HANS IDAR (vl. jm. IDA MAŘÁKOVÁ)

Vaše Blahorodí!

21. 7. 1871

Pověřena zakázkou Jeho Jasnosti (rozuměj Jana Adolfa II. knížete Schwarzenberga - pozn. překl.) zobrazit Plešné jezero (v originále "mit dem Auftrage von Sr. Durchlaucht einer Aufnahme des Plöckensteiner Sees betreut" - pozn. překl.), dovoluji si o tom vyrozumět Vaše Blahorodí se žádostí zařídit případně nezbytná opatření. Přeji si využít příhodného času a mám v úmyslu za doprovodu svého muže (v originále "ich wünsche den günstigen Zeit zu benützen un bin gesonnen in Begleitung meines Mannes", rozuměj Julia Mařáka - pozn. překl.) ve středu příštího týdne (tj. 26. července, poněvadž 21., kdy se dopis psal, byl pátek - pozn. překl.) odtud (rozuměj z Vídně - pozn. překl.) odcestovat, žádám tedy o laskavou informaci, zda mám v Budějovicích nebo v Hluboké (v originále "in Budweis oder Frauenberg" - pozn. překl.) vystoupit, abych se dostala do Krumlova (v originále "um nach Krumau zu gelangen" - pozn. překl.) a kterým dalším spojem si mohu posloužit. Odporučena přátelské péči Vašeho Blahorodí a trvale jí ujištěna, znamená se ve staré dokonalé úctě

Wieden Victorgasse
No. 1

Ida Mařák
geb. Pfeffermann.

Dopis dokonalého profesionálního krasopisu (podpis, místní údaje a adresa jsou dopsány jeho odesilatelkou), odeslaný z Victorgasse vídeňské čtvrti Wieden, začleněné do celku metropole v roce 1850 (jméno čtvrti je odvozeno od slova "Widmung", tj. "věnování" /zde nemocnici Svatého Ducha/, česky se jí říkalo podle řeky, při které leží, také Vídeňka), je uchováván v českokrumlovské pobočce Státního oblastního archivu Třeboň pod signaturou IB 6Hgamma 2, odkud mi byla poskytnuta zásluhou PhDr. PedDr. Aleše Stejskala Ph.D. i kopie. Na stopu (včetně oné signatury) přivedl mě však drobný článek Mgr. Anny Kubíkové (nynější vedoucí zmíněné pobočky) v Jihočeském sborníku historickém, 1979, č. 1, s. 78-79 pod titulem Pobyt manželů Mařákových u Plešného jezera, který sama autorka považuje za jakousi svou publikační prvotinu a z něhož dále několikrát přímo cituji. Manželé Mařákovi, v malířském oboru učitel a jeho bývalá žačka, vykonali svou cestu za splněním knížecí zakázky z května 1871 (ta byla malířce adresována ještě jako slečně Idě Pfeffermannové) krátce po své svatbě téhož roku. Dne 26. července podle záměru, v dopise vyjádřeného, opravdu oba přijeli do Českého Krumlova, přenocovali tam a druhý den, jak píše Anna Kubíková, pokračovali k cíli cesty - Plešnému jezeru. Malířské práce ve volné přírodě si vyžádaly pobyt ve dnech od 27. července do 10. srpna. Po celou tu dobu (dá se tu mluvit o jakémsi pokračování svatební cesty) byli čerstvě vlastně sezdaný pár ubytován v myslivně Jelení (Hirschbergen) u lesního Josefa Souchy, který se staral i o jejich stravování. Zbudoval k malířčinu pohodlí u jezera i ochranný dřevěný přístřešek. Článek v Jihočeském sborníku historickém uvádí i výdaje Souchovy na celkové zaopatření (celodenní strava, ložní prádlo, svíce apod.): 69 zlatých 53 krejcary a za zbudování zmíněného přístřešku: 13 zlatých 45 krejcarů. Za olejomalbu obdržela Ida Mařáková od knížete 500 zlatých a za rám k obrazu 150 zlatých. Cestovní výdaje jí byly uhrazeny ve výši 100 zlatých. Ještě téhož roku 1871 v prosinci požádal "Österreichischer Kunstverein" knížete o zapůjčení obrazu Plešné jezero od Hanse Idara (tímto pseudonymem je malba signována) na lednovou spolkovou výstavu. Žádost byla zdůvodněna zájmem o krajinný motiv, známý z díla šumavského literárního klasika Adalberta Stiftera. Přes knížecí svolení není doklad, zda by obraz ve Vídni skutečně vystaven. V letech 1899-1908 figuruje pod číslem 53 v inventárním seznamu obrazů schwarzenberské zámecké sbírky v Postoloprtech (Postelberg), kde jsou zmíněny i rozměry plátna 162x122 cm. Po zrušení postoloprtského velkostatku za první pozemkové reformy byl obraz převezen do Českého Krumlova a zde zapsán pod číslem 3029 (mylně ovšem pod titulem "Černé jezero na Šumavě"). V českokrumlovském zámeckém depozitáři zůstal obraz uložen až do roku 1960, kdy byl zapůjčen a instalován v prostorách budovy OV KSČ v Českém Krumlově. Touto větou článek v JSH s dobovou výmluvností končí. Na dotaz u zámecké správy v březnu 2009 přišla blesková odpověď i s reprodukcí obrazu v "nádherném předhusákovském rámu", jak sarkasticky poznamenává PhDr. Pavel Slavko na okraj informace, že se dílo vrátilo tam, kam patří. Zbývá zmínit se o osudech jeho autorky. Narodila se neklidného roku 1848 v neklidné Pešti (až roku 1873 byly městské části Pešť, Buda a Óbuda spojeny v Budapešť) jako Ida Pfeffermannová. V roce 1869 se stala žačkou tehdy už sedmatřicetiletého Julia Mařáka a dva roky nato se vzali. Podnikali spolu z Vídně cesty do rakouských Alp, na Slovensko (tehdy zvaných spíše Horní Uhry) a do Mařákových domovských Čech (narodil se v Litomyšli 29. března 1832). Už rok po svatbě se jim v roce 1872 narodila dcera, pozdější po otci i matce nadaná malířka Pepa Mařáková. Zatímco Julius Eduard Mařák zemřel jako uznávaný mistr, nepřekonatelný zpodobitel lesních motivů, rovněž ovšem ze Šumavy a Novohradských hor (mj. proslul jako autor cyklu "Rakouské lesní charaktery") a rektor c.k. akademie umění v Praze 8. září 1899 v 67 letech věku, dcera skonala pětatřicetiletá 19. června 1907 a její matka 14. září 1908, obě rovněž v Praze. Rodina Mařákova má hrob na pražském Vyšehradě.

- - - - -
* Budapešť (M) / Český Krumlov / Plešné jezero / Jelení / † † † Praha