BENEDICT HOLZBAUER
Stručná historie vyšebrodského kláštera
§ 1.
Vznik
Počátkem 13. století žil v jižní části Čech starý šlechtický rod pánů z Rožmberka (v originále "von Rosenberg" - pozn. překl.) - odvozující svou moc z velké pozemkové državy, proslulý vysokými čestnými hodnostmi, vyznačující se příkladnými zásluhami o otčinu a hrdý na svou bezúhonnost a opravdovou zbožnost.
Tomuto rodu vděčí cisterciácké opatství Vyšší Brod (v originále "Hohenfurth" - pozn. překl.), latinsky Altovadum, za svůj vznik. Podnět k jeho založení je jako u mnoha jiných zahalen temnotami dávnověku. Podle jedné lidové pověsti měla na místě, kde v současnosti stojí na božím poli (rozuměj na hřbitově - pozn. překl.) vedle klášterního kostela kaple zasvěcená sv. Anně, stát už kdysi - obklopena temnými lesy - jedna podobná, k níž putovali zbožní obyvatelé této končiny, aby tu konali své modlitby.
To se snažil častěji činit i jeden z pánů z Rožmberka, pobývajících na hradě téhož jména jednu a čtvrt hodiny na severovýchod odtud. Jednoho parného letního dne - na dalekém obzoru už hrozila šedivá mračna klikatými plameny blesků a rachotem hromu - chtěl hovět svému zbožnému obyčeji; nedosáhl ještě cíle, když mračna prolomila hráze a v příšerných masách se vodstvo spustilo shůry, aby vzedmulo řeku Vltavu (v originále "Moldau" - pozn. překl.) v proud vše strhující, vyrážející ze srázné skalní soutěsky zvané Čertova stěna (v originále "Teufelsmauer" - pozn. překl.). Poněvadž přes říční tok nevedl nijaký most, použil s důvěrou v Boží ochranu známý brod, aby jím přejel na koni; běsnící vlny však rychle zmáhají sílu koně i jezdce a obklopují smrtící děsnou vodní záplavou zbožného poutníka. Ten v boji z posledních sil s ohrožením svého života slibuje jako poděkování za svou záchranu na místě kaple zbudovat klášter a - vtom odtud spatří anděla ve velebné záři; jeho naděje ožívá, s novou silou vede svého oře brodem a - stane zachráněn na protějším břehu.
Tato událost se měla kolem roku 1212 přihodit Vernéři z Rožmberka (v originále "Werner von Rosenberg" - pozn. překl.), otci či bratru Voka z Rožmberka (v originále "Vater oder Bruder Wocks von Rosenberg " - pozn. překl.), který se v listinách jeví jako vlastní zakladatel Vyššího Brodu (v originále "als eigentlicher Gründer von Hohenfurth" - pozn. překl.).
Šlechetný donátor přidělil nově založenému klášteru se souhlasem své manželky Hedwig, roz. von Schauenburg (tj. Schaumburg v regionu Hausruckviertel na Dunaji) a dotčených příbuzných, totiž Budivoje z Hluboké (v originále "Budvoy von Hluboka /Frauenberg/" - pozn. překl.) a Vítka z Krumlova (v originále "Vitek von Krumau" - pozn. překl.), včetně jejich chotí Berty ze Skalice a Sibyly (v originále "sammt deren Gattinen Bertha von Skalitz und Sibylle" - pozn. překl.), význačné důchody, poněvadž část postoupených majetků byla jejich společným dědictví (v originále "ein gemeinschaftliches Erbe" - pozn. překl.). Dne 1. června 1259 se jmenovaní zřekli ve prospěch nově založeného kláštera všech svých nároků a je tak na ně třeba nahlížet jako na spoluzakladatele Vyššího Brodu. Také pražský biskup Jan III. z Dražic (v originále "Prager Bischof Johannes III." - pozn. překl.) stvrdil téhož data onu nadaci s připojením důrazné hrozby vůči všem, kdo by ji chtěli jakkoli zpochybnit nebo zkrátit, a posvětil v týž den, na který zrovna připadal svátek Nejsvětější Trojice, za přítomnosti zbožných donátorů a velkého počtu baronů klášterní kostel, který byl dnešní sakristií a nikoli tím velkým chrámem, zbudovaným tu až mnohem později.
§ 2.
