MARGARETHE HAMPELOVÁ

Něco o sobě a také maminčiny verše mému otci Fritzi Stegmannovi

Milí Budějovičané (v originále "liebe Budweiser" - pozn. překl.), jako následovnice paní Trude Wicpalekové (rozuměj ve funci zpravodajky rodácké rubriky "Bezirk Budweis" v krajanském měsíčníku Hoam!, sledující zejména životní jubilea, připadně úmrtí budějovických rodáků z řad "šumavských" vyhnanců - pozn. překl.), abych v její svědomité práci zdárně pokračovala. Bohužel znám (narodila jsem se 16. června roku 1940 jako dcera Fritze a Irmy Stegmannových) jen tři z jubilantek tohoto měsíce a nikoho z jubilantů, velice by mne však potěšilo, poznat co největší počet vás všech, k čemuž vedle Sudetoněmeckého sněmu nabízí dobrou příležitost rovněž každoroční zářijové setkání německých Budějovičanů ve Freilassingu (Budweiser September-Treffen in Freilassing) a také každou druhou sobotu v měsíci (kromě září) od 12 do 17 hodin konaný budějovický "štamtiš" (Budweiser Stammtisch, cosi jako "sousedský stůl" - pozn. překl.) v radničním sklípku (Ratskeller) na Mariánském náměstí (Marienplatz) v Mnichově (München) pod vedením Karlhanse Wagnera (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.). Tady se lze buď jen znovu vidět nebo se vůbec poprvé navzájem poznat a doslechnout se od starých "Budweiserů" mnohé, co stojí za vědět.

Hoam!, 2006, č. 1, s. 82-83

Milí Budějovičané, snad se ten či onen z vás ještě rozpomene na mé rodiče Fritze a Irmu Stegmannovy, kteří měli to štěstí, že nemusili prožít konec války v Českých Budějovicích a našli přístřeší u dobrých lidí v Bavorsku. Na s. XXX najdete v tomto čísle verše mojí maminky, které napsala před 65 lety ke 49. otcovým narozeninám. Nejde jen o dojemné vyznání lásky, nýbrž i o poučný dobový dokument, který snad i ve vás dokáže probudit leccos v paměti.

Glaube und Heimat, 2010, č. 11, s. 21

Báseň, kterou složila moje maminka Irma Stegmannová ke 49. narozeninám svého muže a mého otce:

Fern von der Heimat
aus der uns das grausige
Ende des Krieges vertrieben,
feiern wir Deinen Geburtstag.
Doch nicht mit Wehmut allein
wollen wir daran denken,
wie bisher zuhause es war,
wenn unser lieber Vater
vollendet ein Lebensjahr.

Hat auch der Tscheche genommen,
was im Leben uns teuer und wert:
Das Elternhaus, das schöne,
die Heimat, den eigenen Herd;
Eins ist ihm nicht geblieben
des freuen wir uns sehr:
Den Vater, den teuren, den lieben,
erreichten sie nicht mehr!
Du bist in unserer Mitte,
da sind im Herzen wir still;
da sind wir wohlgeborgen
mag kommen, wie es will.
Wir allen den Mut nicht verlieren,
solange wir vereint,
geduldig wollen wir warten,
bis wieder die Sonne scheint.

Drum wollen wir genießen
an Deinem Geburtstag heut,
was mit Hilfe der freundlichen Hausfrau
das Festtisch Gutes beut.
Wollen zusammen uns setzen
mit unsern Kindelein,
für heute die Sorgen vergessen,
ein bisschen fröhlich sein.
Wollen trotz allem Bösen,
das uns nicht blieb espart,
auch dankbar dessen gedenjen,
der uns vor Schlimmeren bewahrt.
Wir wünschen Dir, lieber Vater,
zu Deinem Geburtstagsfest
Gesundheit, ein langes Leben,
vom Guten das Allerbest!

Daleko od domova,
z něhož nás vyhnal
hrůzný konec té války,
slavíme Tvé narozeniny.
Ne však jen se steskem
chceme myslet na to,
jak asi by doma bylo,
výročí milého otce,
jak by se oslavilo.

I když nám Češi teď vzali,
čím život nás hojně obdařil,
rodičovský dům krásný,
domácí krb, jenž teplo lil;
jedno jim nezůstalo
a nedosáhnou sem,
že štěstí při nás stálo,
my s otcem žít tu chcem.
Drahý, jsi dál v našem středu,
máme na srdci klid;
v bezpečí cítíme se,
ať co chce má nadejít.
Pevnou odvahu neztratíme,
dokud spolu být dá nám čas,
trpělivě posečkat víme,
než slunko vzejde zas.

