FRANZ XAVER ILLING

Počíná se krátká kronika královského privilegovaného
svobodného horního města Budějovic...

Budivojovice, německy Budiwoyz
Asi kolem roku 1200 měl Jindřich (v originále "Heinrich" - pozn. překl.), syn Vítka z Rožmberka (v originále "Sohn des Witko oder Witek /Veit/ von Rosenberg" - pozn. překl.) a pán na Krumlově (v originále "Krumau" - pozn. překl.) v blízkosti soutoku řek Malše (Maltsch) a Vltavy (Moldau) sídlo pro čas lovu ve zdejším lesnatém okolí. Poněvadž se mu tenkrát někdy narodil syn, kterému bylo dáno jméno Budivoj (v originále "Budiwoy" - pozn. překl.), dal vysoce potěšen tou událostí zbudovat poblíž svého shora zmíněného sídla městečko, které dostalo jméno synovo (tj. "Budiwoyjce", resp. "Budiwoyz" z podtitulu originálního textu, kde česká podoba ovšem musí nutně znít Budivojovice - pozn. překl.) a jehož obyvateli byli toliko Češi (v originále "dessen Bewohner nur Böhmen gewesen waren", při čemž se tu Čechy rozumějí obyvatelé Čech bez jazykového určení, poněvadž ti česky mluvící byli podle pozdějšího úzu označováni nikoli už "Böhmen", nýbrž "Tschechen" - pozn. překl.).
Tento Budivoj, kterému zdejší Staré Město (v originále "Altstadt" - pozn. překl.) pro jeho zrod vděčí za své bytí, měl 4 syny: Záviše (v originále "Zawiš" - pozn. překl.), který se psal také z Falkenštejna (v originále "von Falkenstein" - pozn. překl.), jinak ale z Ledenic (v originále "von Ledenic" - pozn. překl.), potom Vítka (v originále "Witek" - pozn. překl.), Voka (v originále "Wok" - pozn. překl.) a Čeňka (v originále "Cenko" - pozn. překl.) či také Čéče z Budějovic (v originále "Čeč von Buděgowitz" - pozn. překl.), později i pána na Hluboké (v originále "Hluboka /Frauenberg/" - pozn. překl.).
1264
odňal král Přemysl Otakar II. (v originále "Ottokar II." - pozn. překl.) Budivojovi městečko Budivojce včetně jeho sídla, poněvadž ho podezíral ze spiknutí proti své osobě a záminka se zdála být nalezena ve složení zajíce zbraní Budivojovou v lesích u Hluboké, protože tu jen král sám držel právo lovu.

Budějovice, německy Budweis
ÿ65㰐ۓ dne 6. měsíce března udělil král na naléhání svého zpovědníka otce dominikána Heinricha Liberala písemné pověření Hirzovi (Hirsch /tj. "Jelen"/ - pozn. překl.), královskému válečníkovi a purkrabímu na hradě Zvíkov (v originále "zu Klingenberg" - pozn. překl.) na místě, kde u Budivojovic na soutoku Malše a Vltavy bude stát nové město, vybrat pozemek pro klášter řádu kazatelů (dominikánů) a na druhé straně, jmenovitě na louce naproti klášteru, zahradu k zabezpečení klášterního míru proti surovým lidem.
1274
o prvé neděli po svátku Nejsvětější Trojice byl vysvěcen klášterní kostel a králem Přemyslem Otakarem II. byl do kláštera uveden otec převor Heinrich Liberal (Adolf Štvrtník v knize Paměti královského a horního města Českých Budějovic /1891/ jmenuje ho ovšem Jindřich Librarius a označuje téhož jako Moravana původem! - pozn. překl.)spolu se stovkou svých spolubratří, klášter sám pak panovníkem obdařen bohatou dotací. O tomto vysvěcení svědčí nápis v kameni pod schody velké hudební kruchty klášterního chrámu.
1277
daroval týž král Čéčovi z Budějovic (v originále "von Buděgéwice"! - pozn. překl.) za panství Hluboká Jičín s hradem Veliš.
1278
dne 26. srpna padl král Přemysl Otakar II. v bitvě (na Moravském poli /Marchfeld/ - pozn. překl.) proti císaři Rudolfu Habsburskému; heslem jeho vojska byla slova: Budějovice - Praha (v originále "Budijowice - Praha"! - pozn. překl.), Rudolfova naproti tomu: Řím - Kristus.
1281
zemřel zdejší prvý dominikánský převor Heinrich Liberal, jehož tělesné ostatky byly uloženy za Vavřineckým, dnes Barbařiným oltářem (v originále "hinetr dem Laurenz-, jetzt Barbaraaltare" - pozn. překl.), na jehož horní části se nachází jeho podobizna ve dřevě. V tom čase nastal v Čechách takový hlad, že v následujícím roce lidé vyhrabávali ze země dobytčí zdechliny a dokonce i lidské mrtvoly a požívali je.
1290
tábořil král Václav II. (v originále "K. Wenzel II."! - pozn. překl.) vojenským ležením mezi Budějovicemi a Hlubokou, aby v hlubockém hradě opevněného Vítka z Rožmberka (v originále "Witek von Rosenberg"! - pozn. překl.) přiměl pokořit se mu, ba byl za tím účelem pod hrad přiveden spoutaný Záviš z Rožmberka s výhrůžkou, že v případě, nevzdají-li se obránci, popraví ho; poněvadž ani to však nepřineslo plody, přenechal král Záviše svému nevlastnímu bratru Mikuláši ((v originále "seinem Halbbruder Nikolaus"! - pozn. překl.)tj. vévodovi Mikuláši Opavskému - pozn. překl.), aby s ním naložil jak libo, načež odjel z táborového ležení. Řečený Mikuláš dal pod hradem zbudovat popravčí lešení a Závišovi poté, co ho nechal zaopatřit svátostmi, dne 24. srpna tr. poručil stít hlavu naostřeným prknem (v originále "mit einem scharfen Fallbrette", "plkno" uváděné v historických pramenech, je však označením flanderské sekery či popravčího meče vůbec - pozn. překl.), odtud až dodnes se to místo nazývá Pokutní louka (v originále "Pokutná lauka" - pozn. překl.). Mrtvola byla dopravena do Vyššího Brodu (Hohenfurth) a pochována v tamním klášterním chrámě.

