FRANZ HESKE

Úvodem ke geologickým a geognostickým poměrům Třeboňska

Jako část českomoravské vysočiny náleží širší okolí Třeboně k onomu archaickému massivu, který severně od Dunaje počínaje, celé českomoravské pohraniční území až blízko k nížině labské na sever, Šumavu a Bavorský les na západ obsahuje a obecně jako páteř střední Evropy označována bývá. Tento prahorní útvar skládá se z hornin archaických skupin, nejdříve systemu praruly, potom balvanovitých hornin žulových. V třeboňské krajině však objevují se tyto prahory jen na kraji pánve a v jednotlivých jako ostrovy vyvýšených plochých pahorcích; vnitřek pánve naplněn jest usazeninami tercierní doby. Také čtvrtohorní útvar jest zastoupen jak diluviálními tak alluviálními naplaveninami a útvary.
Skládá se tedy území třeboňské z
1. prahor (primerní formace),
2. miocenních naplavenin třetihorní doby a
3. diluvia a alluvia.

Vymření bobrů v Čechách

V dřívějších dobách bývalo na Třeboňsku hojně bobrů. Ve výkazech odstřelu uvádí se bobr poprvé roku 1448. Roku 1725 byli bobři asi úplně vystříleni, neboť od tohoto roku až do roku 1824 nevykazují uvedené výkazy žádného bobra. Roku 1803 učiněn byl nový pokus s osídlením bobrů tím, že převezeny do Třeboně dvě hnízda bobrů, chovaných v uzavřených nádržkách v Červeném Dvoře (Rotenhof) u Krumlova. Bobrům, jež byli na Nových Řekách osazeni a dobře opatrováni, vedlo se tak dobře, že tak se rozmnožili a takové škody na ochranných a rybničních hrázích způsobovali, že r. 1833 bylo nutno počet jejich valně zmenšiti. Pronásledováním, jemuž tato zvířata pro cennou bobřinu byla vysazena, mizeli později bobři tak rychle, že přes nejúsilovnější hájení roku 1873 již jen jediný párek jich zbýval. Dvojice tato chycena a delší dobu chována v tzv. bobřím domku u rožmberské bašty, kdež však bez potomstva zašla; jí vymřel bobří rod v Čechách vůbec!

P.S. Neuvádím tu nijaké poznámky překladatelovy, poněvadž jde v obou krátkých ukázkách o český text v původním znění, vyšlý souběžně s německým roku 1909 v Praze nákladem České lesnické jednoty (Böhmischer Forstverein) jako součást brožury s rovněž paralelním titulem Lesy knížecího Schwarzenberg'ského svěřenského panství třeboňského / Die Forste der Fürst Schwarzenberg'schen Fideikomiß-Herrschaft Wittingau. Má pro mne osobní cenu ten fakt, že moje rodná "rožmberská" Soběslav je tu vlastně přiřazena k Šumavě a Šumava k Čechám a ke střední Evropě člověkem, který ví, o čem mluví. A ještě k těm bobrům, o nichž jsme kdysi tak snívali nad "foglarovkami": úspěšně se k nám nyní vracejí z Bavorska (u Svaté Kateřiny v Českém lese se prý dá hovořit o "bobřím ráji") i z bývalého východního Německa na řeku Labe.