Další dějiny
Prvá náboženská obec, sestávající podle tradice z jednoho opata a dvanácti bratří, přišla sem z cisterciáckého kláštera Wilhering v Horních Rakousích na Dunaji a vyznačovala se zbožnou horlivostí do té míry, že si získala všeobecného uznání a počet jejích dobrodinců a ochránců se množil ze všech stran. Požehnání nebes spočívalo zřejmě na malé sazenici, neboť brzy vzrostla v nádherný strom, v jehož posvátném stínu nalezli ubozí a slabí útěchu, klid, osvěžení a posilu na duchu i na těle.
Příkladu zbožného Voka následovali jeho urození synové a nejbližší příbuzní v péči o opodstatnění, udržení a růst kláštera. Od nich se mu dostalo i patronátního práva nad mnoha kostely, mnoha osad, desátků, práva lovu i rybolovu a také velkého počtu vzácných klenotů, mezi nimi v roce 1291 od Záviše z Falkenštejna (v originále "von Zaviß von Falkenstein" - pozn. překl.) zlatý, velice cenný relikviář s partikulí dřeva svatého Kříže (v originále "sehr werthvolles Reliquiarium /Kreuzpartikel/" - pozn. překl.). Vedle pánů z Rožmberka osvědčili se i dobrodinci odjinud: Vítek a Ojíř z Landštejna (v originále "Veit und Hoyger von Landstein" - pozn. překl.); Smil z Nových Hradů (v originále "Zmilo von Gratzen" - pozn. překl.), tři bratři Prueschenkové (v originále "drei Brüder von Prueschenken, původně štýrský rod Prueschenků ze Stettenbergu přijal v 15. století jméno Hardegg, viz Wikipedia - pozn. překl.), hned několik bratrů rodem z Harrachu (v originále "mehrere Brüder von Harrach" - pozn. překl.), Markvart z Metlína (v originále "Marquard von Metlin" - pozn. překl.), Albert ze Stropnice, též zvaný z Boršova (v originále "Adalbert von Baireschau und Strobnitz" - pozn. překl.) a mnozí jiní (v originále "u. a. m." - pozn. překl.).
V roce 1261 došlo k panovnickému stvrzení králem Přemyslem Otakarem II. (v originále "die landesherrliche Bestätigung durch König Przemisl Ottocar" - pozn. překl.). Roku 1273 nastala zásahem téhož zeměpána významná změna ohledně majetků kláštera (vyměnil tehdy vsi Rožnov, Malčice a Záboří s klášterem za jiné a ty tři daroval městu České Budějovice - pozn. překl.); chvála, kterou král duchovní obci sdělil, stejně jako poukaz na její svobodnou vůli daly důvodně tušit, že tou změnou získala. Otakarův syn a nástupce, král Václav II. (v originále "König Wenzel II." - pozn. překl.), projevoval rovněž klášteru svou přízeň a udělil mu patronátní právo nad kostelem ve Veselí nad Lužnicí (v originále "über die Kirche zu Wessely", toho roku král získal Veselí nad Lužnicí od Rožmberků a povýšil je na městečko /1362 je Karel IV. učinil městem královským/ - pozn. překl.). Fridrich (v originále "Friedrich" - pozn. překl.), vévoda rakouský a štýrský, udělil v roce 1311 klášteru svolení, aby směl zakoupit vinice v Rakousku. Císař Karel IV. (v originále "Kaiser Carl IV." - pozn. překl.) osvobodil roku 1348 klášter od veškerých daní. -
Také představitelé církve si nenechali ujít nic, čím by mohli nově založenému klášteru podle svých sil prospět. Tak vydal papež Martin IV. dne 20. srpna 1281 v prvém roce své vlády dvě buly, jimiž stvrdil jak klášteru až dosud udělená privilegia, jakož i majetky, a vzal klášter do své apoštolské ochrany. Arcibiskupové a biskupové propůjčili zdejšímu domu Božímu rozličné a početné odpustky podle tehdejšího mravu (v originále "verschiedene und zahlreiche Indulgenzen der damaligen Sitte gemäß" - pozn. překl.) za tím účelem, aby věřící povzbudili k mírnému příspěvku na dokončení stavby kostela. Tady je řeč o přítomném velkém chrámu, který byl zbudován nad rodovou hrobkou zakladatelů, který koncem 13. století nebyl ještě dokončen a k jehož výstavbě by vlastní příjmy kláštera navzdory zdánlivě velkým jeho majetkům nedostačovaly.
Počet uvedených dobrodinců podává jistě ten nejkrásnější důkaz o tom, že představení této duchovní obce pochopili svůj úkol, v posvátné vážnosti sami zbožní zvládat povinnosti související s probouzením, udržováním a podporou náboženského citu svých podřízených, a s láskou i za velkých obětí a nikoli bezúspěšně usilovat a pečovat o jejich výchovu. Z této klášterní rodiny vzešel světící biskup v Pasově Sigismund Pirchann (v originále "Sigismund Pirkhan", †1472, i samostatně zastoupený na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.), mnoho profesorů a doktorů teologie a filosofie a ctihodných duchovních pastýřů, z nichž někteří se dokonce byli žádáni za opaty cizích klášterů.
Moudrými ustanoveními a rozvážnou spořivostí postupně rostl i hmotný blahobyt jejich domu nákupem rozličných zboží, a vydařenými hospodářskými zlepšeními bylo umožněno učinit mnohé pro solidní provedení domovských i patronátních budov, pro vybavení a výzdobu klášterního kostela, pro akvizice a růst pozoruhodné bibliotéky, pro nákupy obrazů a rozšiřování jiných sbírek naturálií a uměleckých předmětů.
Jako v obyčejném životě ovšem není slunce štěstí nijakým trvalým stavem, a až příliš často je jeho svit zakalen, tak postihla i tato místa mnohočetné nápory drsných a tíživých útrap. 4asy násilí a svárů si nejednou vyžádaly oběti až do samého dna vyčerpání, vynutily si zástavy vzácných klenotů, které zčásti už nikdy nedošly náhrady; domácí války (v originále "väterländische Kriege" - pozn. překl.), jako ty husitské - ačkoli se kláštera samého, který se těšil mezi všemi českými kláštery vážnosti a ochraně Rožmberků a zůstal díky tomu nepoškozen, bezprostředně nedotkly - přinesly přesto neštěstí a zkázu jeho odlehlým majetkům; nepokoje reformace byly tísnivé rekvizicemi jak ze strany přátel, tak i ze strany nepřátel. Při tom všem zůstává ovšem právě tato doba jednou z nejskvělejších v historii kláštera. Nejenže celá náboženská obec vytrvala v neposkvrněné věrnosti víře, ale tehdejší opat Jan III. Harzius (v originále "Johannes Harzius" /†1588, byl původem z Francie/ - pozn. překl.) se zdejšími spolubratřími k tomu způsobilými jako s misionáři od farnosti k farnosti působil poučeními, napomenutími, varováními, pokáráními a hrozbami, a to vše se železnou přísností, na eliminaci a zadržování nové nauky, v čemž byl co nejúčinněji podporován Vilémem z Rožmberka (v originále "von Wilhelm von Rosenberg" - pozn. překl.). Jeho zásluhy o uchování pravé víry v celé této končině došly i uznání; klášter získal od tehdejších pražských arcibiskupů svolení obsazovat patronátní farnosti postupně svými vlastními duchovními.
Mnohé svízele a trampoty bylo zdejšímu kraji vytrpět vpádem Pasovských, jejichž odchod byl s konečnou platností vykoupen za velké finanční obnosy, k nimž musel ovšem značným dílem přispět sám klášter, posledním příslušníkem rodu jeho zakladatelů Petrem Vokem z Rožmberka (v originále "durch Peter Wock von Rosenberg - pozn. překl.), který zemřel 6. listopadu roku 1611.
Také jiné nešťastné události sem zavítaly: ničivé požáry, jimiž přišly vniveč mnohé vzácné předměty a důležité listiny, dobytčí mor, neúrodná léta apod. si vyžádaly své oběti a hrozily často naprostým zubožením. Láskyplná prozíravost Boží bděla však patrně nad tímto domem a zatímco mnohé, mnohé takové duchovní instituce byly bez všeho prospěchu zbaveny svého účelu a požehnání zbaveny zašly v šálivém duchu osvícenských časů, stojí tu vyšebrodský klášter po 600 letech své existence na prahu nového století nedotčen a silný jako památník milosrdenství Božího.