Věru pohnutlivý počátek revidovaných regest (opisů či výtahů archivních dokumentů), představujících navíc přesvědčivý doklad vazeb královského města se Šumavou a "jejími" Rožmberky. Roku 1841 vyšel v Budějovicích tiskem dědiců Martina Zdarssy první sešit společného díla úředníků zdejšího magistrátu Franze Xavera Illinga a Franze Serafa Seysera pod názvem Kurz gefasste Chronik der königlich privilegirten und freien Berg- und Kreisstadt Budweis im Königreiche Böhmen seit ihrem Ursprunge bis zum Jahre 1840. Záměr byl nakonec doveden toliko k roku 1619 a Seyser byl sice iniciátorem vydání knihy a autorem jejího úvodu, regesta starších listin zpracovával však Illing. Seyserův úkol byl podle Karla Pletzera "zřejmě lehčí, neboť své výpisky pořizoval z kronik, které vznikly až v 17. nebo 18. století i později, takže jejich čtení mu nečinilo potíže". Přes množství historických omylů je Illingova nesporná přednost v tom, že se vyznal v písemnostech městského archivu, které nejen pořádal, nýbrž v nichž na obalu jednoho svazku starých spisů objevil i rukopis staročeské básně o Alexandru Velikém (proslulá "budějovická" Alexandreis). Zatímco Seysera přivedla z Prahy do Českých Budějovic jen úřednická služba, Franz Xaver Illing se tu 1. listopadu 1802 narodil v rodině krejčovského mistra Thomase Illinga a jeho druhé ženy Anny. Navštěvoval v letech 1815-1823 zdejší piaristické gymnázium a další dva roky i zdejší filosofický ústav. Na pražské univerzitě absolvoval studia práv a dnem 31. prosince roku 1829 vstoupil do služeb magistrátu rodného města. Patrně pod vlivem pražských studií sympatizoval Illing zprvu s českým národním obrozením a pomáhal Karlu Jaromíru Erbenovi při jeho návštěvách českobudějovického archivu. Roku 1850 odešel Illing z Budějovic do Jindřichova Hradce (Neuhaus), kde se už padesátiletý oženil se Silvine, roz. Hartingerovou, dcerou rady tamního magistrátu, s níž měl dva syny a dceru. Působil pak i v Chotěboři a v Bělé pod Bezdězem, kde dokonce zastával úřad představeného okresu. Ke stáru se Franz Xaver Illing vrátil do svého rodiště, kde 31. října, den před dovršením 77 let věku, i skonal. Pochován byl na zdejším staroměstském hřbitově. Hrob se nedochoval, jistě tu však ty kosti spočinuly v zemi, stejně jako ty Liberalovy za oltářem klášterního kostela Obětování Panny Marie či ty Závišovy v kryptě vyšebrodské. Ta země hovoří i jimi.

- - - - -
* České Budějovice / Český Krumlov / Vyšší Brod / † † † České Budějovice