Pospolu pojíst chceme
o Tvém výročí dnes,
co s pomocí vlídné paní domu
slavnostní stůl přines'.
Pospolu usednout chceme
s děťátkem naším tu,
na trudnosti zapomeneme,
budem těšit se poskrovnu.
Navzdory všemu zlému,
čemu jsme všanc teď dáni,
vzpomeňme vděčně toho,
kdo nás před horším chrání.
Přejeme Ti, drahý otče,
v Tvůj narozeninový den
zdraví a dlouhý život,
z dobrého to nejlepší jen!

Glaube und Heimat, 2010, č. 11, s. 7

Právě jsem se dověděla

Od paní Nicolette Schweigerové, roz. Kosakové, jsem se právě dověděla, že její milovaná maminka paní Hertha Kosaková, roz. Stepanová, zemřela dne 13. října 2010 ve Vídni. Byla dcerou známého budějovického stavitele a majitele cihelny Stepana, studovala ve Vídni architekturu a poznala tam svého muže, architekta Kosaka, který byl po svatbě profesně činný v Českých Budějovicích, mj. při přestavbě budovy divadla. Dcera Nicolette přišla na svět v Budějovicích 3. března roku 1942. Ceno Kosak byl pro rozpory s nacistickou partají (v originále "wegen Differenzen mit der Partei" -- pozn. překl.) internován v koncentračním táboře Ohrdruf, dokázal však ještě před koncem války dopravit svou rodinu z Budějovic do Rakouska. Významné budějovické majetky rodiny, cihelna na břehu Malše a kavárna Savoy, byly podle Benešových dekretů zkonfiskovány a v Rakousku museli začínat na různých místech pobytu za velice skrovných podmínek. Přes to všechno se dožila paní Kosaková ve zdraví opravdu až překvapivě vysokého věku, po operaci pánve v roce 2008 ovšem se už nikdy zcela nezotavila a skonala pokojně v noci z 12. na 13. října ve svém bydlišti na Sieveringerstraße 199 ve Vídni. Naše upřímná soustrast platí její dceři, která ve společném bytě o paní Kosakovou s láskou pečovala.

Hoam!, 2010, č. 12, s. 83

Margarethe Hampelová žije v bavorském Massingu a její muž Hermann Hampel, narozený 27. června 1931, je tamním předsedou okresní skupiny Rottal-Inn Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Snad by to neumělé veršování z rodinného kruhu jeho ženy nestálo za to citovat, kdyby její dívčí příjmení neodkazovalo k budějovické podnikatelské dynastii, z jejíž výrobní tradice dodnes čerpá místní všem známá štítkárna BBT (od roku 2006 součást japonské firmy Tsuchiya). Johann Stegmann, narozený tu v Českých Budějovicích (rod "uměleckých zahradníků" Stegmannů, přišlých sem ze Švábska, dá se doložit od 17. století, knižně vydaná rodová kronika však příchod klade už k datu založení města) 18. dubna roku 1823, po tříleté "hlavní" škole u otců piaristů, čtvrté třídě "kreslířské" a následných sedmi letech putování pasířského a bronzařského tovaryše po Německu založil v rodném městě roku 1847 závod, který v majetku rodiny působil až do časů odsunu. Od roku 1886 vedli firmu zakladatelovi synové Johann a Josef, počínaje rokem 1898 v novostavbě na Linecké ulici, kde dnes proti Hardtmuthově vile a také proti mnohem ovšem novější budově Jihočeské vědecké knihovny sídlí Krajský úřad Jihočeského kraje. Ještě v předchozím působišti závodu v českobudějovické Široké ulici čp. 38 narodil se 16. září roku 1896 manželům Josefu a Emerenzii Stegmannovým syn Friedrich Johann (matka dítěte se narodila v Chlumečku, okres Český Krumlov, její otec Josef Metze byl českobudějovickým mistrem pekařským, její matka a bába vnoučkova Emerenzia byla roz. Osenová ze šumavského Vimperka /Winterberg/). To souhlasí s faktem, že Fritzi Stegmannovi, otci Margarethe Hampelové, bylo tedy v září onoho pozdního léta 1945 opravdu devětačtyřicet. Něco nenávratně asi končilo. Budějovičané (Budweiseři vlastně) se však nepřestali zřejmě ani dlouho poté scházet v radničním sklípku na Mariánském náměstí v bavorském Mnichově. Mohli by si třeba připíjet českým budvarem (Budweiser Bier) z holby, vyrobené kdysi budějovickými Stegmanny (firemní katalog se zachoval).

- - - - -
* České Budějovice