Franz Heske se podle německy psaného sborníku portrétů význačných schwarzenberských lesníků od Antonína Nikendeye "Berühmte schwarzenbergische Forstleute"(1985), publikovaného ovšem v Rakousku nákladem Schwarzenberského archivu v Murau pod pseudonymem Milli Schwarz, narodil dne 2. listopadu roku 1857 v obci Velká Polom (Groß-Polom) ve Slezsku (do roku 2007 okres Opava, dnes Ostrava) jako syn tamního obchodníka a majitele usedlosti čp. 76 Franze Heskeho a jeho ženy Ludoviky, roz. Liebischerové z Klantendorfu (dnes Kujavy v okrese Nový Jičín). Ve svém rodišti vychodil i obecnou školu, v Opavě (Troppau) absolvoval poté v roce 1875 vyšší reálku (Oberrealschule) a zapsal se na vídeňskou Hochschule für Bodenkultur, kde studoval tři roky obor lesního hospodářství. Roku 1878 byl k 1. listopadu přijat do schwarzenberských služeb jako adjunkt lesního úřadu ve štýrském Murau. Byla mu svěřena správa tamního zámeckého revíru. 1. května 1882 byl přeložen na lesní zařizovací kancelář do Hluboké nad Vltavou (Frauenberg), což považoval za vysoké vyznamenání. V říjnu 1891 byl povýšen na lesoměřiče (německy Forstgeometer) a 7. listopadu téhož roku se na Hluboké i oženil s Marií Wáchovou, dcerou zdejšího knížecího zahradního inspektora Rudolfa Wáchy a jeho ženy Marie, roz. Peschlové rovněž odsud z Hluboké. Dne 3. července 1892 se jim rovněž "na Hluboké" narodil syn Franz, o němž bude ještě řeč. K prvnímu lednu roku 1895 byl František Heske jmenován lesním inženýrem (Forstingenieur) a usnesením z 30. července 1897 byl ustanoven lesnickým taxátorem (Forsttaxator) a vedoucím celé knížecí schwarzenberské úpravy lesů (Forsteinrichtung). Roku 1897 tak vypracoval Heske jednotné směrnice hospodaření i pro hospodářský celek Blanský les, v němž zaměření obnovy spočívalo v zakládání smíšených porostů s výhledovým cílem: smrk 60-70 %, buk a jedle 30-40 % s příměsí javoru, jilmu a jasanu, přičemž zakládání čistých porostů se nedoporučovalo a zastoupení buku nemělo překročit 50 %. Dnem 1. září 1898 povýšil ho kníže na lesmistra, který ovšem zmíněnou funkci vedoucího úpravy lesů vykonával i nadále. K 1. listopadu 1904 byl Heske ustanoven lesmistrem třeboňského panství. Ke sněmování a exkurzi České lesnické jednoty na Třeboňsku se ostatně vztahuje i naše textová ukázka. Nevšední lesmistrovy zásluhy nalezly ocenění i ze strany Vídně udělením císařského řádu Františka Josefa. Dne 1. října 1913 jmenoval kníže Schwarzenberg Františka Heskeho ústředním lesním ředitelem (Zentralforstdirektor), v roce 1918 vrchním lesním radou (Oberforstrat) a 1. července 1924 generálním lesním ředitelem. Dne 18. března roku 1922 poctila ho ještě předtím vídeňská Hochschule für Bodenkultur čestným doktorátem. Generální lesní ředitel Ing.Dr.techn.Dr.h.c. Franz Heske zemřel dne 19. července 1926 a byl podle svého výslovného přání pochován v Hluboké nad Vltavou. Jeho syn prof.Dr.Ing. Franz Heske (1892-1963) patří jako zakladatel pojmu "Weltforstwirtschaft" k vůbec nejproslulejším lesnickým odborníkům dvacátého století (viz k tomu německy Wikipedia). Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a jako otec i vídeňskou Hochschule für Bodenkultur, kde se roku 1924 habilitoval jako soukromý docent. Dne 14. září 1920 měl v českobudějovické katedrále u sv. Mikuláše svatbu a v oddací matrice je nevěsta psána v českém záznamu jako Marie Terezie, roz. Krásný, dcera "Mag.Ph. Matěje Krásného, lékárníka v Č. Budějovicích", narozená v Karlových Varech (Karlsbad). Jedním ze svědků byl nevěstin bratr, podepsaný tu "Ph.Mr. Karl Krásný". V letech 1926-1928 byl mladý Heske lesnickým poradcem maharádži z Tehri Garhwal v tehdejší Britské Indii a od 1. října 1928 působil jako řádný profesor lesního hospodářství na Technische Hochschule v Drážďanech a ředitel Lesního zařizovacího institutu v saském Tharandtu. Od roku 1926 byl už předtím "liaison officer", tj. úředník pro kontakty s jinými organizacemi při Imperial Forestry Institute v Oxfordu. V roce 1930 založil Institut pro zahraniční a koloniální lesnictví, který až do roku 1938 financoval z vlastních prostředků. 1937 se instituce stala "říšskou" a 1940 byla na popud "říšského lesmistra" Hermanna Göringa přemístěna na zámek Reinbek u Hamburku. Nelze zamlčet, že Heskeovy myšlenky souzněly v té době s idejemi Hitlerovy Třetí říše. Už před válkou působil přitom delší dobu v USA, procestoval Libyi, Tunis a Alžírsko, za války spoluvedl odbor lesnictví na Německém institutu v okupované Paříži a nedlouho po válce rok přednášel na univerzitě v tureckém Istanbulu. V letech 1957-1961 byl generálním lesmistrem v císařské Etiopii. Stal se dokonce zakladatelem filosofického směru, který prezentoval v dílech Besitz und Verpflichtung (1950) a Organik (1954) a jímž se stal předchůdcem teorie o udržitelném rozvoji. Zemřel nečekaně na selhání srdce v Hamburku. Krajanský časopis "Hoam!" ho už v roce 1950 zařadil mezi významné muže "aus dem Böhmerwalde". Ten "český les" opravdu není jen tak...

- - - - -
* Velká Polom / hora Kleť / Červený Dvůr / Třeboň / České Budějovice / † † † Hluboká nad Vltavou

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy