku 1933.

Josef R. Hahnel v.r.

Autorem českého překladu kroniky obce Černá v Pošumaví (Schwarzbach) se stal v roce 1994 Stanislav Jagr, zesnulý v Horní Plané 13. dubna 1998. Přebírám v tomto případě pasáže jím přetlumočené kroniky beze změny (jen tam, kde mezi příjmeními tří pamětníků překlad uvádí chybně "Horech" namísto Hirsch, osměluji se podobně jako u nesporných gramatických či slohových lapsů opravy) už proto, že jinde než v kronice se o jejím sepisovateli a čestném občanovi Černé v Pošumaví Josefu Rudolfu Hahnelovi nijaká životopisná data zprvu najít nepodařilo. Snad jen stojí za zmínku, že v kronice chlapecké obecné a měšťanské školy v Horní Plané (Oberplan), do které zprvu sám chodil a na níž později učil, se uvádí jako jeho rodiště obec Nové Sedlo u Žatce (Neusattel bei Saaz), ačkoli on sám ve vlastním životopise upřesňuje jako místo svého příchodu na svět železniční stanici Žabokliky (Schaboglück). Z křestní matriky farní obce Nové Sedlo se dovídáme, že místem Hahnelova narození byla skutečně železniční stanice ("Stationshaus Bahnhof"), hodinou pak, kdy přišel na svět, 6 hodin ráno 13. prosince 1888, čtyři dny nato ve 3 hodiny odpoledne 17. prosince v novosedelském kostele Nejsvětější Trojice čekal novorozence i svátostný křest. Otec Wenzel Hahnel, přednosta zdejší železniční stanice, byl synem Josefa Hahnela, domkáře v Bílém Kostelci (Weißkirchen) čp. 32, a Theresie, roz. Heideové, rovněž z Bílého Kostelce čp. 32 na okrese Litoměřice (Leitmeritz). Chlapcova matka Juliane byla dcerou Franze Miksche, koželuha (v matrice psáno Lehgärber") z Dubé (Dauba) čp. 76. a Theresie, roz. Moßigové ze Skalice u České Lípy (Langenau) čp. 112. Pozdější přípis v záznamu křestní matriky nás zpravuje o datu Hahnelovy svatby s Marií Matheovou ve Vimperku (Winterberg) 17. května roku 1921, kde je oddával nevěstin bratr Ferdinand Mathe a jedním ze svědků byl Robert Salisjak (oba, Mathe i Salisjak, jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže). S Marií měli syny Ericha a Wernera. Podle dalších údajů v hornoplánské školní kronice, které doplňují Hahnelův životopis co do jeho učitelské kariéry, se dovídáme, že působil na škole obce Černá v Pošumaví od 1. ledna roku 1916 až do 31. srpna 1931, kdy odešel jako už definitivní nadučitel do vsi Malá Černoc (Kleintschernitz), dnes jedné ze šesti částí města Blšany u Podbořan (německy Flöhau bei Podersam). V Černé bydlil podle archu sčítání lidu z roku 1921 v domě čp. 28, který dosud stojí blízko kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Učitel Josef Rudolf Hahnel se stal nejen zdejším čestným občanem, nýbrž i zakladatelem a čestným předsedou zdejšího pěveckého spolku, členem obecního zastupitelstva a finanční komise, finančním referentem a správcem obecní pokladny, vedoucím obecní knihovny, kronikářem a členem i jednatelem místní školní rady, jednatelem místní skupiny sdružení Bund der Deutschen, Bund der Landwirte a Wasserverein. Jednou ze šesti částí Blšan je vedle Malé Černoce mimochodem i Siřem (Zürau), kam se uchýlil Franz Kafka (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) k milované sestře Ottle poté, co mu byla v roce 1917 diagnostikována tuberkulóza. Siřem je jednou z možných předloh románu Zámek (jinde se uvádí i Osek u Radomyšle či také Strkov u Plané nad Lužnicí, kde Kafka v roce 1922 velkou část textu psal), podle něhož chtěl Václav Havel v šedesátých letech minulého století s Milošem Formanem právě v Siřemi natočit film. Čechy jsou ale plné filmových námětů se svými lidskými osudy. O tom Hahnelově od počátku třicátých let, přesněji od onoho "O žních 1933" ("Im Kornschnitt" 1933), asi už po jeho odchodu připsaných do "jeho" kroniky jinou rukou (on sám prý 29. srpna 1931 stačil uspořádat s Černou v Pošumaví působivý večírek na rozloučenou) je nám známo, že po vyhnání působil k bavorském Vilshofenu (stejně jako zmíněný už Ferdinand Mathe), kde v roce 1956 zemřel jeho syn Werner. On sám tu zemřel 5. března 1971 a je pochován na zdejším hřbitově.

- - - - -
* Žabokliky, Nové Sedlo / Černá v Pošumaví / † † † Vilshofen (BY)