VALENTIN HENNEBERGER
Pomýšlím často na hrubý, jak se říká, velký rozum lidí...
Pomýšlím často na hrubý, jak se říká, velký rozum lidí, když vidím velkou nadutost a pýchu šlechty a světské čeládky, když vidím, jak se vychloubají, jak svou hlavu vysoko nesou, kordem se ohánějí, jak si našlapují, jak slyší trávu růst, jak vznosně vejdou, vedou velké a nádherné řeči, ale jak ostatními vedle pohrdají, poněvadž nejsou staršího a skvělejšího rodu (pokud nejsou majetní a zámožní co do peněz a statků, lidí a zemí) (: jako by šlechtice netvořila opravdová a jemná ctnost.). A myslí si, že i na nich snad záleží kravská záhuba. Nevědí ani, jak by se dost vyšňořili, zkrášlili a vyzdobili, a celá ta nádhera u nich nezná njakou míru ani konec a myslí si, že jsou tu oni sami a že jsou mnohem lepší a výtečnější než jiní lidé a že by i v nebi měli mít přednost před ostatními měšťany a sedláky. Kdyby, jak říkám, pomyslili na poslední věci člověka, tak by už nečinili nijaké zlo a nebyli nadutí, pyšní a pohrdaví.
Knihy a dějiny, 2012, zvláštní číslo věnované PhDr. Anežce Baďurové, s. 61
Bez doslovného překladu profesora PhDr. Václava Boka, který svou studií v časopise Knihy a dějiny na postavu kaplického faráře Valentina Hennebergera poprvé česky vlastně i mne upozornil, bych ani ten krátký německý text z ní, totiž úvahu o "die grobe (:wie heists:) grosse Vernunft der Menschen" a o "die grosse Hochfart vnnd Stoltz derer vom Adel vnd Weltgesinde" sám nezvládl. Ostatně i nadále budu spíše odkazovat na informace zmíněné vědecké autority, týkající se celé neznámé kapitoly německé literatury v Čechách, šumavské provenience navíc. Úvodní textová ukázka pochází z nejstaršího Hennebergerova tisku, který jeho autor věnoval Vilému z Rožmberka (1535-1592) a který nese dlouhý název "Trostschrifft vnd Sterckung auß den Historien der heiligen Patriarchen vnd Propheten, wie sich ein Christ in allerley vorstehendem Creutz: Auch wellichen ihre Vätter, Mütter, Ehegemahel, etc. auß diesem Leben verschieden, vnd in dem Herren entschlaffen seind, auß Gottes Wort trösten sollen. Auch warumb vns diese Lebens lange von dem lieben Gott gegeben, vnd wie wir vns auch dermals zum Todt bereiten sollen, Allen betrübten vnd zerschlagnen Hertzen zu Christlicher erinnerung beschrieben. Durch Valentinum Henneberger verordneten Pfarherrn zu Gapplitz. Matthaei 11 cap. Venite ad me..." (tj. "Útěšný spis a posila s historií svatých patriarchů a proroků, jak se křesťan má utěšovat ve všelikém nastávajícím kříži. kterým také jejich otcové, matky, manželé z tohoto žití odešli a v Pánu zesnuli a mohli se utěšovat z Božího slova. Také proč nám délka tohoto života byla milým Bohem dána a jak se máme jednou připravit na smrt. Všem zkormouceným a zdrceným srdcím sepsáno ke křesťanskému upomenutí Valentinem Hennebergerem, ustanoveným farářem v Kaplici. Matouš, 11. kap. Venite ad me..." - Bokem zjištěné exempláře se nacházejí ve skotském Edinburku, v bavorském Mnichově a v klášterní knihovně vyšebrodské). Knižně byl vydán v roce 1583 u Michaela Peterleho v Praze, ale jde o kázání, proslovené Hennebergerem téhož roku v Kaplici o neděli Exaudi, tj. 12. května, na paměť krátce předtím v Českém Krumlově pohřbené třetí manželky Vilémovy, totiž kněžny Anny Marie Bádenské (1562-1583). Nejrozsáhlejším a typograficky nejlépe vypraveným Hennebergerovým tiskem je spis nazvaný "Eheliche Hochzeit Ringe so aus den aller klärlichsten Golt des Göttlichen worts zusamen gemacht vnd geschmelzet, vnd mit aller köstlichen Edelgesteinen der löblichen tugenten versetzet, zu trost, nutz vnd ewiger wolfarth allen Christlichen vnd Gottfürchtigen Eheleuten beschrieben Durch Valentinum Henneberger verordneten Pfarrherrn zu Kapplitz in Böhm." (tj. "Manželské svatební prsteny, které jsou udělány a ulity z nejjasnějšího zlata Božího slova a posázeny nejnádhernějšími drahokamy chvályhodných ctností - k útěše, užitku a věčnému blahu všem křesťanským a bohabojným manželům sepsáno Valentinem Hennebergerem, ustanoveným farářem v Kaplici v Čechách."), vyšlý zřejmě s finanční podporou vladaře rožmberského domu roku 1587 opět v Praze u Michaela Peterleho u příležitosti čtvrtého už (a také posledního) sňatku Viléma z Rožmberka s Polyxenou z Pernštejna. V roce 1590 vydává Henneberger v Praze