Se steskem pročítáme dějiny zašlých vznešených rodů, truchlíc spočívá naše oko na zubem času až k nepoznání ohlodaných a rozpadajících se troskách někdejší síly a šlechetného mravu; se zájmem vyhledáváme a opatrujeme zaprášené listiny, které nám - zčásti jen - k tomu podávají vysvětlení. I kdyby nás ono jubileum, obracející náš pohled v posvátné vděčnosti nazpět do dalekých, dalekých časů, nemuselo nutně povznášet k vysokému a svatému citu, vybízí nás zejména s důvěrou v Boha hledět kupředu do budoucna, nikoli snad v bláhových světských myšlenkách, nýbrž přímo vprostřed boje ss ztrátou víry a s bezbožectvím, vprostřed dobrovolného úsilí o náboženské zušlechtění a zdokonalení!
Za tímto účelem Jeho Svatost papež Pius IX. láskyplným prostřednictvím našeho všemi milovaného vrchního pastýře Jana Valeriána (v originále "durch die liebevolle Vermittlung unseres allgeliebten Oberhirten Johann Valerian" - pozn. překl.) obrátila milostné poklady církevního požehnání k tomuto domu; ne však k němu samému, nýbrž také ke všem těm mají plynout, kteří si je žádají a o ně usilují.
Přistupte tedy, křesťanští bratři a sestry! vezměte podíl na slavnosti našeho jubilea, proste společně s námi Nejsvětější Trojici, Neposkvrněnou Matku Boží Pannu Marii jako patronku našeho řádu, svaté zakladatele řádu Benedikta a Bernarda, všechny svaté Boží, pomozte nám modlit se srdcem svátostmi pokání hříchů zbaveným, duchem posíleným posvátnými úmysly, ve veškeré plnosti víry a křesťanské lásky, aby tento dům i nadále až do nejzazších časů trval ve svém určení a byl domem ustavičné chvály Boží, domem přímluvy za duše šlechetných zakladatelů a dobrodinců a všech věřících křesťanů, domem útěchy a osvěžení slabých a trpících na duši i na těle, domem všeobecně prospěšného působení pro církev a stát i všechno lidstvo, domem skutečné zbožnosti a opravdové moudrosti, domem hodným svého duchovního určení a tím i další ochrany Všemohoucího a přímluvy všech jeho svatých.
Narodil se jako Johannes von Nepomuk Holtzbauer v Přední Výtoni (Vorderheuraffl) čp. 4 asi opravdu 25. dubna roku 1802, jak píše Raphael Pavel (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) ve své brožuře "Hohenfurt", poněvadž lokalista Vinzenz Köllner zapsal do matriky farní obce toliko datum křtu dva dny nato. Otcem byl místní rolník Thomas Holtzbauer (tak je alespoň příjmení otcovo psáno v matrice), matkou Klara, dcera rovněž zdejšího chalupníka Josepha Ortnera z čp. 11. Řádový slib složil dne 1. listopadu 1829 a přijal řádové jméno Benedict. Na kněze byl vysvěcen 25. července následujícího roku 1830, načež v letech 1831-1837 působil jako kaplan na klášterních farách v Malšíně (Malsching), Horní Stropnici (Strobnitz) a Přídolí (Priethal). V šesti letech následujících byl členem konventu a sakristánem, roku 1844 kooperátorem klášterní farnosti Vyšší Brod, 1845-1851 farářem v Kapličkách (Kapelln), 1852 farářem v Hořicích na Šumavě (Höritz), poté už suplujícím profesorem matematiky na c.k. německém státním gymnáziu v Českých Budějovicích (Budweis); konečně podpřevorem, knihovníkem a archivářem mateřského vyšebrodského kláštera, jeho muzejním kustodem a sakristánem, přechodně (1859) i novicmistrem a kantorem, než se dne 29. října 1868 rozžehnal s pozemským životem (příčinou Holzbauerova skonu v 66 letech byly podle úmrtní matriky souchotiny). Jeho hlavní zásluhou je vyhotovení katalogu knihovny vyšebrodského kláštera Catalogus Bibliothecae Monasterii Altovadensis v 6 silných foliantech, tj. svazcích největšího formátu, a dále sestavení abecedního seznamu klášterních listin Alphabetisches Verzeichnis der Stifts-Urkunden (II. Band K-Z).
- - - - -
* Přední Výtoň / Vyšší Brod / Malšín / Horní Stropnice / Přídolí / Kapličky / Hořice na Šumavě / České Budějovice / † † † Vyšší Brod