svůj jediný česky psaný spis "Katholické Kázánj nad mrtwém tělem Pani Kateřiny Častolárowé", známý ovšem pouze z Březanova katalogu Rožmberské knihovny a zřejmě nenávratně ztracený, po delší odmlce pak roku 1601 u pražského tiskaře Mikuláše Pštrose spis o stavu manželském pod titulem "Epithalamium. Das ist Ein ördentlicher vnnd eygentlicher Innhalt Hochzeitlicher Morgengab vnd Davidischen Ehelichen Brautgesangs: Selig sind alle, die den Herrn fürchten und auff seinen Wegen gehen. Was ein recht Epithalamium sey und welche Dauid selig preiset, Nemlich, die Gott fürchten und auff seinen Wegen gehen: Auch mit was Haußstewer und Hochzeitgab er die verehret. Durch Valentinum Henneperger, verordneten Pfarrherrn zu Kaplitz in Böhmen" (tj. "Epithalamium /,svatební píseň'/. To jest řádný a vlastní obsah svatebního jitřního daru /toho, jejž muž dává ženě po svatební noci/ a Davidova zpěvu o manželství: Blahoslavení jsou všichni, kdo se Boha bojí a jdou po jeho cestách. Co je opravdové Epithalamium a koho David chválí jako blažené, totiž ty, kdo se Boha bojí a chodí po jeho cestách, také jakou jim dává Bůh výbavu a věno. Od Valentina Hennebergera, ustanoveného faráře v Kaplici v Čechách"), dedikovaný autorem Brikcímu a Marii Frantzovým, svým příbuzným žijícím v Kaplici. Radí tu manželům třeba touto neotřelou úvahou (doslovný překlad Václava Boka): "Na druhou stranu je to cesta dlouhá, neboť nezahrnuje pouze dva tři roky, nýbrž celou dobu a léta manželského spolužití, takže často si jeden druhého oškliví, jeden druhému smrt přeje a baží po tom, aby to byla husa, uletěla přes moře a už se nikdy nevrátila...". V pozoruhodné pasáži o hudbě pak prozrazuje větou (opět doslovný Bokův překlad): "Neboť kdo má rád dobrou hudbu, ten se moc neptá po nějakém krveprolití a po rozpustilých pouličních popěvcích hloupých lidí, po Tannhäuserovi a Pienzenauerovi.", že mezi německými obyvateli jižních Čech byla už tehdy známa mj. světská balada o Tannhäuserovi, která o více než dvě stě let později inspirovala jednu z vrcholných oper Richarda Wagnera (1845). Posledním spisem Hennebergerovým je pojednání "De Magistratu Et Vera Obedientia, quae, qualis & quanta sint. Von rechter Christlicher Obrigkeit vn(d) warem gehorsam. Was die beyde seind? woher deren vrsprung, wesen, ambt vnd Standt sey? ver sie gebotten vnd geordnet? was nutz vnd Frücht die bringen (wen beyde Obrigkeit vnd unterthanen Nach GOtt Ihrem berüfft, ambt vnd Standt Nachkume/n/) auch was schaden Entstehen, wen die Obrigkeit nachlessig vnd die vnterthanen vnd auffrürig, Soliches alles auff das Einfeltigest beschrieben, vnd in Ordentliche Fragstuck getilledt. Durch Valentinum Hennpperger verordneten Pfarrherren zu Kapplitz in Böhmen"(tj. "O opravdové křesťanské vrchnosti a pravé poslušnosti. Co to obojí je? odkud jejich původ, podstata, úřad a stav? Kdo je přikázal a ustanovil? Jaký užitek a ovoce přinášejí?/když oba, vrchnost i poddaní si počínají v Bohu ve svém povolání. úřadu a stavu/ a jaké škody vznikají, když je vrchnost nedbalá a poddaní neposlušní a vzpurní. To všechno popsáno co nejjednodušeji a rozčleněno do řádných otázek a odpovědí od Valentina Hennebergera, ustanoveného faráře v Kaplici v Čechách), vytištěné u Christofa Haugenhofera v Jindřichově Hradci (Neuhaus) v roce 1613. Autor věnoval své dílo Janu Jiřímu ze Švamberka (*okolo 1550 - †1617) a jeho manželce Alžbětě, rozené z Felsu (†1616), kteří ho oba přežili. Valentin Henneberger, narozený někdy v roce 1550 či 1551, prožil s výjimkou kněžského studia snad v Rakousku či v Bavorsku celý život v jižních Čechách a nejpozději od roku 1583 až do své smrti roku 1615 byl farářem v Kaplici. Jako snad nejextrémnější moment loajality tohoto katolického kněze vůči nekatolické vrchnosti na samém sklonku jeho života vládnoucí na rožmberské předtím državě uvádí Václav Bok datační formuli Hennebergerova posledního díla, která je oslavou husitského válečníka Bohuslava ze Švamberka, "christlicher gedächtnus", tj."křesťanské paměti", jak je tu psáno, který roku 1424 padl při dobývání rakouského městečka Retz. "Welichem Gott wolle gnädig und barmhertzig sein, Amen", tj. "jemuž kéž je Bůh milostiv a milosrden, amen." dovozuje Henneberger. Kéž je i nám potomkům a dědicům této země, amen.
- - - - -
Kaplice
